Malé boule se vám mohou na rukou udělat po letech, kdy často saháte po mobilu, píšete na počítači, intenzivně či profesionálně sportujete nebo prostě rukama manuálně pracujete. Dnes kvůli rozmachu mobilů a tabletů řeší lékaři bouličky už i u dětí na prvním stupni základní školy.
Já mám boulí hned několik. Jednu u kloubu na levém palci ruky, další na hřbetě pravé ruky a nejnovější pod posledním kloubem prsteníčku – na vnitřní straně ruky, těsně nad dlaní.
Má je spousta lidí, možná i vy. Pokud máte štěstí, nejde o nic vážného. Bouličkám se odborně říká gangliony a v podstatě jde o zduřeninu. Jak jsem od lékařů pochopila, šlacha je v pouzdře, které je kvůli jejímu hladkému pohybu vyplněné rosolovitou tekutinou. Pokud jsou šlachy často namáhané, stěna pouzdra se oslabí, vyklene a vy to poznáte podle boule. Kupodivu tvrdé. Často přítomné u kloubů na ruce – prsty, zápěstí… Typickým místem je hřbet zápěstí. A ne náhodou mám jakožto pravák více boulí právě na pravé ruce.
Více o ganglionech, jejich diagnostice i léčbě psala kolegyně v jiném textu zde.
Ganglion sice není nebezpečný, byť ve finále může vést k omezení hybnosti ruky. Pokud se k němu přidají i záněty šlach, může ruka skončit i na delší dobu v ortéze nebo tím, že se k intenzivnímu psaní prostě už nevrátíte.
Kam zajít s boulemi na rukou
Abyste měli jistotu, že to, co máte na ruce, je ganglion, měli byste zajít k praktickému lékaři. Ten by vám, v ideálním případě, měl vystavit žádanku k ortopedovi - ganglion pozná každý ortoped, ale i kožní lékař. Osteologa nebo revmatologa není třeba, i když i oni jej dokáží diagnostikovat.
Praktik nebo ortoped by vás také měl poslat na ultrazvuk. V podstatě každý sonografista dokáže říci, zda příčinou boule je nahromaděná tekutina v pouzdru šlachy nebo třeba abnormální cévní spletenec. Ten je totiž z hlediska dopadu na zdraví nebezpečnější než ganglion. Do něj se prakticky nezasahuje, alespoň ne v počátku.
Také se vám na rukou dělají gangliony?
Pomohl mi Den pro zdraví
Návštěvu praktika i ortopeda jsem měla za sebou, ultrazvuk nikoliv. Protože jsem ale měla pocit, že stále nevím, co je příčinou boulí, které občas mizí a někdy bolí, zajela jsem si v neděli 12. října do pražského Karlína. Pacientské sdružení Revmaliga v Karlínské spojce pořádalo už tradičně Den pro zdraví, po který byli k dispozici ke konzultacím lékaři různých odborností. O akci jsem se ostatně dozvěděla u nás na Vitalii.
Organizace Dnu byla, i přes velký zájem starších i mladých účastníků, skvělá, takže jsem postupně a v rychlém sledu ukázala ruce dermatologovi, osteologovi, ortopedovi a revmatoložce. Všichni se shodli na tom, že jde o ganglion, takže mě vlastně uklidnili. Ale cenné byly hlavně rady. Dozvěděla jsem se, že bych výhledově měla na ultrazvuk (zaváhala jsem a na dni s Revmaligou byl v neděli už plný).
Dostala jsem tip na jednu středočeskou sonografistku, která se specializuje na klouby, kosti i šlachy. Ale také ujištění, že ganglion rozezná každý lékař na ultrazvuku, takže k superspecialistovi se drát opravdu nemusím.
Zkušený dermatolog mi pak ukázal, jak boule masírovat, abych napomohla jejich mizení – moc na ně netlačit, při masáži po nich přejíždět ideálně ve směru, kterým vede šlacha. A skutečně, boule na hřbetu zápěstí, na které jsme masáž nacvičili, za dva dny zmizela.
Také jsem se dozvěděla, že krémy na klouby a různé masti, byť s protizánětlivým účinkem, až tak nepomáhají. Co ale můžu zkusit, je případně laser - pět až deset ošetření dle jeho intenzity. Ten bych si ale musela hradit ze svého, tak uvidíme. Úlevu zčásti přináší také magnetoterapie. Obojí je dobré absolvovat pod vedením fyzioterapeuta, nikoliv v kosmetickém salónu.
Samozřejmě bych měla šlachy šetřit, a to tím způsobem, že bych měla psaní během dne přerušovat a krátce jim dopřát úplný klid. To znamená nevyměnit jej např. za práci na zahradě nebo úklid doma. Jenže nepsat asi bude v mém případě těžké.
Babské rady nebrat
Kdyby se boule zvětšovaly, moc bolely nebo omezovaly hybnost ruky, mám zajít za ortopedem, který v lokálním umrtvení a ambulantně může z místa otoku jehlou část tekutiny odsát. Existuje ale riziko, že se otok vrátí. Jak jsem ale pochopila, propichování cysty se dá opakovat.
Těžké formy ganglionu lékaři operují. Sice také ambulantně, ideál, za kterým bych se měla hnát, to ale není, přece jen chirurg zasahujete do okolí šlach, které jsou pro hybnost ruky zásadní. Navíc je třeba určitého času na rekonvalescenci.
Lékaři mi také poradili, že už dávno neplatí, že by se na gangliony měla vyvíjet jakákoliv síla, jež by vedla k prasknutí oslabené stěny pouzdra. Dřív se do boulí tlouklo a některé babské rady o úderech těžkými předměty hovoří i nyní. Něco takového dělat je ale hloupost.