Hlavní navigace

Zvoní u vašich rodičů podvodník?

10. 11. 2010

Sdílet

Falešní opraváři či úředníci používají 25 nejčastějších legend, které otvírají dveře a peněženky seniorů. Existuje pár jednoduchých pravidel, jejichž dodržování může pomoci.

Vychováváte vlastní děti, nebo je snad ještě ani nemáte a najednou zjistíte, že výchovu by možná potřebovali spíš vaši rodiče. To když se ukáže, že matka pustila do bytu úplně cizího člověka, který odešel s několika jejími pracně našetřenými tisícikorunami v kapse a zanechal jí tam výměnou prý zázračnou matraci. To v lepším případě, podobná návštěva může skončit mnohem hůř. Co s tím?

Špatná zpráva je: ve stáří je podobné chování běžné. A že má matka, které je teprve šedesát, v tom nehraje roli. Ta dobrá zpráva je, že v tom nejste sami. Odborníci teď sestavili soubor pravidel, díky nimž můžete rodiče trochu „vychovat“.

Nevíte, kdo volá? Zavěste

Je to nutné, jak dokazují čísla policie: podle nejnovějších statistik se jen za devět měsíců letošního roku stalo oběťmi podvodníků, pachatelů krádeží a loupeží přes pět a půl tisíce seniorů.


Autor: Isifa.cz

„Z našich analýz je patrné, že si útočníci vybírají fyzicky slabší oběti, využívají jejich důvěřivosti a bezbrannosti,“ říká Jan Noga, ředitel Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování a dodává: „Tato trestná činnost se v posledních letech stává fenoménem, v jehož rámci zaznamenáváme zvyšování organizovanosti a brutality pachatelů.“ Terčem útoků jsou přitom častěji osamělé ženy.

Právě proto, aby se i vaši rodiče nestali jednou z kolonek policejních statistik, přišli kriminalisté s preventivní akcí s názvem: „Nevíte, kdo volá? Zavěste.“

Policie totiž zjistila, že u sedmi stovek případů letos okradených seniorů si pachatel svou oběť vytipoval po telefonu. Podle telefonního seznamu. „Osudné se seniorům stává jejich křestní jméno. Anastázie, Antonie či Rozálie jsou jména, která se dnes často dětem nedávají. V tomto okamžiku má pachatel téměř jistotu, že jde o staršího člověka. Pak už jen stačí vymyslet zajímavý a dojemný příběh, kterým starého člověka osloví. Většina seniorů této legendě neodolá a požadované peníze bez problémů vydá,“ popisuje nejčastější způsob okrádání seniorů mluvčí úřadu kriminální policie Pavla Kopecká. „Alarmující je ovšem to, že počet podvedených seniorů se stále zvyšuje,“ dodává.

Podle ní existuje celkem pětadvacet druhů různých legend, které podvodníci používají na starší lidi, aby se dostali k jejich penězům. Mezi nejčastější patří, že se lupiči vydávají za vzdáleného příbuzného nebo za někoho z úřadu, ať už plynárenské nebo telefonní společnosti, kdo jim chce nabídnout nějaké služby.

Že jde o čím dál lukrativnější byznys podvodníků, o tom svědčí i fakt, že se policii při akci VNUK podařilo rozkrýt společnou česko-polskou skupinu čtyř lidí, která pomocí podobných praktik obrala více než šedesát seniorů. A s minimální námahou, stačila jen trocha hereckých schopností.

Jak vychovat rodiče?

Podle gerontoložky Ivy Holmerové senioři nejsou hloupí, když podobným legendám podvodníků naletí. Jen je stáří často osamělé, takže senioři jsou vděční za každý kontakt, i ten po telefonu, a tak je pro šikovné a výmluvné podvodníky snadné seniory přesvědčit o čemkoliv.

Psychiatr Cyril Höschl k tomu v posledním čísle časopisu Reflex říká, že k naivitě seniorů přispěla i změna režimu. Tu totiž podle něj současní senioři zažili už za vrcholem svých mentálních sil a tak nejsou na nové poměry dostatečně připraveni. A myslí si tudíž, že kdo se jim představí jako opravář a má montérky, že jím taky skutečně je.

Existuje však pár jednoduchých pravidel, jak rodičům můžete pomoci nenaletět.

  1. Základní pravidlo, které by se rodiče měli naučit, zní: Když nevíte, kdo volá, zavěste.
    Blízké rodinné příbuzné poznají vždycky. A všechny důležité úřady, jako třeba plynárny nebo domovní správa, když chtějí se svým zákazníkem komunikovat, dělají to vždycky písemně. I když skutečně může volat do bytu seniora i zástupce některého úřadu, nebude to kvůli ničemu zásadnímu, ale půjde třeba o průzkum spokojenosti zákazníků. Takže když senior zavěsí, nic se nestane.  
  2. Nepouštět do bytu nikoho cizího, dokud si neověříte, že je tím, za koho se vydává.
    Průkaz nestačí. Ten si dnes vyrobí kdekdo, kdo má tiskárnu. Pokud u dveří zazvoní někdo, kdo tvrdí, že je třeba revizní technik plynu, stačí říct, aby nejprve chvíli počkal venku. Jediný telefonát na plynárnu pomůže zjistit, jestli do bytu plynárna skutečně vyslala v ten den pracovníka. Takový telefonát může zachránit nejen celoživotní úspory.
  3. Nejsou-li si rodiče jisti tím, co mají dělat, ať volají nejdřív vás.
    Jestliže jim někdo volá a předestře jim srdceryvnou historku o bratranci Pavlovi z šestého kolene nebo tvrdí, že je třeba z banky, a potřebuje udělat průzkum úspor rodiny, ať se rodiče, než udělají cokoli dalšího, nejprve poradí s vámi. To není ostuda. Ani to, že nechají přede dveřmi deset minut čekat cizího úředníka nebo dělníka. Opět: pomůže jim to zachránit jejich peníze. A možná i život.

Kvůli špatným zkušenostem přijímají některé společnosti opatření, která mají jejich zákazníkům usnadnit odhalení podvodníka. K radám policie se připojil například mobilní operátor. „V provozu je bezplatná bezpečnostní linka O2 s číslem 800 130 027, kde si můžete ověřit totožnost našich zaměstnanců v případě, že s vámi jednají jménem naší společnost,“ říká Jiří Šuchman z Telefónica O2. 

Podobnou možnost nabízí například také společnost RWE: „V případě, že se odběratel setká s jakkoliv nestandardním jednáním, doporučujeme ověření totožnosti zaměstnance RWE prostřednictvím nonstop zákaznické linky 840 11 33 55,“ uvádí tiskový mluvčí Martin Chalupský a upřesňuje: „Zaměstnanci RWE při komunikaci se zákazníky dodržují přísná pravidla a prokazují se služebními průkazy, jejichž pravost lze kdykoliv telefonicky prověřit. Naši pracovníci nevybírají peníze v hotovosti, nefotí při návštěvě odběrného místa plynoměry, elektroměry ani faktury, smlouvy a žádné jiné dokumenty.“ 

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autorka je redaktorkou MF DNES.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).