Výrobci přesnídávek: To, co chce zákazník, není třeba vždy poslouchat

Před dvěma lety prodali svých prvních sto osmdesát skleniček přesnídávek a od té doby vaří, vymýšlejí a testují nové receptury. Pod značkou Mami, dej mi manželé Klembarovi připravují sladké i slané přesnídávky pro ty nejmenší.

Lenka Klembarová, Marek Klembara. Ona pracovala ve finanční sféře, on se celý život pohybuje v gastronomii. Přestože nikdy nesnili o firmě na přesnídávky, dnes ji mají a slibně se jim rozjíždí. Za rozhodnutím vařit přesnídávky ve velkém přitom stojí jejich malá dcera. „Nikdy mě ani nenapadlo jí nějakou přesnídávku koupit, už jen když vidím, že se prodává boloňská pro děti od čtyř měsíců, tak mě to od nákupu odradí,“ říká Lenka Klembarová, která domácí přesnídávky připravuje už několik let. A protože chutnaly dceři i všem jejím kamarádům, zkusili je jednoho horkého letního dne roku 2015 prodat na Apetit pikniku. A pak už to šlo všechno jako na drátkách…

Galerie: Mami, dej mi: Přesnídávky pro děti

Oficiálnímu prodeji předcházely roční testy

Na první Apetit piknik nešli přitom se záměrem rozjet nějakou velkovýrobnu, ale spíš otestovat na širším spektru zákazníků, jestli budou mít o přesnídávky zájem. A protože prodali všech sto osmdesát skleniček, které noc předem navařili, rozhodli se, že s přesnídávkami začnou podnikat.

Jenže ono podnikat s jídlem, natož s jídlem pro děti do tří let, to není jen tak, proto se Klembarovi bezmála rok radili na Vysoké škole chemicko-technologické a své produkty testovali, aby měli jistotu, že přesnídávky budou zdravé a že vydrží deklarovanou dobu nezávadné. „Nechtěli jsme být střelci, kteří něco vyrobí a pak to budou prodávat, aniž by věděli, jak dlouho přesnídávky skutečně vydrží,“ říká Lenka Klembarová. Jejich firma Mami, dej mi tak oficiálně vznikla až v září roku 2016.

Důležité je nesplynout s davem

„Už když jsme šli na Apetit piknik, věděli jsme, že je na trhu hodně přesnídávek a že bude třeba se od nich nějak odlišit, přijít s něčím jiným. A tak jsme do přesnídávek začali přimíchávat bezlepkové obilniny,“ uvádí Lenka Klembarová. Najdete v nich jáhly, quinou, ale i amaranth, po batátech jsou to jediné nečeské suroviny, které manželé k výrobě využívají. Český původ surovin u nich totiž hraje velmi zásadní roli, snaží se vybírat české producenty, kteří produkují ovoce a zeleninu, které ještě neztratilo chuť. „Například jablka odebíráme od sadařů ze Středočeského kraje, vybíráme je v odrůdách, které mají více cukru a co nejméně vody, neboť naše přesnídávky nepřislazujeme ani nezahušťujeme,“ uvádí Marek a Lenka dodává: „Třeba ale višně a borůvky přidáváme mražené, a to zcela záměrně a cíleně. Nenakoupila bych toto ovoce jen tak od někoho nebo na trhu, nemáme tu jistotu čistoty, která je při konzervaci velmi důležitá. Odebíráme je tedy z jedné litoměřické firmy, kde se o tu čistotu postarají.“ 

Protože má zejména ovoce tendence měnit v průběhu sezóny a skladování svou chuť, ale i konzistenci a dost výrazně také cenu, tak už se manželé Klembarovi těší, až se třeba u hrušek a dýní dočkají letošní úrody. „Na začátku sezóny mají hrušky zcela jinou konzistenci než teď, kdy ji vůbec nemusíme vařit, protože se sama rozpadá a má hodně cukru. Hrušková přesnídávka tak bude teď vodnatější než v třeba v říjnu, chutnat by ale měla pořád stejně,“ ubezpečuje Lenka Klembarová.

Cukr má v přesnídávkách zákaz

Přesnídávky pro děti jsou mnohdy plné cukru a látek, které rodič v jídle dítěte nerad vidí, ale když si chce ulehčit práci, i jedno oko přivře. V případě přesnídávek Mami, dej mi ale nemusí dělat kompromisy, není v nich nic, co byste tam nedali, pokud byste je připravovali sami doma. I výroba je veskrze jednoduchá a taková, jakou si pamatujeme od našich maminek. „Všechny suroviny se oloupou, následně se uvaří podle vyzkoušených a osvědčených receptur, ovoce se rozmixuje, přidají se obiloviny a následně se vše šetrně pasteruje, aby většina našich přesnídávek vydržela dva a půl měsíce v pokojové teplotě,“ říká Lenka Klembarová.

Aktuálně se výroba odehrává v pronajaté kuchyni, ale v těchto dnech se manželům naskytl prostor nedaleko jejich bydliště, kde co nejdříve hodlají zbudovat vlastní výrobnu. Kromě ovocných přesnídávek tam budou připravovat i zeleninové, které jsou velmi čerstvě na trhu. „Jedna je červená, vegetariánská, jakoby boloňská, a ta druhá je zelená, brokolicovo-cuketová. Máme je otestované na letošním Apetit pikniku, kde měly velký úspěch, tak doufáme, že tomu tak bude i v prodeji na e-shopu,“ doufají.

Ale puff bez cukru není to pravé

V plánu je i pokračování ve výrobě tzv. puffů, malých měkkých piškotků z dýňového nebo borůvkového pyré, které při výrobě přesnídávek stále zbývalo. V nich najdete jak cukr a med, tak i vejce, takže jsou doporučované až pro děti od tří let. A cukr, ten je tam schválně, bez něj to totiž nebylo ono.

„Tady jsem si potvrdili, že to, co chce zákazník, není třeba vždy poslouchat. Zákazník občas chce, aby to bylo bez cukru, bez lepku, hrozně zdravé, aby to mělo hrozně dlouhou trvanlivost, aby to skvěle chutnalo… a my jsme tak dlouho ubírali mouku, med i cukr, až nám z toho nakonec vyšly puffy, které nám vlastně vůbec nechutnaly. Rozhodli jsme se tedy, že raději budeme prodávat sedmdesát kusů balíčků týdně s cukrem než patnáct balíčků bez cukru,“ stojí si za svou původní recepturou s cukrem Lenka. V plánu jsou i snacky pro větší děti a tyčinky třeba k vínu pro maminky a tatínky.

Cena je fér, zákazníky si najdeme

Dvousetgramovou přesnídávku Mami, dej mi dnes seženete například v síti My Food za čtyřicet devět korun. „Výš bych se nechtěla dostat, je to finální fér cena za kvalitní produkt. Porovnávala jsem ceny s konkurencí a tam se ceny pohybují od čtyřiceti do sedmdesáti korun, takže jsme někde ve středu. Tím, že každý týden vyrábíme víc a víc kusů navíc, tak si myslím, že naše práce má smysl a že si za tuto cenu zákazníky dokážeme najít,“ dodává neochvějně Lenka.

…ale ty etikety chtějí poladit

Veskrze kladný dojem z přesnídávek trochu kazí fakt, že jsme na etiketách a webu našli chyby. „Fenikel“, „kadeřábková kapusta“ nebo „višňa“ prostě oči dost dráždí.

Také jsme dost dlouho hledali složení přesnídávek a vlastně popis toho, co držíme v ruce. Složení přímo na víčku se mezi malůvkami zcela ztrácí, stejně tak nápis „dětské přesnídávky“ nad výrazným líbivým logem. Ale Lenka i Marek prý o chybkách vědí, takže snad budou brzy i etikety jako ze žurnálu.