Koření teple hnědé barvy, které nesmí chybět v punči, svařeném vínu ani v jablečném závinu, dokáže už svou vůní vyvolat pocit pohody. Nenachází ale uplatnění pouze v kuchyni, kvůli pozitivním účinkům na lidské zdraví si skořice získala pozornost starověkých lékařů a také dnes má své místo v alternativní medicíně. A na její léčebný potenciál se soustředí i mnohé současné studie.
Co se dozvíte v článku
Přísada opředená legendami
Už ve starověku je tak ceněná, že ji lidé dávají jako dar samotným bohům i panovníkům. Ale protože obchodníci ve Středozemí udržují v tajnosti zdroj, odkud toto vzácné koření pochází, aby se ubránili konkurenci, zůstává prostor pro teorie i fantazírování. Její původ nedopřává klid antickým učencům a pouštějí se do odvážných hypotéz.
Podle některých roste v Arábii a hlídají ji okřídlení hadi, jiní tvrdí, že si z ní staví hnízda obří ptáci. Římská libra (327 gramů) skořice stojí ve starověku až 1500 denárů, což je v té době plat za padesát měsíců práce. Cena narůstá takovým způsobem, že římský císař Dioklecián ve svém výnosu o maximálních cenách z roku 301 určí sumu 125 denárů za libru skořice. Zemědělský dělník tehdy vydělával 25 denárů denně…
Ve středověku si někteří Evropané myslí, že skořice je lovena v řece Nil a teprve v díle Athar al-bilad wa-akhbar al-‘ibad (Památník míst a historie Božích poutníků) se poprvé zmiňuje perský lékař, geograf a spisovatel Zakariya al-Qazwini o tom, že koření roste na dnešní Srí Lance. Když nad touto domovinou skořicovníku přeberou okolo poloviny 17. století kontrolu Nizozemci, začnou kromě získávání skořice ve volné přírodě také pěstovat rostliny cíleně. Odtud přenesou pěstování do Indonésie, která je dnes jedním z nejvýznamnějších světových producentů tohoto koření.
Galerie: Koření, jak je neznáte
Skořice je usušená kůra
Do českých zemí dorazí skořice v 15. století. Voňavé koření pokračuje ve svém triumfálním tažení po celém světě. I když je skořice a jí podobných rostlin řada druhů, nejdůležitější jsou z hlediska pěstování, spotřeby a zájmu skořicovník cejlonský (Cinnamomum zeylanicum) a skořicovník čínský (Cinnamomum cassia).
Skořice je pak koření, vytvořené z pruhů vnitřní kůry těchto stromů, které se suší, dokud se nezkroutí do ruliček. Ty pak mohou zůstat vcelku, anebo se rozemelou na prášek. Jedinečné vlastnosti tohoto koření pocházejí z jeho éterických olejů.
Ta báječná vůně skořice…
- Složkou, která je v aromatu nejvýraznější, je žlutá olejovitá kapalina cinnamaldehyd. Ethylcinnamát dodává vůni jantarový podtón a v kyselině skořicové rozpoznáme aroma květin a medu.
- Terpenový alkohol linalool přináší kořeněné tóny, o safrolu se tvrdí, že má „charakteristickou vůni cukrárny“.
- Ve skořicové vůni se dají vystopovat také kumarin s vůní čerstvě posečené trávy, kterou si oblíbili výrobci parfémů, a eugenol, který dodává nádech hřebíčkového aromatu.
Rozdíl mezi skořicemi
V obchodech jsou k dostání oba druhy skořice, čínská a cejlonská, které se však liší svými vlastnostmi.
Skořicovník čínský má intenzivnější a těžší, ostřejší vůni i chuť. Je levnější a tento typ je nejvíce používaný v běžné kuchyni napříč světem. Obsahuje také více kumarinu, vonné látky, která může poškozovat játra a jiné vnitřní orgány. Za tolerovaný denní příjem se u zdravých dospělých osob považuje dávka 0,1 mg/kg hmotnosti.
Rozdíl mezi obsahem kumarinu u skořice čínské a cejlonské je až desetinásobný. Vyhnout se jeho nadměrné konzumaci je možné používáním cejlonské skořice, ale protože není povinné uvádět u skořice její konkrétní druh, tato informace na většině obalů schází. Stejné je to i se zemí původu.
Mletá, nebo celá?
Při výběru přichází na řadu také otázka, zda je lepší skořice celá, nebo mletá. V obou případech se jedná o stejné koření, tedy kůru skořicovníku, avšak hlavním rozdílem je „síla“ neboli schopnost uvolnit aroma.
Mleté koření je v tomto ohledu spolehlivější, ale při delším skladování má tendenci rychleji ztrácet intenzitu chuti a vůně.
Platná legislativa také upravuje požadavky na obsah vonných silic (éterických olejů). U mleté skořice je to nejméně 0,5 ml na 100 gramů a u celé nesmí obsah klesnout pod 1 ml.
Důležité je také kvalitní vysušení, mletá skořice nesmí obsahovat více než 12 % vody, celá pak nanejvýš 14 %.
Skořice jako všestranný pomocník
Skořice nachází kromě potravinářství (včetně domácí kuchyně) uplatnění v řadě odvětví. Využívá se například při výrobě likérů a parfémů, v kosmetice i farmacii. A samozřejmě v léčitelství.
A její efekt potvrzují i vědecké studie. Patří mezi přírodní dezinfekční prostředky s účinkem proti bakteriím, plísním i virům, zlepšuje trávení a metabolismus, pomáhá udržet normální hladinu cukru v krvi a může pomoci i s inzulinovou rezistencí.
Má také zahřívací účinky, zevně je využívána například proti revmatismu.
V aromaterapii se pak cení její vliv na odstranění nervozity a napětí.
ČLÁNKY DO MAILU