Co je skolióza?
Co se dozvíte v článku
Skolióza je deformita páteře, při které je páteř abnormálně zakřivena ve třech různých rovinách. Jedná se o jeden z nejsložitějších stavů v ortopedii, který může probíhat různými způsoby. Páteř by totiž měla za normálních okolností obsahovat čtyři mírná zakřivení, která jí umožňují tlumit nárazy a vibrace. Při skolióze je páteř zakřivena ve:
- Frontální rovině: do strany, což může být doleva nebo doprava.
- Sagitální rovině: dopředu nebo dozadu.
- Transverzální rovině: vychýlení nahoru nebo dolů, je způsobeno rotací obratlů.
Většina případů skoliózy vzniká v dětství. Pokud není nijak korigována, může mít v dospělosti méně i více závažné následky. Má totiž negativní vliv na celkové držení těla, vede k přetěžování určitých svalových skupin, způsobuje bolesti zad a potíže s dýcháním. V souvislosti se skoliózou se také někdy zmiňuje kyfoskolióza. V tomto případě je výrazně zakřivena hrudní páteř, která je vychýlena dozadu. Na zádech pak vzniká viditelné zakulacení až hrb. [1, 2, 3, 4]
Typy skoliózy
Skoliózy je možné klasifikovat podle mnoha kritérií. Jedním z nich je třeba tvar zakřivení:
- Skolióza typu C: páteř je zakřivena do oblouku, který připomíná písmeno C.
- Skolióza typu S: páteř je zakřivena ve dvou oblastech, jedna se vychyluje doprava, druhá doleva. Kvůli tomu má páteř tvar písmena S.
- Skolióza s dvojitou křivkou: zakřivení do písmene S lze pozorovat ve dvou oblastech páteře.
V souvislosti s tvarem zakřivení bývají zmiňovány také níže uvedené pojmy:
- Sinistrokonvexní skolióza (sinistrosklióza): určitá část páteře je zakřivena doleva.
- Dextrokonvexní skolióza (dextroskolióza): určitá část páteře je zakřivena doprava.
Mezi další typy skoliózy patří:
- Kongenitální skolióza: jedná se o vrozenou skoliózu, se kterou se dítě již narodí. Při tomto typu skoliózy neprobíhá embryonální vývoj obratlů správně.
- Idiopatická skolióza: nejčastější typ dětské skoliózy se vyskytuje častěji u dívek než u chlapců. V tomto případě není jasná příčina, která vedla k patologickému zakřivení páteře. Existují ale studie, které se shodují na tom, že může být dána genetickými předpoklady.
- Neuromuskulární skolióza: tento typ skoliózy vychází z neuromuskulárních onemocnění, jako jsou dětská mozková obrna, svalová dystrofie, obrna nebo rozštěp páteře. Je nutné počítat s tím, že progrese skoliózy zde bude hodně výrazná.
- Skolióza při neurofibromatóze: neurofibromy v oblasti páteře způsobují krátkodobé abnormální zakřivení postiženého úseku. Pokud je možné neurofibromy odstranit, měla by následovat korekce.
- Sekundární skolióza: skoliózy mohou vznikat i v důsledku zánětů, úrazů, operací či onemocnění, jako jsou osteogenesis imperfecta, Marfanův syndrom či mukopolysacharidózy. [5, 6, 7, 8, 9, 10]
Skolióza u dětí
Naprostá většina skolióz má základ v dětském věku. U této nemoci platí, že čím dříve je diagnostikována, tím je prognóza horší. Právě u hodně malých dětí a miminek je vznik skoliózy podpořen špatným psychomotorickým vývojem – dítě preferuje lezení nebo přetáčení na jednu určitou stranu. Mnoho případů skolióz se objevuje také v nižším školním věku. Dlouhé sezení ve školních lavicích, nošení těžkých aktovek a nedostatek pohybu přispívají ke špatnému držení těla. Podle toho, v jakém věku se skolióza u dítěte objeví, rozlišujeme tři typy:
- Infantilní skolióza: objevuje se před dosažením 3. roku života, vyskytuje se více u chlapců. Tento typ lze v naprosté většině případů korigovat, obecně jsou těžké formy skoliózy u dětí spíše výjimkou.
- Juvenilní skolióza: nastupuje mezi 3. a 10. rokem života, postihuje obě pohlaví ve stejné míře.
- Adolescentní skolióza: propuká mezi 10. a 18. rokem života (horní hranice odpovídá ukončení růstu kostry). Těžší skoliózy se vyskytují častěji u dívek. [11, 12, 13, 14]
Skolióza páteře u dospělých
Skolióza se může objevit někdy až v dospělosti v důsledku mechanického opotřebení. Tento jev lékaři označují jako degenerativní skoliózu. U dospělých lze pozorovat abnormální zakřivení především v oblasti bederní páteře. To je rozdíl oproti skoliózám dospívajících, které bývají lokalizovány spíše v hrudní oblasti. Dospělí pacienti mají také velkou výhodu v tom, že mají ukončený růst. Díky tomu u nich skolióza progreduje většinou jen velice málo. [15, 16, 17, 18]
Museli jste se svým dítětem po narození cvičit?
Léčba skoliózy
Způsob léčby se odvíjí od závažnosti onemocnění. Závažnost skoliózy zad se hodnotí podle tzv. Cobbova úhlu. Cobbův úhel je úhel, který spolu svírají oba koncové obratle. Zakřivení se hodnotí následovně:
- Fyziologické zakřivení: pokud je Cobbův úhel do 10 stupňů, není diagnostikována skolióza. Toto zakřivení je považováno za normální.
- Mírná skolióza: Cobbův úhel je v rozmezí 10 a 20 stupňů. Křivka by se měla průběžně sledovat, pacientovi se doporučuje cvičit.
- Střední skolióza: Cobbův úhel je mezi 20 a 40 stupni. Pacient podstupuje konzervativní léčbu, měl by cvičit a nosit korzet.
- Těžká skolióza: Cobbův úhel je více než 40 stupňů. Takto těžký stav je nutné řešit chirurgicky.
Konzervativní léčba skoliózy
Konzervativní léčba, která je vhodná pro mírné a středně těžké formy skoliózy, spočívá v pravidelném cvičení a nošení korzetu. Cviky na skoliózu mají za úkol aktivovat svalstvo v okolí obratlů, posílit břišní svaly a aktivovat bránici, která je důležitá pro správné dýchání. Pohyby při cvičení by měly být plynulé, koordinované a jemné. Odborníci doporučují vyhýbat se kmitání a švihům.
Někdy bývá nutné přidat ke cvičení i korzet na skoliózu. Ten se nosí ve chvílích, kdy pacient necvičí ani se jinak nehýbe. V minulosti se doporučovalo nosit korzet až 23 hodin denně. Dnes se doporučovaná doba pohybuje mezi 16 a 20 hodinami denně. Každý pacient se skoliózou by měl navíc docházet v půlročních intervalech na kontroly k lékaři-specialistovi. Díky tomu bude zakřivení pod kontrolou a výraznější progrese se začne včas řešit.
Operace skoliózy
Některé formy skoliózy (zejména ty těžké) nemusí uspokojivě reagovat na konzervativní léčbu. U kongenitální skoliózy volí lékaři nejčastěji techniku prosté kostěné fúze. Tento typ operace je vhodný při včasné detekci ke korekci menších křivek. Další možností je odstranění postiženého obratle a zfúzování přilehlých obratlů k sobě. Mezi další využívané operační postupy patří:
- Technika rostoucích tyčí (growing rods): podél obratlů je implantována roztažitelná kovová tyč, jejíž délka se upravuje podle růstu dítěte.
- Zadní operační přístup: deformita páteře se řeší tím, že se obratle přitáhnou k centrální tyči. Tímto způsobem se dá ovlivnit zakřivení i v sagitální rovině.
- Přední operační přístup: využívá se hlavně u hrudních a bederních křivek. Obratle jsou pomocí šroubů upevněny k jedné či dvěma tyčím. [19, 20, 21, 22, 23]