Na úvod si dejme příklad, který sice zevšeobecňuje a je extrémní, ale vystihuje podstatu toho, jaký je výsledek neuspokojivého zdravotního stavu obyvatel ČR. Na něj nedávno formou tiskové konference opakovaně upozornili odborníci z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN).
Co se dozvíte v článku
Žijeme dlouho, ale s nemocemi
Podle prezentovaných dat žije průměrný Čech 20 let svého života s nějakou formou nemoci, zatímco ve Švédsku jsou to pouhé 3 roky.
Když půjdeme ve statistikách o něco hlouběji, dozvíme se, že třetina 65letých českých mužů cítí omezení v běžných každodenních aktivitách kvůli zdravotním hendikepům. A také to, že v tomto stavu bude nemocný žít třeba 10 i více let, protože naděje dožití předloni u mužů činila 76,1 roku a u žen 81,9 roku.
Jak ale upozornili lékaři z VFN, věk dožití loni po desítkách letech klesl. Ukazují to data Českého statistického úřadu (ČSÚ). Mužům se délka dožití zkrátila o 1 rok, ženám o 0,7 roku.
Až na drobná zakolísání tohoto statistického údaje v 60. a 80. letech minulého století v ČR křivka dožití desítky let rostla. Podobně vysoký meziroční pokles byl zaznamenán jen v roce 1962, kdy u mužů došlo o snížení střední délky života o 0,8 roku a u žen o 0,7 roku.
Naděje dožití neboli střední délka života udává průměrný počet let, který má před sebou jedinec v určitém věku, pokud by zůstaly zachovány úmrtnostní poměry, které platí ve sledovaném období. Ve výše citovaném případě to znamená, kolika let se mají šanci dožít děti, které se narodily loni.
Ačkoliv by se dalo předpokládat, že číslo bude vypovídat něco o nadcházející generaci, opak je pravdou. Snížení naděje dožití je zrcadlem zdraví generací, které odcházejí, protože se vypočítává z úmrtnostních tabulek.
V ČR se více umíralo, covid ale nebyl hlavní příčinou
Počty zemřelých se s příchodem covidu změnily a loňská úmrtnost (139,6 tisíce lidí) byla vůbec nejvyšší v naší poválečné historii.
Myslet si, že vysoká úmrtnost je pouze dílem covidu, je ale zcestné. Jak upozornil Michal Vrablík, zástupce přednosty III. interní kliniky VFN a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK), nejvíce v ČR zabíjí chronická ischemická choroba srdeční. Podle dat z roku 2019 a 2020 ji covid nepřekonal. Velmi častou příčinou úmrtí v ČR jsou také cévní nemoci mozku a srdeční selhání.
Nejčastější příčiny úmrtí v ČR
(Ne)umíme žít, proto stárneme nemocní
V tom, proč tomu tak je, mají čeští lékaři celkem jasno a opakovaně na to upozorňují. „Češi (ne)umí žít,“ podotýká Michal Vrablík a dodává: „Co se týká mezinárodního srovnání, jsme v polovině statistiky, která se týká vhodné fyzické aktivity. Zato jsme šampiony ve spotřebě alkoholu, kde nám patří 3. místo, a na předních příčkách se držíme i v kouření, protože v ČR kouří přibližně čtvrtina obyvatel a nedaří se nám to změnit.“
Martin Matoulek, vedoucí lékař XXL centra III. Interní kliniky VFN a 1. LF UK, dodává ještě jeden důvod. Češi a Češky jsou tlustí. „Dvě třetiny populace se pohybují v hladině nadváhy či obezity. Příčiny jsou fast foody, vlastnictví auta a spotřeba sekundárně zpracovaného masa, tedy oblíbených klobásek a jiných uzenin,“ podotýká.
Obezita je rizikovým faktorem nejen pro covid, ale celou řadu chorob. Zmiňovaný alkohol zase škodí oběhovému systému a lékaři upozorňují, že u něj neexistuje bezpečná míra pití. „Nejlepší je abstinence a rozhodně nejlepší je kouřit 0 cigaret denně,“ podotýká Michal Vrablík. Kouření je totiž mimo jiné rizikovým faktorem pro vznik rakoviny.
V ČR je ale rozšířený ještě jeden tichý zabiják – zvýšená hladina cholesterolu v krvi. „V populaci máme až 90 procent osob, které mají vyšší cholesterol, než by měli mít. Za posledních deset let jsme se neposunuli a nesnížili jsme průměrné koncentrace cholesterolu v populaci, ač máme úžasný systém preventivních prohlídek i nejnovější léky,“ popisuje prof. Vrablík.
Zvýšené hodnoty cholesterolu po delším čase vedou ke změnám cévních stěn. Tyto změny jsou v počátcích vratné, později se ale na stěnách vytváří tuhé pláty. Ty se mohou uvolnit, značně omezit či uzavřít průtok krve v řečišti a v důsledku vést k akutnímu infarktu myokardu či mozkové cévní příhodě. Lékaři sice dnes mají k dispozici moderní léčbu a zlepšují se i diagnostické možnosti, lidé na infarkt a mrtvici ale umírají dál. Proč? „Protože se nám nedaří prosadit změnu životního stylu,“ má jasno Michal Vrablík. Navíc Češi jsou přeborníky v nedodržování započaté léčby. „Do půl roku opouští doporučenou medikaci až 50 % těch, kterým byla nasazena,“ upozorňuje lékař.
Změna životního stylu nemusí být revoluce
Lékaři věří, že nepříznivý trend ve statistikách se podaří zvrátit a půjde jen o „zub“ na křivce dožití. Spoléhat na to, že k tomu ale dojde samo, nechtějí. Proto lidem doporučují udělat alespoň malé změny ve svém životě, aby se cítili dobře.
Podle Michala Vrablíka by každý měl znát „telefonní číslo zdravého srdce“, ve kterém jsou uvedeny i správné hodnoty cholesterolu a krevního tlaku (viz titulní obrázek tohoto textu). Ty by si měl hlídat. Buď pravidelnými prohlídkami u lékaře, nebo sledováním sama sebe. „Každý, kdo zná svá data, má o 20 až 30 procent lepší výsledky léčby či změny režimu. Sledujte se, monitorujte se a data noste svým lékařům, protože pak se budeme rozhodovat správně,“ zmiňuje Martin Matoulek.
Zdravotní stav, spánek, náladu nebo i libido může zlepšit pohyb. „Nenajdete orgán, na který by nefungoval pohyb. Naše tělo je designované na to, aby se hýbalo, a bez pohybu nemůžeme existovat,“ konstatuje Vladimír Tuka, jenž je vedoucím lékařem Centra zátěžové kardiologie II. interní kliniky VFN a 1. LK UK.
„Ti, co se hýbou, mají lepší prognózu, včetně pacientů po infarktu myokardu. Pravidelná pohybová aktivita snižuje riziko deprese. Pacienti, kteří se hýbou, mají nižší prevalenci nádorů. Ti, kteří se hýbou v průběhu chemoterapie a radioterapie, nesou lépe léčbu, pokud se hýbou i po ní, mají nižší riziko relapsu,“ vyjmenovává jen některé benefity pohybu lékař.
Míníme-li pohyb, pak nejde o dlouhé hodiny v posilovně. Stačí 150 minut vytrvalostních aktivit týdně, jako jsou chůze, jízda na kole, plavání nebo běh. Vše při střední intenzitě, což znamená, že můžete při pohybu mluvit v krátkých větách. Nebo mějte týdně pouze 75 minut pohybové aktivity o vysoké intenzitě, kdy na jeden nádech řeknete pouze jedno, dvě slova. V každém případě ale kardio aktivitu ještě dvakrát týdně doplňte posilováním.
Sport je vhodný i pro onkologicky nemocné
„Nechceme, aby se lidé potili v tělocvičnách a běhali po závodních drahách, ale aby se prostě víc hýbali. Každý pohyb je důležitý. Pokud někdo ujde o 100 kroků více za den, je to dobré. Stejně jako když třeba pacient zařadí do dne i drobné pohybové aktivity. Třeba jen pár minut pohybu navíc,“ říká Vladimír Tuka.
Právě u pacientů se o sportu příliš nehovoří. Podle lékařů by se ale hýbat měli. A dát by měli na to, jak se cítí. „Pokud jste například onkologický pacient, poslouchejte, co vám tělo říká, a chuť hýbat se nelámejte ani doleva, ani doprava. Chcete jít ven, běhat a podobně? Tak to dělejte a neciťte se více pacientem, než je nutné, “ říká ředitel VFN a onkolog David Feltl.
Sport je podle lékařů obecně bezpečný. Nicméně před každým cvičením je dobré přivést svaly a kardiovaskulární systém do „provozní“ teploty a po zátěži relaxovat. Množství pohybu vždy navyšovat postupně, nesnažit se lámat rekordy třeba o dovolených. Při tropických teplotách bychom pohyb měli soustředit do chladnějších částí dne.
„Při virózách a po jejich okamžitém konci je vhodné si nechat pár dní, ideálně týden klidového režimu. Po covidu i déle,“ upozorňuje Vladimír Tuka. Jak na pohyb, když se necítíme dobře, si přečtěte v samostatném článku. Po očkování by měl být klidový režim 24 až 48 hodin. Pokud má pacient vysoký tlak, diabetes, onemocnění ledvin či oběhového systému, není od věci poradit se o míře a formě pohybu s lékařem.
Pohyb změní chuťové preference
K tomu, abychom si tvořili svalovou hmotu nezbytnou pro zdravý život, potřebujeme pravidelný pohyb a kvalitní stravu. Jedno bez druhého výsledek nikdy nepřinese.
„Chuť a uspokojení z jídla nám dávají hlavně tuky a cukry, takže jsme přidali slazené nápoje a oblíbená fastfoodová smažená jídla. Klíčem k dobrému pocitu i z jídla ale zůstává staré známé pravidlo, a sice zvýšit pohybovou aktivitu. Pohybem se totiž nezávisle na naší vůli změní i chuťové preference. Tělo si při vyšší a pravidelné fyzické zátěži začne přirozeně říkat o jídla s vyšším obsahem komplexních sacharidů a bílkovin, naopak méně budeme mít chuť na tuk,“ podotýká lékař Martin Matoulek.
Takový je dle odborníků z VFN klíč k přirozené změně životního stylu. Přísnou dietou a rychlým zhubnutím ztrácíme aktivní tělesnou hmotu, ale v kombinaci úpravy jídelníčku s pohybem si svaly uchováme a začneme se pomalu zbavovat tukové tkáně. Velmi pomalu, postupně, tedy vyváženě, udržitelně a bez výkyvů organismu.
ČLÁNKY DO MAILU