Hlavní navigace

Předseda praktiků: Pro pacienty může být Virtuální čekárna i nebezpečná

 Autor: Archív Vitalia.cz
ROZHOVOR – Projekt Virtuální čekárna byl nedávno spuštěn za velké mediální podpory. Na pacienty může působit jako snadné řešení, jak se dozvědět z pohodlí domova svou diagnózu. Napíšeme, co nás trápí, a bez dlouhého sezení v čekárně dostaneme za pár hodin radu. Praktici ale mají řadu vážných výhrad, jak přibližuje jejich předseda Petr Šonka.
Tereza Víchová 11. 6. 2020
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

Sdružení praktických lékařů ČR (SPL ČR) novinku, kterou provozuje služba uLékaře.cz, nepodporuje. Předseda praktiků Petr Šonka nám v podrobném rozhovoru vysvětlil, jaká úskalí může podle něj Virtuální čekárna mít.

Jak vnímá Sdružení praktických lékařů projekt Virtuální čekárny?

Mediálně je představován jako veřejně prospěšný projekt, ve skutečnosti se ale jedná o byznysovou aktivitu, jakých se nyní v této oblasti objevuje celá řada. Nedá se popřít, že má výborné PR. Prezentuje se jako převratná novinka v telemedicíně. Ve skutečnosti se ale jedná o velmi jednoduchou záležitost, která nabízí pacientům zprostředkování kontaktu s lékařem a písemnou komunikaci s ním formou chatu. V podstatě se to velmi podobá e-mailové komunikaci. Nebýt té hlasité kampaně v médiích, nejspíš bychom jí v té řadě projektů, mnohdy mnohem sofistikovanějších, které se nyní objevují, ani nevěnovali pozornost.

Ale ve chvíli, kdy autoři projektu oznámili, že do 1. června chtějí do projektu zapojit většinu praktických lékařů v ČR, začali se nás naši členové ptát, zda SPL ČR projekt podporuje. Sdružujeme přes pět tisíc členů, což je více než devadesát procent českých praktických lékařů, kterým již třicet let poskytujeme mimo jiné právní, ekonomický a informační servis. Začali jsme se vším zabývat a vzhledem k informacím, které jsme získali, jsme dospěli k názoru, že tento projekt podpořit nemůžeme.

Hlavní výhrady Sdružení praktických lékařů vůči projektu Virtuální čekárny

  • Portál uLékaře.cz prohlašuje, že ve Virtuální čekárně nabízí zájemcům odbornou službu, poskytovanou zdravotnickými pracovníky, lékaři. Podle právních analýz, které si nechalo SPL ČR zpracovat, se jedná o poskytování zdravotních služeb. Portál však není tzv. poskytovatelem zdravotních služeb dle zákona 372/2011 Sb. – a nemá tedy oprávnění tyto služby poskytovat.
  • Virtuální čekárna lidem nabízí konzultaci jejich aktuálního zdravotního stavu, vysvětlení diagnózy, a to u veškerých zdravotních problémů včetně psychických, lékaři a specialisty všech oborů. Jedná se tedy zjevně o konzultaci individuálního případu daného pacienta, přitom však tvrdí, že se „nejedná o individuální konzultaci s lékařem či jiným odborníkem ve zdravotnictví“
  • Nejasná je také otázka odpovědnosti, kdy se společnost provozující portál uLékaře.cz zříká odpovědnosti za újmu způsobenou udělenou radou: „Za jakoukoliv interpretaci informací z Projektu, jakož i škodu vzniklou aplikací rad či užitím informací z Projektu bez individuální konzultace s lékařem či jiným odborníkem ve zdravotnictví v rámci poskytnutých lékařských či jiných odborných výkonů nenese provozovatel odpovědnost.“

Jako pacientovi je mi ale příjemná představa, že nečekám u ordinace a spoustu toho mohu řešit z domova.

Bohužel je to jenom představa. Ve skutečnosti tím, že budete komunikovat se svým lékařem písemně, a ještě pomocí prostředníka, mnoho nevyřešíte. Objednat si konzultaci či vyšetření v ordinaci, kterým většina písemných kontaktů stejně skončí, můžete přímo u svého lékaře. Většina z nás objednávkový systém má, i když netvrdím, že v této oblasti nemáme co zlepšovat. A pokud jde o komunikaci mezi pacientem a lékařem o konkrétních zdravotních problémech, ta by měla probíhat přímo a jen s vaším lékařem, který vás zná, a bez prostředníků. K tomu se mnohem lépe hodí zabezpečený videorozhovor. Což je věc, na které pracujeme. Připravuje se výkon, který již brzy začnou hradit zdravotní pojišťovny a bude použitelný pro všechny praktické lékaře.

Pojďme k praxi: jak Virtuální čekárna funguje a co vám na tom vadí?

Virtuální čekárna je úzce provázána s projektem uLékaře.cz. Obě služby provozuje stejný subjekt a na jejich webu se dočtete, že pokud ve virtuální čekárně svého lékaře nenajdete, bude váš zdravotní problém řešit lékař z týmu uLékaře.cz. Podle právních analýz, které jsme si nechali zpracovat, se jednoznačně jedná o poskytování zdravotních služeb. Abyste takové služby v ČR mohli poskytovat, musíte na to mít speciální oprávnění a být poskytovatelem zdravotních služeb. Tím provozovatel obou zmíněných služeb není a oprávnění k poskytování zdravotních služeb nemá. V tom vidíme zásadní problém.

Navíc dle informací uvedených na webu nabízí lidem konzultaci jejich aktuálního zdravotního stavu, vysvětlení diagnózy, a to u veškerých zdravotních problémů včetně psychických, lékaři a specialisty všech oborů. Jedná se tedy zjevně o konzultaci individuálního případu daného pacienta. Současně však tvrdí, že se „nejedná o individuální konzultaci s lékařem či jiným odborníkem ve zdravotnictví“. Zároveň se společnost, provozující portál uLékaře.cz, zříká odpovědnosti. To pochopitelně nebudí důvěru a vyvolává řadu pochyb. Jako pacientovi by mi to zásadně vadilo.

Dalším problém je to, že vaše zdravotní potíže, se kterými se prostřednictvím virtuální čekárny s důvěrou obracíte na svého lékaře, ve skutečnosti nejprve čte a zpracovává někdo jiný než on. 

Jak funguje Virtuální čekárna

  • Na webové stránce uLékaře.cz pacient vstoupí do Virtuální čekárny a vybere z nabídky praktického lékaře, u něhož je registrován.
  • Identifikuje se, popíše svůj problém, případně podá žádost o objednání a vyplní krátký dotazník bezinfekčnosti.
  • Následuje aktivita jednoho ze tří set lékařů aktuální online služby, kteří jsou již nyní do služby zapojeni, provede první posouzení požadavku.
  • Pacientův praktický lékař následně obdrží od služby uLékaře.cz informaci, že „má pacienta ve své Virtuální čekárně“.
  • Lékař si sám řídí čas, kdy se bude pacientovi věnovat, s ohledem na své vlastní časové možnosti. Může přitom použít i přiložený posudek kolegy z online poradny. Tím se má zjednodušit a urychlit komunikace s pacientem.
  • Svému pacientovi lékař poskytne zpětnou vazbu s informacemi o dalším postupu. Celou konzultaci je možné dokončit vzdáleně. V případě potřeby osobní návštěvy lékař rovnou nabídne termín objednání.

Takže nemusím komunikovat se svým lékařem a nevím o tom?

Ano. Vaším problémem se zabývá někdo jiný, kdo připraví pro vašeho lékaře návrh toho, co vám odpovědět. Záleží pak na vašem lékaři, jestli návrh akceptuje, nebo odpoví jinak. Můžeme věřit, že prostředníkem je alespoň lékař, ale jistotu nemáme. Odpověď byste měli dostat do určité doby, myslím, že bylo prezentováno, že to nemá být déle než za šest hodin. Pokud má váš lékař zrovna dovolenou nebo není online, protože je třeba neděle večer, nebo službu jednoduše nepoužívá, odpoví vám konzultant společnosti uLékaře.cz. Doporučí místo něj léčbu nebo další vyšetření.

Co na tom vidíte jako nevhodné?

Jsme přesvědčeni, že pokud má být telemedicína bezpečná, musí pacient vždy komunikovat s lékařem, který ho dobře zná, a mají spolu komunikovat napřímo. V našem oboru by tedy měl tuto službu poskytovat jen registrující praktický lékař svému registrovanému pacientovi. Bez splnění této podmínky by služba neměla být vůbec hrazena ze zdravotního pojištění, a pokud si ji pacient přeje, neměl by mu to nikdo zakazovat, ale měl by si takovou službu hradit sám. 

Co může vyplynout z toho, že mě posuzuje lékař, který mě nezná?

Může to být zdrojem řady pro pacienta nebezpečných situací. Pak je tu otázka odpovědnosti za případnou chybu. To, že do řešení zdravotního problému vstupují dva lékaři a navíc ještě subjekt, který službu poskytuje, vyvolává řadu nejasností a potenciálně konfliktních situací, kterým nechceme vystavovat pacienty ani naše členy.

Nechci bagatelizovat, ale když mám běžné zdravotní potíže, jako je třeba bolest v krku, neviděla bych na tom asi nic nebezpečného.

Bolest v krku nemusí být vždy jen příznakem banálního onemocnění. Ani pokud se jedná o anginu, není možné předepsat na dálku antibiotika a pacienta fyzicky nezkontrolovat. I ta pouhá angina může mít časné či pozdní komplikace, které mohou vážně poškodit zdraví pacienta, který na ně může v krajním případě i zemřít. 

Telemedicína, nebo v tomto případě spíš distanční péče, má prostě své vymezené indikace a řadu limitů, kterých si musí být lékař vědom, a vědět by o nich měl i pacient. Obecně může podle nás bezpečně fungovat jen s lékařem, který pacienta dobře zná. Třeba v Německu je to její základní pravidlo, přes které nelze jít. Pokud pacienta dobře znám, vím, jak stoná a v jakém je sociálním prostředí, mohu si v určitých situacích dovolit léčit ho na dálku. O tom, zda je to v konkrétní situaci u konkrétního pacienta možné, musím rozhodnout já, protože já za to nesu odpovědnost. A musím mít jistotu a dohodu s pacientem, že když se jeho stav nebude vyvíjet příznivě, okamžitě mě bude kontaktovat. Ve Virtuální čekárně mohou nastat i nebezpečné situace.

Jaké třeba?

Pacient může třeba v šest ráno napsat, že má bolesti na prsou a špatně se mu dýchá. V tu chvíli má pocit, že se jeho žádostí někdo zabývá. Lékař se ale k tomu může dostat až za několik hodin. A to třeba v případě srdeční příhody může být zatraceně pozdě.

Telemedicíně a distanční péči se ale v dnešní době otevírají dveře. Jak by podle vás tedy měla fungovat bezpečně?

Telemedicínsky se svými pacienty má každý lékař komunikovat sám bez toho, že by to někdo zprostředkovával a „předžvýkával“ návrh řešení. Potřebujeme zabezpečený komunikační kanál například pro videohovory, ne službu navíc. Písemná forma komunikace je pro tento účel nejzdlouhavější a nejméně přesná. Iniciovali jsme vznik skupiny na ministerstvu zdravotnictví, která bude definovat, co má být předmětem telemedicíny, jaká mají být její pravidla a jak má být zabezpečena. Na tom musí být odborná shoda a mluvit do toho musí také pojišťovny. Musí se upravit zákony, naše legislativa telemedicínu nezná a neumožňuje. Těmto pravidlům se pak musí přizpůsobit komerční subjekty, které chtějí poskytovat prostředky pro telemedicínu. Nemůže to být naopak. Rozhodně v tomto nejsme výrazně pozadu. Například zmiňované Německo má pravidla pro telemedicínu až od roku 2018, do té doby tam distanční péče byla zakázaná.

Jak se svými pacienty komunikujete vy sám?

K nám do ordinace pacienti volají. Sestra je zná stejně dobře jako já, věřím jí a má ode mě instrukce. Pacient jí sdělí, co od nás potřebuje, a podle toho mu dá termín prohlídky a rezervuje čas, který bude potřeba na vyšetření. Když má opravdu akutní potíže, přijde ještě ten den. Na preventivní či dispenzární prohlídku je objednán v horizontu jednoho až dvou týdnů, pokud jde například na závodní prohlídku, dozví se od sestry, co si má přinést s sebou. Řadu administrativních věcí vyřídíme po telefonu. Pokud je nutné, aby s pacientem mluvil lékař, sestra ho přepojí, nebo voláme zpět ve chvíli, kdy je to časově možné. Z telefonátu se toho dozvíte více a můžete rychle reagovat, rozhovor je interaktivní. Připadá mi to podstatně přesnější a efektivnější než si psát vzkazy.

Myslíte si, že pacienti na vzdálené formy komunikace s lékaři „uslyší”? Co byste jim poradil, aby to bylo bezpečné?

Telemedicína se určitě bude rozvíjet. Všemu by ale měla předcházet odborná debata, měl by do ní zasáhnout regulátor trhu, tedy ministerstvo zdravotnictví, a také zdravotní pojišťovny, od kterých se očekává, že tuto službu budou hradit. Ty už ostatně připravují hrazený výkon videokonzultace lékaře s pacientem. Musí se vyřešit, co je bezpečné. V nadsázce řečeno vám nikdo nemůže po telefonu nebo mailu diagnostikovat zánět slepého střeva. Pacientům bych poradil, aby se zatím do nepřipravených projektů nepouštěli a kontaktovali vždy svého praktického lékaře. Není teď důvod nic uspěchat.

MUDr. Petr Šonka

Předseda Sdružení praktických lékařů České republiky, působí také jako praktický lékař v Přešticích na Plzeňsku.

Vyjádření MUDr. Tomáše Šebka, uLékaře.cz

Redakce serveru Vitalia.cz zaslala před publikováním rozhovoru zakladateli Virtuální čekárny Tomáši Šebkovi konkrétní dotazy. 

  • Co říkáte na to, že Sdružení praktických lékařů nepodporuje nově vzniklou Virtuální čekárnu – konkrétně argument, že každý by měl svůj zdravotní stav konzultovat pokud možno se svým praktickým lékařem, který ho zná nejlépe?
  • Praktici upozorňují také na nebezpečí, které může vzniknout, pokud například pacient napíše přes čekárnu, že má bolest na hrudi, a v tu chvíli má pocit, že se jeho problémem někdo zabývá. V případě srdeční příhody může být ale několik hodin, po které třeba trvá odpověď, i fatálních. Můžete to okomentovat?
  • Podle praktických lékařů je také nejasná otázka odpovědnosti, kdy se vaše společnost zříká odpovědnosti za újmu, způsobenou udělenou radou. Můžete to okomentovat?

Na všechny otázky jsme dostali pouze souhrnnou odpověď:

Virtuální čekárna je vzdálený, plně zabezpečený přístup pacienta k jeho vlastnímu lékaři. Zprostředkovává kontakt a je pouhou, přesto mnohem sofistikovanější technickou platformou, než jsou běžné rezervační systémy. V principu se zásadně v úrovni zabezpečení neliší od konkrétního řešení ze zahraničí, které podporuje Sdružení praktických lékařů. To nám dává naději pro další diskuzi s praktickými lékaři a není to odmítnutí telemedicíny jako takové. Jsme pro rovné podmínky soutěže, kdy si sám uživatel dobrovolně vybere, na čem by chtěl svůj distanční přístup k lékaři realizovat. Budeme doufat, že vybere ryze českou platformu.

Virtuální čekárna vznikla jako bezplatná služba, využívající technologie léty prověřeného uLékaře.cz. Na něm spolupracujeme s profesionály, kteří mají mnohaleté zkušenosti, náležitou kvalifikaci, a hlavně naši plnou důvěru. Jsme plně v dobré víře, že naše služby jsou v souladu s platnou legislativou. Na otázku odpovědnosti existuje mnoho právních názorů. Máme za to, že právní hodnocení ze strany Sdružení praktických lékařů neodpovídá nastavení naší služby Virtuální čekárny a je založeno na nedostatku informací. Je nepochybné, že v rámci diskuse o budoucnosti telemedicíny se jedná o jedno z aktuálně široce diskutovaných témat a můžeme se nechat inspirovat v zahraničí. O důvěře ve Virtuální čekárnu vypovídá i fakt, že projekt získal podporu i z odborných kruhů, například Ministerstva zdravotnictví ČR nebo samotné České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Stejně tak jej podpořily i první zdravotní pojišťovny a firemní sektor.

S radostí vítáme snahu o společenskou změnu a případnou úpravu legislativního rámce, kdy inspirací nám mohou být úspěšně provozované služby stejného typu u sousedů hned za našimi hranicemi. Společná diskuze pacientů, lékařů, státní správy, pojišťoven, ministerstva a technologů dává naději, že i v ČR budeme mít kvalitní telemedicínu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).