Dle manželky o své práci přemítal neustále a nápady se mu v hlavě rodily i během každodenních domácích prací. Wichterle příliš nerozlišoval mezi anorganickou a organickou chemií, zastával spíše ideu zobecnění a právě jeho komplexní pohled na věc mu pomohl vypořádat se s problémy, na nichž jiní pohořeli. Sepsal přes 200 publikací, přičemž jedenáct jeho knih bylo přeloženo do mnoha světových jazyků.
Co se dozvíte v článku
V dětství málem utonul
Otto Wichterle přišel na svět 27. 10. 1913 v Prostějově do zámožné rodiny. Jeho otec Karel Wichterle spoluvlastnil společnost Wichterle a Kovářík (Wikov) a jeho matka byla dcerou Jana Podivínského, který působil jako zemský poslanec a jemuž patřil velkostatek v Kostelci na Hané. Celkově měl čtyři další sourozence, přičemž Otto byl ze všech nejmladší.
Ještě než nastoupil na základní školu, o vlásek unikl smrti. Jednou totiž spadl do močůvky a málem se utopil. Po tomto incidentu ho dlouho sužovaly horečky a doktoři mu predikovali pouhý rok života. Nakonec se z problémů dostal.
S nadcházející manželkou Lindou Zahradníkovou ho svedla dohromady láska k tenisu, který jako malý hrával s maminkou budoucí manželky, zatímco Linda jim podávala míčky. Již tehdy se mu líbila, později z dětské lásky následně vzešlo více než půl století trvající manželství a dva synové, kteří po něm krom jiného zdědili i zájem o chemii.
Studijní léta a silon
Poté, co dokončil gymnázium, na nějž přestoupil v pouhých devíti letech, měl v úmyslu zamířit na strojní fakultu, kvůli čemuž docházel na doučování deskriptivní geometrie. Na radu přítele ale nakonec od této myšlenky upustil a přihlásil se v roce 1931 na Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství.
K usilovnému studiu chemie jej dle jeho slov měla přimět i touha změnit nepříznivý dojem, který zanechal na některé z prvních hodin u profesora Otakara Quadráta, když si nebyl vědom, jaký vzorec má dvojchroman draselný. Doktorát technických věd získal v roce 1936, přičemž na univerzitě působil jako asistent u profesora Emila Votočka až do zavření vysokých škol 17. 11. 1939.
Od následujícího roku našel uplatnění v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně, kde se věnoval výzkumu polyamidů. Vymyslel technologii výroby kaprolaktamu a již v roce 1941 mu v jeho laboratoři pod rukama vznikala vlákna polyamidu, jež bylo možné spřádat. Z tohoto materiálu se začaly posléze zhotovovat ponožky a punčochy.
Průmyslová výroba těchto polyamidů, které se označovaly jakožto silon, však započala až za 10 let. Stalo se tak kvůli utajování projektu před německými okupanty a posléze kvůli potížím souvisejícím s poválečným průmyslem. K tomuto jeho vynálezu manželka Linda poznamenala: „Je zajímavé, že zatímco každou čočku si manžel vyzkoušel, silonky nikdy. Měl jen silonové ponožky a chlubil se, že v nich chodí už tři měsíce v kuse.“
Wichterle coby učitel
Dne 21. prosince 1942 byl Otto Wichterle gestapem zatčen kvůli napojení na Ing. Kouteckého. Díky korespondenci s německým chemikem Langenbeckem však jeho další kroky neputovaly do koncentračního tábora, ale „pouze“ do vězení, kde pobyl čtyři měsíce.
Po skončení druhé světové války se vrátil na svou alma mater, kde nejdříve dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie. Následně zde sám přednášel o obecné a anorganické chemii. O anorganické chemii sepsal dokonce učebnici, zároveň vytvořil českou i německou učebnici pojednávající o organické chemii.
Coby učitel studentům kladl na srdce, že chemii je nutné nejen umět, ale také jí rozumět. Vždy se současně snažil své poznatky převést v něco užitečného a praktického. Jeho způsob vyučování přiblížil jeho syn Kamil Wichterle takto: „On nepoučoval takovým způsobem: musí se to dělat takhle. On říkal: dělá se to takhle a dělá se to proto takhle.“
Začátky výroby hydrofilního gelu
V roce 1949 získal Otto Wichterle habilitaci i na obor technologie umělých hmot a zároveň se zasloužil o zřízení katedry technologie plastických hmot, jejímž se stal prvním profesorem a vedoucím. Od roku 1952 zde zkoumal syntézu síťovaných hydrofilních gelů, které při styku s vodou začnou bobtnat.
Měl v úmyslu najít vhodný materiál pro oční implantáty, konkrétně uvažoval o tvarovatelném polymeru, který by snesl vlhké prostředí oka. Pohnutkou mu byl náhodný rozhovor ve vlaku při cestě z Olomouce do Prahy, kde si jistý doktor Pur zrovna procházel článek o možnostech chirurgické náhrady oka.
Wichterle sice dokázal vytvořit průhledný poly-hydroxyethylmethakrylátový (HEMA) gel pohlcující až 40 procent vody s ideálními mechanickými vlastnostmi, avšak při politické čistce v roce 1958 byl komunistickým vedením univerzity jeho výzkum nitroočních čoček zničen a on sám ze školy vyhozen.
Na tomto materiálu pracoval se svým žákem, který měl jednou chvátat na vlak, anižv vše uklidil. Zpracovávaná směs se tehdy přes noc přetvořila na měkkou průhlednou hmotu, čímž vznikla substance pro první hydrofilní kontaktní čočku. Gel se rozléval do forem, avšak po jejich otevření se trhal a nedržel tvar.
Pomohla stavebnice Merkur
V témže roce (1958) byl Otto Wichterle zvolen ředitelem nově vzniklého Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd. Budova ústavu v té době však ještě nebyla dokončena, proto rozhodující pokusy převést hydrogely do patřičného tvaru očních čoček podnikl Wichterle u sebe doma.
O Vánocích v roce 1961 použil dětskou stavebnici Merkur k sestrojení prvního prototypu odstředivého odlévacího zařízení, které nechal pohánět dynamem z jízdního kola propojeným se zvonkovým transformátorem. Takto odlil první čtyři čočky o pravidelném tvaru, u nichž nehrozilo podráždění očí. Dotáhl tak do konce vynález, který prvně popsal už Leonardo da Vinci v roce 1508. O pár let později ho již znal celý svět.
Další den vypracoval koncept na patentovanou přihlášku. Jakožto vhodnější motor se následně ukázal motor z gramofonu, i díky němuž byli s manželkou schopní za čtyři měsíce zhotovit zhruba 5500 čoček. Kromě nich se gely používají i v kosmetickém průmyslu a jiných odvětvích medicíny, včetně plastických operací.
Nenechte se však mýlit, neznamenalo to, že by kontaktní čočky dříve neexistovaly. Ale byly vyrobeny z odlišných materiálů. První modely byly stvořeny ze skla, později je vystřídal plast. Opravdovou revoluci ovšem představovaly až ty stvořené Ottou Wichterlem.
Tahanice o patent
Nebylo málo a patent na kontaktní čočky Československo málem ztratilo. Ačkoli Wichterle situaci nepodcenil a své vynálezy vždy opatřil patentem, řada firem napříč Amerikou na to nehleděla. Vládní úředníci se však případných tahanic u soudu a možné prohry natolik polekali, že jim raději v roce 1977 za zlomek hodnoty licenční smlouvy přenechali.
Americké firmy ovšem začaly pochybovat o samotném původci kontaktních čoček, Wichterlemu bylo tedy nakonec umožněno vycestovat, aby podal svědectví z první ruky. Ten během pár dní u federálního soudu vyvrátil veškeré pochybnosti o pravosti svých patentů. Následkem toho soud vydal rozsudek potvrzující platnost patentů Wichterleho nejen v USA, nýbrž i v ostatních státech.
Máte problémy se zrakem?
Odvolán z funkce
S komunistickou mocí se Otto Wichterle střetl ještě v roce 1968, kdy byl kvůli svým postojům odvolán z pozice ředitele Ústavu makromolekulární chemie a směl vykonávat pouze funkci řadového vědeckého pracovníka. Jeho jméno dokonce nesmělo být zahrnuto ani na tabuli profesorů, kteří na zdejší škole působili.
Byl totiž podepsán pod manifestem 2000 slov a veřejně kritizoval postup vládnoucí moci po okupaci země vojsky Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968. Cenil si jak osobní, tak profesní svobody, o čemž svědčí následující jeho slova: „Pochybování je ve vědě dokonce nezbytné. A hledat tu skutečnou pravdu, to je naprosto jedna z nejplodnějších vědeckých metod.“
Až v roce 1990 byl jmenován předsedou Československé akademie věd a tuto funkci zastával až do rozdělení Československa v roce 1993. Mimoto se stal členem různých mezinárodních společností, jako například Americké chemické společnosti či Německé akademie věd.
Tvůrce 150 vynálezů a patentů
Také byl držitelem řady zahraničních cen (např. Řádu T. G. Masaryka) a čestným doktorem zahraničních univerzit. Na jeho počest byla zároveň pojmenována planetka v naší sluneční soustavě a vznikla Prémie Otto Wichterleho, jež se uděluje vybraným vědeckým pracovníkům AV ČR, kteří svou prací přispívají k rozvoji vědeckého poznání.
Otto Wichterle zemžel v srpnu 1998 ve věku nedožitých 85 let na svém letním sídle ve Stražisku u Prostějova, kde už od dětství rád trávil čas. Až do svých 80 se přitom aktivně věnoval tenisu, který s oblibou hrával se svou manželkou. Jeho další vášní byla zahrada, o niž pečoval ještě déle. Jeho ostatky se nacházejí v rodinné hrobce na městském hřbitově v Prostějově.
Sice Ottu Wichterleho většina zná právě díky vynálezu kontaktních čoček, je kromě nich však tvůrcem 150 dalších vynálezů a patentů. Především se jedná o biomateriály. Již v pokročilém věku pak měl vyrobit gel, který umožňoval se velmi jednoduše zbavit graffiti. Stalo se tak v době, kdy se rozšířilo v metru, přičemž Wichterleho k jeho výrobě vedla návštěva Prahy, kde byl tímto úkazem natolik zaskočen, že se vrhl do bádání zaměřujícího se na to, jak se s graffiti co nejlépe vypořádat.
ČLÁNKY DO MAILU