Od narození slavné spisovatelky letos v únoru uplyne 195 let. Karolína Světlá, vlastním jménem Johanna Nepomucena Rottová (1830–1899), se narodila do bohaté měšťanské rodiny váženého obchodníka. Na vzdělání sice měla štěstí, ale protože od mládí jevila nadání pro psaní, nakonec ji otec stáhl ze školy a zaplatil jí učitele doma.
Připravená na vedení domácnosti
Jeho primární snahou bylo mít dceru připravenou na vdávání a k vedení domácnosti, jak se na tehdejší dobu příslušelo. Ale to se mu nepovedlo, protože nejen z Johanny, ale také z jeho druhé dcery Sofie se nakonec přece jen staly spisovatelky. Mladší sestrou Karolíny Světlé totiž byla spisovatelka a překladatelka Sofie Podlipská. Obě sestry si rozuměly a udržovaly spolu korespondenci, která se dochovala.
Karolína Světlá brzy pronikla do literárních kruhů a přivedl ji do nich její budoucí manžel, středoškolský profesor Petr Mužák, který ji doma vyučoval hře na klavír. Seznámili se v roce 1848, tehdy bylo Karolíně osmnáct. Byla pohlednou dívkou, do které se o devět let starší učitel zamiloval.
Ta se sňatku nakonec nebránila, protože ji přivedl nejen k českému jazyku, ale také k její milované literatuře, umění a seznámil ji s mnoha dalšími osobnostmi tehdejší vlastenecké společnosti, například s o deset let starší Boženou Němcovou, která se stala jejím velkým spisovatelským vzorem.
Milovala jiného a zemřelo jí dítě
Karolína Světlá se provdala za Petra Mužáka čtyři roky po jejich seznámení, ale manželství bohužel nebylo šťastné. Karolína si svůj umělecký pseudonym přivlastnila asi rok po svatbě, kdy začala navštěvovat rodný kraj svého manžela, kde se jí zalíbilo, byla Mužákovi za mnohé vděčná a vzhlížela k němu.
Z korespondence však bylo jasné, že její osudovou a životní láskou byl Jan Neruda, s nímž udržovala přátelské a platonické styky. Navíc tento platonický vztah vyzradila kamarádka Karolíny Světlé Marie Němečková. Světlá se s Nerudou seznámila, stejně jako s ostatními českými vlastenci, právě díky svému manželovi. Když se to ale provalilo, manžel Nerudu vyhodil z jejich domu a zakázal Karolíně se s ním stýkat.
Velkou ranou byla pro Karolínu Světlou smrt dcerky Boženky, která zemřela tři měsíce po porodu. Další děti už neměla. V té době měla silný citový vztah k Janu Nerudovi, který se snažila ukončit. A aby zapomněla na problémy v manželství, smutek ze smrti dcery a později i na své nepříjemné zdravotní potíže, vrhla se, stejně jako Božena Němcová, naplno do psaní.
Psala vesnické romány, v příbězích se soustředila na sociální postavení ženy ve společnosti a partnerské vztahy i téma nešťastného manželství a nenaplněné lásky, což jí bylo blízké.
V Podještědí se cítila být doma
Své romány zasadila do dobře známých krajů v Podještědí a do Prahy, kde se narodila. S manželem žila v Praze v ulici Ve Smečkách a v domě U Kamenného stolu na Karlově náměstí, ale veškerý svůj volný čas, anebo když jezdila na zotavenou, trávila v lesích v Podještědí – kraji, který si neskutečně zamilovala.
Dům U Kamenného stolu dostal svoje zajímavé pojmenování po kamenném stolu, který tu snad kdysi stával a sloužil k vyplácení peněz za prodaný dobytek. Později byl zbořen a na jeho místě dnes stojí jiný dům, na kterém je umístěna pamětní deska Karolíny Světlé. Na pražském Karlově náměstí se pak nachází také její pomník.
Feminismus a sociální podpora žen
Ve svých románech Karolína Světlá popisuje odvážné a silné ženské hrdinky, které pomáhají či statečně vzdorují věčně chybujícím mužům, nelíčí ženy jako slabé a zranitelné květinky, které by čekaly na záchranu ze strany mužů. To bylo na tehdejší dobu revoluční, a proto také její romány oslovily velkou spoustu žen a našly si své nadšené čtenáře. Podporovala též vznik Sokola a šíření jeho filosofických myšlenek.
Publikovala i v tehdejších časopisech a zasloužila se o vznik Ženského výrobního spolku, v němž se snažila prosadit zvýšení sociální úrovně chudých žen. Spolek nějakou dobu vedla společně se svou o sedmnáct let mladší přítelkyní, spisovatelkou Eliškou Krásnohorskou, s níž rovněž udržovala rozsáhlou a dodneška dochovanou korespondenci. Jejím velkým ženským vzorem byla pak spisovatelka a feministka George Sand, s jejímiž názory se Světlá velice ztotožňovala.
Galerie: Feministka z 19. století – Božena Němcová
Nemoc a útrapy Karolíny Světlé
V době, kdy bylo Karolíně Světlé pětačtyřicet let, začala špatně vidět a nedokázala už dále sama psát. To byla pro spisovatelku velká rána. Naštěstí měla svou spolehlivou sekretářku, neteř Anežku Čermákovou, provdanou Slukovou. Oční nemoc způsobila to, že Karolína o tři roky později přestala úplně vidět na jedno oko. Tehdy asi čtyři roky takřka nevycházela z bytu a nechávala si své práce výhradně diktovat.
Do toho se přidaly těžké migrény doprovázené nervovými záchvaty, které se někdy až podobaly psychickým potížím. Později se její zdravotní stav lehce zlepšil a zase psala s obtížemi sama dál, do společnosti už ale moc nechodila.
Nejhorší pro ni asi bylo to, že když se na stáří rapidně zhoršil její zdravotní stav, zůstala zavřená v Praze a nemohla odjet do milovaného Podještědí, kde jí vždycky bylo dobře.
Zemřela opuštěná doma ve věku 69 let. O sedm let později tak přežila svého manžela. Její o tři roky mladší sestra, spisovatelka Sofie Podlipská, už v té době také byla dva roky po smrti. Karolína Světlá o mnoho let přežila Boženu Němcovou a zanechala po sobě významný odkaz. Na tehdejší dobu to byla výjimečná a pokroková žena.
Zdroje:
Uhrová, E. České ženy známé a neznámé. Praha: E. Uhrová 2008.
zivotopis.spisovatele.cz; knihovna.lf2.cuni.cz; Id.johanesville.net; encyklopedie.praha2.cz