Hlavní navigace

Odběr pupečníkové krve – ano, či ne?

Daniel Mareš

Pupečníková krev je životodárná tekutina, která má v medicíně své využití a může zachraňovat lidské životy. Přesto je po většině porodů likvidována jako biologický odpad. Vedoucí Banky pupečníkové krve však vysvětluje, proč nevidí smysl v jejím rozšiřování.

Doba čtení: 6 minut

O takzvané pupečníkové krvi jsme si povídali s odborníkem Robertem Pytlíkem, který je vedoucím Oddělení buněčné terapie Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze (ÚHKT). V rámci tohoto oddělení připravuje krvetvorné buňky pro transplantace pacientů s krevními chorobami a spolu s těmito povinnostmi převzal i Banku pupečníkové krve. Jaká je tedy současná situace v oblasti dárcovství pupečníkové krve?

Pupečníková krev

  • Jedná se o krev novorozence, která zůstává v placentě po přerušení pupečníku.
  • Odebírá se po narození dítěte a přestřihnutí pupečníku, proto je odběr bezbolestný a nepředstavuje žádné riziko ani pro matku, ani pro novorozence.
  • Je cenným zdrojem zárodečných, krvetvorných buněk (podobně jako kostní dřeň), které se staly významnou nadějí při léčbě mnohých onemocnění (Alzheimerovy choroby, cukrovky, onemocnění srdce, onemocnění jater, Parkinsonovy choroby, akutní leukemie ad.).
  • Zárodečné buňky z pupečníkové krve jsou výjimečné v tom, že se dokáží včlenit do jakéhokoliv orgánu či tkáně a zajistit jeho náhradu.
  • Jde o mladé buňky (krev patří původem plodu, ne matce), nejsou tedy ještě zatížené životním stylem a dalšími vlivy okolního prostředí.

Zdroj: Prolékaře.cz: Pupečníková krev – slibný zdroj krvetvorných buněk pro transplantace, Pupečníková krev – současné možnosti a perspektivy využití

Robert Pytlík pro server Vitalia.cz uvádí, že je třeba odlišit tři situace: jednak autologní dárcovství, které zprostředkovávají komerční společnosti, s nimiž však ÚHKT nemá nic společného. „Jde o pupečníkovou krev, kterou rodiče nechají zamrazit svému dítěti pro blíže nespecifikovaná budoucí využití. Pak je alogenní dárcovství, tedy dárcovství pro jiného člověka,“ vysvětluje oslovený odborník s tím, že zde má ÚHKT dva programy:

Zaprvé, v rámci příbuzenského dárcovství se odebírá pupečníkovou krev od novorozených zdravých sourozenců dítěte s krevním onemocněním, pupečníková krev je tedy připravena pro konkrétního dárce, ale nemusí být využita (například pacient s leukémií se vyléčí pouze chemoterapií, takže nakonec transplantaci pupečníkové krve nepotřebuje). „Zadruhé se jedná o program nepříbuzenského dárcovství, v jehož rámci se odebírá pupečníková krev od novorozených dětí a se souhlasem matky se uchovává pro případné použití u jiného nemocného dítěte. To je ona Banka pupečníkové krve,“ popisuje lékař.

Galerie: Historie porodnictví – málokteré dítě přežilo

Odběr pupečníkové krve

  • Autologní dárcovství:
    pupečníková krev, kterou rodiče nechají zamrazit svému dítěti pro ev. budoucí využití.
  • Alogenní dárcovství:
    dárcovství pro jiného člověka, buď pro konkrétního příbuzného, nebo nepříbuzenské dárcovství, kdy se pupečníková krev uchovává v Bance pupečníkové krve pro případné použití u jiného nemocného.

Pupečníková krev pro „vlastní potřebu“

Vraťme se ještě k tomu, pokud pupečníkovou krev chcete uchovat jen pro sebe a své potomky. Faktem tady zůstává, že za odběr pupečníkové krve se v porodnici platí. Celková částka za její odběr se pohybuje kolem dvaceti tisíc korun. Vždy ale závisí na konkrétní bance, která odběr zprostředkuje a následně krev uchovává. Další poplatky (kolem dvou tisíc korun za rok) plynou ze skladování odebraných kmenových buněk. Tyto poplatky platíte v případě vlastního využití, kdy si pupečníkovou krev uchováváte do budoucna pro případ, že by vaše dítě či jeho sourozenec onemocnělo.

Rozhodne-li se maminka pro dárcovství, odebraný štěp může vážně nemocnému pacientovi zachránit život. Štěp přitom představuje jen necelých sto mililitrů krve. Transplantace s využitím krvetvorných buněk z pupečníku je v některých případech jedinou cestou, jak vyléčit vážná hematologická onemocnění u dětí. „Pokud se maminka rozhodne uchovat pupečníkovou krev svého novorozeného děťátka, může požádat o příspěvek svou zdravotní pojišťovnu. Například ZP MV ČR v rámci svého fondu prevence přispívá novopečeným maminkám na odběr částkou 500 korun,“ říká Hana Kadečková ze Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky (ZP MV ČR).

Darování a využití pupečníkové krve

  • O odběru pupečníkové krve si každá žena rozhoduje sama, nicméně rozhodnout se musí v dostatečném předstihu už v průběhu těhotenství. Nejde totiž o standardní zákrok, který by prováděla každá porodnice v zemi. V současnosti mají maminky na výběr z celkem 35 porodnic.
  • Na zvážení maminky je i to, jak se s pupečníkovou krví naloží. Buď si ji může nechat pro vlastní potřebu, nebo ji daruje. Pokud s odběrem vůbec nesouhlasí, končí pupečníková krev jako biologický odpad.

Zdroj: ZP MV ČR

Jak se pupečníková krev skladuje

A jak je to s cenou skladování pupečníkové krve? Podle Roberta Pytlíka není o nic dražší ani levnější než skladování jakýchkoli jiných buněk pro transplantace.

„Jde o zamrazení v tekutém dusíku či jeho parách, do ceny se promítají pořizovací náklady na kryosklad, kryokontejnery, monitorovací zařízení – veškeré vybavení musí splňovat určité zákonné požadavky – a provozní náklady za tekutý dusík, energetické vstupy a další. V současné době máme náklady asi tisíc korun za štěp ročně. Při skladování několika tisíc štěpů pochopitelně roční náklady narůstají do milionů,“ vysvětluje.

Banka pupečníkové krve: využije se minimum vzorků

Vedoucí Oddělení buněčné terapie Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze podotýká, že Banka pupečníkové krve byla založena v první polovině 90. let minulého století, kdy byl velký nedostatek zdravých dárců krvetvorných buněk. Pupečníková krev měla tuto nabídku rozšířit, a skutečně se tak stalo. „Od té doby se však nepříbuzné registry dárců rozrostly na několikanásobek původní velikosti, a navíc se do rutinní praxe dostala technika bezpečné transplantace od příbuzných dárců – rodičů, dětí, sourozenců –, kteří nemají s pacientem shodné všechny transplantační znaky, ale jen jejich polovinu (tzv. haploidentické transplantace). Na tyto věci je nutno brát ohled při přemýšlení o dalším eventuálním rozšiřování banky,“ uvádí odborník.

Trocha historie

  • Vůbec první transplantace pupečníkové krve se uskutečnila už před pětadvaceti lety ve Francii.
  • Možná vás překvapí, že Česká republika se už jako osmý stát na světě zapojila do budování vlastní Banky pupečníkové krve. K tomu došlo už v roce 1994.
  • Po dalších deset let pak byla naše tuzemská banka jedinou ve východní Evropě.

Jak příbuzenské, tak nepříbuzenské programy dárcovství pupečníkové krve totiž podle něj nejsou příliš efektivní: „V současné době máme v Bance pupečníkové krve přes 4000 štěpů, využito z nich bylo 82, tedy dvě procenta. V rámci programu příbuzenského dárcovství nyní uchováváme 205 štěpů, využilo se jich pouhých šest, tedy tři procenta zpracovaných. Vzhledem k výše uvedeným jiným možnostem získávání dárců tedy nevidíme smysl banku nějak výrazně rozšiřovat,“ říká lékař a podotýká, že nejde o to, že by peníze vůbec nebyly, ale umíme je vynaložit efektivněji.

Skladování již existujících štěpů není ohroženo a dále se počítá s jejich využíváním v rámci českých i zahraničních transplantačních programů. „Jen bych ještě rád zdůraznil, že ÚHKT rozhodně nechce jít cestou komerčních odběrů a uchovávání autologních pupečníkových štěpů, a dále to, že autologní pupečníkové štěpy není možno využít pro nikoho jiného než pro dítě, kterému patří – tedy ani pro sourozence, jiné příbuzné, a už vůbec ne pro nepříbuzné pacienty,“ upozorňuje odborník.

Odborná spolupráce:

MUDr. Robert Pytlík, Ph.D.

Vedoucí Oddělení buněčné terapie Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze, zabývá se hematologií, zejména léčbou pacientů s nádorovými onemocněními krvetvorby. Je autorem a spoluautorem řady odborných článků v české i zahraniční literatuře, týkajících se většinou transplantací krvetvorných buněk a buněčné terapie.