I když si to většina lidí nepřipouští, vyrobit v současné době skutečně kvalitní pitnou vodu z přírodních zdrojů není zrovna jednoduché. Tedy – pokud bychom chtěli na úpravnách vod odstranit veškeré rizikové látky, které se ve vodě nacházejí při rostoucím znečištění životního prostředí, a pokud bychom změnili současné technologie čištění vod tak, aby se v ní pro člověka rizikové látky nevyskytovaly.
Pitná voda se vyrábí rutinně
To ovšem bude něco stát, i když si ředitel Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd Martin Pivokonský myslí, že „pokud se využije nejnovějších poznatků a dobře se nastaví parametry pro úpravu pitné vody, může být celý proces velmi účinný a poměrně levný“.
Pitná voda se v úpravnách vyrábí rutinně, často prostřednictvím technologií a poznatků, které jsou staré už více než sto let.
Podle poznatků jeho ústavu by ale bylo třeba celou řadu současných limitů stanovujících ze zákona požadavky na kvalitu pitné vody ve světle nových vědeckých výzkumů třeba zpřísnit a některé další do těchto požadavků nově zavést. Podle Pivokonského se totiž voda pro pitné účely na řadě míst vždy na základě nejnovějších poznatků, které jsou k dispozici, neupravuje. Pitná voda se tak v úpravnách vyrábí rutinně, často prostřednictvím technologií a poznatků, které jsou staré už více než sto let.
Vychází se přitom mimo jiné podle daného rozpětí pH vody, která na úpravnu přitéká, pH vody se ale mění jak v průběhu roku, tak díky změnám v místech zdrojů pitné vody, například v přehradách. V letním období se například v povrchových vodách ve větší míře vyskytují sinice, v podzemních vodách zase kolísá obsah pesticidů podle intenzity i období obhospodařování zemědělské půdy.
Až 80 % toxických látek ze sinic nemusí být z vody odstraněno
Nároky na úpravu vody k pitným účelům zvyšují podle Pivokonského především tři faktory – již zmíněné pesticidy a jedovaté produkty sinic, ale také vedlejší produkty desinfekce vody, které vznikají přímo při jejím čištění. Až osmdesát procent toxických látek sinic nemusí být přitom při použití nesprávné technologie při úpravě vody odstraněno, přičemž často jde o látky karcinogenní.
V parametrech kvality pitné vody je například v současné době vyjádřeno organické znečištění (mimo jiné sinicemi) vody ukazatelem, který je zastaralý. Nahradit by jej proto mělo sledování obsahu rozpuštěného organického uhlíku, tedy parametr modernější, jehož sledování je povinné jen pro největší úpravny vody v ČR, ale pro většinu úpraven je jen doporučený.
Konec „vodního blahobytu“
Zjištění vědců samozřejmě neznamenají, že bychom se měli v současné době bát napít se vody z kohoutku. Ale vzhledem k tomu, že koktejl látek končících ve zdrojích pitné vody je stále početnější, je pouze otázkou času, kdy bude nutné používat k výrobě pitné vody nové metody postavené na moderních poznatcích a také na moderních analytických metodách.
Galerie: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou: teď z kohoutků v Praze
Hovoří-li se dnes o konci „vodního blahobytu“ z pohledu množství vody v krajině a vydatnosti dešťových srážek, je třeba si také uvědomit, že vodní blahobyt končí postupně i z pohledu kvality vody. Za leccos si přitom můžeme sami – nejde jen o zemědělce a jejich chemii, ale také o farmaceutické nebo kosmetické přípravky, které ve vodě končí a postupně se v ní koncentrují.
Voda bude dražší než plánovaný pokles zdanění
A bude-li přibývat teplých a tropických dnů, bude ve vodách přibývat i sinic a dalších breberek, které bude nutné z vody před jejím použitím k pitným účelům odstranit. Jásot nad úmyslem snížit daň na vodné a stočné o pět procent oproti současnému stavu se proto zdá být předčasný. Nároky na výrobu pitné vody budou totiž vyšší a náklady na ni dražší než plánovaný pokles zdanění.
Pokud by se chtěl o současných problémech s výrobou pitné vody někdo dozvědět více, může si přečíst článek v lednovém čísle časopisu Věda a výzkum ( „Pitná voda je věda“ v časopisu A/Věda a výzkum). Není to ale moc optimistické čtení.
ČLÁNKY DO MAILU