Hlavní navigace

Klíšťata: nejvyšší aktivita bývá během května, června a pak v září

Sdílet

 Autor: Archív Miroslavy Burýškové, Protean
Riziko přenosu infekce z klíštěte roste s dobou, po kterou bylo klíště přisáto. Vedoucí největší české laboratoře na analýzu infekčnosti klíšťat Miroslava Burýšková ví, jak dlouho to trvá. A navíc říká: „Kdo už měl spoustu klíšťat, bát se nemusí.“

Jak to bude s aktivitou klíšťat v letošním roce? Jaké jsou novinky v oblasti výzkumu? A v jakých případech doporučuje využít analýzu infekčnosti klíštěte v laboratoři? Miroslava Burýšková se již roky zabývá analýzami klíšťat a vývojem molekulárně biologické diagnostiky.

Jak dlouho trvá sezona klíšťat? Lze říci od – do, nebo je to rok od roku jiné? A kdy letos začala? 

Klíšťata jsou aktivní většinou od března do října. Nejvyšší aktivita bývá během května, června a pak v září, což souvisí s vhodnými podmínkami, kterými jsou dostatečná teplota a vlhkost. V horkých a suchých letních měsících jsou klíšťata většinou schovaná a setkáme se s nimi méně často. V letošním roce vzhledem k velmi teplé zimě byla klíšťata aktivní téměř po celý rok – v laboratoři jsme měli vzorky k vyšetření i začátkem ledna a v únoru.

Jak je to s infekčností klíšťat v posledních letech? 

Infekčnost klíšťat se v průběhu let nijak dramaticky nemění, nelze pozorovat stoupající ani klesající tendence. Nejčastější a z hlediska diagnostiky nejkomplikovanější je borelióza.

Infekce, které může klíště přenést:

Zde je podíl infikovaných klíšťat v jednotlivých letech (klíšťata vyjmutá a analyzovaná týmem Dr. Burýškové).

Máte nějaké prognózy, odhady, jak bude letošní sezóna co do počtu klíšťat či jejich infekčnosti vypadat? 

Vzhledem k mírné zimě se dá očekávat vyšší výskyt klíšťat. Infekčnost by se neměla příliš lišit od průměru – tedy kolem třinácti procent u boreliozy, tří procent u klíšťové encefalitidy a dvě a půl procenta u ehrlichiozy.

Jaké jsou poznatky z výzkumu posledních let, týkající se této problematiky? 

Přes probíhající výzkumy stále není k dispozici očkovací vakcína proti borelioze. Byly však vyvinuty dokonalejší testy k detekci protilátek proti boreliím a ehrlichiím z krve (ELISA-VIDTEST anti-Borrelia recombinant). Také byla prokázána častá koinfekce (koinfekce – současná infekce dvěma, popř. více druhy choroboplodných zárodků, pozn. red.) klíštěte několika patogeny. To může značně ztěžovat diagnostiku a léčbu u lidí, kteří byli takto infikovaným klíštětem nakaženi. Nejčastěji se vyskytuje borelióza společně s ehrlichiózou nebo babesiózou.

Kde žije klíště

Hlavním teritoriem klíšťat jsou listnaté a smíšené lesy. Setkat se s nimi ale můžeme i jinde – např. na zahrádkách, na loukách, v parcích, na březích řek a rybníků, okrajích lesních cest a různých strží. Výrazně méně bývá klíšťat v jehličnatých lesích bez porostu a na prosluněných suchých místech. To, že klíště skáče ze stromů, je pouze mýtus. Obecně se klíště vyskytuje tam, kde je tráva vyšší než dvacet centimetrů. Klíště žije v trávě nebo na keřích ve výšce do jednoho metru podle svého vývojového stadia.

Ve vaší laboratoři poskytujete vyšetření infekčnosti klíšťat. Vzhledem k tomu, že za vyšetření se platí, komu byste jej doporučila? Protože zatím to není tak úplně zcela běžná praxe, že si vytáhneme klíště a hned jej odesíláme do laboratoře…

Vyšetření doporučuji všem, kteří se chtějí vyhnout komplikacím s pozdním zahájením léčby. Zvláště v případě, že najdou klíště až po delší době a evidentně nasáté. Riziko přenosu infekce roste s dobou, po kterou bylo klíště přisáto. U klíšťové encefalitidy může k přenosu dojít už po půl hodině, u ostatních bakteriálních onemocnění byl přenos prokázán již po čtyřech hodinách. Samozřejmě pokud si najdeme klíště, které se zrovna přisálo – tedy ještě není ani pořádně přichyceno, pak je riziko minimální a nemusíme ho na vyšetření posílat. Také lidé, kteří se léta pohybují v lese a měli již spoustu klíšťat a nikdy neonemocněli, zřejmě již mají proti přenášeným chorobám imunitu, takže infekčnost klíštěte neřeší. Ale vyšší opatrnost by měla být u těhotných žen a osob s oslabenou imunitou či v průběhu léčby – tam je na místě vyšetření i na méně časté nemoci jako je babesióza, bartonelóza a tularemie.

Bylo by možné třeba nějakou dobu počkat, zda na sobě bude člověk pozorovat nějaké příznaky a eventuálně až poté klíště do laboratoře odeslat? 

Pokud již člověk pozoruje příznaky nemoci, je třeba ihned navštívit lékaře. Klíště je dobré k vyšetření odeslat co nejdříve, aby mohla být zahájena preventivní léčba nebo preventivní opatření dříve než k rozvoji nemoci dojde. Zjištění rizika přenosu infekce z nakaženého klíštěte pomáhá zpřesnit diagnostiku u nespecifických obtíží, umožňuje zahájit preventivní přeléčení antibiotiky (u bakteriálních onemocnění) nebo alespoň přijmout preventivní opatření v podobě podpory imunitního systému a omezení pohybové aktivity v případě klíšťové encefalitidy.

Přírodní domácí repelenty proti klíšťatům

  • Aplikujte jako běžný repelent nastříkáním na odhalené části těla.
  • 4 dcl vody nalijte do rozprašovače a přidejte 25 kapek peprmintového olejíčku. Směs protřepejte.
  • Do lahvičky s rozprašovačem nalijte 2 dcl vody, 2 dcl mandlového nebo rostlinného oleje, 25 kapek růžového oleje a vše promíchejte. Skladujte uzavřené v chladničce.

TIP: Recepty na další přírodní odpuzovače hmyzu

Jak bezpečně odstranit klíště

  • Klíště je třeba odstranit co nejdříve. Včasné a správné odstranění klíštěte je velice důležité pro snížení rizika přenosu infekce.
  • Na přisáté klíště v žádném případě nepoužíváme oleje či masti, které ho přidusí. Může totiž vyvrhnout obsah střev do rány, čímž se zvyšuje pravděpodobnost přenosu nákazy.
  • K odstranění klíšťat lze použít pinzetu, speciální kleštičky nebo karty. Podle Miroslavy Burýškové jsou právě speciální karty vůbec nejbezpečnější: „Klíště nemačkáme rukou ani pinzetou. Nejbezpečnější způsob odstranění klíštěte je za pomoci speciální karty se zářezy, která klíště pevně podebere a vytáhne bez rizika rozmáčknutí a vytlačení obsahu střev do rány. V případě velmi malého klíštěte (larvy) použijeme navlhčenou vatovou štětičku nebo sirku a klíště vyvikláme.
  • TIP serveru 120na80.cz: Co potřebujete k vyndání klíštěte? 
  • Místo zákusu poté vydesinfikujeme běžným desinfekčním prostředkem. Ruce bychom měli umýt mýdlem.
  • Jestliže se nepodaří klíště vyndat i s kusadly, která zůstanou v kůži, není třeba propadat panice. Ze samotných kusadel již přenos infekce nehrozí. Tělo si s nimi poradí jako se zadřenou třískou, takže se vydrolí nebo vyhnisají. Ranku je třeba vydesinfikovat a sledovat, aby nedošlo k zanícení.
  • Někdy se může v místě přisátí objevit zarudlá boulička, což je jenom lokální reakce, která časem zmizí. Zarudnutí, zduření a svědivost ranky po přisátém klíštěti tedy nemusí znamenat nákazu.
  • Pokud neodesíláme klíště do laboratoře, spláchneme ho do WC.

Galerie: Co potřebujete k vyndání klíštěte? 

Ing. Miroslava Burýšková, PhD.

vedoucí laboratoře Protean (www.protean.bio/cz, www.kliste.cz)

Vystudovala VŠCHT v Praze, pracovala v pražském Státním ústavu pro kontrolu léčiv v oddělení mikrobiologie a poté jako odborný asistent v molekulárně-biologických laboratořích v USA (Johns Hopkins university v Baltimoru) a v Německu (na universitě v Ulmu), kde absolvovala doktorské studium. V roce 2005 se vrátila do ČR, kde se již jedenáctým rokem zabývá analýzami klíšťat a vývojem molekulárně biologické diagnostiky v laboratoři společnosti Protean.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Psaní článků pro internetové magazíny se věnuje již od roku 2010. Na serveru Vitalia.cz se zaměřuje zejména na zdravotní problematiku.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).