Lymeská borelióza

Lymeská borelióza představuje nebezpečné infekční onemocnění, které na člověka přenášejí klíšťata. Ačkoliv někdy probíhá zcela bez příznaků, obvykle postihuje kůži a klouby, ale může způsobit také závažné poškození nervové soustavy, srdce i dalších orgánů. Pokud jste tedy po návratu z přírody na těle objevili svědící tmavočervenou skvrnu, měli byste se mít na pozoru a co nejrychleji vyhledat lékaře. 

Co je borelióza?

Lymeská borelióza, kterou lidé jinak nazývají také lymská borelióza či lymská nemoc, je nejčastější infekční onemocnění přenášené klíšťaty v České republice. Jedná se o zoonózu, což znamená, že primárně postihuje zvířata, jako jsou například hlodavci, psi, kočky nebo ovce a kozy. Člověk je pouze náhodnou obětí a nákaza se od něj už dále nešíří.

Jak se borelióza přenáší?

Ačkoliv původce lymeské boreliózy nebyl až do 80. let minulého století známý, dnes už lékaři vědí, že za vznik tohoto onemocnění jsou zodpovědné bakterie rodu Borrelia. V České republice se jedná převážně o druhy Borrelia burgdorferi sensu stricto, Borrelia afzelii a Borrelia garinii.

Na člověka bakterie přenášejí infikovaná klíšťata, a to jak dospělí jedinci, tak i larvy a nymfy, které může pacient snadno přehlédnout. Stačí tak jediný výlet do přírody, návštěva parku nebo procházka vysokou travou, kde se vám na kůži přisaje drobný parazit, a pokud se pak důkladně neprohlédnete, hrozí vám vznik nepříjemných zdravotních komplikací.

Přenašečem lymeské boreliózy je průměrně každé třetí až čtvrté klíště. Skutečně se však nakazí méně než 5 % lidí a se zbytkem případů, kdy se na člověka přisaje infikovaný tvor, si poradí jeho imunitní systém. Důležitou roli přitom hraje také doba přisátí klíštěte. Aby došlo k přenosu infekce, musí totiž být přisáto alespoň 24 hodin. Zároveň platí, že s přibývajícím časem se riziko nákazy zvyšuje.

Bakterie Borrelia žijí ve střevech klíšťat, odkud se prostřednictvím jejich infikovaných slin v průběhu sání krve přenáší do těla hostitele, kde se krevním oběhem následně šíří do jednotlivých orgánů. Existují však i případy přenosu boreliózy z matky na plod a došlo také k situaci, kdy se člověk nakazil po rozmačkání klíštěte mezi prsty vlivem kontaktu infikovaných tělních tekutin parazita s porušenou kůží či drobnými oděrkami.

Výskyt boreliózy

Lymeská borelióza má v České republice sezónní charakter, což souvisí hlavně se zvýšenou aktivitou klíšťat během jarních a letních měsíců. Obzvláště v období od května do září se počet nakažených vždy několikanásobně zvyšuje, a právě z toho důvodu je důležité mít se na pozoru a nepodceňovat jednotlivé příznaky. Nejohroženější skupiny obyvatel přitom představují děti od 5 do 9 let a dospělí starší 55 let.

Jak se projevuje borelióza?

Lymeská borelióza je multisystémové onemocnění, jehož průběh lékaři rozdělují do tří různých stádií. Jedná se o tyto fáze:

1. Časné lokalizované stádium
2. Časné generalizované stádium
3. Pozdní stádium

Pokud jde o charakteristické příznaky, jejich závažnost se případ od případu liší. Lidé si však toto onemocnění nejčastěji spojují s tím, že u pacientů vyvolává borelióza fleky na kůži. Bez včasné léčby pak může způsobit také závažné postižení nervové soustavy, kloubů, srdce a dalších orgánů.

V mnoha případech probíhá nákaza boreliózou asymptomaticky nebo jsou klinické projevy boreliózy tak mírné, že jim nemocní nepřikládají příliš velký význam. Zatímco někdy se pacienti sami následně uzdraví, jindy může naopak dojít k rozvoji závažných symptomů v důsledku jiného infekčního onemocnění, které způsobilo oslabení imunitního systému.

Spousta pacientů se také ptá, jakou má klíšťová borelióza inkubační dobu. Ta se však stejně jako závažnost jednotlivých příznaků u každého člověka liší. První symptomy se obvykle dostaví v rozmezí 3–30 dnů od napadení organismu bakteriemi, ale není výjimkou, že se nemoc rozvine až několik měsíců po kousnutí infikovaným klíštětem.

Časné lokalizované stádium boreliózy

Pro první stádium lymeské boreliózy je typické zarudnutí kůže, které se nazývá erythema migrans neboli migrující erytém. Tato červená skvrna se objevuje v místě přisátí klíštěte, což lékařům diagnostiku boreliózy obvykle značně usnadní. Pokud se ale klíště přisaje na hlavě nebo na zádech, pacient si zarudnutí zpočátku nemusí vůbec všimnout.

Migrující erytém se může objevit během pár dní, ale často se vybarví až s několikatýdenním odstupem od prvotního kontaktu s parazitem. Na okrajích bývá ostře červeně ohraničený, zatímco směrem ke středu může postupně blednout. Nebolí, většinou nesvědí a kůže v jeho okolí není horká ani nepálí. U části postižených se pak mohou dostavit také nespecifické příznaky, kam se řadí:

• bolesti kloubů a svalů,
• únava,
• malátnost,
• zvýšená teplota,
• nevolnost,
• nechutenství.

Časné generalizované stádium boreliózy

Po nástupu druhé fáze se nemoc rychle šíří organismem a zasahuje klouby, stěny cév a obaly nervů. Mezi typické příznaky proto patří například pálení kůže, nepříjemné mravenčení, tiky, závratě a zvláštní necitlivost pokožky, ale také některé projevy neuroboreliózy, jako je třeba obrna lícního nervu, boreliová meningitida či Garin-Bujadoux-Bannwarthův syndrom.

Pod kůží na ušním boltci, na nose či na prsním dvorci se může objevit boreliový lymfocytom, což je tuhá, temně červená či fialová bulka. Mnozí pacienti si již krátce po nákaze stěžují také na přítomnost otoků a kloubní obtíže, které se mohou v řádu týdnů či měsíců rozvinout až v lymeskou artritidu. Neobvyklé pak nejsou ani problémy s močovým měchýřem a střevy, vysoké horečky, bolesti zad a nepříjemné strnutí šíje.

Aby toho nebylo málo, objevit se mohou také mnohočetné erytémy, které vzhledově připomínají původní zarudlou skvrnu, ale bývají spíše menší. V krajním případě pak nakažené trápí poruchy vidění, pískání v uších, silné bolesti hlavy, poruchy srdečního rytmu nebo různé záněty, které se mohou opakovaně vracet.

Celkově tedy může pacient v druhém stádiu boreliózy pociťovat některé (nebo dokonce většinu) z těchto symptomů:

• bolesti kloubů a vznik otoků,
• pálení a mravenčení pokožky,
• periferní obrnu nervů,
• mnohočetné migrující skvrny na kůži,
• bolesti zad a strnutí šíje,
• boreliový lymfocytom,
• poruchy vidění a sluchu,
• silné bolesti hlavy,
• vysoké horečky,
• srdeční obtíže,
• opakované záněty,
• dlouhodobý pocit vyčerpání,
• problémy s močovým měchýřem a střevy.

Pozdní stádium boreliózy

Jelikož mezi přechodem boreliózy z druhé do třetí fáze mohou uběhnout roky, ale klidně i celá desetiletí, vysledovat původce onemocnění nemusí být snadné. Tato obávaná chronická forma je nicméně velice vzácná, a pokud pacient včas podstoupí léčbu, nemělo by k ní vůbec dojít. V opačném případě způsobuje borelióza trvalé následky, s nimiž si lékaři již nedokáží tak snadno poradit.

A jak třetí fázi boreliózy vlastně poznáte? Typické jsou třeba neurologické obtíže, poruchy koncentrace a orientace, problémy s pamětí nebo celkové oslabení obranyschopnosti organismu. Zároveň může dojít k přechodu lymeské artritidy do chronického stádia a pacientům hrozí také zvýšené riziko rozvoje zánětlivých onemocnění mozku.

V rámci onemocnění jménem acrodermatitis chronica athrophicans dále dochází k degeneraci podkoží a ke vzniku zánětlivých ložisek na kůži, která obvykle mají modročervenou barvu a těstovitou konzistenci. Později se mohou tvořit také tuhé uzly, kůže začíná být vrásčitá a svou tenkostí připomíná cigaretový papír. Možné příznaky třetího stádia boreliózy tedy zahrnují:

• poruchy soustředění a orientace,
• problémy s krátkodobou pamětí,
• oslabení imunity,
• vznik zánětlivých ložisek na kůži,
• pozdní lymeskou artritidu,
• rozvoj zánětlivých onemocnění mozku.

Diagnostika

V případě lymeské boreliózy slouží ke stanovení diagnózy sérologické vyšetření protilátek proti bakteriím rodu Borrelia (tzv. metoda ELISA). Tento test na boreliózu se vždy provádí jako první, ale jeho pozitivitu je následně nutné potvrdit přesnějším krevním vyšetřením, které se označuje jako Western blot či imunoblot.

Pozitivní sérologické vyšetření totiž nemusí hned znamenat, že máte boreliózu. Příčinou může být takzvaná paměťová protilátková odpověď, což znamená, že se člověk s nákazou v minulosti již setkal a jeho imunitní systém ji sám zlikvidoval. Také se může jednat o projev nespecifické reakce organismu na jiné onemocnění.

Doplňkovou metodou při diagnostice lymeské boreliózy je polymerázová řetězová reakce, která v odebraném vzorku detekuje přítomnost borreliové DNA. Nejvyšší záchyt přitom bývá v bioptickém vzorku kůže a v synoviální tekutině, zatímco vyšetření krve a moči je pro tuto metodu nevhodné.

Některé laboratoře zároveň provádějí i testování klíšťat na přítomnost borelií a virů, které u člověka vyvolávají encefalitidu. Pokud se nákaza u parazita potvrdí, nemusí to ale nutně znamenat, že se infekce přenesla také na jeho hostitele a není to tedy důvodem pro okamžité zahájení léčby.

Jak léčit boreliózu?

Pokud se u pacienta včas potvrdí lymeská borelióza, léčba je poměrně snadná. Nemocným se po dobu 2–4 týdnů podávají antibiotika, která by měla infekci zlikvidovat. Volba konkrétního typu antibiotik a způsobu jejich podávání (perorálně či intravenózně) přitom závisí jak na věku pacienta a stádiu onemocnění, tak i na délce trvání jednotlivých klinických projevů a jejich závažnosti.

Nejčastěji podávaná antibiotika jsou:

• doxycyklin,
• amoxycilin,
• ceftriaxon,
• cefotaxim,
• penicilin G.

Ačkoliv v některých případech probíhá nákaza lymeskou boreliózou bez jakýchkoliv výraznějších příznaků, přisátí klíštěte byste rozhodně neměli podceňovat. Neléčené onemocnění totiž může pacientům způsobit vážné trvalé následky. Když se ovšem podaří nemoc odhalit včas, až sedmdesát procent pacientů se pomocí antibiotik úspěšné vyléčí.

V případě, že se boreliózu nepodaří identifikovat včas a nemoc přejde do pozdní fáze, dochází k výraznému oslabení imunitního systému. Antibiotická léčba pak již nemusí být natolik účinná jako u infekcí, které se podaří podchytit v časných stádiích, a borelióza po letech často pacientům působí nepříjemné obtíže. Pokud ale nedojde k relapsu a zhoršení neurologického stavu pacienta, opakované či dlouhodobé podávání antibiotik obvykle nemá žádný přínos.

Protilátky proti bakteriím rodu Borrelia ani po vyléčení nemoci z pacientova těla nemizí. Jsou naopak známkou toho, že se jeho organismus s infekcí setkal a vytvořil si proti ní obranu. To ovšem neznamená, že člověk bude proti borelióze následně chráněný. Boreliózou se totiž můžete nakazit i opakovaně. 

Očkování proti borelióze

Ačkoliv se lékaři a parazitologové již dlouhé roky snaží vyvinout spolehlivou vakcínu proti borelióze, žádné účinné očkování, které by dokázalo nákaze předejít, prozatím neexistuje.

Sledování pacientů po borelióze

Osoby, které lymeskou boreliózu prodělaly, obvykle zůstávají i po ukončení léčby pod dohledem lékařů. Takové sledování trvá zpravidla dva roky, opakovaný sérologický test na lymskou boreliózu ale není nutný.

Přírodní léčba boreliózy

Žádné bylinky ani přírodní prostředky nedokáží nahradit léčbu antibiotiky. Někteří lidé se však přiklání k užívání výtažků z černého bezu, třezalky nebo z byliny jménem štětka, což údajně posiluje obranyschopnost organismu.

Borelióza v těhotenství

Ani nastávající matky, u nichž se objeví některé z příznaků lymeské boreliózy, by neměly odkládat návštěvu lékaře. Bakterie rodu Borrelia jsou totiž schopné proniknout i skrze placentu. Infekci je proto nutné co nejdříve podchytit a vyléčit pomocí vhodných antibiotik, aby nedošlo k přenosu onemocnění na nenarozené dítě.

Těhotné ženy, které na těle objeví přisáté klíště nebo si zaznamenají některé známky probíhající boreliózy, se často bojí, že by tato nemoc mohla jejich dítě ohrozit. Žádné nepříznivé účinky na vývoj plodu se ale dosud neprokázaly a nákaza se nepřenáší ani do mateřského mléka, takže nakažené matky mohou i nadále své děti kojit.

Borelióza u dětí

Příznaky boreliózy u dětí jsou velmi podobné těm, s nimiž se potýkají dospělí pacienti. Ačkoliv migrující erytém většinou dosahuje v průměru alespoň 5 centimetrů, u dětí bývá spíše menší. Zároveň se často objevuje boreliový lymfocytom, a to hlavně na ušním boltci nebo na špičce nosu.

Léčba boreliózy i v tomto případě zahrnuje podávání vhodných antibiotik, jejichž nasazení je nutné konzultovat s ošetřujícím lékařem. Čím dříve se podaří onemocnění odhalit, tím se pravděpodobnost úplného vyléčení zvyšuje.

Postboreliový syndrom

Některé pacienty i po léčbě antibiotiky nadále trápí zdravotní obtíže, které zahrnují například bolesti kloubů a svalů, silné bolesti hlavy, zvýšenou únavu, malátnost nebo poruchy soustředění. Testy na přítomnost bakterií přitom bývají negativní a ani opakovaná antibiotická léčba nepřináší žádné zlepšení.

Tento stav se označuje jako postboreliový syndrom či syndrom po proběhlé lymeské borelióze. Zatímco někteří odborníci považují dané komplikace za následek prodělané infekce, jiní jejich existenci zpochybňují a jsou přesvědčeni o tom, že souvisí s psychosomatickými faktory či depresemi. Ať už je však pravda jakákoliv, postboreliový syndrom rozhodně nelze léčit podáváním dalších antibiotik.

Zdroje: infekce.cz, bulovka.cz, ftn.cz, szu.cz, dermatologiepropraxi.cz