Hlavní navigace

Jak se léčilo sugescí či hypnózou a proč to nefunguje dnes

Taťána Kročková

Dávná medicína byla mnohdy založena na víře v zázračná uzdravení, talismany, zaříkání a amulety. Kupodivu to tehdy i často fungovalo. Ale proč to již na nás neplatí?

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Jednoduše proto, že věříme něčemu zcela jinému. Většina populace má důvěru v klasickou medicínu a medikamentózní léčbu, i když se čím dál více lidí začíná zajímat i o jiné možnosti léčení. Stojí tedy uzdravení pouze na víře a sugesci? Jaké byly počátky hypnózy a proč můžeme prostřednictvím hypnotické sugesce léčit?

Síla slova a sugesce na nás působí více, než si myslíme

Doktor Šimsa, který napsal kapitolu o sugestivní léčbě pro knihu Přírodní léčba a domácí lékař z počátku 20. století, neopomíjí ani tyto způsoby uzdravování. Mají totiž svou bohatou historii a patrné výsledky. Protože duch vládne tělu, jak píše Šimsa, a každý vnější podnět způsobuje nějakou reakci v těle, lze popsat velmi úzké propojení psychických pochodů s fyzickým tělem.

Každá emoce přece úzce souvisí s projevy těla, smích a pláč jsou nakažlivé. Sugestivně na nás působí kdeco, včetně krásné hudby, umění, esteticky dokonalých obrazů. Působí na nás mocná příroda sama o sobě, děti, zvířata nebo modlitba – síla slova.

Nelze zpochybnit, jakou moc má samotná myšlenka. Doktor Šimsa píše, že dobrý i zlý příklad svádí člověka a sugestivní moc mají také hesla a ideje, jako například volnost, bratrství, láska k vlasti, Bůh tomu chce, vláda lidu, smrt tyranům, různé náboženské ideje a podobně. To jsou ty důvody, kvůli kterým šli lidé do války, anebo rovnou na popraviště. Je známo, že když má člověk šlechetné a zdravé myšlenky, může prožít šťastný a spokojený život, pokud jej omezuje strach a negativita, nikdy nic dobrého v životě nedokáže, anebo třeba onemocní.

Proč jsou někteří lidé zdraví a jiní nemocní?

Na základě výše uvedeného se dá celkem snadno vysvětlit, proč jsou někteří lidé zdraví a šťastní a jiní trpí v nemoci a chudobě.

Samotná psychika a sugesce hrají obrovskou roli v životním směřování či ve zdraví a nemoci. Zatímco takzvaní hypochondři, neurastenici či hysterici, kteří existovali od nepaměti, velice trpí na základě přesvědčení o tom, že jsou vážně nemocní a mají různé podivné bolesti a symptomy, někteří skutečně nemocní lidé se psychicky cítí zdraví a žádné příznaky nepociťují. Mnohé existuje pouze v naší mysli a spočívá v tom, nakolik jsme přesvědčení o své víře v uzdravení.

Hypochondrie a neurastenie, kterou popisuje doktor Šimsa, vychází z přílišného pozorování a vytváření si představy o vlastní nemoci, která se na základě vyšetření lékařem třeba vůbec nepotvrdí. Typické projevy u hysterie jsou psychického původu a mohou přecházet až do křečí, obrn částí těla či různých bolestí i jiných symptomů. Tělo zkrátka reaguje na špatný psychický stav, který však nelze nijak zpochybňovat a dehonestovat! Vše ukazuje pouze na dokonalé propojení mezi tělem a duchem. A pravdou také je, že i negativní myšlenky jiných lidí, kteří jsou poblíž, nám mohou způsobit nemoc.

Manipulace mysli a hranice vlastního Já

Opačným případem jsou zázračná uzdravení na základě sugesce, autosugesce a silné víry. I Ježíš řekl: Víra tvá tě uzdravila … vezmi lože své a choď! Manipulace mysli je totiž mocná a narážíme na ni na každém kroku. Málokdo si uvědomuje, jak na nás působí různé reklamy a informace, jakým způsobem jsme každý den manipulováni a masírováni, abychom vlastně často udělali i to, co skutečně udělat nechceme. Akorát, že se to vlastně nikdy nedozvíme – co je projevem naší skutečné touhy a vůle a co už patří nějaké sugesci, manipulaci či vůli druhých lidí? Víme, zda emoce, které v nás něco probudily, patří skutečně nám, anebo je na nás přenesl někdo jiný?

Za své mluví také psychologie davu a fanatismus, který může být skutečnou hrozbou pro celé lidstvo, jak se už v minulosti několikrát ukázalo. Ve své podstatě je člověk natolik slabý, manipulovatelný a propojený tvor, že není možné zpochybnit známý citát Johna Donneho o tom, že žádný člověk není ostrov jen sám pro sebe. „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny; jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj: smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě.“

My jsme sice ohraničeni vlastním Já, ale potřebujeme se propojovat a vytvářet vazby. V rámci hypnózy není ničím příliš složitým vnuknout svou vůli někomu jinému, anebo se stát někým jiným. Ve chvíli změněného a hlubšího stavu vědomí totiž ztrácíme schopnost kritického myšlení a nedokážeme rozlišit své mantinely. Proto jsme náchylní k podléhání vůli hypnotizéra, který nás může například uzdravit – vniknutím posthypnotické sugesce, ale klidně také zničit. Už v minulosti se prováděly oblíbené hypnotizérské exhibice na jevišti, a opravdu to fungovalo, nešlo vždy pouze o podvod za účelem obohacení.

Uzdravení pomocí hypnózy a transu

Slovo hypnóza pochází od slova hypnos znamenajícího spánek, který vlastně není ničím jiným než změněným stavem vědomí, ve kterém nastává útlum těla a zvýšení mozkové aktivity, během níž dochází ke snění. A také spánek i průběh snění léčí celé tělo i duši. Hypnózou je možné například vyléčit psychosomatické potíže, neurózy, deprese, závislosti, sexuální problémy, již zmíněnou hypochondrii či neurastenii. Hypnózu používal také známý psychiatr Sigmund Freud, ale později se více věnoval psychoterapii, kterou považoval za mnohem lepší prostředek. Řada umělců, géniů a vědců vytvořila svá velká díla právě v transu, byli to například Mozart, Goethe, Chopin, Rachmaninov, Tesla či Einstein a mnoho dalších.

Z dějin hypnózy nelze opomenout známého magnetizéra Franze Mesmera (1734–1815), který popsal animální magnetismus. Podle Mesmera za nemoc může nerovnováha magnetických sil v těle, které je možné doplnit dodáním magnetické energie do těla. Věřil, že je možné energii uchovávat v železných pilinách či drátech a používal také tahy rukou, které mnohdy vedly až k navození jakéhosi transu subjektu. Jeho následovníci vycházeli z této teorie, která byla nazvána jako mesmerismus.

Jedním z nich byl i skotský oční lékař James Braid (1795–1860), který přišel na to, že hypnózu subjektu lze podpořit či urychlit fixací na nějaký předmět. Jemu osobně se to povedlo u pacienta, který se soustředěně díval na lustr. Britský chirurg James Esdaile (1808–1859) zase vykonával operace bez anestezie v Indii a přesvědčil se o tom, že hypnóza zabraňuje bolesti. Když se však po návratu do Anglie pokoušel svou metodu představit vědecké společnosti, všichni se mu jen vysmáli. Francouz Emile Coué (1857–1926) se pak proslavil svou větou: „Každý den se stávám lepším a lepším,“ věnoval se tedy autosugesci, která vedla k samouzdravení.

Jak se uzdravit pomocí vlastních sil

Člověk si neuvědomuje, že má ve svých rukou velkou moc – dar uzdravovat. Pokud žijeme v souladu se zákony přírody a udržujeme se ve vnitřní harmonii podpořené správnou životosprávou a zdravým jídlem, jsme na dobré cestě k udržení dobrého fyzického zdraví a psychické odolnosti. Jakmile se objeví nemoc, je to projev narušení naší rovnováhy, a to prvotní, co můžeme udělat, je zaměřit se dovnitř sebe, zastavit se ve svém životě, něco změnit a uspořádat si nepořádek ve své vlastní mysli.

My sami máme velkou schopnost sebeuzdravení spočívající v pevné vůli a neotřesitelné víře, kterou můžeme podpořit pomocí vhodných slov, manter, afirmací či vizualizací. Sugesce a autosugesce stejně jako placebo efekt odjakživa hrají velkou úlohu v procesu uzdravování. Víra ve vlastní samouzdravovací schopnost organismu tak pro nás může znamenat mnohem více než negativní lékařská diagnóza, pochybnosti nebo strach z nemoci a smrti. Síla lidské vůle už totiž zlomila nejednu nepříznivou diagnózu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).