Dá se říci, že kosmetika je dnes bezpečná a bezpečnější než v minulosti, co se týče obsahu škodlivých látek v ní?
Jednoznačně. Látky používané v kosmetice jsou neustále přezkoumávány a podrobovány kontinuálnímu monitoringu. S velkým rozvojem testovacích metod odhalíme i to, co ještě třeba před dvaceti lety nešlo. Laicky řečeno, odhalíme i sebemenší a naprosto minimální znečištění surovin, ze kterých se kosmetika vyrábí.
Hodně se zregulovaly různé alergenní látky, což je pro spotřebitele skvělé. Navíc orgány kontroly, v České republice to jsou hygienické stanice, trh hlídají. Čas od času i nějaký problematický výrobek, v němž je již zakázaná složka, zachytí. Což dokládá, že systém kontroly je nastaven dobře.
O jakých škodlivých látkách tu vlastně mluvíme – zaměřme se třeba na denní a noční pleťové krémy, co špatného v nich může být? A co třeba v šamponech na vlasy?
Asi čekáte, že řeknu například silikony nebo SLES (Sodium Laureth Sulfate – látka, díky níž například šampony myjí a pění, pozn. red.). To je ale holý nesmysl.
Silikonů je stovky druhů a jsou to velmi inertní látky. Přípravky pro atopiky silikony obsahují často právě proto, že nejsou dráždivé. SLES je čistící látka, hojně používaná v šamponech či sprchových gelech, ale nikoliv v škodlivé koncentraci. Používá se v hodně zředěné formě a doplněný o jiné látky, které ho ještě zjemňují.
Pokud se chcete vyhnout něčemu, co by vám mohlo uškodit, koukejte do složení pouze po složkách, na které máte prokázanou alergii. Tím sami sobě prospějete nejvíc. Vyhnete se neadekvátní reakci.
Takže v prodejně radíte číst obaly. Nestačí se řídit cenou nebo neplatí, že levné výrobky jsou rizikové a čím dražší, tím bezpečnější výrobek kupuju?
Myslet si, že čím dražší, tím bezpečnější, je opravdu úsměvné. Pokud máte výrobek legálně uvedený na trhu, zdůrazňuji legálně, jsou parametry na bezpečnost stejné jako pro výrobek levný. Tedy produkty z drogerie, lékárny nebo parfumerie splňují z hlediska bezpečnosti identické požadavky. Bezpečnost nesmí být zaměňována s kvalitou či účinností. Tyto pojmy si lidé často pletou.
Můžete mít například nějaké tonikum, kde nebudou skoro žádné aktivní látky, prostě roztok vody s téměř ničím. Projde schvalovacím procesem, může se prodávat. Použijete ho. Bude to bezpečné?
Ano, bez pochyby. Neublíží vám, je tedy bezpečné. Bude kvalitní a účinné? Ani náhodou. Cena je jisté měřítko. Pokud chcete kvalitní výrobek se špičkovým účinkem, není možné, aby stál padesát korun. Kvalitní suroviny něco stojí, tak to prostě je. Za řekněme šest či sedm set se dá pořídit už super účinný anti-age produkt. Věci za tisíce jsou už luxusní záležitosti, bývají i velmi účinné.
Často ale platíme za exkluzivitu. Je to jako jakékoliv jiné luxusní odvětví. Neznamená to ale, že věci za tisíce mají vždy špičkovou kvality. Prodává se spousta zcela průměrné kosmetiky za astronomické sumy. Jednoduché vodítko prostě není.
Zaznamenala jsem, že někteří lidé si objednávají kosmetiku z Asie, zejména pleťové krémy a make-upy, protože jsou podle nich účinné a přitom levné. Typicky z Koreje. Není třeba se obávat kvality, tedy nebezpečných látek či kontaminace?
Evropa má nejpřísnější měřítka na bezpečnost kosmetiky vůbec. To, co se v Korei či jinde v Asii prodává běžně, může být v EU regulováno. Pokud někdo asijskou kosmetiku oficiálně a legálně dováží, její parametry bezpečnosti jsou shodné s těmi evropskými a není důvod k obavě. Pokud někdo koupí z Asie napřímo, vystavuje se riziku, které si nese sám. S tím prostě musí počítat. Nemyslím si ale, že to je nutné. Na evropském trhu je dost kvalitních přípravků za slušnou cenu.
Objevují se škodlivé látky i v kosmetice známých a někdy drahých značek?
Hygienici čas od času zachytí i produkty velmi zvučných jmen. Poslední dobou se v médiích objevují palcové titulky zejména kvůli látce Butylphenyl Methylpropional, která se používala v parfémech a ve složení bývala povinně uvedena jako alergen. Evropská komise ale její používání zakázala, čemuž se výrobci přizpůsobili.
Pokud se na trhu občas objeví nějaký produkt s ní, je to obvykle nějaký „ležák“ ze skladu, kdy selže distribuční řetězec. Ideálně by měli distributoři vždycky prodávat to, co naskladnili nejdříve. Pokud na skladě někdo má zboží, které vybalí na regál významně později, je průšvih na světě. Výrobce na to bohužel nemá vliv.
Ale může to poškodit jeho jméno.
Výrobci často distributory upozorňují na to, že do nějakého termínu musí být produkty s konkrétními látkami pryč z trhu. Tady je ale důležité říci, že i distributoři mají zájem na tom, aby měli vše v pořádku. I oni jsou kontrolováni a z osobní zkušenosti vím, že i oni jsou v tomto aktivní, nečekají se založenýma rukama.
Známé kosmetické značky mají celá oddělení kontrolující dodržování legislativy. Obvykle tam nepracují s prominutím úplní pitomci. Když vyjde restrikce, vždy se přizpůsobí a výrobky předělají. Pokud je však prodávají ve sedmadvaceti zemích EU, v každém supermarketu, nemají vliv na to, jestli třeba v Kolíně, Bratislavě či jinde skladník nezapomene v rohu paletu, kterou „vytáhne“ v době, kdy látka na trhu už být nemá.
Tím samozřejmě nezlehčuji danou situaci. Takové věci se stávat nesmí. Jen obvykle to je věc neuhlídané distribuce, nikoliv výrobce. Na druhou stranu, díky zmíněným kontrolám se stav napraví rychle i u těchto záležitostí.
Má smysl se při koupi kosmetiky řídit tím, že není testována na zvířatech nebo je to už dnes standard?
Máme rok 2025. Je to naprostý standard. Složky používané v kosmetice se v EU takto striktně netestují už od 2013, finální produkty ještě mnohem déle. Bojovat tady teď proti testování na zvířatech je nošením dříví do lesa.
Samozřejmě, vždycky se ozve někdo, kdo připomene, že Čína testy na zvířatech provádí, případně zmíní, že když chce výrobce použít nějakou novou látku, nechá si ji nejdříve schválit jako farmaceutickou, protože v tomto oboru jsou testy na zvířatech povolené. To ale může říkat jen někdo, kdo neví nic ani o kosmetice, ani o farmacii. Proč by se někdo pouštěl dobrovolně do farmaceutického testování ingrediencí, které stojí miliony a trvá roky, když jsou validované in-vitro (zkumavkové) testy pro kosmetické suroviny, které jsou významně rychlejší a levnější alternativou? V kosmetickém průmyslu to prostě již není to potřeba.
Testy na zvířatech jsou velmi přísně regulovány, probíhají zejména pro výzkumné účely v oblasti medicíny, biologie, případně zemědělství či veteriny. Pokud to někomu vadí, samozřejmě má plné právo protestovat. Jen prosím, ať protestuje ve správném oboru, nikoliv v kosmetice. Pokud někomu vadí testy v Číně, samozřejmě má též plné právo protestovat. Musí ale tlačit na čínskou legislativu, ať to změní.
Chcete mít hezký obličej. Po čem sáhnete?
Přesto, část lidí usiluje o to, aby se vyhýbali různé chemii, ačkoli je v souladu s normami. Je dobrou volbou sahat po kosmetice s označením bio, organická, nature, přírodní? Jak se v tom vůbec vyznat?
Parametry na bezpečnost jsou pro bio, organic, natural výrobky stejné jako pro ostatní produkty. Bezpečnější tedy nejsou, označení se vztahuje k původu složek, které obsahují, nevypovídá nic o jejich kvalitě. Nejlepší bude příklad.
Máte arganový olej listovaný za studena, který se pěstuje pouze v Maroku a dováží se sem. Nebude do něj dán žádný antioxidant, bude tedy 100% organic a ponese toto označení.
Oproti tomu bude třeba olejové sérum na bázi skvalanu s peptidy. Skvalan bude ze Španělska, s přírodním původem, peptid bude syntetický italské výroby. Přírodní peptidy jsou totiž naprostá výjimka, obvykle jsou syntetické, což se málo ví.
Chcete mít hezký obličej. Po čem sáhnete? Stoprocentně přírodní arganový olej, který není ničím stabilizován, bude už měsíc až dva po otevření zoxidovaný, bude zapáchat a vyhodíme ho. Skvalanové sérum obsahující syntetický peptid jako organické označeno být nemůže.
Co je lepší volbou? Případně, je víc ekologické dovézt bio-organickou látku z Maroka, která velmi rychle degraduje, nebo je víc eko volbou vzít něco z Evropy? Ať si každý odpoví sám.
Lze vyrobit kvalitní kosmetiku bez nebezpečné chemie?
A proč by chemie měla být nebezpečná? Víte, kolik existuje ryze přírodních látek, které jsou explicitně zakázány jako zdraví škodlivé? Myslíte, že třeba zmíněné syntetické peptidy jsou nebezpečné? Toxicita látek není dána tím, jestli jsou přírodní či syntetické.
Lidé se chemie bojí, neboť ji nerozumí. Je to přirozená reakce. Z velké části je podpořena i mediálním lynčem všeho chemického. Neznamená to ale, že to tak skutečně je.
Tohle už se netýká nebezpečných a škodlivých látek, ale přesto – na kolik se dá věřit tvrzením na obalech výrobků, třeba opět krémů, ohledně redukce vrásek a zpevnění pleti? S jak velkou rezervou je mám brát? Může fungovat krém za pětistovku, když se prodávají i krémy za dva nebo taky pět tisíc korun? Nestačí prostě nějaký za sto padesát korun?
Tvrzením na obalech u seriózních výrobců můžeme věřit. Studie účinku na aktivní látky se dělají běžně a nutno říci, že při správném použití produkty opravdu fungují. Jenže jsme opět u otázky, kdo je seriózní výrobce… Zde apeluji na kritické myšlení. Když je někde třeba napsáno „ubere 20 % hloubky vrásek za 50 dní, použití 2× denně“, je to za mě příklad tvrzení, kterému se dá věřit.
Viděla jsem ale i slib, že výrobek „80× účinnější než běžné sérum“. Tomu se naopak směju. Na trhu máme stovky sér. Co je to běžné sérum? A jak dospěli k číslu osmdesát? Pokud vidíme tvrzení jako z pohádek od Andersena, zamysleme se, než produkt koupíme. A pokud ho i tak chceme, napište přímo firmě a dotažte se. Z reakcí si udělejte úsudek.
Mně třeba čas od času zákazník napíše, že chce doložit nějaké tvrzení. Zejména pokud tam jsou nějaká procenta. Nemám problém takovým zvídavým lidem studii účinku poslat. Obvykle to pak jsou ti nejvíce nadšení zákazníci, když to vidí černé na bílém.
Desetina eko produktů neprošla
Jak má vypadat základní péče o pleť – třeba u ženy po čtyřicítce? Co všechno by měla na svůj obličej použít ráno a co večer? Krém nestačí, chce to i různá séra?
Základem je večerní řádné dvoufázové čištění. Krokem číslo jedna je použití micelární vody nebo pěny, kterou odstraníme make-up a jiné nečistoty. Pak je potřeba pleť vždy dočistit tonikem, které odstraní zbytky tenzidů a pokožku zhydratuje. Následuje sérum, oční krém, noční krém či noční vyživující maska.
Ráno si vystačíme jen s tonikem, sérem, denním krémem a očním krémem. Já ve čtyřiceti letech už používám samozřejmě i dekorativní kosmetiku, je to pro mě nezbytnost.
Celoročně mám make-up s SPF 15, v létě, když je hodně slunce, tak navíc krém s SPF 30. Tyto produkty jsou za mě naprosto nezbytné.
Je nutné, aby používaná séra či krémy byly od jedné značky či dokonce ze stejné produktové řady nebo nevadí, když se kombinují produkty různých výrobců?
Není. Výrobce vám samozřejmě doporučí, abyste používali celou řadu od něj. Ale prostě pokud vám vyhovuje micelárka jedné značky, tonikum druhé a sérum třetí… stane se úplné kulové, když to tak budete používat. Výrobci to neradi slyší, ale jestli vám vyhovuje produkty kombinovat, dělejte to.
Mohou se nějaké nebezpečné látky objevit i v kosmetice, kterou člověk načne nebo tam jde především i riziko bakteriální kontaminace, pokud například do krému saháme prsty?
Mohou. Nebudou to ale primárně nebezpečné chemikálie, ale nebezpečné mikroorganismy. A nebudou to pouze bakterie, ale i kvasinky či plísně. Produkty obsahující vodu, tedy třeba krémy by měly obsahovat konzervanty dostatečně účinné na to, aby se produkt nekontaminoval, ani když budeme do kelímku sahat rukou. Umytou.
Může se ale stát, že to konzervace nevydrží a produkt je nebezpečný. Při špatně nakonzervovaném produktu ho již s kontaminací můžeme otevřít, nemusíme tam ani sahat. Častěji se to děje právě u bio a eko přípravků, v nichž se nesmí používat klasické „chemické“ konzervanty. Alternativy však nejsou tak účinné.
Naposledy tyto přírodní záležitosti kontrolovali hygienici v roce 2024. Neprošlo 10,4 % výrobků, což znamená, že každý desátý kontrolovaný přírodní produkt byl mikrobiologicky nebezpečný. Spousta lidí kritizuje chemické konzervanty. Ok, v pořádku, ale je třeba říci i B.
Konvenční konzervanty takto vysoký záchyt kontaminace nemívají. Z hlediska mikrobiologie jsou tedy bezpečnější.
Lenka Průšová
Lenka Průšová se zabývá mimo jiné vývojem kosmetiky
Je odbornicí v oblasti vývoje finálních kosmetických produktů a zdravotnických prostředků a léčiv a také v oblasti bezpečnosti kosmetiky. Od roku 2018 je jejím zázemím společnost CB21 Pharma, pod niž spadá značka Canneff. Zpočátku pracovala jako ředitelka kosmetické sekce, od března 2020 jako provozní ředitelka.
Pod značkou Canneff najdete jak kosmetiku, tak farmaceutické produkty. K dnešnímu dni pro Canneff a pro jiné převážně zahraniční značky vyvinula zhruba 500 kosmetických produktů, které se úspěšně prodávají na trhu EU.
ČLÁNKY DO MAILU