Hlavní navigace

Doba, kdy tetování bývalo výsadou námořníků a vězňů, je dávno pryč. Stala se z něj móda

26. 6. 2023

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Nejprve stigma otroka, pak znak rebelství. Dnes již něco zcela běžného, co nikoho nepřekvapí. Řeč je o tetování, kterým si dnes těla nezdobí jen námořníci nebo vězni. Jak se měnil pohled na tetování napříč časem a jakou má zdobení kůže historii?

Ještě za dob socialismu bylo tetování spíše ostudou pro rodinu a patřilo k lidem na okraji společnosti a těm, kteří se bouřili proti všem a všemu. Tetování má ale tisíciletou historii a své místo mělo i na počátku 20. století – z této doby známe spoustu potetovaných mužů i žen. 

Jednou z těchto krásek byla i samotná císařovna Sisi, mimochodem rebelka každým coulem. Své počátky má ale zdobení těla u domorodců a přírodních národů, kde bylo například součástí významných rituálů dospělosti či plodnosti. Jeho samotný název je odvozen od polynéského slova tatau, které pak do angličtiny převedl cestovatel James Cook, který v podstatě může za to, že se tetování dostalo do Evropy.

Rituální význam tetování

Podle dochovaných nálezů z různých dob bylo jednoznačně vyhodnoceno, že tetování již tisícovky let sloužilo především k rituálním, náboženským a léčebným účelům. Domorodci si s velkou slávou rituálně zdobili nejrůznější části těla včetně obličeje nebo pohlavních orgánů. Pod kůži si vpichovali saze, prášek z dřevěného uhlí či různá přírodní barviva (později se používala tuš určená k psaní) a tvořili spirály či jiné zajímavé obrazce, které měly svůj význam. Místo jehly se hodily ostré lastury nebo úlomky kostí. Ničím neobvyklým nebyla ani výroba umělých jizev nařezáváním kůže s patřičnou uměleckou intervencí.

Tetují ženám po rakovině prsu nové bradavky, vrací jim tím sebevědomí Přečtěte si také:

Tetují ženám po rakovině prsu nové bradavky, vrací jim tím sebevědomí

Tetování ale bylo známé už v pravěku a za vůbec prvního potetovaného muže, kterého známe, je považován ledový muž Ötzi, který byl nalezen v Alpách v roce 1991. Vědci se domnívají, že jeho tetování sloužila k léčení, protože odpovídala částem těla, kde měl na těle patologické nálezy vztahující se ke zdravotním problémům. 

Potetované byly i starověké mumie a spousta objevů dokládá, že tetování je v podstatě staré jako lidstvo samo. Objevovalo se nejen v pravěku, ale i ve starověkém Egyptě, u Keltů, otroků ve starověkém Řecku a Římě. Dále u přírodních národů v oblasti Polynésie a jižního Pacifiku, Nového Zélandu, na Havaji, v Peru a v Africe. Tetování bylo dokonce typické i pro Japonsko a japonským tatérům se říkalo Hori.

Dalším zajímavým archeologickým nálezem je mumie nazvaná Lady of Cao objevená v Peru v roce 2006. Tato mladá žena zemřela pravděpodobně na následky komplikací při porodu a dle způsobu pohřbení s mnoha cennými dary, obřadními předměty, šperky a zbraněmi i mumifikací muselo jít o vysoce postavenou ženu. Společně s ní byla v hrobě další mladá žena, považována za lidskou oběť. Podstatné je to, že Lady of Cao měla celé tělo pokryté rozmanitým tetováním, například i obrázky zvířat.

Galerie: Historie tetování

Tetovali se námořníci i šlechta

S nástupem křesťanství však tetování v Evropě končí, například i u řeckých či římských otroků. V Číně se ale stávalo běžnou praxí při označování zločinců a zotročených lidí za dynastie Čching. Španělští dobyvatelé pak věřili, že jde o dílo ďábla. Byli zděšeni, když zjistili, že tetování je rozšířeno po celé Střední Americe. A tak se misionáři úporně snažili tuto praxi potlačit a vymýtit.

V 18. století tradici tetování do Evropy přinesl kapitán James Cook, který prozkoumával ostrovy, kde bylo tetování na denním pořádku. A díky tomu se tetování poprvé dostalo mezi námořníky, kteří mu holdovali o to víc, čím více bylo tetování u domorodců křesťanskými misionáři potlačováno.

Líbí se vám tetování?

19. století zaznamenalo v tetování velký přelom. V roce 1861 byla zveřejněna studie, která upozorňovala na nebezpečí a komplikace tetování. Na základě této práce bylo ve Francii tetování mezi námořníky a vojáky zakázáno. Autorem studie byl vojenský chirurg Maurice Berchon. Za druhé světové války bylo tetování symbolem mužnosti a odvahy a u vojáků rozšířené, bohužel také bylo zneužito nacisty k označování vězňů koncentračních táborů čísly.

Další velkou událostí 19. století bylo tetování prince Edwarda z Walesu, který si svou ozdobu (kříž) nechal vytvořit při návštěvě Jeruzaléma věhlasným japonským mistrem tetování, kterým byl Hori Chiyo. Tím odstartoval trend tetování anglické aristokracie v 19. století, i když v té době byla potetovaná i velká míra amerických mužů a žen. Vše se završilo vynálezem tetovacího strojku v roce 1891 a bylo jasné, že tetování se stává žádaným módním trendem. V Americe byly tetovací salóny běžné již od 30. let 20. století.

Od vzdoru květinových dětí po umění

Po druhé světové válce s nástupem komunismu v Evropě šlo opět tetování do kytek a bylo považováno za něco vulgárního a opovrženíhodného. Zůstalo pouze u lidí pohybujících se na okraji společnosti. V 60. až 80. letech se znovu začalo objevovat častěji, a to především v souvislosti s hippie kulturou, válkou ve Vietnamu a u zpěváků a muzikantů. Po roce 2000 ale tetování celosvětově zažilo velký rozmach a stalo se běžnou součástí života. Jeho účel ale již není rituální, spíše dekorativní.

Jsou tetování a permanentní make-up bezpečné? Hygienici poprvé kontrolovali barvy Přečtěte si také:

Jsou tetování a permanentní make-up bezpečné? Hygienici poprvé kontrolovali barvy

I když psychologové někdy řeší fakt, že potřeba nadměrně zdobit své tělo může odpovídat kompenzaci nízkého sebevědomí a komplexů méněcennosti, mladí lidé tento názor vyvracejí a poukazují spíše na módní trend a projev individuality a originality. 

Nejistota při výběru obrázku nebo potřeba za každou cenu mít co ostatní je však rovněž vypovídající. Každopádně je dobré si uvědomit, že tetování nejen něco stojí, ať už jde o peníze, bolest, nebo riziko alergické reakce, ale také se nedá tak snadno odstranit a zůstane na kůži napořád. Tetování zároveň odráží i originalitu a umělecké schopnosti tatéra a stává se součástí uměleckého projevu.

Zdroje: 

Paintfulpleasures.com: The Fascinating History of Tattoos: A Complete Timeline

Rychlík. M. Dějiny lidí. Praha: Academia 2021.; 

S. K. Neumann. Dějiny ženy, IV. svazek. Praha: Melantrich 1932.

wikipedie 

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Externí redaktorka a copywriterka píšící pro webové i tištěné magazíny. Zaměřuje se na oblast zdraví, historie medicíny, psychologie, filozofie, etikoterapie a alternativní medicíny.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).