Klíčovým okamžikem jeho života byla smrt čtrnáctiletého bratra. Zajímal se také o existenci mimozemských civilizací a varoval lidstvo před hrozbou atomové války, protože mu v průběhu celoživotní práce došlo, na čem to vlastně pracuje. Zemřel na rakovinu žaludku ve věku 53 let.
Staré spisy o fyzice
Geniální vědec Enrico Fermi (1901–1954) se narodil v Římě do rodiny vedoucího jednoho z oddělení ministerstva železnic a učitelky na základní škole. Měl ještě dva starší sourozence, bratra Giulia, s nímž si byl velice blízký, a sestru Marii.
Už od dětství jevil zájem o elektromotory a mechanické hračky, jeho zájem o studium fyziky však ovlivnila smrt jeho bratra, který zemřel ve svých čtrnácti letech během operace hnisavého abscesu v krku na následky nežádoucích účinků podané anestezie. Aby jediného přeživšího syna rodiče povzbudili, umožnili mu studovat právě fyziku a ve všem tak našel velkou podporu, zejména od nadprůměrně inteligentní matky, která měla zásadní vliv na vzdělávání svých dětí.
Enricova genialita se ostatně projevovala už od dětství, kdy četl fyzikální encyklopedii z roku 1840 a řešil obtížné vědecké úkoly, během dospívání prováděl všelijaké fyzikální pokusy a na prestižní univerzitě v italské Pise zaujal natolik, že rychle postoupil do doktorského programu.
Po promocích strávil další měsíce u renomovaného profesora fyziky Maxe Borna v Německu. Pak začal organizovat semináře na téma kvantové fyziky, publikoval vědecké práce a dále sám studoval. Stal se odborníkem na obecnou relativitu, kvantovou mechaniku i atomovou fyziku. Jako první také poukázal na to, že uvnitř Einsteinovy rovnice E = mc2 se ukrývá obrovské množství nevyužité potenciální jaderné energie. V roce 1924 se stal členem italské zednářské lóže a o čtyři roky později se oženil.
Kvůli ženě vystoupil z fašistické strany
Manželkou Enrica Fermiho se stala studentka přírodních věd Laura Capon pocházející z vážené židovské rodiny v Římě. Měli spolu dvě děti, syna Giulia, kterého pojmenovali po Enricově zesnulém bratrovi, a dceru Nellu. Ačkoliv byl Fermi, kterého Mussolini jmenoval členem Královské akademie, původně v Mussoliniho fašistické straně, později se kvůli manželce od fašismu odvrátil.
Italský fašismus, který se měl ideologicky přiblížit německému nacismu, tak ohrožoval nejen celou řadu Fermiho vědeckých spolupracovníků, ale i jeho vlastní manželku. Proto se také v roce 1938 poté, co obdržel Nobelovu cenu za fyziku ve Stockholmu, odmítal vrátit do rodné Itálie a s rodinou požádali o trvalý pobyt v New Yorku.
Varování pro lidstvo
V Americe jeho kariéra jaderného fyzika pokračovala. Během druhé světové války se stal hlavním vedoucím projektu Manhattan, jehož cílem bylo vyvinout jadernou bombu. V roce 1944 se stal americkým občanem a pracoval pro vládu. Při požadavku na výrobu vodíkové bomby se však upřímně zděsil a varoval lidstvo před něčím takovým, sám se pak snažil dokázat, že sestrojit něco takového není možné. …méně jisté je, a v co všichni vroucně doufáme, že člověk dospěje natolik, aby mohl dobře využívat moci, kterou získává nad přírodou.
V dalších letech Enrico Fermi pracoval na Chicagské univerzitě a zkoumal kosmické záření i vyučoval další vědce. Později byl k jeho poctě založen Institut Enrica Fermiho. Známý je také Fermiho paradox, který vysvětluje rozpor mezi pravděpodobností existence mimozemských civilizací a tím, že o mimozemšťanech nemáme žádné přesvědčivé důkazy.
Konec života Fermiho byl smutný a předčasný. Sám si uvědomoval, že jeho práce a výzkumy nesou velké riziko ozáření, vždyť i dva z jeho kolegů asistentů za jeho života zemřeli na rakovinu. Totéž potkalo také jej, v roce 1954 podstoupil operaci a o necelé dva měsíce později zemřel ve spánku ve svém domově v Chicagu na neoperovatelnou rakovinu žaludku. Bylo mu teprve 53 let.
ČLÁNKY DO MAILU