Hlavní navigace

Co by o dětských očích měli vědět všichni rodiče

 Autor: Depositphotos.com
Co ráno otevřete, večer zavřete a celý den by mělo perfektně fungovat? Jsou to vaše oči. Pokud fungují dobře, ani si je neuvědomujeme. A tak by to mělo být. Není to ale pravidlem.
Lucie Křepelová 7. 7. 2020
Doba čtení: 11 minut

Sdílet

Přestože žijeme v moderní době plné počítačů a skvělých diagnostických přístrojů, problémy se zrakem se objevují stále. Už u nejmenších dětí. Zajímá vás, jak svému dítěti zajistit základ dobrého vidění na celý život?

Moderní způsob života přináší i moderní problémy 

Třeba právě s očima. Ty už tak skvělé nejsou. V časopisech i televizi vidíte, že brýle nosí kdekdo a že je to „moderní“. Ale není lepší brýle vůbec nepotřebovat? 

Vidění je naším nejdůležitějším smyslem. Očima získáváme až 85 % informací z okolního světa. Vidět dobře ale není tak samozřejmé, jak se na první pohled může zdát. Musíme se to totiž naučit. Stejně jako chodit nebo mluvit. A během vývoje se dá udělat spousta zbytečných chyb. Pojďme si ukázat, jak jim předejít.

Zásadní 1. rok

Kdy a jak se vidění vyvíjí? Děje se to v prvním roce života. Už do prvních narozenin se u miminka vytvoří základy pro kvalitní zrak na celý život. Je k tomu potřeba jen pohyb a prostředí, které bude dítě rozvíjet a umožní mu objevovat svět. 

Tím, jak se dítě hýbe a vnímá svět pomocí smyslů, se rozvíjí mozek. A čím je mozek rozvinutější, tím jsou vyvinutější smysly, tedy i vidění.

Zrak se rozvíjí s psychomotorickým vývojem miminka. To jsou přesně ty tabulky s informací, kdy se má dítě přetáčet, kdy si samo sedne, kdy začne chodit a podobně.

Myslete na to, že opoždění ve vývoji může být způsobeno nezjištěnou zrakovou vadou. Je to docela logické: Když miminko hračku nevidí, těžko se za ní bude otáčet, že? 

Děti se vyvíjejí komplexně. Jedna fáze plynule navazuje na druhou. Necvičí se jeden den zrak, druhý den sluch, pak hmat. Ale všechno pěkně dohromady. Každá etapa je zároveň přípravou na to, co bude následovat. Pro normální vývoj je potřeba nepřeskakovat, ale jít hezky postupně. 

0–3 měsíce: trénink očních pohybů

„Jakákoli obrazovka děti vypne.“

Doba, kdy se miminko učí ovládat své tělo i oči. Učí se s nimi hýbat. Nejprve každým okem zvlášť, později oběma dohromady. Novorozenec vás vidí jako šmouhu. Jeho oči jsou ještě velmi nezralé. A už během prvního měsíce se zraková ostrost zlepší natolik, že vás začne rozeznávat a jeho oči pomaličku začínají zaměřovat. 

Jak se v této době trénuje vidění? Přiměřenou stimulací očí a možností k celkovému pohybu. Prakticky je to v poloze na bříšku, přiměřeným pohybem miminka a zajímavými kontrastními hračkami. Výborné jsou černo-bílé obrázky. Nebo závěsy nad postýlku, tzv. kolotoče. 

TIP pro vás: Při nákupu se nenechte zlákat nádhernými zvířátky, která ale na miminko vystrkují jen své zadečky. To zajímavé by mělo být vidět zespodu, tedy z pohledu miminka. Spousta kolotočů tuto jednoduchou podmínku bohužel nesplňuje. 

Na co si dát v této fázi pozor? Na autosedačky a dětská lehátka. Problém je, pokud se používají moc často. Když dítě uložíte do lehátka, má bez námahy perfektní rozhled po celé místnosti. To se mu líbí a je spokojené. A právě ta námaha, ten pohyb, který posiluje jejich malá tělíčka, pak dětem chybí k přirozenému rozvoji. 

Časté cestování pro miminko zase znamená, že je svázané a nemá možnost se hýbat. A už jsme si řekli, že pohyb je zásadní pro správný rozvoj mozku. Ono se to nezdá, ale cesta tam a zpátky, nákup… Když se to sečte, může z toho být pěkně dlouhá doba. Já vím, někdy to jinak nejde. Ale přesto doporučuji pobyt v autosedačkách omezit na minimum. 

A co s miminky dělá televize nebo jiná obrazovka? Vypne je. Všechno to blikání, barvy, pohybující se cosi, je to zkrátka fascinující. Vydržela by se dívat celé hodiny. A jsou přitom potichu a v klidu… A to je přesně ten problém. Děti se hýbat prostě musí. Pohyb je výživa pro jejich rozvíjející se mozek. A když se nehýbou, jejich mozek se nevyvíjí.

Možná vás napadlo – a jak mám jako něco udělat? To si nemůžu zajít v klidu ani na záchod? Naprosto tomu rozumím, měla jsem to stejně. Ale odpovím otázkou: Kdybyste si měli vybrat, jestli si budete intenzivně hrát s malým miminkem jeden rok, nebo jestli se budete trápit se svým školákem devět let na základní škole, co byste zvolili? Dobré vidění je totiž základem pro pozdější pohodové učení. Ne, nezaručí samé jedničky. Ale učení dětem výrazně ulehčí. A nakonec to usnadní život i vám. 

Děti do tří měsíců potřebují pást koníčky, ležet na zemi na pevné podložce, potřebují něco zajímavého, na co se mohou koukat. Postupně se učí ovládat svoje tělo. A tím se jejich pohyby zlepšují a zpřesňují. Nejen ty oční, ale i pohyby celého těla. 

Dětem nestačí, aby se jen dívaly. Na televizi nebo na mobil. I když to bude ta nejkrásnější pohádka. Děti se potřebují hýbat. Postupně se naučí držet hlavu, zpevní ruce i tělo. V poloze na zádech zase hýbají rukama, kopou nohama. Pohyb je zásadní a ničím nenahraditelný. 

3–6 měsíců: fáze zaostřování 

„Nejlepší hračky jsou této značky: co-dům-dal.“

Děti se hýbou stále více. Miminko objeví svoji ručičku a kouká se na ni. Aby ji vidělo dobře, musí se na ni naučit zaostřovat. 

Během přetáčení na bříško i na záda se trénuje celé tělo. V obou případech je startérem něco zajímavého, co dítě uvidělo. Necháte vedle dítěte ležet klíče a najednou je u nich.

V této době stále ještě vede ze smyslů hmat nad zrakem. Význam zraku postupně poroste, jak se vidění bude zlepšovat. To znamená, že si děti potřebují věci nejprve osahat. Zažít svět na vlastní kůži. Používají k tomu ruce i pusinku. Dále děti trénují zvedání rukou nad podložku. Skvělou motivací jsou hrazdičky s hračkami.

Co naopak teď děti ve vývoji brzdí? Ležet v klidu na místě a koukat. Děti se vyvíjejí pohybem, tak jim ho dovolte. Někdy to ztěžují rodiče, ale pozor i na akční starší sourozence, kteří chtějí pomáhat. Ti malincí pak nemají možnost se snažit, dostat se k hračce vlastním úsilím. Protože sotva o něco projeví zájem, už to mají před sebou.

A ještě jeden příklad ze světa hraček. Když si dítě bude hrát s obyčejnou dřevěnou vařečkou, kovovou metličkou a starou mašlovačkou z peří, zažije toho spoustu: chladivý kov, teplejší dřevo a peří, které je hladké a ohebné. Mozek dítěte jásá. Co všechno se rozvíjí? Vidění, hmat, sluch, chuť, čich, vnímání těla a spousta dalších věcí. Během jedné zdánlivě obyčejné hry se zapojí všechny smysly. 

To nedokáže sebelepší vzdělávací program v televizi, ani kdyby mluvil deseti jazyky. A hraček, které by to uměly, je také málo. Nebojte se proto používat věci značky co-dům-dal. Děti je milují. Spoustu materiálu najdete i v přírodě. Větvička, kamínek, list… Vše, co dítě uvidí, všechny jeho pohyby, přetáčení, ohmatávání a ochutnávání rozvíjejí mozek, zpevňuje se tělo a připravují dítě na lezení. 

6–9 měsíců: fáze propojování 

„Chudák Pepíček, co chodí už v devíti měsících.“

Doba, kdy se dítě začíná přemísťovat. Už umí přesně ovládat své oči, umí zaostřovat a začíná obrazy z obou očí spojovat v jeden. Díky tomu začíná vidět trojrozměrně. Díky pohybu v prostoru se učí odhadovat vzdálenost. Všechny zrakové funkce se teď spojují pěkně dohromady. Děje se to během lezení po čtyřech. 

Je to extrémně důležitá fáze ve vývoji vidění. No a co se stane, když dítě nelezlo, nebo lezlo, ale jen krátce? Rodiče by měli plakat. Být nešťastní, protože neproběhne důležité propojení v mozku. S tím mohou souviset pozdější problémy s očima, ale třeba i s učením. Ale ve skutečnosti se děje přesný opak. Někteří to dokonce chybně považují za znak vysoké inteligence: Protože jejich Pepíček chodil už v devíti měsících… 

Co s tím, pokud vaše dítě nelezlo? Nic není ztraceno. Dá se to dohnat. Nechte ho doma pohybovat se po čtyřech i ve vyšším věku, podporujte ho ve hře na zemi. Umožněte mu lézt pod židlí, nebo mu kupte tunel na prolézání jako pro pejska. Podporujte ho v lezení na zídky, ploty i prolézačky, nebo s ním začněte chodit na horolezeckou stěnu. Možností je spousta. 

Stejnou paseku umí nadělat pasivní dětská chodítka. Děti v nich jsou spokojené, protože se pohybují snadno a bez námahy. Ale jejich mozek strádá. Nedojde k důležitému spojení všech naučených funkcí. Takže chodítka rozhodně NE.

Stejně tak nemá smysl něco urychlovat tím, že děti vodíte za ruce a „učíte je chodit“. 

Děti jsou chytré. Lezou tak dlouho, jak potřebují. Cvičí celé tělo, aby se dostatečně zpevnilo a bylo na chůzi připraveno. Trénují své malé mozečky i oči v zaostřování a odhadování vzdálenosti. Takže si raději uvařte kávu a buďte trpěliví. Ono to přijde ve správný čas.

9–12 měsíců: upevnění zrakových funkcí

„Ať chodí samo. Pomůže to i zraku.“

Blížíme se do finále. Poslední aktivita, kterou se dítě učí kolem jednoho roku věku, je chůze. Jak už zaznělo, učit dítě chodit voděním za ruce je nesmysl. Aktivní chodítka (vozíčky) nebo obcházení nábytku jsou samozřejmě v pořádku. Nějak děti cvičit musí. Pak se jednoho krásného dne pustí a přijdou první samostatné krůčky. A je to tady. Máte doma malého chodce. 

Všechny zrakové funkce dítě už umí, stačí je jen upevnit. Co se nezvládlo při lezení, dokončí se při chůzi. Na první pohled by se mohlo zdát, že tady už se nic pokazit nedá, ale… Můžete přece koupit elektrické autíčko. Je tak roztomilé. Možná ho mají všechny děti v okruhu deseti kilometrů. Stejně vám radím, nekupujte ho. 

Když už dítě začne chodit, tak ho v tom podporujte. Chodit se naučí jen a jen chozením. Ne sezením v kočárku. Ne u televize, i když bude sledovat maraton. A už vůbec ne jízdou v autíčku. 

Já vím, že ještě nic neujde. V kočárku být nechce. Na nošení je těžké. Znám to. Ale vozit dítě po venku v autíčku? Proč? To nedává smysl. Pokud ještě nic neujde, tak musí trénovat, aby ušlo. Pokud už něco ujde, může chodit samo. Stačí, když zpomalíte. 

Místo abychom dětem pohyb umožňovali, spíš jim ho ztěžujeme, nebo dokonce zakazujeme. Neběhej, nelez tam, nesahej na to, tam se nešlape, budeš mít špinavé botičky… Slýchávám to kolem sebe často. A děti potřebují přesný opak, chodit, lézt, vše si osahat a zkoumat svět.

Smutné je to ve městech. Najít volnou bezpečnou plochu pro dítě je opravdu umění. Parky ovládli páníčci se svými čtyřnohými miláčky a pro děti jsou vymezeny prostory na hraní. Mohlo by to být naopak. Děti by se mohly volně pohybovat a psi by měli svoje místo na… Však vy víte na co. Kdo zažil parky v Paříži nebo Madridu, ví, že jsou plné lidí všeho věku a že to tam žije. Krásné zelené trávníky lákají k posezení i k dovádění těch menších. Ale zpátky k očím.

Vývoj dítěte od 1 roku

Chůzí to samozřejmě nekončí, ale naopak začíná. Všechny zrakové funkce jsou již vytvořené. Pokud se zvládne dobře první rok, do šesti let se vidění dále upevňuje.

V této době (od 1 roku do 6 let) je potřeba být s dětmi co nejvíce venku. Takže doporučuji vypnout televizi a vyrazit.

Pro dobré vidění oči potřebují:

  • přirozené denní světlo,
  • dostatek času v přírodě,
  • pohyb,
  • používat vidění do dálky, tedy na vzdálenost větší než 6 metrů.

Televize ani žádná jiná obrazovka toto nesplňuje. Ve skutečnosti dělá přesný opak: vyzařuje umělé světlo, jste v místnosti, nehýbete se a díváte se na krátkou vzdálenost.


Autor: Depositphotos.com

Obrazovky používejte přiměřeně, stejně jako sůl. Do jednoho roku vůbec a později co nejméně

Možná vás teď napadlo: kolik času u obrazovek je ještě v pořádku? Moje doporučení je: do jednoho roku vůbec, do šesti let minimum. S televizí nebo mobilem doporučuji zacházet stejně jako s nožem. Je to super nástroj, ale musí se umět používat.

TIP pro vás: Když už se na televizi s dětmi díváte (nebo mu pouštíte pohádky na mobilu), snažte se to kompenzovat větší aktivitou. Za hodinu u televize se s dětmi odměňte hodinovou procházkou venku.

TIP číslo 2: Pokud chcete televizi něčím nahradit, zkuste audiopohádky. U těch se krásně rozvíjí představivost, velmi důležitá zraková funkce.

Jak dál? Nemá smysl vzpomínat na starý-dobrý-časy. Nadávat na televizi a dnešní moderní pomůcky. Stačí je používat s mírou.

Dnešní miminka netrpí nedostatkem podnětů. Spíše naopak jimi mohou být přehlceny. Dokonce se říká, že dnešní člověk zažije za jeden týden tolik, jako lidé dříve za celý život. Všudypřítomný hluk, rychlé blikání televizorů, časté cestování z místa na místo, omezování v pohybu, všude spousta lidí, málo času na volnou neorganizovanou hru… Výsledkem je přehlcení.

Děti potřebují nasát realitu, vše si v klidu ohmatat. A to až do šesti let. Jen tak mohou být později připraveny na školu. 

Co děti potřebují:

  • dostatek pohybu (pro správný rozvoj mozku),
  • být často venku v přírodě (skvělá prevence narůstání dioptrií),
  • mozek i oči se venku přirozeně rozvíjejí jen tím, jak dítě zkoumá svět.

Ale není to jen o dětech. Jiní jsme i my, rodiče. Kvůli zprávám víme o každé dětské nehodě z celého světa. Jsme proto přirozeně více ostražití a děti chráníme. Někdy až moc. Vím, o čem mluvím, sama se musím krotit.

Člověk se vyvíjí v náročném prostředí 

Všichni rosteme díky překonávání překážek. Moc velké pohodlí je v tomto ohledu na škodu. A přesně to dělají obrazovky. Umožňují nám vidět celý svět. Nemusíme udělat ani krok, stačí pohnout prstem.

Ještě jednou to zopakuji. Vidět se děti musí naučit. A učí se to venku, pohybem a opravdovou hrou. Zapojením všech svých smyslů. To jsou všechny ty klasické hry, které nemají tlačítka, baterky, Wi-Fi ani obrazovku…

KL20

Shrnutí 

Pro dobrý zrak je zásadní první rok života miminka. Do šesti let se naučené funkce upevňují.

Využívejte proto všechny moderní pomůcky se zdravým selským rozumem a choďte s dětmi často ven. Je to nejlepší prevence pozdějších problémů s očima.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).