Hlavní navigace

Chutné a kvalitní jídlo ve školní jídelně? Jde to, ale musí se opravdu chtít

Dobré jídlo ve školní jídelně? Zlí jazykové tvrdí, že je to stejné sci-fi, jako kdybychom chtěli dobré jídlo v nemocnicích. Ale někde to funguje. Pomohla městskou částí zřízená organizace, která pečlivě plánuje jídla pro všechny školy v Praze 10. Může to klapat i jinde?

Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Na Praze 10 funguje unikátní organizace Školní jídelna Praha 10 (ŠJP10), kterou si tamní městská část (MČ) sama zřídila pro to, aby se starala mimo jiné o stravování dětí ve školních jídelnách a mateřských školkách. „Stravování dětí tak není v rukou ředitelů škol. Jsme organizace, která se od roku 2014 intenzivně a na sto procent věnuje jen školnímu stravování,“ říká ředitel ŠPJ10 Jaroslav Vrtiška. V čem tkví výhody takové služby, co děti jedí a jak jim v takové jídelně chutná? A když je to tak skvělé, proč takovou organizaci nezřídí každá městská část, každé město?

Speciální program pro školy? Jde to i jinak

Skutečně zdravá škola nebo Zdravá školní jídelna jsou programy, které pomáhají školním jídelnám vařit jídla, která splňují podmínky spotřebního koše, jsou pestrá, zdravá a chutná. A to za cenu, která je předem stanovená a již nesmějí překročit. „My o těchto projektech víme a respektujeme je, ale my je nepotřebujeme,“ říká Jaroslav Vrtiška s tím, že se v minulosti se zástupci jedné z organizací sešel a zjistil, že zásadní body jejich programu už dávno splňují. „Naše ŠJP10 v žádném programu není, protože pravidla jsem nastavil já už v roce 2011, tedy dříve, než tyto programy vznikly. Značka Školní jídelny Praha 10, která je jediná své velikosti napříč Českou republikou, je zdrojem inspirace pro mnoho subjektů,“ upřesňuje.

Co je to spotřební koš

Spotřební koš stanovuje, jaké výživové požadavky mají splňovat jídla podávaná ve školní jídelně. Legislativa udává deset skupin potravin (maso, ryby, mléko, mléčné výrobky, tuky, cukr, zeleninu, ovoce, brambory a luštěniny) a určuje jejich doporučenou spotřebu na žáka a den. Každá jídelna má za úkol tyto položky zapisovat, jejich správnost kontroluje Státní zdravotní ústav či Školní inspekce.

„Není organizace, která by nám přinesla podporu, máme vlastní pravidla, která vzešla z toho, že jsem se snažil pochopit strávníka a uchopit správně zásady zdravého stravování. A ty jsem implementoval do provozu školních jídelen,“ říká Jaroslav Vrtiška. A že to funguje, potvrzuje i ředitelka Základní Školy Eden na Praze 10 Jana Churáčková: „Školní jídelny Praha 10 nám jídla dodávají jako službu a ta spolupráce je opravdu skvělá.“ Dokladuje to příklad školních svačin, který si v Edenu před třemi lety vymysleli a ŠJP10 ho zrealizovala. „Děti mohou před vyučováním nebo o velké přestávce přijít do jídelny, koupit si svačinu a přímo na místě ji sníst, což je perfektní, jídlo nejedí někde za pochodu nebo na chodbě. Využívají ji zejména starší děti,“ říká ředitelka ZŠ Eden.

Tuto službu ŠPJ10 pro ZŠ Eden poskytuje navzdory tomu, že to pro ni není nijak ekonomicky atraktivní. Zdravá svačina tu děti vyjde na cirka patnáct korun (jde například o chléb se šunkou a rajčaty), přičemž si pro ni denně dojde kolem sto dětí. A chutnají jim, což nám zdejší malí strávníci potvrdili u oběda, ke kterému se servíroval kuřecí plátek s bramborem a mrkví, poctivý vývar a jogurt s rozmixovaným banánem a ořechy. Mlaskali a přidávali si, byť mrkev na talířích mnohdy zůstávala. „Bohužel stále jsme v situaci, kdy děti chtějí knedlíky a omáčky,“ vysvětlil Jaroslav Vrtiška.

Galerie: 10 příkladů, jak z nezdravé svačiny udělat zdravou

Luštěniny nefrčí, ale hamburger z čočky, to je jiná

Ve školních jídelnách se totiž velice často potýkají s tím, že ačkoliv chtějí plně respektovat veškeré normy a zásady, pracují s dětmi, které nejsou zvyklé konzumovat druhy potravin, které jim školní jídelna servíruje. „Dennodenně se vlastně potýkáme s tím, že podáváme něco, co už je podle názvu odsouzeno k tomu, že to to dítě nechce jíst, ale my víme, že děláme to nejlepší pro jejich organismus. Jsou to třecí plochy, ale stále se snažíme o to, aby naše jídla chutnala a byla z čerstvých surovin,“ říká ředitel ŠJP10. Snahu dokladuje zařazením luštěnin do jídelníčku dětí tak, aby pro ně byly atraktivní.

„Tak jsme jim udělali luštěninový hamburger, chceme je už tím názvem zaujmout, přitáhnout je ke zdravému jídlu, inspirovat je a měnit jejich stravovací návyky,“ vysvětluje Jaroslav Vrtiška. Jak však dodává, potřebují k tomu ale navíc podporu pedagogů, státních organizací, ale i ředitele školy.

Aby věděli, co dětem chutná, co by rádi na jídelním menu měly, pořádají mezi dětmi i průzkumy a přijímají od nich zpětnou vazbu. „Myslím, že i šestileté dítě má právo říct názor, co by chtělo a co by nechtělo,“ říká ředitel ŠJP10 s tím, že i malé dítě je platící zákazník a tak k němu přistupuje.

Jak zdravě vařit, a přitom nepřetáhnout rozpočet

Mít v jídelníčku zdravé potraviny splňující spotřební koš, které chutnají a navíc stojí tak akorát, aby to zvládl napjatý rozpočet, je někdy boj.

„Samozřejmě o ceně rozhodují objemy, řádný průzkum trhu, hospodaření, sledování hospodaření, vyhodnocení finančního sledování. Máme jako ŠJP10 lepší vyjednávací pozici, protože máme větší odběry, ale i kdybych se měl starat jen o jednu jídelnu s dvěma stovkami strávníků, tak jakýkoliv dodavatel si bude tu školu hýčkat, protože je to pořád kupní síla. To, že je trh s potravinami extrémně dynamický a rychlý, je známý fakt, každý týden tak musíme vyhodnocovat, co se na něm děje. Protože když se dostanete do situace, kdy jsou banány levnější než brambory a já je mám mít jako přílohu, tak musíme vařit levnější jídla, abychom se v rámci finančního sledování do toho měsíce vešli. Já jsem například rozvolnil finanční sledování do dvou měsíců, aby jídelny, které jeden měsíc provařily více, v příštím měsíci ušetřily,“ vysvětluje ředitel ŠJP10 s tím, že v jejich organizaci sto procent času věnují jen školnímu stravování, a tak dokáží říci, co funguje či nefunguje.

Zdá se, že tohle je cesta, jak ředitelům škol ulevit, protože přece jen mívají jiné priority než spotřební koše, sledování výživových tabulek a situaci na trhu s banány. Proč organizace, která se pečlivě stará o všechny základní školy na Praze 10 a je navíc zřízena městskou částí, není vzorem pro ostatní městské části a města v Česku? „Už dlouho volám po zřízení organizace, která bude centrálně řídit školní stravování po jednotlivých krajích nebo regionech. Bude školní stravování plánovat, zajišťovat, kontrolovat. Možná by to stálo daleko menší peníze, než když je to tak jako teď. Ale je to starost navíc,“ říká Jaroslav Vrtiška a upřesňuje své vize: „Ředitelům by ubyla starost, vzali by jídelní lístek, který by byl schválený a připravený na normy, poslali by ho do jídelny a kuchařky by podle něj uvařily.“ Zatím však ředitel ŠJP10 volá marně, nic takového se neplánuje, byť mu ředitelé různých škol volají a ptají se ho, jak to u nich dělají a jak by podobně mohli fungovat i jejich školy.

Galerie: Školní obědy amerických dětí. To jste ještě neviděli 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).