Hlavní navigace

Chcete své děti ochránit? Dopřejte jim riziko

10. 6. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Ani předškolní děti by se neměly vyhýbat riziku. Je důležité pro jejich vývoj a budoucnost. Co je ještě v pořádku a kde už jsme za hranou?

Pozor, ať nespadneš! Nechoď tam, něco se ti stane! Polož to, nebo se řízneš… Slyšíte se? V okamžiku, kdy se staneme rodiči, připadá nám svět nebezpečnější než dřív. Nechceme, aby naše děti prožívaly bolest, nepohodlí, neúspěch ani zklamání. O své děti máme přirozeně strach, ale neměl by být limitem pro učení se, jak to ve světě chodí.

Přehnaná ochrana nechrání, spíš škodí

Pokud děti ochraňujeme od všeho „zlého“, může to mít mnohem významnější dopady než odřené koleno nebo malé škrábnutí. Nadměrnou ochranou mohou rodiče dokonce dětem způsobit tzv. naučenou bezmocnost.

Strach z možných nehod, které by se mohly stát, ovlivňuje přístup rodičů i pedagogů k venkovní hře, takže mají tendenci držet děti uvnitř, zaměstnávat je strukturovanými aktivitami a neustále je kontrolovat a hlídat.

Podle výroční zprávy České školní inspekce byl navíc pobyt venku v mateřských školách neúměrně zkracován, kdy ve čtvrtině škol trval v dopoledních hodinách méně než dvě hodiny.

Galerie: Dítě pod kontrolou. Vhodné od tří let 

Nepotlačujme zvědavost dětí

Pro hru je naopak vhodné venkovní prostředí poskytující rozmanité herní příležitosti, které lze jen těžko napodobit uvnitř. Venkovní prostředí je otevřené a neustále se měnící, je zde možné zažít vítr a déšť, vzít do ruky pokaždé jiný tvar, a přispívá k vývoji kostí, silnějšímu imunitnímu systému a fyzické aktivitě. Navíc nabízí jedinečné podněty, které upoutají pozornost, jako jsou například kameny, květiny, půda či voda.

Děti jsou zvídavé a jejich zkoumáním dochází k procesu učení, protože nabízejí nespočet možností hraní a děti jim mohou přiřazovat nové významy (např. klacík může být zbraň, loď nebo pero). Díky tomu se mobilizují dovednosti související s odlišným myšlením, kreativitou či řešením problémů.

V severských státech, ale i dalších zemích, tak roste obliba takzvaných přírodních hřišť (adventure playground).

Rizikové situace = zdroj učení

Děti pro svůj vývoj potřebují lézt po stromech, umět si poradit v netradičních situacích. Například umět rozdělat a udržet oheň. A také zažít nekomfort, což nabízí třeba přenocování venku. Díky tomu se naučí překonat překážky, riskovat a zvládat negativní emoce – tyto dovednosti se v každodenním životě více než hodí.

Ve venkovním prostředí se často objevují příležitosti k překročení osobních limitů.

Proč se vyplatí dopřát dětem riziko

  • Kultura strachu nás vede k podceňování toho, co děti dokážou, a vytváří ještě „nebezpečnější“ vzdělávací prostředí, kde děti nemají možnost naučit se, jak s potenciálně rizikovými situacemi pracovat.
  • Pokud se pokusíme předcházet všem rizikovým situacím, děti nebudou vědět, jak se vypořádat s nepředvídatelným prostředím, a nebudou mít potřebné sebevědomí k samostatnému překonávání výzev. 
  • Některé studie dokonce ukazují pozitivní přínos riskantní hry pro vývoj, učení, duševní a fyzické zdraví dětí.

Navíc se ukázalo, že pokud jsou dětem umožněny takovéto hry, dokáží později lépe vyhodnotit a odhalit rizikové situace, zvýšila se u nich sebeúcta a snížila se citlivost na konflikty.

Australský odborník na bezpečnost dětských hřišť profesor David Eager a doktorka Helen Little dokonce vytvořili k popisu souboru problémů, s nimiž se děti mohou setkat v důsledku pokusů o odstranění rizika z jejich života, termín „porucha z deficitu rizika“. Patří k nim například náchylnost k obezitě, mentální problémy nebo neschopnost samostatnosti.

Galerie: Zbláznili se? Unikátní oblek, který chrání děti před modřinami 

Co je ještě přiměřené riziko?

Pozorování předškoláků při volné hře venku naznačují, že se děti záměrně vystavují riziku, jako je například hraní ve výškách – evoluce je na tyto hry připravena a jsou nezbytnou součástí dětského vývoje.

Proto bychom měli dětem v těchto situacích poskytnout potřebnou podporu, vždy jim zůstávat nablízku a odpovídat na otázky. Samozřejmě si pod rizikem nelze představit dítě běhající bez dozoru po silnici ani kolem strmé skály. Příležitostí pro vývoj nejsou hrozby, ale zdravé výzvy – a jaké mezi ně například patří?

Práce s ostrými nástroji

Děti chtějí proměňovat svět kolem sebe a vyřezávání je pro dítě vzácnou příležitostí jak zažít, že si dokáží samy něco vytvořit. Hodně je baví seřezávat kůru – k tomu se hodí čerstvé proutky lísky nebo bezu. Vidíte-li dítě pracovat se dřevem, všimněte si, jak je soustředěné, jak dokáže pracovat rukama od celé paže po drobné pohyby prstů, čímž pomáhá také k rozvoji jemné motoriky.

Důležité je, že se k této činnosti dítě dostává postupně. „V řadě lesních školek dostávají děti ostrý nůž k narozeninám, obvykle k pátým. Do té doby pozorují mladší děti ty starší. Vidí, jak vypadá místo, kde lze vyřezávat, a jak s nožem zacházet. Také si do té doby vyzkouší práci s kuchyňským nožem s kulatou špičkou, kterým lze krájet měkké jablko nebo hada z těsta. Ve chvíli, kdy dítě dostává možnost pracovat s ostrým nožem, zná už pravidla, které pozorovalo,“ říká předsedkyně Asociace lesních mateřských škol Tereza Valkounová.

Pokud se dítě práci s nožem učí, nemělo by vyřezávat samo, ale vždy s dospělým a za každých okolností je nutné u této činnosti sedět.

Když se dítě naučí práci s ostrým nástrojem v předškolním věku, nemělo by se stát, že „až bude dost velké“, dostane do ruky nůž, se kterým neumí zacházet, a ocitne se tak v mnohem rizikovější situaci. Děti tak předchází riziku tím, že se učí s ním zodpovědně pracovat.

Lezení po stromech

Lezení je zážitek, při kterém dítě zapojí celé tělo, žádný pohyb není stejný a to velmi prospívá rozvoji senzomotorických drah, tedy těch, které propojují různé části mozku s tělem. Ne náhodou pomáhá pestrý pohyb rozvoji řeči. Před lezením je nutné se vždy podívat, co je pod stromem – pokud je pod ním kámen, který nelze odvalit, nebo větve, které nelze odsunout, vybereme jiné místo k lezení.

Pro začátek lze vybrat jeden strom či keř s nízkými větvemi, pod kterým je pouze měkké listí a tráva. Úkolem nás dospělých je zkontrolovat strom a dopadovou plochu – klidně u toho přemýšlejme nahlas, ať i tuto dovednost předáváme dětem.

Samotné lezení pak plně nechme na dětech. Je to právě pozornost, kterou děti potřebují věnovat pouze sobě a pohybu. Pokud u toho mají poslouchat ještě naše slovní pokyny, pozornost se tříští a nelze se divit, že pak bezradně čekají, co s tím uděláme.

Pozorování ohně

Úlohou předškolního vzdělávání je zažít základní principy tohoto světa. Oheň je základ tolika jevů, že nemůžeme dělat, jako by neexistoval.

Jen u skutečného ohně bude dítěti dávat smysl, aby si dalo pozor na jeho žár. Je však potřeba zajistit, že v bezprostřední blízkosti ohně bude k dispozici voda pro potřebu okamžitého zchlazení nebo hašení. U ohně můžeme s dětmi v klidu sedět a pozorovat, jak děti obezřetně poznávají, co oheň umí – co hoří, jaké má barvy, jak voní a hřeje.

Děti mohou mít klacíky, kterými dosáhnou do ohně, ale nevytahují je mimo prostor ohniště. Ohniště by mělo být ohraničené, se sezením okolo v takové vzdálenosti, že lze dobře projít mezi sedícími dětmi a ohněm.

Venku za každého počasí

Když je venku zima, nebo třeba jen mrholí, mnohdy se rozhodneme s dětmi zůstat v teple. Přesto bychom měli dětem umožnit zažít pestrost počasí a budovat tak jejich odolnost. Podmínkou je udržet děti v suchu a teple – pro rodiče to znamená pořídit více různých vrstev a typů oblečení na ven a na cestu vzít náhradní oblečení.

„Krédem lesních školek je být venku za každého počasí po celý rok, tedy každý den. K tomu nám slouží zázemí, kde máme náhradní oblečení a přes zimu v něm každý den topíme. Na cestu lesem bereme s sebou sadu náhradního oblečení, a jsme vždy ve dvojici, aby se v případě akutní situace mohl jeden dospělý o dítě postarat, zatímco druhý zůstane se skupinou,“ dodává Tereza Valkounová.

Ke zdraví přispívá i dostatek kyslíku a sluneční svit – podmínky, které jsou vlivem častého pobytu v interiéru nedostatečné. I v souvislosti s aktuální pandemií často slyšíme, že pobyt venku nám všem rozhodně prospěje. Děti se venku postupně otužují, jsou odolné a přizpůsobivé – a to je dobrý základ pro zvládnutí mnoha změn, které je v životě čekají.

Autor článku

Všeobecné dotazy, připomínky a tipy směřujte na adresu redakce@vitalia.cz.

Tiskové zprávy zasílejte na e-mail press@vitalia.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).