Hlavní navigace

Bedly rostou jako o závod. Co s nimi?

29. 10. 2020

Sdílet

 Autor: Nina Havlová
Bedla je skvělá chutná houba, která má určitá úskalí. Jednak – ne každá bedla je jedlá. A o její přípravě panuje několik mýtů. Třeba, že bedlu nelze sušit a že nohu bedly musíme vyhodit.

Ačkoli drtivá většina houbařů vyráží za svou potenciální kořistí poměrně logicky do lesa, roste v současné době opravdu velké množství hub mimo les. Obvykle na travnatých plochách, zahrádkách či loukách, na mezích nebo na hranici lesních porostů. Důvodem je zejména skutečnost, že v mnoha lokalitách je půda dostatečně nasycená vodou, což růst nelesních hub spolu s celkově aktuálně příznivým počasím s ranními mlhami podporuje. Výsledkem je nebývale intenzivní výskyt celé řady druhů pýchavek, žampionů, špiček nebo bedel.

Nejedlých nebo mírně jedovatých bedel je málo

Právě bedly patří mezi poměrně oblíbené houby i pro ty, kteří se jinak soustředí hlavně na sběr hřibovitých hub. A je to obvykle velmi dobrá volba – ovšem pro ty, kteří se v houbách alespoň trochu vyznají.

I mezi bedlami se totiž vyskytují mírně jedovaté druhy. Na rozdíl například od žampionů je ale nejedlých nebo mírně jedovatých druhů bedel málo.

V praxi je to především bedla ostrošupinná (charakteristickým rysem je na okraji podvinutý klobouk), a také bedla chřapáčová, která má poměrně široké bílé lupeny, ale roste poměrně vzácně.

Některé z dalších bedel jsou označovány jako nejedlé, ale nějaké fatální otravy po nich nehrozí – spíše jen, a to jen pro někoho, střevní potíže. To se týká i bedly červenající, jedné z nejčastějších velkých bedel, která byla v minulosti označována za jedlou, podle posledních poznatků může ale některým citlivějším jedincům působit potíže i ona. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že rizikovost této bedly je dána lokalitou, na níž roste. Také proto se o možném riziku této bedly mluví hlavně v souvislosti s její variantou bedla červenající zahradní.

Jedlé bedly

Na zmiňovaných nelesních lokalitách lze ovšem v současné době sbírat i jiné jedlé druhy bedel, jako je bedla vysoká (roste mj. na mezích, příkopech a okrajích polí), bedla Kondradova nebo bedla tmavohnědá (obě spíše na loukách), které jsou jedlé a chutné.

Zejména k bedle vysoké lze přitom uvést, že v minulosti často zmiňované doporučení nesbírat houby v blízkosti silnic kvůli riziku zvýšeného obsahu těžkých kovů (hlavně olova) v současné době zas tak moc neplatí, neboť dnes jezdí auta na bezolovnatý benzín. Větším rizikem je tak spíše sběr hub v blízkosti polí, která jsou pravidelně chemicky ošetřována, což ovšem neplatí pro travnaté louky, kde se chemické prostředky naopak prakticky nepoužívají.

Řízek není jediná možnost, jak zpracovat bedlu

Narazíme-li na místo s velkým výskytem bedel a doneseme-li takovou kořist domů, vyvstává samozřejmě otázka, jak tuto kořist zpracovat. Jedlé bedly jsou totiž v dospělosti poměrně mohutné houby, a osmažit jejich klobouky jako řízek na pánvi (což je jeden z nejčastějších způsobů zpracování) zdaleka nemusí stačit k tomu, abychom všechny nalezené bedly využili.

Nehledě na to, že konzumace řízků z bedel není úplně nejlepší nutriční volba, neboť spolu s houbami konzumujeme i množství tuku, který do sebe houby při smažení nasáknou.

Bedlu můžeme i usušit

Bedly lze ale zpracovat i jinak. Například je lze (na rozdíl od doporučení někdy uváděných na internetu) také usušit. Výsledkem ale nejsou profil medúzy připomínající plátky, jako je tomu při sušení hřibů, ale tvar nijak nedržící rozpadající se lupeny. Ty lze ovšem nadrtit a vytvořit z nich prášek, který lze v budoucnosti použít jako houbové koření do omáček nebo polévek.

Neplatí také, že je třeba vyhazovat často poněkud dřevnaté a mohutné třeně (nohy) bedel, neboť i ty lze nakrájet, usušit, rozemlít nebo rozdrtit a vytvořit z nich houbové koření.

Nehledě na to, že podle výzkumů (týkajících se ale jiných druhů hub) obsahují třeně hub pro tělo více prospěšných látek než jejich klobouky. Teoreticky by přitom mělo totéž platit i pro bedly.

poporodni_deprese

Další tipy, jak využít bedlu

Klobouky mladých bedel lze také přidávat do omáček, což je poměrně známo. Pevnější a mladší bedly lze ale také nakládat stejně jako jiné houby, větší nakrájené čerstvé klobouky (i třeně) lze navíc také použít například do těsta na bramborák, jemuž dodají kousky hub pikantní houbovou příchuť. Z bedel lze také uvařit nepravou dršťkovou polévku.

Pokud se tedy někomu podaří najít větší množství bedel, nemusí je jednak při sběru zbavovat třeně, ale nemusí se ani obávat, jak si s takovým množstvím „materiálu“ poradit. Jenom to musí být ty správné bedly.

Autor článku

Agrární analytik, novinář na volné noze se zaměřením na zemědělství, potravinářství a životní prostředí.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).