Nejde o nemoc, ale o soubor vývojových a zdravotních obtíží způsobených nadměrným používáním různých pomůcek, které dětem brání v přirozeném pohybu. Název Container baby syndrom (CBS) pochází z angličtiny, která různé pomůcky používané při péči o děti zahrnuje pod slovo container, kontejner, nádoba, což je v češtině samozřejmě trochu matoucí. Nejste si úplně jisti, co sem patří? Jakékoli zařízení, které udržuje dítě ve stejné poloze bez možnosti volného pohybu,
cituje web Cleveland Clinic pediatričku Joannu Buckingham. V zámoří jsou populární i sedátka udržující ve vzpřímené poloze děti, které ještě nesedí, prodávají se už i v Česku.
„Když dítě tráví většinu bdělého času v různých typech kontejnerů
, ochuzuje se nejen o motorické podněty, ale i o smyslovou a sociální stimulaci, která je pro jeho vývoj zásadní. Samotné používání těchto pomůcek nebývá problém – klíčové je, jak často a jak dlouho jsou využívány. Například autosedačka může být užitečná při přepravě nebo krátkodobém odpočinku, ale neměla by se stát hlavním ‚bydlištěm‘ dítěte během dne. To platí i pro nosítka či šátky – u novorozenců nepředstavují problém, ale s rostoucím věkem dítě potřebuje stále více prostoru pro vlastní aktivní pohyb,“ vysvětluje Iva Bílková, hlavní fyzioterapeutka Fyziokliniky. Existují ale samozřejmě třeba i nosítka nevhodná.
Jak se pozná možný problém?
První signály syndromu kontejnerového dítěte lze rozpoznat už mezi dvěma až šesti měsíci věku. Rodiče si mohou všímat zploštění hlavičky kvůli setrvalému ležení na zádech, omezené rotace hlavy a zkrácených krčních svalů. Miminko je zpožděno v motorickém vývoji, později se otáčí, leze či sedí, má nižší svalovou sílu a koordinaci a mohou se projevit omezení také v senzorickém a kognitivním vývoji. Není ale nutné panikařit – včasná úprava režimu, zapojení volného pohybu a případná konzultace s dětským fyzioterapeutem mohou situaci snadno napravit,
uklidňuje Iva Bílková. Dítě může mít také potíže s tím, aby se rozmluvilo, protože i k tomu potřebuje mít aktivní svaly na krku.
Děti se učí pohybem. Čím více příležitostí dostanou k volné hře na zemi a postupnému objevování prostoru, tím zdravější bude jejich vývoj. Rodičům fyzioterapeutka doporučuje klást důraz na aktivity během bdělého času dítěte – například na hrací podložce, mezi hračkami a podněty z okolí.
Nosili jste děti v šátku a podobně?
U svých tří dětí sama autosedačku s oblibou používala. Z pohledu fyzioterapie u novorozenců až zhruba do tří měsíců věku vajíčko podle ní hezky kopíruje schoulené zakřivení páteře miminka a nabízí mnohem lepší rozhled po okolí než rovné podložky v postýlce či kočárku. Dáme-li si tedy miminko v sedačce na stůl, například při vaření, může nás dobře pozorovat, rozvíjet vnímání svého okolí a psychické dovednosti. Když se ale miminko dostane do věku, kdy se začne samo přetáčet, vhodnější je rovná podložka – prostorná postýlka se žebřinami, koberec nebo pěnové puzzle na zemi. V tu chvíli už miminko potřebuje prostor pro rozvoj svých motorických dovedností a nebýt omezeno v pohybu, poukázala Iva Bílková.
Pro rodiče používající autosedačky, lehátka a různá sedátka má pochopení, protože dítě je v nich v bezpečí a oni nemusí řešit, zda se mu něco nestane a mohou se věnovat něčemu jinému. Případně je dítě dlouho v autosedačce proto, že je potřeba někam odvézt starší sourozence a podobně. Ale pokud je v nich dítě navíc spokojené, snadno se sklouzne k jejich nadužívání. Když je pak dlouhodobě omezováno v pohybu, například tráví hodiny denně v autosedačce, mohou se objevit problémy ve vývoji, a to jak motorickém, tak psychickém, a dokonce mohou nastat i anatomické vady kostí, šlach, svalů a kloubů, upozornila fyzioterapeutka na možné dlouhodobější následky.
Galerie: Jak správně vybrat odrážedlo
Je nicméně naprosto v pořádku, když bude rodič na sobě nosit novorozence či raného kojence v šátku téměř celý den, protože miminko bývá vzhůru sotva dvě hodiny. Není od věci dopřát miminku odpočinek i v pozici, kdy má páteř rovnou nebo má možnost spát na boku, ale v principu šátek/nosítko novorozenci nepřekáží v jeho motorice a neomezuje jeho psychomotorický vývoj.
Ale čím je dítě starší, tím větší má potřebu vlastního pohybu a touhu objevovat různé polohy. I nošení by tedy mělo být vyváženo časem, kdy je dítě volně položeno na podložce, optimálně obklopeno podnětnými předměty, aby mělo příležitost ke spontánním pohybům a rozvoji svalů a kognitivních funkcí mozku.
Platí tedy, že po nějakém tom pohybovém omezení by vždy měla následovat delší fáze volného pohybu. Příklad? Po dvouhodinové jízdě autem v autosedačce je dobré miminko hned vyndat a nechat ho v prostoru na podložce svobodně se pohybovat dle libosti.
Americká pediatrická asociace, která se problémem docela zabývá. doporučuje, aby dítě v podobných zařízeních trávily – krom nutných cest autem – nejvýše jednu hodinu denně.