Asi jsem se zbláznila…

Prospím celý víkend. V pondělí se odhodlám jít do pracovního procesu, jakmile skončím, uléhám opět do postele a spím až do rána. Takto to probíhá čtrnáct dní… Připadám si na Bohnice. Stavy se postupně mění, fyzické příznaky ustupují do pozadí a nastupují neskutečné psychostavy.

Zkušenost čtenářky publikujeme v původním znění. Autorka si nepřála být jmenována.

Je leden, mrzne a já se vracím poměrně vyčerpaná z práce. Soukromá hádka a já silně propadám panice a depresi. Měsíc nejím, hubnu, hledám si sama v sobě nějaká řešení a jdu si pevně za nimi. Další a další hádky doma, padají poměrně drsná slova, která si do dnešního dne pamatuji. Nicméně jsem rozhodnutá si za svým cílem jít.

Pomalu se vracím s váhou zpět, občasné výbuchy emocí a pláč mě neminou, ale již jsem vyrovnanější.

Květen – nastupuji do nového zaměstnání – pociťuji u sebe zvláštní stavy. Přiřazuji je novému zaměstnání. Nálady se střídají, nicméně práce mě alespoň na chvíli odpoutá od reality a zapomenu, co jsem kdy řešila. Navštěvuji psychiatričku a o svých zvláštních pocitech jí vyprávím. Okamžitě píše antidepresiva. (Co jiného by mi také psychiatr měl asi napsat, že?) Doporučuje mi psychologa, prý mi jednoho doporučí, ovšem za cenu sedm set za hodinu. Vytřeštím na paní doktorku oči a vysvětluji jí, že netuším, zda nebudu na nemocenské, a že opravdu nemám na to docházet dvakrát týdně na sezení k placenému psychologovi. Načež se velmi rozčílila a otázala se mě, jak to, že nemám nějaké úspory. Požádala jsem ji tedy pouze o doporučení k psychologovi a odešla jsem. Léky jsem začala užívat, ovšem měla jsem pocit, že dělají větší neplechu, než je můj stav. Vzala jsem je a vyhodila.

Červen – je pátek po práci a já namísto odjezdu na chalupu uléhám do postele. Najednou se mi točí hlava, neskutečné bolesti svalů a kloubů, dojít na toaletu je pro mě velmi náročné. Po čtyřech se tam doplazím a zase se okamžitě vracím zaujmout pozici lehu.

Prospím celý víkend. V pondělí se odhodlám jít do pracovního procesu, jakmile skončím, uléhám opět do postele a spím až do rána. Takto to probíhá čtrnáct dní. Občasné stavy na omdlení mě nutí po práci navštívit neurologii na Bulovce – čekám pouze sedm hodin, kroutím se v čekárně a po vyšetření mi nasazují pouze vitamín B a hořčík. Za týden znovu navštěvuji po pracovní době Bulovku, znovu vysvětluji mé kolabující stavy. Odpověď zní, že by bylo vhodné navštívit psychiatra. Nenechávám si to líbit a žádám o magnetickou rezonanci (tak dlouho jsem křičela, až jsem ten úžasný papír s doručenkou obdržela). Obvolávám všechny magnetické rezonance v Praze a řeším nejbližší možný termín. Jupí, za tři týdny.

V daném období hodně využívám internet a hledám jedince, kteří mají stejné příznaky jako já. Motání hlavy, bušení srdce, zimnice (ač není teplota), mozková mlha, vnitřní třes, začínající zvláštní psychostavy. Dohledávám dvě úžasné stránky s boreliózou a chlamydií. Vzpomněla jsem si, že v minulosti jsem měla v anamnéze lymskou boreliózu. Lidé popisují stejné příznaky. Sláva, asi zase blázen nejsem. Vydávám se tedy za obvodní lékařkou a žádám ji o krevní testy – nabírá pouze základní krevní obraz, borelie a EBV viry (únavový syndrom). Vše v pořádku. Absolvuji magnetickou rezonanci, bojím se, aby se mi nerozjela roztroušená skleróza. Čekání na popis je neskutečně dlouhé, když konečně dorazí mailem, zjišťuji, že vše je v pořádku.

Nechci to takto nechat, připadám si opravdu na Bohnice. Stavy se postupně mění, fyzické příznaky ustupují do pozadí a nastupují příznaky neskutečných psychostavů (nikdy jsem nic takového nezažila). Opětně hledám na mých pomocných stránkách a zjišťuji, že v ČR se těmto nemocem věnuje pouze jeden doktor, v Bratislavě paní doktorka a největší centrum je v Německu. Objednací doba k danému lékaři je cca šest týdnů. Ovšem přečtu si, že nejprve musím zaplatit nemalý poplatek, pak je domluvený termín platný a nelze jej zrušit (pokud ano, bez vrácení uhrazeného poplatku). Přesto jdu do toho.

V práci jsem spíš pro ostudu než pro užitek a dostávám ve zkušební době výpověď. Okamžitě si nechávám psát neschopenku. Nejsem vůbec líný tvor, naopak, hodně jsem toho v životě odpracovala, ale v tomto stavu moc práce nejde (maximálně z domova bych nějakou práci uvítala).

Stav se hodně rychle horší, nemůžu dýchat, nemůžu mezi lidi, prý panická porucha a do toho se střídají deprese. Sakra, holka, co to je, něco takového jsem nikdy nezažila. Stále polemizuji nad tím, zda se nemám nechat hospitalizovat v Bohnicích. Neustálý pláč a partner už mé psychostavy nedává.

Nastává den D – stříhala jsem metr jak malá holka a chystám se jet k panu doktorovi. Kopíruji doma ještě zprávy (všechny ty negativní výsledky) a vyrážím. Cestou jsem velmi nervózní, neb je všude zácpa a já přijíždím deset minut předem. Posadím se do čekárny a čekám na zázrak. V čekárně vyzpovídám slečnu, která má jít na řadu přede mnou. Před půl rokem k němu přijela v zuboženém stavu a dneska už může dýchat a radovat se. Pevně věřím, že i já se budu někdy radovat.

Pan doktor má skluz hodinu a půl, nervózně sedím v čekárně… najednou se otevřou dveře a já vstupuji k mému zachránci. Šarmantní muž v košili a kravatě mě vítá. Chvilku si povídáme o obyčejných věcech. Posléze bere dotazník a říká mi: „Nyní se vás budu ptát a pak mi povíte, co vás trápí a jak to přišlo.“ Velmi důkladně klade otázky ohledně anamnézy, ohledně rodinného prostředí atd. Posléze mu povídám, že pokud by měl pocit, že se mám jít léčit do Bohnic, ať mi to řekne, abychom si navzájem neubírali čas.

Po důkladném zodpovězení všech otázek, vyslechnutí mých potíží a jak to všechno mělo rychlý spád, mi oznámí, ať nechám na něm zhodnocení, zda je to na Bohnice a antidepresiva, nebo zda to bude nějaká bakterie zastrčená někde v těle a bude ji třeba pěkně dostat ven. Ano, i psychostavy jsou projevem například boreliózy. Nabírá mi ještě ten den dvanáct zkumavek krve, výtěry z nosu a krku a odevzdávám moč. Výsledky za dva týdny a návrh léčby za tři týdny.

Jsem moc vděčná za webové stránky, které jsem objevila a pochopila jsem, že po náročném období vypnul imunitní systém a byl narušen něčím, co se ve mně skrývalo nějako dobu a teď se to vyplavilo napovrch.

Ve velkých depresích a úzkostech píši doktorovi, zda už jsou výsledky. Ano, odesílá mi všechny výsledky a do zhodnocení píše – bartonella, chlamydie plicní! Nasazuje kombinaci antibiotik. Jejich užívání není na týden, ale na měsíce. Tím by se dané bakterie měly dostat z těla ven.

Partner mi neustále opakoval, že mám v hlavě „nakakáno“ a že vše je odvislé od toho, jak smýšlím. Můžu smýšlet, jak chci, ale tohle se bez dlouhodobé antibiotické léčby jinak neupraví a opravdu bych skončila v Bohnicích s nálepkou psychicky labilní jedinec. Najíždím na ATB protokoly, vím, že to nebude jednoduché, ale jinou šanci nemám.

Vzhledem ke všem negativním výsledkům ze „standardních vyšetření“ mě obvodní lékařka už není schopna dále ponechávat neschopenku a ukončuje ji. Super, do práce kvůli fyzickým a psycho potížím nejsem schopna jezdit, zatím jsem žádnou práci z domova nenašla (a to jsem ekonom, nákupčí, mluvící třemi jazyky) a partner, aniž by si přečetl jakýkoliv mnou doporučený článek z daných webových stránek, aby mě pochopil, si vzal pár věcí a odešel. Potřebovala jsem podporu a pochopení a vědět, že za pár měsíců už bude zase lépe.

Nyní jsem bez zaměstnání, bez partnera, který by se alespoň postaral o zaplacení složenek, a účet skoro prázdný.

Už několikrát jsem to chtěla vzdát, to není žití, ale jenom dýchání… Ale nevzdávám to, vím, že jednou přijde den D a zase budu šťastná.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 6. 10. 2017 9:16