Hlavní navigace

Nezvládám své mateřství. A bojím se, že mi seberou miminko

4. 11. 2020

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Co dělat, když má žena pocit, že své mateřství nezvládá? Kde hledat pomoc odborníka? Je vůbec s kým své zkušenosti sdílet? A proč se předem není nutné bát, že psycholog či psychiatr je vstupenkou k hospitalizaci?

S odpověďmi na typické otázky kolem duševních potíží čerstvých matek nám pomohla psycholožka Renata Banášová. Ta se věnuje ženám v Olomouci a na rovinu přiznává, že systém péče o duši maminek je zatím v plenkách, přesto by se neměly bát hledat pomoc mezi odborníky. Co především ženy řeší, shrnuje odbornice v odpovědích na následující otázky.

Jak poznám, že potřebuji pomoc odborníka?

Odlišit momentální špatnou náladu od počínajícího většího problému nemusí být jednoduché. Tzv. poporodní blues je vlastně normální stav, který zažije většina žen po porodu. Smutek, apatie, neschopnost radovat se nebo nadměrná úzkost či strachy, které maminku nenechají spát, odpočinout a brání jí v běžném fungování, se podle Renaty Banášové skutečně mohou objevit velmi často.

Na otázku, kdy je třeba více zpozornět, odpovídá, že je to především ve třech případech:

„První z nich nastává, když tyto potíže trvají ve stejné nebo narůstající intenzitě déle než čtrnáct dní. Nebo pokud se alespoň v jednom dni ze tří nestřídají s úlevou, radostí a vůbec příjemnými pocity. A třetí případ, který může značit zásadnější potíže, se odehrává, pokud se takové potíže objeví později po porodu – po šestinedělí,“ vysvětluje psycholožka. Ani tohle všechno podle ní ale neznamená, že má žena hned duševní poruchu. „Jen je potřeba zpozornět, mít nablízku pomoc a maminku takříkajíc ‚pohlídat‘,“ uvádí.

Kdo mi pomůže?

Když nás bolí zuby, jdeme k zubaři, když ucho, navštívíme ORL ambulanci. V případě duševních problémů matek to takhle jednoduché není. Možná i proto se často příliš dlouho čeká a následky mohou být závažné. Že je s hledáním pomoci v téhle oblasti potíž, uvádí v rozhovoru pro Vitalia.cz i psychiatr a výzkumník Antonín Šebela a z praxe potvrzuje Renata Banášová:

„Maminka může kontaktovat svého obvodního lékaře či gynekologa a svůj stav prokonzultovat s nimi. Obvodní lékař může mamince předepsat i některá psychofarmaka, která mohou ulevit od nejhorších potíží. Pediatři mohou mamince doporučit odborníka, léky ale předepisovat nemohou,“ popisuje psycholožka. Cílenou odbornou péči pak poskytne psychiatr nebo klinický psycholog. Hlavní rozdíl mezi nimi je v tom, že psychiatr může předepsat léky, aby žena situaci zvládala co nejsnáze. Klinický psycholog zase pomůže mamince najít strategie, jak si v aktuální situaci ulevit a jak s potížemi bojovat.

„Ideální je tedy kombinace obojího,“ doporučuje Renata Banášová s tím, že základ je o potížích mluvit. A nejen doma se svými blízkými, ale právě i s lékaři, se kterými se žena potkává a kterým důvěřuje. 

„Přestože například pediatr kauzálně pomoci nemůže, může mámu vyslechnut a podpořit v tom, aby své potíže řešila. A je dobré, aby o potížích ženy věděl, protože to, jak se cítí, může ovlivňovat i miminko,“ dodává Renata Banášová.

Galerie: První Centrum pro mámy s duševními potížemi

Potřebuju léky?

„Já žádné léky nechci, přece nejsem blázen“ – to je bohužel velké téma napříč generacemi a zdaleka se netýká jen starších lidí. Léčba duše má zkrátka stigma a všechno se vyvíjí jen velmi zvolna. U matek je obava z léků vystupňovaná dvojitě – protože do hry vstupuje další strach: o kojení.

„Otázka užívání psychofarmak je kontroverzní a patří především na pole lékařů-psychiatrů,“ potvrzuje Renata Banášová. „Je důležité, aby maminka lékaři řekla, že kojí. Ten pak může nastavit léčbu takovou, aby kojení nebylo ohroženo. Nicméně lidé a nejen maminky mají k užívání psychofarmak bohužel stále mnoho předsudků. Což je veliká škola a lidem tento důvod brání v tom, aby se adekvátně postarali o své duševní zdraví,“ shrnuje smutná fakta odbornice.

Zavřou mě do „blázince“?

To je další typická otázka spojená se strachem, který je běžný, pokud se objeví po porodu duševní problémy. Obraz matky, které sebrali dítě a pláče za zdmi psychiatrického oddělení, není bohužel ojedinělou představou. Renata Banášová na otázku odpovídá s úsměvem a velmi logicky:

„Když půjdete na ultrazvuk, pošlou vás hned na operaci? Samozřejmě že ne. Odborník, tedy psychiatr nebo klinický psycholog, si s vámi promluví, zjistí, jak je stav vážný, a podle toho navrhne léčbu. Psychiatr farmakologickou nebo psychoterapeutickou, psycholog psychoterapeutickou, eventuálně vás odešle k psychiatrovi.“

Obecně se podle odbornice od hospitalizací psychiatrických pacientů upouští. Navíc v případech maminek malých dětí se lékaři snaží o to více hospitalizacím vyhnout a vše do poslední chvíle řešit ambulantně. K hospitalizacím tedy dochází opravdu velmi zřídka. 

„Nebudu ale lhát, někdy je však nezbytná. Nicméně ani té se není třeba obávat. Ne nadarmo se upouští od označení ‚psychiatrická léčebna‘ k lépe znějícímu ‚psychiatrická nemocnice‘. Někdy onemocní i duše a není se za co stydět. Stydět se můžeme, jen když té naší nemocné duši nenabídneme pomoc, jakou potřebuje,“ říká Renata Banášová.

Galerie: Ženy, které zažily poporodní depresi

Soukromý psycholog, nebo „na pojišťovnu“?

Na poli odborníků, kteří mohou čerstvé mámě pomoci, je psycholog obecně už vnímán pozitivněji a jaksi „běžněji“ než psychiatr. Roli hraje určitě i to, že pomáhá v mnoha životních sférách stále většímu množství lidí. Renata Banášová komentuje rozdíly mezi klinickými a soukromými psychology:

„Pokud se maminka opravdu necítí na léčbu farmaky a má pocit, že jí zbývá kapacita přemýšlet o tom, co jí běží hlavou, a síla na nějakou aktivní změnu, může kontaktovat rovnou jen psychologa. Pokud kontaktuje klinického psychologa, má záruku, že má vzdělání i v duševních nemocech. To znamená, že pokud by se její stav rapidně zhoršil, zavčas jí doporučí lékaře-psychiatra. I proto bývá péče většiny klinických psychologů hrazena zdravotní pojišťovnou.“

V případě soukromých psychologů existuje jedna nevýhoda: hrozí totiž, že by tento psycholog nemusel zavčas rozpoznat zhoršující se duševní stav jednoduše proto, že v tomto oboru není vzdělán. A podle Renaty Banášové to ani není jeho povinností:

„Velkou výhodou ale bývají brzké volné termíny, často dobrá zkušenost s terapií, a pokud si maminka s terapeutem budou vyhovovat ve společné práci, může se mamince velmi rychle ulevit,“ doplňuje Renata Banášová.

Existuje seznam odborníků pro mámy?

Protože u nás duševní péče o čerstvé matky nemá zatím příliš zásadní zázemí, asi nikoho nepřekvapí, že najít funkční ucelený seznam odborníků z celé republiky zatím nelze. Otázkou je, zda by byl ku pomoci všem, protože ne každý odborník ne každé ženě „sedí“ a v oblasti duševních potíží je to asi důležitější než kde jinde.

Jediné specializované pracoviště je Národní ústav duševního zdraví v Klecanech u Prahy a tady je také zaručena profesionální pomoc. Na průběžném seznamu pracuje i spolek Úsměv mámy, který Renata Banášová rozhodně doporučuje kontaktovat a jeho spolupracovnice minimálně ženu či její rodinu nasměrují dál.

„Úsměv mámy neustále pracuje na seznamu odborníků, nicméně vše se rychle mění, lékaři mají plné ordinace a psychologové objednávají až několik měsíců dopředu,“ dodává psycholožka s tím, že by se maminky neměly hned vzdávat, určitě mají hledat i po „vlastní ose“.

S kým si mohu popovídat?

Sdílet zkušenosti, svěřit se se svým trápením… často už jen tohle může třeba i výrazně ovlivnit duševní stav matky. Také pocit, že v tom není sama, je zásadní.

„V České republice se snažíme o předstupeň odborné péče v již zmíněné neziskové organizaci Úsměv mámy. Klade si za cíl provázet maminky, které se už necítí úplně v pořádku, jejich těžkým obdobím, dodat jim sílu a podporu. Pokud je potřeba, mohou tu mamince pomoci najít psychologa či psychiatra, nicméně někdy stačí podpora ostatních maminek s podobnou zkušeností, aby se ženě ulevilo a to nejtěžší zvládla,“ potvrzuje Renata Banášová. „Téměř ve všech krajích pak funguje síť koordinátorek, které může maminka kontaktovat a potkat se tak s ostatními ženami, které prodělaly či prodělávají duševní těžkosti.“

poporodni_deprese

Pořádají se společná pravidelná setkání, kde je možné načerpat nejen inspiraci, ale také kontakty na odborníky a podporu v tom, aby je maminky navštívily. V každém regionu je jakási pomyslná „stanice“ Úsměvu mámy, fyzicky fungující centrum je ale zatím jen v Praze.

„Byli bychom velmi rádi, kdyby podobná centra vznikala i jinde po republice. Například v Olomouci se podařilo ve spolupráci s Univerzitou Palackého a Fakultní nemocnicí rozpohybovat velmi dobře fungující buňku s týmem čítajícím téměř dvě desítky dobrovolníků. Jsou mezi nimi klinické psycholožky, porodní asistentky, nadšené a proškolené studentky psychologie a základ tvoří samozřejmě maminky se zkušeností. Bohužel a narovinu vše je o penězích. Celý tým pracuje dobrovolnicky, proto má omezený čas se aktivitě Úsměvu mámy věnovat,“ uzavírá Renata Banášová.

Odborná spolupráce:

Mgr. Renata Banášová

Psycholožka, působí v Úsměv mámy, z.s., stála u zrodu jeho olomoucké sekce. Má na starost interní školení a intervizi koordinátorek a dobrovolnic. Ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví a FN Olomouc pracuje na projektu screeningu perinatálních duševních poruch v olomoucké porodnici.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).