Hlavní navigace

Závislost je velmi nespravedlivá, říká lékařka. Alkoholičky léčí už 25 let

Olga Myslivečková

„Nemůžeme člověka donutit k abstinenci, můžeme ho jen motivovat,“ říká Gita Pekárková, specialistka na léčbu závislostí. Jednou z žen, které motivovala, je i Marta K. Abstinuje už dva a půl roku a byla ochotná podělit se o svoje zkušenosti.

Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Dlouhá léta byla vedoucí lékařkou „dámského“ pavilonu č. 7 Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde se léčí ženy ze závislostí. Nyní Gita Pekárková vede soukromou ambulanci v Benátkách nad Jizerou a AT (alko-toxo) poradnu v Praze.

Když začínala, svalovaly její pacientky vinu za své pití na socialismus. Dnes říkají, jak je doba těžká, jak jsou přetížené… „Závislost na alkoholu funguje po staletí bez ohledu na společenské nebo politické zřízení. Důležité je, že se závislost na alkoholu začala brát jako nemoc, a nemoc se dá léčit,“ říká lékařka.

Léčíte alkoholičky asi pětadvacet let. Stoupá jejich počet, nebo naopak klesá?

Určitým způsobem počet závislých žen stoupá, protože se rozšířilo i spektrum návykových nemocí. Závislost na nealkoholových drogách se rozšířila i mezi ženami, zvláště mezi mladými ženami. S rozvojem povědomí, že závislost je nemoc, její destigmatizací i nabídkou léčby se mnohem více žen jde léčit. A to se týká i žen závislých na alkoholu. Takže by se mohlo zdát, že jejich počet stoupá, ale ženy jsou si dnes více schopny přiznat, že jsou závislé.

Mění se věková hranice žen, které pijí?

Víme, že děti pijí už po desátém roce věku.

K TÉMATU: Opíjejí se už dvanáctileté děti, rodičům to nevadí

Ale vždyť se říká, že děti pijí méně?

Kdyby děti nepily, tak bychom asi zrušili dětské detoxy. Je jich naopak nedostatek. Souhlasím s panem primářem Kliniky adiktologie Petrem Popovem, že s rozvojem nealkoholových drog se zvýšila léčba lidí na nich závislých, vznikla nízkoprahová centra, komunity a problém léčby závislosti na alkoholu se upozadil. Rozpadla se síť AT poraden, která byla velmi dobrá, protože teritoriálně pokrývala celou republiku. Teď se to začíná trochu zlepšovat.

Pijí ženy hlavně víno a posléze přecházejí na vodku, o níž si myslí, že není tolik cítit, a proto nikdo snadno nepozná, že pijí?

Je to hodně individuální. Víno pijí často; vodka s Coca-Colou nebo džusem je také „elegantní“ nápoj a zdánlivě bezpečný, protože přece pijí džus nebo colu. Fenomén, že vodka je cítit méně, stále přetrvává, ale rozhoduje to, jak se člověk chová, jak jedná, a ne zda je cítit vínem, nebo pivem. Pravdou je, že s větší nabídkou různých druhů piv více žen pije nadměrně i pivo.

VÍCE: Česká žena je pro evropské pivovary významný zákazník

Podstupují dnes vzdělané ženy – právničky, lékařky, soudkyně… – ochotněji léčbu?

Vzdělané ženy mají pocit, že vzděláním jsou chráněny. V tom se nic nezměnilo. Myslí si, že nespadnou do závislosti na alkoholu, protože jsou inteligentní, schopné, o závislosti mají informace. Tím vším oddalují léčení. Mají samozřejmě větší fabulační schopnosti si svoje pití nějakým způsobem omluvit, vysvětlit, zaretušovat. Na druhou stranu se vzdělaností celé společnosti ohledně závislostí mají větší odvahu a chuť problém řešit. To stoprocentně.

Co dnes vede ženy k nebezpečnému pití?

Dříve mi klientky říkaly, že začaly pít kvůli socialismu, protože všechno bylo špatně, byly uzurpované a nic nemohly. Dnes mi říkají, jak je ta doba těžká, že jsou přetížené. Obojí je pravda, ale závislost na alkoholu funguje po staletí bez ohledu na společenské nebo politické zřízení. Důležité je, že se závislost na alkoholu začala brát jako nemoc, a nemoc se dá léčit. Do závislosti se může dostat člověk, který je v nepohodě, i člověk, který je naopak v pohodě. Neznamená to ovšem, že žena či muž, když mají problémy, musí zákonitě začít pít, nemusí začít pít ani z „rozmařilosti“, když se naopak cítí dobře.

Zvyk schovávat si pití v bytě či domě stále nevymizel?

Určitě nevymizel. Ženy vědí, že něco dělají špatně. I klientky, které žijí samy, přiznávají, že si schovávají flašky samy před sebou, a pak je třeba nemohou ani najít. Skrýší je nepřeberné množství. Do koše na odpadky, mezi špinavé prádlo, do pračky…

Slyšela jsem, že jsou schopné si nařídit budíka na tři hodiny v noci, aby se napily a neklesla jim tak hladina alkoholu v těle. Je to pravda?

Je to možné. Člověk je schopen udělat cokoliv, aby dostal svoji návykovou látku. To je rozdíl mezi chutí a bažením. Bažení nutí člověka k tomu, aby překonal cokoliv. Mám klientku, která se vloupala do hospody – normálně by se do ní nikdy nevloupala, proč by to také dělala –, ale v touze po alkoholu to udělala. Jiná si dojde v noci na benzínovou pumpu, která je dva kilometry daleko, protože má nutkavou potřebu dostat se k alkoholu. Závislé ženy udělají spoustu věcí, které by normálně neudělaly, jenom proto, aby získaly alkohol.


Autor: Vitalia.cz / Karel Choc

Dlouhá léta byla vedoucí lékařkou „dámského“ pavilonu č. 7 Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde se léčí ženy ze závislostí. Nyní Gita Pekárková vede soukromou ambulanci v Benátkách nad Jizerou a AT (alko-toxo) poradnu v Praze.

Vypiji dvě, čtyři deci vína a nic zvláštního se se mnou neděje, jiná žena vypije čtyři deci a je přiopilá. Je to spravedlivé?

Ví se, že ženy obecně mají nižší toleranci vůči alkoholu. Enzym odbourávající alkohol má u žen nižší hladinu. Neplatí to však obecně. Jsou ženy, které metabolizují velmi dobře, vypijí hodně alkoholu a do závislosti se dostanou později. Do léčebny je přivede až delirium nebo čtyři promile za volantem, protože jim stoupala tolerance a subjektivně žádné potíže neměly. Bezpečné množství alkoholu je nula. Prostě to tak je. Nemůžeme říct, že existuje bezpečná dávka alkoholu, protože nevíme, jak dotyčný člověk metabolizuje, nevíme, v jaké je psychické kondici, v jaké situaci se nachází.

7× ŽENY A ALKOHOL: Proč baba snese míň než chlap

Dvě ženy, a týká se to samozřejmě i mužů, budou spolu sedět každý den na zahrádce před domem a vypijí stejné množství alkoholu, jedné se nic nestane a druhá skončí v léčebně. Ta druhá bude bědovat, jak je to možné? Závislost výrazně ovlivňuje biologická a psychická odolnost jedince. Závislost je velmi nespravedlivá. Nemohu v žádném případě říct paní Novákové, že když vypije dvě piva denně, že je to pro ni bezpečná dávka. Opakuji: bezpečné množství alkoholu je nula.

Zeptám se ještě jinak. Každý den vypiji dvě deci vína, na konci týdne už si bez těch dvou deci nedovedu představit večer a víno mi došlo. Mám dvě možnosti: buď se zarazím a řeknu si, že se bez vína obejdu a vydržím to, nebo si dojdu koupit láhev. Jsem na cestě k závislosti?

Že jste o tom vůbec začala přemýšlet, je důležitý varovný signál. Je to dáno vaší informovaností o závislosti, která funguje jako prevence před vznikem závislosti, do jisté míry vás chrání. Někoho by ani nenapadlo o tom přemýšlet, natož si připustit, že by mohlo jít o problém. Když už si žena nedovede představit večer bez rituálu sklenky vína a těší se na ni cestou z práce domů, tak je to vždycky riziko. Ona už si nepředstavuje, že se doma napije vody nebo minerálky, protože má žízeň, ale nalije si víno nebo pivo. Pak je dobré třeba anonymně zavolat na AT linku a poradit se.

VÍCE: Jsem alkoholik, když piju každý den?

Rozšířila se nabídka léčiv, které se lidem závislým na alkoholu předepisují?

Antabus se podává stále, je výborný a ničím nebyl nahrazen. Závislost se velice často pojí s pocity smutku, úzkosti, strachu, depresemi, nespavostí, protože člověk obvykle zapíjí nějaký dyskomfort. Pokud má klient primárně uvedené potíže, nestačí mu abstinovat, aby se cítil dobře. V tom případě se podávají anxiolytika, antidepresiva a hypnotika, ale výhradně nenávykového typu. Závislost sama o sobě ale také způsobuje depresivní a úzkostné stavy, napětí nebo nespavost. Pak rovněž nestačí pouze abstinovat. Pokud by klient dostal zavádějící informaci v tom smyslu, že stačí abstinovat a bude mu dobře, pravděpodobně by to vedlo k jeho zklamání. Abstinence v některých případech stačí, ale mnohdy tomu tak není. Medikací můžeme hodně pomoci, klientovi je lépe a lépe se mu i abstinuje. Máme léky, které snižují i nutkavé chování, nezvladatelnou touhu po požití alkoholu a jsou bezpečné.

A co Selincro, které obsahuje látku nalmefen, díky níž člověk může tak trochu pít?

Selincro není špatný lék, má určitě svoje nezastupitelné místo u lidí, kteří nejsou schopni abstinovat. Pro někoho je takzvané umírněné pití dobrá cesta, záleží také na tom, v jaké fázi se nachází. Sama k němu mám ale ambivalentní vztah. Říct člověku, že si za hodně peněz koupí lék, že bude pít míň a nebude se muset namáhat, je zavádějící. Velmi bedlivě musím zvažovat, zda člověku naplánuji doživotní neschopnost abstinovat, že mu nezlepším kvalitu života. A stále zůstává otázka: když pijete na nějaké léky, je to dobré pro tělo?

Mění se způsob léčby, nebo je v zásadě stále stejný?

Psychoterapie je bezesporu základním kamenem léčby. Podporuji empatičtější pojetí, jehož průkopníkem byl v léčbě závislostí psychiatr Karel Nešpor. Na tvrdou „skálovskou“ léčbu (Jaroslav Skála byl specialistou na léčbu alkoholismu a zakladatel první protialkoholní záchytné stanice) nedá mnoho lidí dodnes dopustit, ale mnoho lidí ji také nezvládne. Vedle psychoterapie podle potřeby využíváme farmakoterapii, nezastupitelné místo má detox.


Autor: Vitalia.cz / Karel Choc

„Nejlepší je, pokud žena chce přestat pít kvůli sobě,“ říká Gita Pekárková, specialistka na léčbu závislostí

Do odvykacího systému se mohli dostat i lidé, kteří ještě nebyli závislí, ale pili problémově. Když takovému člověku řeknete, že je závislý, a naordinujete mu tvrdou doživotní abstinenci, tak ten člověk obvykle selže, když mu ale řeknete, aby si vyzkoušel, jak se bude cítit, když nebude pít dny, týdny nebo třeba i několik měsíců a pak teprve uvidíme, je schopen to zkusit. V tom je v léčbě také posun.

Jak často ženy recidivují?

To je individuální. Některá neprodělá žádnou, jiná se vrací pětkrát, sedmkrát, některé to trvá opravdu léta. Mnohdy žena moc chce přestat pít kvůli dětem, manželovi, práci, rodičům… Jde o vnější motivaci. Může jít také o negativní motivaci, tedy strach ze ztrát. Nejlepší je, pokud chce přestat pít kvůli sobě. To je ale velmi těžké, obvykle se jedná o dlouhý proces související i s dobrým vztahem sama k sobě. Nikomu jeho vnitřní rozhodnutí do hlavy neimplementujeme. Léčbou se snažíme podpořit pozitivní a vnitřní motivaci, která je pro léčbu zásadní. Stále více se na ni v psychoterapii soustřeďujeme a posilujeme ji, posilujeme ženino zdravé sebevědomí. A pak se jednoho dne stane zázrak, žena se přestane trápit tím, že by chtěla pít, ale nemůže, a začne přemýšlet, jak abstinovat. Je to pro ni velmi osvobozující pocit a řekne si: „Ta léčba je skvělá!“

Dá se závislost zvládnout ambulantně?

Je to možné. Záleží na množství alkoholu a společenských dopadech, které pití má. Samozřejmě, když člověk vypije litr tvrdého alkoholu denně, nebo trpí už halucinacemi, pak se ambulantní léčba nenabízí. Poslat však rovnou zvláště nemotivovaného člověka do léčebny může mít i kontraproduktivní účinek, protože ten člověk neměl šanci sám přijít na to, že potřebuje ústavní léčbu. Pokud se mu nabídne léčba ambulantní a podaří se mu začít abstinovat, tak je to výborné. Když se to nedaří, sám přijde na to, že dalším stupněm v léčení je léčba ústavní.

Odborníci dnes už neposílají automaticky klienty do ústavní léčby. Jedna moje klientka měla strach, že v ústavu bude na dvoře stále chodit dokola a vykřikovat: „Já jsem holka alkoholka!“ Proto jsou tak důležité skupinové terapie, kde se setkávají lidé, kteří už ústavní léčbou prošli, a ti, kteří se léčí ambulantně. Mohou si vyměnit zkušenosti, ambulantně léčení klienti vidí, že i ti, kteří prošli ústavní léčbou, jsou normální inteligentní lidé. Získají informace o ústavní léčbě a jejím významu bez pocitů viny a trestu. Ambulantní léčba vždycky navazuje na léčbu ústavní, bez ní to nejde.

Pomáhají také Anonymní alkoholici?

Mají svoje nezastupitelné místo v léčbě, ale zásadní rozdíl je v tom, že je neřídí terapeut jako skupinovou terapii, ale jde o samořídící uskupení, v němž si lidé navzájem pomáhají. Sdružení je rozšířeno po celé republice, je to skvělá věc, ale rozhodně nemůže suplovat odbornou léčbu.

Máme dost odborníků na léčbu závislosti na alkoholu?

Máme jich málo, ale kvůli tomu nepřestaneme léčit lidi, kteří to potřebují. Snažíme se stále pomáhat, i když by bylo hezké si opečovávat jen klienty, kterým se daří abstinovat.

Jednou z žen, které Gita Pekárková motivovala, je i Marta K. Abstinuje už dva a půl roku a byla ochotná podělit se o svoje zkušenosti. Přečtěte si „ZPOVĚĎ“ MARTY K. 

MUDr. Gita Pekárková

Dlouhá léta byla vedoucí lékařkou „dámského“ pavilonu č. 7 Psychiatrické nemocnice v Bohnicích, kde se léčí ženy ze závislostí. Nyní vede soukromou ambulanci v Benátkách nad Jizerou a AT poradnu v Praze.

AT poradna – Centrum sociálně zdravotních služeb Praha 17 pro závislé klienty a osoby blízké je k dispozici každý čtvrtek 17–22 hodin; telefon AT linka: 235 311 791, 724 307 775 (každý čtvrtek 8–23 hodin, na pevné lince lze zanechat vzkaz); e-mail: Atlinka.repy@seznam.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).