Hlavní navigace

Za každou krásnou fotkou vinohradu je tvrdá dřina, říká vinařka

23. 10. 2021

Sdílet

 Autor: Ministerstvo zemědělství / Depositphotos
ROZHOVOR – Vinařství Čačík je členem spolku vinařů Autentista Moravia Magna. Ve vinici omezili veškeré konvenční preparáty na ochranu rostlin a více zapojili lásku k přírodě. Začali vyrábět vína tak, jak je vyráběli naši předkové.

„Bez zbytečných zkrášlovadel. Jen hrozny a spousta nadšení,“ popisuje svůj přístup vinařka Zdena Čačíková. Jak říká, vinaření, ale hlavně vinohradničení, je velmi náročná práce, zejména po fyzické stránce, a žen mezi vinaři není mnoho. „I já toho mám občas dost,“ přiznává, přesto pokračuje a při své práci se vrací k filozofii našich předků. Sama teď propadla vínům oranžovým. Je to nejstarší způsob výroby vína.

Jaký to byl pocit, když jste poslala do oběhu první lahve vína, vzpomenete si?

Pocit to byl hodně zvláštní. Byla jsem na úplném začátku a nevěděla jsem, jestli v těchto vodách uspěji. Přece jen, přebrala jsem vinařství po manželovi a najednou nastal okamžik pravdy. Každou nově „nalahvovanou“ šarži přijímám s obrovskou pokorou. A s ještě větší pokorou ji prodávám.

Obhospodařujete keře révy vinné na čtyřech hektarech, kolik lahví ročně vyprodukujete?

Vzhledem k tomu, že se spoustu věcí ještě stále učím, tak jde o zanedbatelné číslo v porovnání s ostatními vinařstvími.

Kolik máte odrůd?

Celkem 17 odrůd, a to 12 bílých a 5 červených.


Autor: Ministerstvo zemědělství / Vinařství Čačík

„Každá země má svá specifika půdy, podnebí, odrůd a tradic. Jsem ráda, že děláme vína každý po svém,“ říká Zdena Čačíková

Čím se vaše vína odlišují od ostatních?

Výhodou malého vinařství je, že se můžete o způsobu výroby vína rozhodnout impulzivně. Napadne vás udělat cuvée, oranžádu nebo pet-nat, tak je prostě uděláte. Naše vinohrady jsou od roku 2018 certifikovány v režimu bio, při ošetřování vinic tedy nepoužíváme žádnou chemii, mimo šetrné prostředky pro ekologické zemědělství. Víno vyrábíme výhradně z vlastních hroznů. A jako členka spolku naturálních vinařů Autentista Moravia Magna se řídím chartou spolku. Je to jakýsi návrat k filozofii našich předků. Vyrábíme vína přírodní, nemanipulovaná, spontánně kvašená, bez použití selektovaných kvasinek a enzymů a jiných „zkrášlovadel“. Vína prokvášíme do sucha a ošetřujeme minimem síry. Navíc je nefiltrujeme, takže občas nejsou dokonale čistá.

Naprosto jsem propadla vínům oranžovým. Je to nejstarší způsob výroby vína, kdy víno vzniká dlouhodobým ležením bílých odrůd na slupkách. V nabídce máme momentálně dvě cuvéečka. U prvního z nich, „Šeďáku“, jsem zkombinovala rulandské šedé a tramín červený. Víno leželo na slupkách devět týdnů bez třapin a pak jeden rok v dubových sudech. Díky odrůdové skladbě jsme dosáhli výrazné jantarové barvy, lehké ovocné chuti s čajovými tóny.

Během loňského, posledního vinobraní jsme posbírali všechny bílé odrůdy, které jsme pošlapali nohama a spolu s třapinami nechali deset dní macerovat. Po vylisování si víno poleželo devět měsíců na dubovém sudu. Tak vznikl náš „Tyjátr“. Jde o mikrošarži oranžového vína lehce jantarové barvy a jemné, ovocné chuti. I když víno leželo s třapinami, kyselinka se postarala o svěží chuť a lehkost.

Proč jste jej pojmenovala „Tyjátr“?

Divadlo. Komedie, tragédie, drama i muzikál. To všechno se ve vinohradě odehrává, dokud se opona nespustí. Stáří vinohradu a kvalita keřů si řekla o výměnu, a tak jsme se s nejstarším vinohradem ve stáří 65 let důstojně rozloučili.


Autor: Ministerstvo zemědělství / Vinařství Čačík

Viněty Vinařství Čačík

Ráda bych doplnila, že od ročníku 2019 mohou spotřebitelé vidět naše vína s novými vinětami. Odrážejí myšlenku naturálního vinařství. Jsou na nich vyobrazeny rostliny a živočichové, nacházející se v kobylských vinohradech. Každý máme svůj rukopis a zákazníci můžou porovnávat i odlišnost stylů výroby.

Jaké víno máte nejraději?

Mám ráda vína poctivá, neuspěchaná. Vína s příběhem, který vám povypráví jejich tvůrce.

Zasáhla vaše vinařství pandemie?

Ano, asi tak jako každého. Prodeje klesly na minimum. Vinařům zůstaly zásoby ve sklepech a blížilo se další vinobraní. Prodejní a kulturní akce byly zrušeny nebo přesunuty. To je opravdu dost nepříjemná doba.

Menší pozitiva jsem zaznamenala na poli dobrovolníků ve vinařství. V drtivé většině se hlásili mí kamarádi na výpomoc. Ani nevím, kdo komu vlastně pomáhal. Oni pomohli mně, abych se z toho ze všeho nezbláznila, já zase jim, aby si vyčistili hlavu od home officů.

Jak hodnotíte letošní úrodu, léto nebylo tak teplé jako v minulých letech.

Na tuto otázku asi nebudu mít tu správnou duchaplnou odpověď. Já prostě některé věci neřeším. Beru to tak, že pracuju v přírodě a s přírodou. Přijímám věci tak, jak přicházejí. Každý rok je jiný. A vždycky aspoň malou drobností překvapí. Nejde ani tak o výnosy, jako o kvalitu. Letos hrozny dost hnijí a kvůli počasí se práce koncentrují do šibeničních časů.

Jste žena, není to neobvyklé mezi muži-vinaři? Jak vás berou?

Nás žen vinařek je málo. To je pravda. Vinaření, ale hlavně vinohradničení, je velmi náročná práce, zejména po fyzické stránce. Za každou pěknou fotkou vinohradu na sociálních sítích je spousta tvrdé dřiny. Takže rozumím tomu, že se do tohoto oboru moc žen nehrne. I já toho mám občas dost.

A jak mě berou? Já myslím, že dobře. Možná je to spíše otázka na ně. Se spoustou vinařů mám přátelský vztah a řekla bych, že mě berou jako sobě rovnou.

Drží vinaři při sobě, pomáháte si, poskytujete rady?

Mám okolo sebe fajn lidi, se kterými probírám radosti i strasti všedních dní. Funguje to stejně jako v osobním životě. Jsou lidi, které k sobě nepustíte, ale ty, kterým věříte a kteří jsou s vámi i v dobách těžkých, máte jako dar. A já jsem za ně moc vděčná.

Je rozdíl mezi tím, jaká vína si vybírají ženy a jaká muži? Liší se nějak zákazníci z větších měst a menších vesnic?

Určitě ano. Já vyrábím vína naturální, a jak se říká, „punková“. Mám ráda řízené degustace. Tu interaktivitu mezi vinařem a zákazníkem. Baví mě bořit předsudky vůči určitým odrůdám. Dialog je hodně důležitý. Okamžik, kdy jdete s kůží na trh a nesmí vás rozhodit ani ty nejvšetečnější otázky.

Dnešní konzument je mnohem informovanější, než tomu bylo před pár lety. I díky brigádám u vinařů se dostávají hlouběji na kloub věcem, o kterých dřív jen četli. A to je moc dobře. Víno je pak vnímáno úplně jinak a k vínu jako hotovému výsledku vašeho celoročního snažení je přistupováno s mnohem větším citem.

Jak hodnotíte česká vína v porovnání s těmi evropskými? Dokážeme jim konkurovat?

Česká a moravská vína postupně nachutnávám. A mám spoustu oblíbených vín, která si s radostí otevřu. Jsem toho názoru, že nemáme potřebu konkurovat zahraničním vínům. Každá země má svá specifika půdy, podnebí, odrůd a tradic. Jsem ráda, že děláme vína každý po svém. To nám nabízí širokou škálu chutí a vůní.

Kam se bude vaše vinařství ubírat v příštích letech. Jaká je vaše budoucnost?

Na jednom sklípku ve Velkých Bílovicích je napsáno: „Dědictví předků zachovej nám, Pane.“ To je má odpověď. Jak dlouho budou síly stačit, jak dlouho bude zdraví sloužit a jak dlouho bude trvat radost z práce. To ví jen ten nahoře…

Rozhovor vznikl pro Zprávy z Ministerstva zemědělství, publikujeme jej s jeho souhlasem.

Autor článku

Všeobecné dotazy, připomínky a tipy směřujte na adresu redakce@vitalia.cz.

Tiskové zprávy zasílejte na e-mail press@vitalia.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).