Lékaři ve studii podají psychedelika desítkám pacientů s ALS a roztroušenou sklerózou

Komu bude terapie určená

Psilocybinem asistovaná terapie je velmi nadějná strategie v léčbě deprese a úzkostí provázejících třeba pacienty s diagnostikovanou rakovinou. A to i přesto, že ne u všech zafunguje. Pokud pacienti na léčbu odpoví, je její efekt často i po jedné dávce dlouhodobý a v případě terminálních fází může být prakticky i trvalý, podotýká Tomáš Páleníček, vedoucí Centra výzkumu psychedelik NUDZ.

Čeští lékaři a výzkumníci z NUDZ se výzkumu psilocybinu věnují přes dvacet let a podíleli se i na některých mezinárodních studiích. 

Nově připravovaná studie bude unikátní v tom, že terapie bude poprvé v historii probíhat u paliativních pacientů, kteří mají jiné než onkologické onemocnění. Stále ale platí podmínka, že terapii s psilocybinem lékaři uplatní jen u pacientů, u nichž selhala běžně používaná léčba psychických obtíží.

Do studie jsou zapojeny celkem čtyři evropské země. V každé z nich bude výzkum primárně zaměřen na jiný typ onemocnění (viz box níže). V Česku to bude roztroušená skleróza. Vědci zvažují také to, že by po dohodě se zahraničními kolegy oslovili i některé pacienty s ALS (amyotrofická laterální skleróza). Spojovat vybrané pacienty ze čtyř zemí bude to, že budou v nevyléčitelné fázi onemocnění a zdravotníci jim budou poskytovat již pouze paliativní péči.

V České republice budou lékaři pro studii hledat pacienty s nepříznivým průběhem onemocnění, přihlásit se proto nebude moci každý. Roztroušená skleróza ne u všech nutně vede k zásadnímu zkrácení délky života. Toto onemocnění má různé formy a my budeme cílit na pacienty s rychlým rozvojem nemoci a špatnou prognózou, vysvětluje vedoucí Centra výzkumu psychedelik NUDZ.

Přečtěte si také:

Nová léčba depresí a dalších duševních nemocí. Ketamin funguje jako rychlé antidepresivum

Výběr pro studii vhodných pacientů bude probíhat pravděpodobně na začátku příštího roku. V plánu je zařadit do české části studie třicet pacientů, v rámci celého evropského projektu pak 120. Celkový počet budou ale vědci ještě ladit. O zahájení náboru NUDZ bude informovat prostřednictvím webu a sociálních sítí.

Pacienty budou vybírat odborníci z Neurologické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v rámci pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde je jedno z center léčby roztroušené sklerózy. Pomáhat jim budou psychiatři, protože pacienti musí kromě neurologické diagnózy mít také klinickou diagnózu deprese. 

Jednou z podmínek je, aby člověk s těžkým onemocněním, jež jej dokáže učinit plně invalidním, doprovázený pečovatelem, zvládl sezení i cestu do NUDZ sídlícího v Klecanech ve Středočeském kraji. Také musí být schopen základní spolupráce při komunikaci, být aspoň částečně mobilní a dokázat třeba spolknout kapsli s účinnou látkou. Studie se proto nebudou moci zúčastnit pacienti trvale upoutaní na lůžko, ale používání invalidního vozíku či opory při pohybu překážkou nebude.

Jak bude studie probíhat

Protože jde o tzv. zaslepenou studii, pacienti budou nejprve rozděleni do dvou skupin. V obou dostanou dvakrát po sobě psilocybin v kombinaci s psychoterapií, přičemž v jedné skupině dostanou vyšší, psychoaktivní, dávky a v druhé velmi nízkou dávku, která prakticky odpovídá placebu. Přitom nikdo, ani pacienti, ani zkoušející lékaři, nebude vědět, kdo je v jaké skupině. Jen tak je totiž možné objektivně zjistit, zda existuje rozdíl v duševním zdraví těch, kteří podstoupili terapii s použitím halucinogenu, a těch, kteří ji podstoupili bez něj.

Jak upozorňuje vedoucí Centra výzkumu psychedelik NUDZ, i pacientům, kteří budou ve skupině s nízkou dávkou psilocybinu, lékaři nakonec tu plnou také podají. Dojde k tomu ale až o něco později, v takzvané otevřené fázi studie. „Nepovažovali bychom za etické, kdyby se část paliativních pacientů nedostala k možné pomoci,“ říká psychiatr. 

Pacienty vybrané do studie čeká hned několik sezení s terapeuty, z nichž nejspíše dvě budou probíhat před podáním psilocybinu a několik po každé dávce. Podávané množství účinné látky přitom bude stupňované. „V první dávce je prozatím plánováno 15 miligramů, v té druhé plná dávka účinné látky, tedy 25 miligramů. Mezi dávkami bude týdenní až čtrnáctidenní odstup,“ vysvětluje Tomáš Páleníček. Důvodem pozvolného dávkování je opatrnost. „Ukazuje se, že je výhodné, když se pacienti nejprve obeznámí s mírnějšími účinky, protože následně, při druhé, tedy plné dávce účinné látky, si dovolí jít v prožitcích mnohem hlouběji, jsou uvolněnější a mohou ze zkušenosti více těžit,“ dodává lékař.

Místo hub kapsle

Podání psilocybinu ovšem neznamená, že pacienti budou pojídat houby lysohlávky, jež jsou jeho obsahem vyhlášené a s jejichž extrakty se pracuje i v některých jiných studiích. V této studii bude použita syntetická látka naplněna do kapslí, které pacient užije na začátku sezení.

Psilocybin nejvíce proslavily tyto houby – lysohlávky. V případě nové studie ale pacienti budou dostávat účinnou látku v jiné formě. 

Autor: Depositphotos

Sezení s psilocybinem bude probíhat v zázemí NUDZ, ve speciálně k tomu uzpůsobené místnosti. Pacienti při něm budou většinu času trávit na lůžku. K dispozici budou mít možnost zakrýt si oči maskou a poslouchat hudbu ze sluchátek. Seznam skladeb pro tuto studii vědci teprve sestavují, pro všechny účastníky studie bude hudební set shodný.

Podle Tomáše Páleníčka je obojí důležité, aby prožívání nešlo vně pacienta, ale bylo směřováno dovnitř, tedy k introspekci. Maska na oči je doporučena proto, že s ní se člověk mnohem snáze může vydat do prostoru vnitřního psychedelického světa, který se nejvíce otevírá při zavřených očích. Také hudbu po podání účinné látky pacient vnímá zcela jinak, často velmi intenzivněji a s jinými dimenzemi: někdy můžeme hudbu nejen slyšet, ale i vidět. 

Jedno sezení pod vlivem psilocybinu bude dlouhé až šest hodin, protože právě tak dlouho trvá jeho účinek. Po celou dobu jsou s pacientem i terapeuti.

Důležité je, že v případě terapie jde vždy o kontrolované užití halucinogenu. To znamená, že před samotným podáním účinné látky bude předcházet několik kratších sezení. Terapeut připraví pacienta na to, jak se pohybovat v prostoru, který v našem vědomí může psilocybin vytvořit. Je tam také třeba nácvik práce s tělem, práce třeba s prožitými traumaty nebo to, aby věděl, jak s terapeutem může komunikovat, a to třeba i neverbálně, popisuje vedoucí výzkumu. Spolu řeší také to, jak se účastník studie cítí, co je obsahem jeho strachu nebo kam by psychedelické sezení mělo směřovat.

Po dvou sezeních s psilocybinem přichází další, při kterém pacient s terapeutem pracuje s obsahem jeho zkušeností. Počet setkání bude předem daný a trvání terapie časově omezené, protože jde o klinickou studii s přesně danou strukturou. 

Po skončení studie budou pacienti předáni zpět do péče svých ambulantních neurologů a psychiatrů, kde může následovat další terapeutická péče, ale ovšem už bez použití psilocybinu. „To, že by účinnou látku pacienti ještě někdy dostali, ale nevylučujeme, protože se snažíme otevřít diskuzi o specifickém léčebném programu, který za určitých přísných podmínek umožní zpřístupnit práci s látkou i mimo rámec klinických hodnocení,“ říká lékař.

Co chtějí vědci zjistit

Cílem studie je vědecky zkoumat, zda terapie psilocybinem může v rámci paliativní péče pomoci zmírnit depresi a ulehčit pacientům od existenciální úzkosti.

Základní onemocnění jako takové, tedy roztroušenou sklerózu a ALS, léčit nebudeme, ale budeme se snažit zmírnit psychické důsledky, které se k němu přidružují a mají podobu deprese, úzkosti, emoční nepohody a dalších psychických obtíží, vysvětluje Tomáš Páleníček.

Psilocybin dokáže zmírňovat prožívání úzkosti a tlumí existenciální distres. Ten se dostavuje u nemocných, kteří se dozvědí, že jejich prognóza není dobrá a čas na tomto světě mají výrazně omezený. Je to velmi traumatizující informace. O to víc, že naše společnosti nevnímá smrt jako součást běžného života, naší kultury. Přichází velká nejistota, kterou žádná pilulka jednoduše nevyřeší. Zpracovat tuto skutečnost pomůže jen změna postoje a náhledu na vlastní bytí, sděluje vedoucí výzkumného centra.

Za antidepresivními účinky psilocybinu je souhra několika různých mechanismů. Na jedné straně je to přímý vliv psilocybinu na tzv. serotoninové receptory, které mají důležitou roli při vzniku deprese a úzkostí, přičemž psilocybin může v mozku velmi rychle měnit jejich počet a aktivitu. 

Druhým vysvětlením je, že mozek, jenž vnímáme jako síť neuronů, se vlivem psychedelika přepne z jednoho „funkčního stavu“ do stavu, který je odlišný třeba mírou konektivity (závislosti a vzájemné aktivity neuronových center) nebo entropie (uspořádanosti mozkové aktivity). 

Třetím klíčovým, a dnes nejvíce citovaným mechanismem je vyvolání neuroplasticity v mozku, kdy dochází ke většímu propojování neuronů mezi sebou.

Čtvrtým vysvětlením účinku psilocybinu je pak psychologický rozměr zkušenosti, kdy se ukazuje, že intenzita, hloubka a mysticita zkušenosti podporuje dlouhodobou antidepresivní odpověď. „Předpokládáme, že právě neuroplastické procesy probíhají ve spojení s intenzitou a obsahem psychedelické zkušenosti a vzájemně se potencují,“ doplňuje Tomáš Páleníček. Podle něj psychedelika dokáží pozměnit to, jak člověk vnímá sám sebe a svět kolem. Právě to může pomoci, a to i trvale, od depresivních příznaků.

Přečtěte si také:

Čeští vědci zkoumají, zda ayahuasca může v ordinaci fungovat jako v džungli. Chtějí s ní léčit depresi

Dobrý sluha, zlý pán

To, že se psilocybin ukazuje jako slibné léčivo, by ale nemělo povzbuzovat k jeho nelegálnímu užívání. Experiment s nimi totiž může vést někdy i k negativním následkům třeba v podobě zhoršení úzkostí nebo rozvoje flashbacků. Tedy o návrat nepříjemných prožitků spojených s požitím halucinogenu, který nastává za střízliva a může k němu dojít i měsíce po jediném požití látky.

O klasických psychedelicích obecně víme, že velké množství rizik nemají a ve většině případů neublíží. Ale samozřejmě jsou lidé, kteří mohou při jejich užití v nekontrolovaném prostředí projít náročnou zkušeností a z ní si odnést dlouhodobé potíže, upozorňuje Tomáš Páleníček. Toto riziko může být výrazně vyšší třeba u lidí s psychózou nebo těch, u nichž je výskyt psychózy v rodině. Právě psychotická onemocnění, jako je třeba schizofrenie, jsou prozatím jednoznačnou kontraindikací pro užití psilocybinu v terapii i mimo ni.

Zásadní také je, aby užití bylo v bezpečném prostředí. Tím se nemyslí jen prostor, ale také to, že ten, kdo psychedelika podává, o nich má znalosti a zná jejich rizika. A ten, kdo je užil, je na zkušenost nějak připravený. Po požití podle lékaře totiž může nastat bad trip. Třeba v podobě úzkostí, strachu, navození stavu neexistence či prohloubení prožitých traumat. Bad trip přitom může být pro samotného uživatele nezvladatelný, v kontrolovaném prostředí ovšem naopak velmi přínosný. Bezpochyby i právě proto některé kultury, které s halucinogeny dodnes pracují, jejich požití spojují s určitými rituály a šamanismem. Průvodcem rituálu je šaman, jenž má za sebou léta práce s různými přírodními látkami.

Je to jako s autem. Jeho řízení také nesvěříte někomu, kdo v něm nikdy neseděl a nemá řidičák, protože by to mohlo být velmi nebezpečné. Když ale řídit umíte, může být auto velmi dobrým pomocníkem. A tak to je i s psychedeliky, podotýká v nadsázce lékař.

Podívejte se na video Nadačního fondu Psyres o výzkumu a účincích psychedelik: 

Odborná spolupráce

MUDr. Tomáš Páleníček, PhD.

Vedoucí výzkumného centra Národního ústavu duševního zdraví. Zaměřuje se na výzkum neurobiologie účinku psychedelik, entaktogenů, nových syntetických drog a na klinickou práci s psychedeliky.