Spisovatelku zneužívali nevlastní bratři, její duši to poznamenalo na celý život

Charismatická osobnost, mimořádná spisovatelka, ale také citlivá duše, která rozmlouvala s duchy. Virginia Woolf (1882–1941) se coby Adeline Virginia Stephen narodila v Londýně, kde vyrůstala v opravdu velké rodině plné vlastních i nevlastních sourozenců. 

Klíčovým zážitkem jejího života bylo sexuální obtěžování ze strany bratrů Geralda a George, které jí způsobilo trauma a ovlivnilo její pozdější vztah k mužům. Protože se o těchto věcech ve slušné společnosti nemluvilo, Virginia se svěřovala deníku, díky čemuž se informace dochovaly. Vše se zhoršilo po smrti matky a nevlastní sestry Stelly, která zemřela na zánět pobřišnice v těhotenství a otec zakázal doma vyslovovat její jméno.

Hlasy, které ji nutily dělat hrozné věci

Když v roce 1904 zemřel i puritánský a despotický otec, známý redaktor a literární kritik, a dva roky nato Virgiin oblíbený bratr Toby na tyfus, na křehkou dívku toho bylo už příliš. Pokusila se o sebevraždu skokem z okna. Podle deníkových záznamů se z těchto smrtí sama vinila a slyšela hlasy, které ji nutily dělat hrozné věci. V průběhu života pak také se svými blízkými zesnulými často rozmlouvala, což potvrdil její manžel.

Po otcově smrti se Virginia rozhodla žít se sestrou Vanessou, s níž se odstěhovala do Bloomsbury. Výhodou bylo, že právě tam se začala scházet skupinka umělecky laděných lidí a intelektuálů, spousta tehdy známých osobností. Díky tomu Virginia navázala četná přátelství i milenecké vztahy, například s Vitou Sackville-West.

Přečtěte si také:

Nejasná smrt slavné spisovatelky. Za její smrt nejspíš mohla nemoc, ale možná to byl arsen

Její sexuální orientace byla pravděpodobně vyloženě lesbická, přesto se provdala za muže, o kterého se mohla opřít a který jí velice pomáhal s kariérou spisovatelky. Byl jím Leonard Woolf. Společně pak koupili ruční tiskařský stroj a založili nakladatelství Hogarth Press, které vydávalo některé knihy Virginie Woolf, ale i další díla jiných přátel či známých autorů. Zásadní bylo například vydání překladu kompletního díla Sigmunda Freuda, s nímž se těsně před druhou světovou válkou Virginia také osobně setkala.

Freudovy poznatky byly pro Virginii velice důležité, protože se sama díky své osobnosti a svým potížím zabývala psychiatrií a psychoanalýzou. Své duševní problémy ale neměla vždy pod kontrolou, proto byla několikrát za život hospitalizována v psychiatrické léčebně, týkalo se to zejména hlubokých depresí, kdy nebyla schopna vykonávat běžné denní činnosti nebo se pokusila o sebevraždu.

Od tíživé reality a vlastních nelítostných myšlenek ji však odvádělo psaní. Za svůj život napsala spoustu oceňovaných románů, jeden z nich, Orlando, byl inspirován její celoživotní láskou, Vitou Sackville-West, s níž měla dlouholetý milostný poměr, který dokazují také její zápisky v deníku a vzájemná korespondence.

Stejně tak plodné bylo autorčino psaní esejů a příspěvků do časopisů. Svému psaní zasvětila celý život, ostatně už od dětství psala a vymýšlela si příběhy. Ve svých knihách se zaměřuje na ženské hrdinky a jejich postavení ve světě mužské dominance, proti které Virginia bojuje. Stejně tak reflektuje spoustu zásadních feministických postojů a názorů. Její dílo je neskutečně oceňováno.

Kapsy plné těžkého kamení

Druhá světová válka pak Virginii úplně položila. Začala trpět silnou bezmocí a depresemi, navíc byl její manžel židovského původu. Společně byli v protifašistickém odboji, ale Virginia měla strach. Nakonec ji hluboká deprese a neutěšený psychický stav dohnaly až k sebevraždě. 

Virginia Woolf se koncem března roku 1941 utopila v řece Ouse nedaleko svého domova. Utopit se údajně pokoušela už dříve, ale tehdy přišla domů mokrá a manželovi se vymluvila na to, že uklouzla a spadla na hrázi. Tentokrát však svůj pokus dokonala, vybavena těžkými kameny v kapsách kabátu a jasným rozhodnutím odejít z tohoto světa. Bylo jí 59 let. Nezanechala po sobě ani žádné děti, protože jí lékaři v jejím duševním stavu mít děti nedoporučili.

Galerie: Život spisovatelky Virginie Woolf 

• 
• 
• 

Dalších 19 fotografií

Odkud pramenily spisovatelčiny depresivní stavy a co bylo jejich příčinou? Trauma z dětství, nezvládnutá ženská role či odlišná sexuální orientace, s níž musela žít v nerespektující společnosti, anebo citlivá povaha umělecké duše?

Trpěla bipolární poruchou?

Co se týká diagnóz, odborníci se domnívají, že Virginia Woolf mohla trpět bipolární poruchou s těžkými depresivními fázemi. Její největší životní krize spadaly do období v letech 1895, 1904 a 1913, kdy se také několikrát pokusila o sebevraždu.

Poprvé to bylo skokem z okna, podruhé si vzala prášky. Podle svých deníkových záznamů a dopisů ale také slyšela hlasy a velmi snadno ztrácela kontakt s realitou, což by mohlo také ukazovat na schizofrenii. Měla ale i klidné roky, kdy byla naprosto v pořádku, což bylo zhruba období od konce první do začátku druhé světové války.

Duševní problémy ale byly také v rodině. Odborníci věnující se případu Virginie Woolf zjistili, že její duševní stav mohla způsobit dědičná porucha. Duševní problémy měl dědeček z otcovy strany, který nahý proběhl přes Cambridge a nakonec zemřel v azylovém domě. Potíže měl též Virgiin bratranec James Kenneth Stephen, spisovatel, který trpěl manickou poruchou a kvůli své agresivitě byl i uvězněn, dále i Virgiin otec měl své silné depresivní stavy a neurastenii, obzvláště po smrti své ženy, která sama měla rovněž deprese. Virgiina nevlastní sestra Laura měla určitý typ psychózy a většinu života strávila v sanatoriu.

Kvíz: Syfilis, tuberkulóza, otrava, nehoda. Co zabilo slavné osobnosti?

Zatímco smrt některých slavných osobností je opředena tajemstvím, u některých je příčina toho, nač zemřeli, nezpochybnitelná. Nejspíše většinu příběhů z našeho testu znáte – schválně si udělejte náš kvíz, ať vidíte, jak jste na tom. 

Spustit kvíz

A takových podobných případů bylo víc, v rodině Virginie byla zkrátka psychika poměrně křehká. Odborníci se však shodli na tom, že nejen dědičnost, velkou roli u Virginie sehrálo trauma z dětství v podobě sexuálního zneužívání ze strany obou bratrů. K sebevraždě plynoucí z neutěšeného duševního stavu ale mohla velice přispět i válka a strach z nejisté budoucnosti.

V dopise na rozloučenou manželovi stálo (úryvek): Nejdražší, jsem si jistá, že se zase zblázním. Cítím, že další z těch hrozných časů už nemůžeme zažívat znovu. A tentokrát se už z toho nevzpamatuji. Začínám slyšet hlasy a nemůžu se soustředit. Takže udělám to, co se mi zdá nejlepší. Dal jsi mi největší možnou radost. Ale už nemůžu dál bojovat. Vím, že ti kazím život, že beze mě bys mohl fungovat…