Výzkum: ve vodě z kohoutku jsou zbytky léků

Autor: SXC

Víte, kolik ibuprofenu vypijete v kohoutkové vodě? Vědci ze Státního zdravotního ústavu to po dva roky sledovali. A ukázalo se, že zbytky léčiv se v pitné vodě bohužel najdou.

Spotřeba léčiv u nás je vysoká a farmaceutické látky se pak dostávají do vody dvojím způsobem. Buď skrze lidský organismus, z něhož jsou vylučovány (především močí)  jak zbytky léčiva, tak jeho metabolity, nebo jsou nepoužitá léčiva přímo splachována do toalety. V obou případech ovšem končí v odpadních vodách a část z nich může projít procesem čištění odpadních vod a dostat se do řeky. Čistírny totiž obvykle nemají speciální záchyty na léky.


Autor: Copyright © 123RF Stock Photos

Nepoužité léky nepatří do odpadu ani do toalety, ale do lékárny

V Česku je situace v zásobování pitnou vodou taková: polovina vody je získávána z podzemních zdrojů a druhá polovina sice z vody povrchové, ale ve většině případů odebírané z chráněných vodárenských nádrží na horních tocích řek, kde je zatížení odpadními vodami nulové či minimální.

I přesto odborníci ze Státního zdravotního ústavu v rámci výzkumného projektu v letech 2009 až 2011 provedli první systematické mapování léčiv v pitných vodách. Cílem bylo získat informace o výskytu zbytků léčiv v pitných vodách a zhodnotit lidskou expozici a z ní plynoucí zdravotní riziko.

Jaké léky se ve vodě hledaly?

Pro výzkum bylo vybráno pět látek. U čtyř – naproxen, ibuprofen, diclofenac (protizánětlivé a antirevmatické přípravky) a carbamazepin (proti epilepsii) – se na základě nálezů ze zahraničí a struktury spotřeby léčiv v Česku zdálo, že se ve vodě velmi pravděpodobně objeví. Pátou byla hormonální látka 17α-ethinylestradiol (antikoncepce).

Odběr vzorků vody proběhl ve třech etapách. Z kohoutků náhodně vybraných veřejných budov v distribuční síti bylo odebráno celkem 92 vzorků z 92 různých vodovodů (65 vzorků pitných vod z povrchových nebo smíšených zdrojů, 27 vzorků pitné vody z podzemních zdrojů). Ani v jednom vzorku nebyla nalezena žádná ze sledovaných látek, respektive všechny nálezy byly nižší než mez stanovitelnosti.

Ve druhé etapě byl odběr vzorků upravené pitné vody zaměřen na kritické lokality – úpravny vody, které využívají jako surovou vodu povrchovou vodu z dolních toků řek, zatížených odpadními vodami (20 lokalit), popřípadě úpravny, které v těchto místech neodebírají vodu přímo z toku, ale využívají břehovou infiltraci (3 lokality). Jen na čtyřech z těchto 23 lokalit byly všechny nálezy pod mezí stanovitelnosti, v ostatních vodách byly nalezeny jedna až tři látky.

Nejčastěji je ve vodě ibuprofen

Nejvíce záchytů bylo u ibuprofenu, pak carbamazepinu, následuje naproxen a diclofenak.

Třetí etapa vzorkování byla zaměřena na ověření, zda se látky nalezené na výstupu z úpravny vody objevují také v síti. Vzorky byly proto odebírány jak na výstupu z úpravny, tak dále v distribuční síti. V této etapě bylo odebráno 15 vzorků vody z 8 různých vodovodů. V naprosté většině případů byly nálezy nižší než ve druhé etapě.

Celkově u vzorků odebíraných ze sítě více než 100 vodovodů byl jen ve 3 případech zjištěn pozitivní nález – třikrát se jednalo o ibuprofen a jednou o carbamazepin. Koncentrace hormonu byly ve všech vzorcích druhé a třetí etapy menší než mez stanovitelnosti.

Co tyto nálezy znamenají?

Z nepřítomnosti či velmi omezené přítomnosti pěti sledovaných látek v pitné vodě distribučních sítí nelze jistě činit definitivní závěry v tom smyslu, že ve vodě nemohou být žádné stopy jiných, zde nesledovaných lé­čiv.

Nicméně vezmeme-li tyto látky jako indikátory, u nichž je – na základě informací ze zahraničí a údajů o spotřebě léků v Česku – nejvyšší pravděpodobnost záchytu, lze na základě výsledků usuzovat na to, že výskyt léčiv v pitných vodách u nás je buď velmi nízký (nedetekovatelný současnými analytickými postupy), nebo velmi málo pravděpodobný.

K hodnocení rizik ze stopových expozicí léčiv bylo navrženo několik metod, nicméně, z žádné nevyplývá pro spotřebitele zdravotní riziko. To potvrzuje i loni vydaná monografie Světové zdravotnické organizace (WHO) věnovaná léčivům v pitných vodách.

Jak moc je ibuprofen v pitné vodě rizikový?

Přibližme si situaci ještě pomocí dvou příkladů. Vezmeme-li si nalezené ojedinělé maximum ibuprofenu (20,7 ng/l), člověk by při denní spotřebě 2 litry vody musel pít tuto vodu cca 26 tisíc let, aby přijal dávku ibuprofenu odpovídající jedné tabletě, což je minimální léčebná dávka, kterou nikdo nepovažuje za zdraví škodlivou.

serial_prilohy

Nebo porovnejme expozici hormonům – estrogenům z pitné vody s expozicí estrogenům z běžné diety. Naše strava totiž přirozeně obsahuje určité množství estrogenních látek rostlinného i živočišného původu, například z mléka. Porovnáním zjistíme, že denní expozice dětí estrogenům z pitné vody je stále asi 150 krát nižší než expozice estrogenům přírodního původu z půl litru vypitého mléka.

I když tedy zbytky léků v pitné vodě nejsou rizikové pro člověka, stopy těchto látek mohou ohrožovat vodní organismy žijící v povrchových vodách pod vyústěním čistíren odpadních vod a ovlivňovat jejich populaci. To znamená jediné: zbytky léků nepatří do odpadu, ale mají se vracet do lékárny, odkud se vezou do spaloven.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 2. 2012 13:22

Čtěte dále