Hlavní navigace

To je hrozné, viďte? Triky psychologa pro přežití a zachování zdravého rozumu

15. 2. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
„To je hrozné, viďte?“ je název psychologické hry. Co ale dělat, když se tento pocit stává realitou? Odborník radí, jak se zbavit špatného rozpoložení.

Významný psychiatr Eric Berne popisuje scénáře chování, jehož smyslem je dosáhnout komunikačního zisku. Třeba slovního pohlazení, souhlasu s naším názorem, zabavení se. Postupy postrádají důvěrný vztah k jiným, jsou – třeba i skrytě – manipulativně egoistické. Svými důsledky působí destruktivně.

Jednu z nejoblíbenějších her tohoto typu nazval „To je hrozné, viďte“. Hráč očekává od protějšku souhlas s obecnou kritikou nezměnitelných situací: „To počasí je mizerné,“ dále zevšeobecňujících: „Dnes se už opravdu nedá nikomu věřit,“ nebo obecně známých, jejichž probírání je zbytečné. Například: „Po sedmdesátce už tak zdraví, jako jsme bývali, nebudeme.“

Současná pandemie přináší hráčům zmíněné mezilidské hry nové podněty i inspiraci. Situace totiž hrozná je – viďte!

Co teď? Respirátory, odstup místo sdružování, hygiena, větrání, očkování… Nový a nový stres vyvolávající myšlenky to nezažene.

Jak se zbavit reálného špatného rozpoložení

Špatných zážitků a myšlenek s nimi spojených se předem nebojte a na množství nehleďte. Každý je má. Čím méně se jimi bude zabývat, pitvat je a rozebírat, tím lépe.

Co se stalo, nemůže se odestát

Strach z toho, že se nám něco nepříjemného přihodí či nám někdo ublíží, nás nutí couvat životem. Myslíme na to, co by se mohlo stát, místo abychom prožívali, co se právě děje. V podstatě si tak koledujeme o nějaký průšvih. Nepřetržitě se zaobíráme zvažováním všech možností. Hlídáme, zda dokážeme dostatečně předvídat všechny možné problémy. To nejde.

Něco podobného platí pro špatné vzpomínky. Čím usilovněji a úzkostněji je budeme potlačovat, tím víc se budou vnucovat.

Přístup „co se stalo, stalo se…“ lze doplnit postojem „co tě nezabije, to tě posílí“.

Klid, stop…

Ideálně ještě dřív, než se v plné síle objeví negativní představy (myšlenky), řekneme (po nacvičení stačí pomyslet) STOP a začneme si představovat něco jiného. Obvykle jde o představu příjemné a uklidňující krajiny. Nicméně volba náhradní představy je osobní věcí. Prodleva mezi myšlenkou, slůvkem stop a náhradní představou má být co nejkratší.

Brát věci takové, jaké jsou

Potlačované myšlenky se vracejí. Opakováním se stávají stále naléhavější.

Síla vůle není všemocná. Lepší než úsilí připomínající slogan „plán se splnit nedá, musí se překročit,“ je odklonit pozornost upřenou daným směrem.

Dýchám, tedy jsem

Vnímání dechu odvede pozornost jinam.

Zavřeme oči, soustředíme se na svůj dech. Když ucítíme mírné pozvednutí v oblasti břicha nebo dotyk vzduchu v nose, řekneme slovo „nádech“. Při klesání břišní stěny nebo pocitu vypuštění vzduchu nosem řekneme „výdech“. Dýcháme, „jak nám zobák narostl“, není nutno dýchat zhluboka ani dechový projev jakkoliv harmonizovat. Řádově v minutách dojde obvykle ke zklidnění. Pozornost je odvedena jinam než k původnímu trápení.

Nebát se strachu

Domnělou hrozbu zažeňte burcujícím reálným prožitkem přítomnosti. Například studenou sprchou nebo chilli papričkou. Případně zaměřte cíleně pozornost na nějaký předmět ve svém okolí. Vnímejte jeho detaily.

Je-li hrozba skutečná, uvědomte si, že podstatné je zvládnout aktuální, právě teď probíhající okamžik. Dýchejte zhluboka a soustřeďte se na svůj dech. Nádech a výdech rozpouštějí myšlenky plné strachu. Až strach poleví (nebudete již tolik hrůzou ochromeni), rozhodněte, zda je potřeba přijmout nějaké opatření. Pak je uskutečněte.

I malá radost je velká pomoc

Květina, knížka, vlažná sprcha, dobré jídlo, chvíle u oblíbené hudby – cokoliv, co potěší.

Nechte myšlenky (nejen) přijít, ale i odejít

Stačí, když si myšlenku uvědomíte, dělat s ní nemusíte nic. Pouze si ji uvědomte, pozorujte, vnímejte, neztotožňujte se s ní. Ani ji neodmítejte. Sama jak přišla, tak i odejde. Pravděpodobně se několikrát vrátí. Opakováním tohoto postupu se nevítaná myšlenka jaksi „unaví“ a přestává tolik obtěžovat. Prožívejte svůj život v daném okamžiku a dopřejte si něco příjemného. Obecně platí – sebelítost není atraktivní.

Kdo pomáhá jiným, pomáhá sám sobě

Představujeme si někoho jiného s obdobnými negativními myšlenkami, jaké dobře známe u sebe. Tím je navozen určitý odstup od nepříjemností.

Radíme dotyčnému, co by měl udělat, aby nepříjemné pocity zvládl. Posléze mu to předvedeme. Pomoci lze i konkrétněji než radou. Vděk raději nečekejme. Odměnou je, že přijdeme na jiné myšlenky.

Vulgarismy

Možnost ulevit si vulgarismem posiluje sebevědomí a pocit nezdolnosti.

Samozřejmě není to cesta pro každého. Patříte-li mezi jejich odpůrce, nenuťte se to změnit za každou cenu. Dáma nyní již středního věku pomohla manželovi vybudovat kariéru a on ji opustil kvůli výrazně mladší ženě. Přežít zklamání jí pomáhá říkanka v podstatě slušná. Jiná žena si po „příjemně prožitých chvilkách“ se svým partnerem, který býval velmi protivný, opakovala stále dokola: „Je to velkej č…k s malym č…kem.“

A přidáváme moudro z internetu: Vnitřní klid začíná třemi slovy: S..u na to.

Kladné přeznačkování a „pochvala sebe sama“

V každé nepříjemnosti najdeme prvky něčeho pozitivního. Není žádné rouhání, pokud to budeme hledat i v koronakrizi. Namátkou třeba digitalizace, rozvoj e-shopů. Je-li vaše dítko – budoucí maturant – dejme tomu dyslektik a dysgrafik, pak určitě zajásalo nad zrušením některých – i pro jiné mnohdy kontroverzních – písemných prací. V přeznačkování jde o výměnu deprese a rezignace za aktivitu. Hledáme to, v čem je všechno zlé k něčemu dobré. Na dobré se v myšlenkách zaměříme.

Freude, Freude, Freude

Podle zakladatele psychoanalýzy pomáhá humor při zvládání úkolů, problémů nebo stresu. Abstrahujeme od tíživé reality a vytváříme jiné zaměření.

Radio Jerevan odpovídá na otázku, jak řešit nedostatek vakcíny proti covidu: „Ponořte obě ruce do kravského lejna. Díky tomu si nebudete sahat na ústa, nos a oči. Nikdo si s vámi nepotřese rukou. Naopak všichni budou dodržovat bezpečný odstup. Stýkat se budete moci jen s nejbližšími rodinnými příslušníky. Nejen před jídlem si ještě rádi pečlivě umyjete ruce…“

Hranice mezi žertem a zoufalstvím může být snadno překročena. Glosa z internetu je spíš zoufalá: „Proti covidu bych doporučil modlit se pozpátku Otčenáš, každých sedm minut plivnout třikrát k severu, ovazovat si červenou nit kolem levé nohy, natírat si špičku nosu zelenou skalicí a každou čtvrthodinu spolknout lžičku odvaru z koňských kaštanů! Účinnost srovnatelná s dosavadními opatřeními, následky minimální.“

Všeho moc škodí

„Žít aktivně znamená žít s dostatečnými informacemi,“ napsal zakladatel kybernetiky Norbert Wiener. Rčení „všeho moc škodí“ ovšem nelže. Přikovat se k sociálním sítím a hltat dlouhodobě všemožné zprávy neznamená cestu do pekla, ale dost možná přinejmenším k neuróze.

Arnošt Lustig – smrtelně vážně

Spisovatel, jenž přežil peklo holocaustu, říkával: „V Osvětimi měli šanci přežít ti, kdo řešili daný okamžik, a snad i okamžik příští. První umírali ti, kdo si kladli otázku, zda existuje bůh, když dopustil Osvětim.“

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).