Hlavní navigace

Slepice už se v klecích chovat nebudou. Ale nově do nich můžeme uvrhnout chobotnice

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Chobotnice jako zvíře samotářské, zvídavé a inteligentní by mělo skončit ve velkochovech. Poptávka po hlavonožcích je vyšší než nabídka. Ve Španělsku už proto zkoumají možnosti rozvoje chovu v síťových klecích. Proč bychom takový chov neměli dopustit?

Celá řada lidí si na Vánoce dopřává potraviny, které běžně do jídelníčku nezařazuje. Mezi jinými jsou to i mořské plody, například sépie, humři nebo chobotnice. Z Výhledové situační zprávy o rybách se dovoz měkkýšů a jiných vodních bezobratlých rapidně zvedl. Například v roce 2011 šlo o 887,2 tun, v roce 2019 už se už dovezlo 1584,3 tun. (Za rok 2020 jsou údaje nerelevantní, neboť se počítaly jen do května.)

Výživoví poradci asi nemohou nic namítat, mořské plody kromě jodu obsahují pro náš organismus nepostradatelné omega-3 a omega-6 mastné kyseliny, energetická hodnota chobotnice je kolem tří set padesáti kJ. Potud je vše v pořádku. Potíže nastávají, pokud se podíváme na to, co vzrůstající poptávka způsobuje. Ve světě se totiž vážně uvažuje o velkochovech chobotnic. Jak krutý takový chov může pro tyto vysoce inteligentní zvířata být, prozradila Romana Šonková, zástupkyně organizace Compassion in World Farming (CIWF).

Poptávka lidí vede ke zřizování velkochovů

Ulovené volně žijící chobotnice jsou konzumovány po celém světě, především pak v několika středomořských zemích Evropy, ale i v Asii a Mexiku. Nedávno se poptávka po těchto hlavonožcích zvýšila také na jiných trzích, například ve Spojených státech a Japonsku. V důsledku toho se chobotnice ocitly pod zvýšeným tlakem, a tak nyní dochází ke zmenšování volně žijících populací.

Rostoucí poptávka trhu a zvyšující se ceny nutí potravinářský průmysl rychle se zaměřit na chov chobotnic v zajetí. Takže zatímco na jedné straně v Česku zavádíme bezklecové chovy, na druhé straně kontinentu jiné živočišné druhy chceme do klecí zavírat. Vědci, především ve Španělsku, totiž zkoumají možnosti rozvoje chovu chobotnic v síťových klecích na otevřeném moři a v nádržích na pevnině. Mimo Evropu vznikají plány na chov chobotnic i v Japonsku a Mexiku.

Jenže způsob chovu uplatňovaný ve velkochovech omezuje přirozené chování chobotnic a způsobuje jejich utrpení, a to bez ohledu na druh. Proto mořská bioložka Elena Lara, manažerka výzkumu ryb v CIWF (mezinárodní organizace na ochranu hospodářských zvířat), sepsala zprávu Velkochovy chobotnic: recept na katastrofu, kterou stanovuje hlavní důvody, proč by velkochov těchto hlavonožců neměl být nikdy umožněn.

Autor: CIWF

Osm důvodů k zastavení chovu chobotnic – po rozkliknutí si jednotlivé body můžete přečíst

„Latinský název pro chobotnice octopoda pochází z řeckého októpus, což znamená osminohý, a proto zpráva odhaluje osm hlavních důvodů, proč by chobotnice neměly být chovány ve velkochovech. Podrobně popisuje nesmírné utrpení, které by to způsobilo, neexistenci humánní metody porážky a absenci jakékoli legislativy na ochranu jejich welfare. Krmení těchto masožravých volně žijících živočichů ve velkochovech rybí moučkou je navíc neudržitelné a dále by poškozovalo životní prostředí,“ uvádí Elena Lara.

A Romana Šonková dodává: „Je velmi skličující sledovat snahu o zavedení nového typu průmyslového velkochovu v době, kdy se konečně zvyšuje obecné povědomí o tom, jak tyto velkochovy škodí nejen samotným zvířatům, ale také životnímu prostředí, přírodě a ohrožují i lidské zdraví. Proto jsme odeslali naši zprávu vládám Španělska, Japonska, Mexika a USA spolu s výzvou, aby dalšímu rozvoji velkochovu chobotnic zabránily.“

8 důvodů proč zastavit velkochovy

(zkráceno z původní zprávy Velkochovy chobotnic: recept na katastrofu)

Chobotnice jsou přirozeně samotářské

…a proto by se jim v přeplněném životním prostředí s vysokou hustotou osazení, typickém pro systémy velkochovů, nedařilo. Výsledkem by byl velmi špatný welfare (životní pohoda) a nebezpečí agresivity a teritorialismu, jež by mohly zapříčinit kanibalismus.

Chobotnice jsou nesmírně zvídavé a inteligentní

Protože jsou přirozeně zvídavé a mají tendenci zkoumat a ovlivňovat své prostředí, v zajetí by mohly snadno podléhat nudě. Je pravděpodobné, že prostředí masové produkce chobotnic by bylo pusté, kontrolované a sterilní, a v důsledku toho by jim v něm chyběly smyslové podněty.

Zajišťování potravy pro masožravé chobotnice v podmínkách velkochovu by nebylo udržitelné

Čelíme celosvětové krizi nadměrného rybolovu. Faremní chov ryb je zodpovědný za velkou část průmyslového rybolovu v našich ohrožených oceánech. Přibližně 20–25 % všech ulovených volně žijících ryb se používá k výrobě rybí moučky a oleje – krmiva pro masožravé ryby chované na farmách. Chobotnice jsou také masožravé. Odborníci na výživu zvířat momentálně vyvíjejí krmivo pro chobotnice chované na farmách, jehož základem je právě rybí moučka a rybí olej.

Tím by se dále zvýšil již tak neudržitelný tlak na volně žijící populace ryb – 90 % těchto ryb je přitom vhodných k lidské spotřebě (a snížilo by se tím množství potravy dostupné pro živočišné druhy závislé na drobných rybách, jako jsou tučňáci).

O komplexních potřebách chobotnic a jejich utrpení v zajetí je známo jen velmi málo

Velkochov chobotnic je pokusem o chov volně žijících zvířat, která předtím nikdy v zajetí chována nebyla. Je proto pravděpodobné, že na farmách nebudou jejich potřeby odpovídajícím způsobem uspokojeny, a zvířata budou v důsledku toho trpět.

Chobotnice jsou křehcí, snadno zranitelní tvorové

Chobotnice nemají vnitřní ani vnější skelet, který by je chránil, a jejich kůže je velice zranitelná a snadno se poškodí. Je pravděpodobné, že v podmínkách velkochovu by docházelo ke zraněním chobotnic, ať už při fyzickém kontaktu s chovateli, nebo při agresivní interakci s jinými chobotnicemi.

Pokud bychom tyto hlavonožce uzavřeli v malém prostoru, v důsledku rychlého tryskového pohybu by se mohli nárazem do stěn nádrží nebo klecí snadno poranit. Riziko bolesti a utrpení způsobeného zraněními, která by zvířata pravděpodobně utrpěla, je tedy vysoké.

V současné době neznáme žádný vědecky ověřený způsob humánního usmrcení chobotnic

I když se metody usmrcování momentálně zkoumají, žádný nebyl vědecky potvrzen jako humánní. Dostupná současná literatura o usmrcování volně lovených chobotnic uvádí řadu metod včetně úderů do hlavy, rozříznutí mozku, udušení v síti a zchlazení na ledu. Humánní alternativy těchto metod, jež by zabezpečily, že chobotnice budou před zabitím urychleně zbaveny vědomí, zatím nebyly vyvinuty.

Na ochranu faremně chovaných chobotnic v současnosti neexistují žádné právní předpisy

V současné době nejsou v platnosti žádné národní zákony ani zákony EU, které by regulovaly welfare a metody chovu chobotnic, a proto zvířata před utrpením a nehumánními metodami zabíjení naprosto nic nechrání. Bylo by zcela nezodpovědné, aby zákonodárci umožnili pokračovat v rozvoji plánů na chov chobotnic bez odpovídající platné legislativy.

Chov chobotnic je v rozporu se Strategickými směrnicemi EU pro akvakulturu

Zmíněné směrnice vyzývají k tomu, aby se akvakultura méně spoléhala na rybí moučku a rybí olej vyráběný z ulovených volně žijících ryb, a zdůrazňují potřebu diverzifikace akvakultury v EU spočívající v zavádění chovu druhů, které rybí moučku ani rybí olej nepotřebují.

Compassion in World Farming

CIWF přední mezinárodní organizace na ochranu hospodářských zvířat, odhodlaná ukončit průmyslové velkochovy a docílit humánního a udržitelného zemědělského hospodaření a výroby potravin. Ústředí má ve Spojeném království, kanceláře ve Francii, Itálii, Nizozemí, Polsku, Belgii a USA a své zastoupení v České republice, Španělsku, Švédsku, Číně a Jihoafrické republice.

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz se zaměřuje zejména na kvalitu potravin a kvalitu jejich prodeje. Věnuje se také zdravotní problematice.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).