Do screeningů postupně přibude sebetestování. Na rakovinu střeva, čípku a možná i prostaty

Účast na screeninzích stagnuje a my víme, že nádory vznikají ve skupině občanů, kde screeningový program buď neexistuje nebo, pokud existuje, pacienti se do něj nedostavují, proto do programů chceme otevřít více cest, uvedl Marian Hajdúch, poradce ministra zdravotnictví a přednosta Ústavu molekulární a translační medicíny Lékařské fakulty Univerzity Palackého.

O testech na doma hovořil v příspěvku na odborné konferenci PREVON věnované screeningům. Její 11. ročník se konal na začátku října v Praze.

Sebeodběr stolice

Nejnižší účast má screening rakoviny tlustého střeva a konečníku. Interaktivní data Národního screeningového centra ukazují, že loni jím prošlo jen 33 procent těch, kteří program mohli využít. Problémem je i to, že čtyři lidé z deseti s pozitivním testem na skryté krvácení do stolice (TOKS) nejdou na navazující koloskopii, tedy endoskopické vyšetření tlustého střeva, jež odhalí příčinu krvácení.

To jsou hlavní důvody, proč příští rok ministerstvo plánuje spustit pilotní projekt zaměřený na sebetestování. V něm vyzkouší, zda účast ve screeningu dokáže zvýšit možnost odebrat si vzorek stolice doma a rovnou jej doručit laboratoři, aniž by testovaný musel k lékaři. Sadu pro samoodběr dostanou lidé ve věku 45 až 74 let, kteří nebyli nejméně tři roky na TOKS či koloskopii.

Jak samoodběr vzorku probíhá, jsme popsali v reportáži zde.

Aby se nezahltily gastroenterologie následnými koloskopiemi u těch, kteří budou mít výsledek testu pozitivní, nebudou se odběrové sady posílat plošně. Do schránek půjdou postupně a po regionech. A jen těm, kteří o zaslání projeví zájem.

Doma půjde i stěr z pochvy

V případě TOKS nejde o jediný zkušební test. Podle Mariana Hajdúcha se chystá také distribuce sad, které umožní ženě provést si v domácím prostředí stěr z povrchu děložního čípku. Sada by měla pomoci zachytit přítomnost HPV virů, tedy spouštěčů nádorových změn.

Stěr si žena provádí přes pochvu štětečkem nebo vatovým tamponem mimo období menstruace, těhotenství či po porodu. Následně jej vloží do původního obalu, poštovní obálky a odešle do laboratoře. Výsledek jí sdělí do měsíce.

Také u tohoto sebetestování platí, že bude určeno ženám, které nebyly u gynekologa tři roky a déle. Primárně budeme cílit na ženy ve věku 50+, u nichž se návštěva u gynekologů dramaticky propadá, popsal Marian Hajdúch.

V ČR už někteří lékaři a lékárny samoodběrové sady HPV nabízeli. Třeba v projektu nazvaném Astra, který běžel v roce 2024. Tehdy si ale ženy musely test zaplatit, vyšel zhruba na 1 900 Kč. Na další pilotní testování, tentokrát bezplatné, by mělo podle docenta Hajdúcha dojít do roku 2031.

Jde o spolehlivou cestu?

Sebetestování provázejí otázky, zda ženy (a v případě TOKS i muži) zvládnou odběr tak, aby výsledek  nebyl falešně pozitivní. Řeší se také spolehlivost sad i to, zda je dobře, když se testovaná či testovaný dozvídají pozitivní výsledek doma, kde chybí lékař, který by jim vysvětlil, co je čeká dál. Nebo to, zda tuzemský systém dokáže účastníkům screeningu s pozitivním domácím testem zajistit jasné informace o návazné péči a péči samotnou tak, aby se testovaní nakonec ze systému zdravotní péče neztratili. 

Marian Hajdúch na PREVONu obavy vyvracel. Upozornil, že HPV domácí testy Ústav molekulární a translační medicíny pilotně vyzkoušel před více než deseti lety. Test prokázal, že ženy vaginální stěr zvládnou samy a většina z nich dává přednost domácímu prostředí před ordinací lékaře. Pokud si ho navíc vyžádají, testy se do laboratoře vrátily v 81 procentu. V pilotním testu bylo použitých 215 setů.

Ve výsledku byly všechny testy odeslané ženami do laboratoře vyhodnotitelné. Pozitivních bylo 24 procenta z nich. Výsledky následně potvrdila druhá studie, na níž Ústav spolupracoval s Národním screeningovým centrem i Ústavem zdravotnických informací a statistiky.

Pilotní fáze také ukázala, že ženy si stěr dokážou udělat správně a že ve výsledku není rozdíl mezi odběrem jejich a odběrem lékařů. Podmínkou je vybrat správný typ testu, protože na trhu je jich více. Screeningový samoodběrový test musí být citlivější než ten použitý při odběru lékařem.

Testují už i samoodběr krve

Zatímco používání samotestovacích sad na stolici a děložního čípku je ve světě podle Mariana Hajdúcha považováno za standard, v Česku se nyní zkouší i sady, jejichž užívání zatím nijak rozšířené není. Po stolici a cervikovaginálních stěrech přijde samoodběr krve, sdělil s tím, že Ústav molekulární a translační medicíny patří k jedněm ze čtyř center v Evropě, kde se samoodběr krve testuje v rámci projektu Comfort.

Odběrová sada nepracuje s žilní, ale tzv. kapilární krví, tedy odběrem z nejmenších cév. Jde o podobný princip, jako když se diabetik, který nepoužívá senzor, píchne jehličkou do prstu, aby si změřil glykémii. Nejde tudíž o nijak bolestivou záležitost. 

Vzorek kapilární krve může mít podobu tekutou nebo tzv. suché kapky. Krev se dá odebírat z horní části paže nebo dolní části zad zařízením, které se přicucne ke kůži a vysaje až půl mililitru krve. Nebo jde o testy ze suché kapky, kdy ten systém umí odebrat přesné množství krve a usušit ho, což je mnohem lepší pro transport a některé biomarkery, popsal Marian Hajdúch.

Testování suchou kapkou je ideální pro odečítání hodnoty PSA, na kterém stojí mezi muži oblíbený screening rakoviny prostaty. Výhodou této metody je, ukazatele jsou dobře odečitatelné až 14 dnů po samoodběru. Takže test lze posílat při pokojové teplotě i poštou.

Naopak z tekuté krve lze hlídat hladinu vitamínu D nebo některé ukazatele související s funkcí ledvin, respektive s projevy jejich chronického onemocnění či selhání. Tyto vzorky jsou ale citlivější na skladování, při pokojové teplotě vydrží řádově hodiny, takže do laboratoře by měly putovat co nejrychleji po odběru.

V Olomouci zatím Comfortem prošlo 300 lidí. U jednoho pacienta test po domácím odběru krve odhalil karcinom prostaty.

K vyzvednutí zdarma v lékárně?

Na PREVONu došla řeč i na to, jak sety k zájemcům dostat. Cest je více. Nejčastější je zaslání poštou s připomínkou po měsíci. Obvykle elektronickou. Další možnosti jsou distribuce s pomocí praktických lékařů nebo gynekologů, lékáren nebo screeningové a komunitní akce, při kterých je možné dostat se na velmi vysoké počty testovaných, popsal Marian Hajdúch.

Způsob doručení je mimořádně důležitý pro to, aby se test vrátil zpět. Chtěli bychom systém nastavit tak, aby fungoval, dodal s tím, že zkušenosti ze zahraničí ukazují, že nejvyšší míru úspěšnosti má sebetestování ve chvíli, kdy si o sadu zájemce sám aktivně požádá.

Když se letos na rozesílání setů pro samoodběr stolice chystala Oborová zdravotní pojišťovna (více čtěte zde), za tři měsíce oslovila přes osm tisíc pojištěnců. Se zasláním odběrové sady souhlasilo 1200 z nich a zpět do laboratoře se dostalo 314 vzorků. Čtrnáct procent, tedy 46 lidí mělo pozitivní výsledek.

Jak se dříve nechal slyšet Ladislav Dušek, ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky, navýšení účasti i třeba o pouhé půlprocento nebo procento v tak robustním screeningu, jakým je např. ten zaměřený na rakovinu tlustého střeva a konečníku, není zanedbatelné. Ve finále znamená tisíce vyšetřených navíc.

Ministerstvo nepočítá, že by samoodběr nahradil některé z dosavadních screeningových vyšetření. Má jít o doplněk, jenž do programů časného záchytu rakoviny otevírá dveře těm, kteří zatím postávali opodál. To znamená, že TOKS bude možné absolvovat i po návštěvě ordinace, zavedení samoodběrového testu na HPV zase nevytlačí cytologii, ani DNA testy, byť jejich interval se má za necelé dva roky změnit.