Hlavní navigace

Rostliny z Mathioliho herbáře: kdysi se jimi léčilo. Dnes jen zdobí zahrady

21. 9. 2020

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Představte si rozkvetlou zahradu plnou nádherných květin, které už z dálky lákají svou vůní. Mnohé z nich zdobí ve vázách prostřené stoly, darují se z lásky nebo se využívá jejich vůně – v parfémech a při aromaterapii. V minulosti se těmito rostlinami ale také léčilo.

Zajímá vás, k jakým léčebným účelům se využíval kořen kosatce a pivoňky nebo k čemu sloužily karafiát či královna květin – růže? Co se o těchto zahradních skvostech píše ve slavném Mathioliho herbáři?

Kdo byl Mathioli

Pietro Andrea Mattioli neboli česky Petr Ondřej Mathioli byl známý renesanční lékař, botanik a znalec léčivých rostlin, který působil v Itálii, a také v Praze, v 16. století. 

Proslavil se především díky svému unikátnímu rozsáhlému herbáři – je známý pod názvem Mathioliho herbář a vyšel také v Čechách. Mathioli v Praze působil jako osobní lékař Ferdinanda Tyrolského a kromě lékařského dozoru nad arciknížetem stihl i u Jiřího Melantricha vydat svůj pověstný Bylinář, který postupně rozšiřoval a vydával v několika zemích. Publikoval také studii o moru a syfilidě, ale bohužel nad zákeřnými nemocemi nedokázal vyhrát. Sám se nakonec již v požehnaném věku cestou do Říma nakazil morem – a to se mu stalo osudným.

Mathioliho herbář popisuje i mnohé, k léčebným účelům již dávno nevyužívané rostliny, které dnes třeba jen zdobí naše zahrádky. I když ani to není málo…

Kosatec do kaše dětem, aby lépe spaly

Kosatec (Iris) je nádherná zahradní rostlina, která má svou specifickou vůni. Hraje všemi barvami, nejčastěji jsou to odstíny modré a fialové barvy, ale i žluté, rudé, hnědé nebo bílé kosatce mohou zdobit vaši zahrádku. 

údajně účinkuje také proti parazitům, užíval se při žloutence, vodnatelnosti, na podporu dobrého spánek a uklidnění hyperaktivních dětí
Autor: Depositphotos.com

Kosatec má nádherné květy, ale k léčebným účelům se využíval především jeho kořen

K léčebným účelům se využíval především kosatcový kořen, který se podával utlučený na prášek v nějakém nápoji. Nejčastěji v medovině, v teplé vodě nebo povařený ve víně. Kosatcový kořen se používal k odhlenění a proti kašli při zánětech dýchacích cest – například při zánětu průdušek nebo při zápalu plic. Vařený ve víně prý u žen vyvolával menstruaci, zmírňoval záněty, křeče, koliky břicha, působil proti zácpě a zimnici.

Kosatec údajně účinkuje také proti parazitům, užíval se při žloutence, vodnatelnosti, na podporu dobrého spánku a k uklidnění hyperaktivních dětí. Má být močopudný a zabírat při ledvinových a žlučníkových kamenech.

Kosatcový kořen uvařený s tamaryškovými ratolestmi zas prý posiluje slezinu. Pokud usušený kořen kosatce rozdrtíme v octu, měl by působit při vnitřním použití jako protijed proti hadímu uštknutí a dalším intoxikacím. Kosatec s leknínovou nebo stulíkovou vodou údajně zabíral na pohlavní choroby – hlavně na kapavku. Odvar z kořene kosatce si můžete dopřát i jako klystýr – parádně si prý vydezinfikujete střeva a zbavíte se bolestí kyčlí. Šťáva z kosatce byla dobrá i na celkovou detoxikaci.

Představte si, že třeba prášek z drceného kořene kosatce sypete do kaše svým neklidným dětem, které nechtějí spát. Údajně to bylo kdysi velmi účinné a zřejmě se kořen kosatce i kandoval s cukrem nebo medem, obdobně jako zázvor, jak píše ve svém herbáři Mathioli.

Pivo s květy kosatce

Květy kosatce se dávaly třeba i do piva pro lepší chuť a vůni nápoje. Z kosatcových květů se vyráběla též pálenka. Prášek z kořene kosatce se využíval k zasypávání a dezinfekci ran nebo k léčbě hemoroidů – to bylo nejlepší napařit si zadek odvarem z kosatcového kořene. Proti bolesti hlavy se zase osvědčil kosatcový prášek s octem a růžovým olejem, do něhož se namočil šátek, který se uvazoval kolem hlavy. Kosatec s bílou kýchavicí a dvěma díly medu se používal k potírání pokožky proti pihám, stařeckým skvrnám a proti spálení sluncem.

Sušené kosatcové květy se dávaly mezi oblečení k provonění šatníku a proti molům. Připravoval se i kosatcový olej – z kořene a květů, který prý skvěle účinkoval na dnu, revmatismus, proti křečím, do uší proti zánětům a na ženské záležitosti. 

Růže na změkčení stolice

Mathioli píše také o damaškové (damašské) a muškátové růži. Tvrdí, že její konzumace v počtu tří až čtyř kusů květů před jídlem přivádí stolici. Pokud trpíte zácpou, směle do toho – i dnes se květy růží dají jíst. 

Mathioli píše také o damaškové a muškátové růži. Tvrdí, že její konzumace v počtu tří až čtyř kusů květů před jídlem přivádí stolici.
Autor: Pierre-Joseph Redoute

Krásná růže údajně pomáhá se zácpou

Růže má mít celkově všestranný účinek a dá se prý využít rozličnými způsoby, kromě pojídání květů a růžových poupat si můžete vyrobit růžový olej, ocet nebo mast, šťávu či sirup a další lektvary. Vylisovaná šťáva z růžových okvětních plátků slouží jako lehké projímadlo – ideální je smíchat ji k tomuto účelu se syrovátkou a špetkou skořice. Také růžový sirup má pročišťující účinky.

Růžová voda (vzniká macerováním růžových květů ve vodě) se pije na žízeň při horečce a celkově posiluje a uzdravuje celý organismus. Je dobrá také na oplachování očí a pleti, úst a bolavých zubů. Růže se ostatně může i macerovat ve víně.

Cukrový sirup nebo med z růží se vyrábí jednoduše – poupata se zasypou cukrem a nechají na slunci pustit šťávu. Růže celkově je prý dobrá i na srdce, posiluje vnitřní orgány a působí proti mdlobám. Je výborná i na ženské záležitosti.

Jak vyrobit růžový olej a ocet

Růžový olej se dá vyrobit mnoha postupy. Mathioli doporučuje čerstvé okvětní lístky růže povařit v oleji a potom nechat na slunci padesát dní. Růžový olej se používal k potírání spánků při bolestech hlavy a celkově měl ochlazovat při zánětech – lze i potřít horká játra nebo žlučník zevně. S tímto olejem se také léčily spáleniny, bolavé zuby, zanícený žaludek nebo střeva – ve formě klystýru. K podobným účelům se dala i vyrobit růžová mast ze sádla.

Růžový ocet lze vyrobit tak, že se nechají louhovat květy růže v octu. Takovýto ocet sloužil třeba proti mdlobám a nevolnostem – stačí jen si přičichnout. Z růžových poupat se vyráběla i pálenka – ta byla dobrá na zanícené zuby, a například prášek ze sušených růží mohl sloužit jako zásyp na dětské opruzeniny nebo na spáleniny, na které se mohly i přikládat čerstvé růžové okvětní plátky.

Dnes se růže využívá spíše jen v aromaterapii, parfumerii a pro výrobu kosmetiky – což je však možná škoda.

Karafiát dobrý na srdce

Karafiáty si možná leckdo ještě pamatuje z dob socialismu, kdy patřil k nejčastěji darovaným kytkám. Málokdo by si však dokázal představit, že karafiát by mohl být i léčivý. 


Autor: Wikipedia.org / Hans-Simon Holtzbecker, podle licence: Public domain

Květy karafiátu se zpracovávaly do sirupu či octa

Jakýkoliv produkt z karafiátu byl očividně dobrý na srdce. Nevíme přesně, zda měl Mathioli na mysli klasické karafiáty, nebo divoce rostoucí karafiáty a hvozdíky, zmiňoval jich vícero druhů. Účinek však měl být primárně na srdce, a to ať už se květy karafiátů využívaly v jakékoliv podobě – sirupu, karafiátové vody, octa nebo karafiátového oleje.

Karafiátový ocet lze vyrobit jednoduše louhováním květů v octu, vznikne očistný a dezinfekční roztok, který se používal zevně k omývání. Z karafiátů ale můžeme vyrobit i karafiátové víno nebo odvar a čistou šťávu z květů, která se kapala do očí pro bystřejší zrak. Obklady ze silného karafiátového výluhu se používaly proti bolesti kloubů a hlavy.

Jak vyrobit karafiátový sirup

Nejlepší vonné karafiátové květy se spaří v horké vodě a nechají louhovat osm hodin v uzavřené nádobě, aby neunikala pára. Poté se květy scedí, vymačkají a vyhodí; ale do stejné vody, která se opět zavaří na vysokou teplotu, se přidají další čerstvé květy a následuje stejný postup, který se několikrát opakuje. Do výsledné karafiátové vody se pak přidá cukr (nebo med) a vaří se na ohni tak dlouho, dokud směs nezhoustne. Tento karafiátový sirup prý posiluje srdce, ale je dobrý i na oči a proti jedům a hadímu uštknutí.

Jiným způsobem výroby karafiátového sirupu je, že roztlučeme čerstvé karafiátové květy v hmoždíři společně s cukrem, dáme vše do uzavřené sklenice a postavíme na slunce, dokud květy nepustí šťávu.

Pivoňka proti epilepsii a křečím

Co je to padoucnice, asi ví každý, ale znáte božec neboli psotník? Jedná se o křeče, které dříve způsobovaly úmrtí kojenců. Právě proti epilepsii a křečím u malých dětí a na jejich ochranu před nočními můrami a zlými duchy se odjakživa používal pivoňkový kořen nebo pivoňková semínka. 

se užívala proti epilepsii a křečím
Autor: Wikipedia.org / Naturalis Biodiversity Center, Kawahara Keiga, podle licence: Public domain

Pivoňka se užívala proti epilepsii a křečím

Ta se spolu s kořínky pivoňky navlékala na nit nebo provázek a zavěšovala kojencům nad kolébku nebo se vkládala přímo do kolébky. Kořen pivoňky se nosil ve váčku na krku i u dospělých jako amulet proti záchvatům padoucnice. Tehdy se nevědělo, co je to za nemoc, a nemocný ve stavu záchvatu epilepsie vypadal jako posedlý zlý duchem.

Pivoňka se jinak používala hlavně na ženské záležitosti – v době těhotenství i po porodu v období kojení a na ochranu dítěte. Odvar z pivoňky se také přidával do koupele dítěte, aby bylo zdravé, anebo se pivoňka mohla i svařit ve víně – tento nápoj popíjely ženy před porodem.

Galerie: Historie porodnictví – málokteré dítě přežilo

Autor článku

Studuje na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).