Barbituráty tlumí centrální nervovou soustavu a v lidském organismu fungují jako drogy. A jsou podobně rizikové. Jak vlastně vznikly, kdo jim dal jejich název, jaké fungují?
Název této skupině léků dala kyselina barbiturová, jejíž deriváty obsahují. Samotná kyselina neškodí, deriváty mají silně tlumivý účinek. Kyselinu barbiturovou objevil v roce 1864 německý chemik Adolf von Baeyer (1835–1917), který později získal Nobelovu cenu za chemii. Objevů má totiž na svém kontě daleko víc, mimo jiné také syntetizoval a popsal rostlinné barvivo indigo. Kyselinu údajně chemik pojmenoval podle své přítelkyně Barbory, ale podle jiné verze dostaly svůj název podle dne objevu, k němuž mělo dojít v den svátku svaté Barbory.
Hořké kapsle na spaní
Mezi barbituráty patří například barbital nebo fenobarbital, které svého času byly součástí mnoha léků. Barbital vyvinuli němečtí vědci Joseph von Mering a Hermann Emil Fischer (1852–1919), druhý z nich rovněž získal Nobelovu cenu za chemii, a to v roce 1902. Barbital dostal obchodní název Veronal a prodával se od roku 1904 coby produkt farmaceutické firmy Bayer. Tehdy se nabízel jako účinný lék na spaní.
Kapsle s velmi hořkou chutí obsahovala maximálně do 1 gramu barbitalu, přičemž smrtící dávka může být už 4 g. Bylo tedy velmi snadné se předávkovat, protože časem se u tohoto návykového léku i zvyšovala tolerance – zafungoval, bylo potřeba zvyšovat dávky. Silně hypnotický účinek léku se projevoval tím, že člověk spal, jako když do vody hodí a nebylo možné jej snadno probudit. Při vyšších dávkách mohl dotyčný, pokud to ovšem přežil, spát třeba deset dnů v kuse.
Galerie: Nejhorší léky historie:
Druhým lékem byl fenobarbital, který zase pro změnu firma Bayer prodávala pod názvem Luminal. Tento lék se předepisoval na epilepsii a tlumení křečových záchvatů, má sedativní účinky a působí dlouhodobě. Dříve jej obsahovala spousta i v tuzemsku běžných léků, například Bellaspon, který již dvacet let není v prodeji. Stále však existuje a používá se ve vážných případech epilepsie, kdy pacient nereaguje na jiné šetrnější léky, většinou se ale obecně nahrazuje benzodiazepiny. Používal se také v léčbě novorozeneckých křečí.
Brzy ale vznikaly další a další barbituráty, vesměs populární a ve velkém užívané. V 50. letech 20. století byly běžnou součástí života mnoha lidí, včetně slavných osobností, kterým barbituráty pomáhaly zvládat velký stres. V kombinaci s jinými léky a alkoholem však mohly přispět k jejich předčasné smrti.
Na barbiturátech ujížděli ze známých osobností například zpěvák Elvis Presley, spisovatel Jack Kerouac, kytarista Jimi Hendrix, hudenník Johnny Cash, stejně jako herečky Marilyn Monroe nebo Judy Garland. Mnohým z nich se právě barbituráty staly osudnými. Utlumené hvězdy si navíc ráno pro změnu pomáhaly povzbuzujícími amfetaminy, aby byly vůbec schopné vstát z postele.
V Československu frčel Dorminal
Také u nás se barbituráty často předepisovaly, obsahovalo je mnoho běžných léčebných přípravků. Byl to například lék Dorminal vyráběný v Chrasti u Chrudimi ve firmě Ing. Roberta Heislera. Lék obsahoval především fenobarbital a nabízel se jako účinné hypnotikum a sedativum. Lidé, kteří jej užívali, byli unavení a zmatení po probuzení a jejich stav přetrvával.
Navíc barbituráty podporují jen hlubokou NREM spánkovou fázi a takřka znemožňují REM spánek, v němž se lidem zdají sny. To znamená, že je obtížně člověka probudit, po probuzení si obvykle nic nepamatuje a je dost mimo. Tento lék se dokonce dával i velmi malým dětem jako prevence křečových stavů, používal se hlavně při epilepsii, migrénách, nespavosti a psychickém vyčerpání. Hodil se ale i na bolestivou menstruaci.
Kromě vysokého rizika vzniku závislosti nebo předávkování s následkem smrti mají barbituráty celou řadu dlouhodobých nežádoucích účinků. Mohou způsobit poruchy paměti, vyvolat příznaky alergie, snižují účinek kyseliny listové a snižují hladiny vitamínů K, C a A, způsobují problémy při náhlém vysazení a vážné abstinenční příznaky, například epileptické záchvaty, halucinace, třes, pocity úzkosti. Jejich kombinace s dalšími psychofarmaky nebo alkoholem může být i smrtelná.
Teprve po roce 1970 byly barbituráty označeny jako nebezpečné léky. Dnes se používají především jako anestetika na operačních sálech a také jako antiepileptika v případě, že neexistuje jiný lék. Kvůli riziku závislosti a předávkování byly z větší části nahrazeny bezpečnějšími léky, jako jsou benzodiazepiny, kterými se mírní například úzkosti. I ty nicméně mají mnoho vedlejších účinků. To se týkalo i léků, které se užívaly ještě před barbituráty – k uklidnění a proti křečím se předepisovaly bromidy, ale brzy se zjistilo, že jsou velmi toxické, mají nežádoucí účinky a mohou i vyvolat vážné psychotické stavy.
Zdroje:
Léky, drogy, jedy. Praha: Academia 2003
Medical News Today: Barbiturates: Uses, side effects, and risks