Hlavní navigace

Opařené dítě ve vaně nechlaďte, jen mu ublížíte, říká přednosta popáleninové kliniky

3. 6. 2024

Sdílet

 Autor: Bolíto/Jarmila Štuková
„Nejspokojenější jsme, když nemáme žádné pacienty,“ říká v rozhovoru lékař Robert Zajíček, který již bezmála deset let vede Kliniku popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. Léta se také angažuje v osvětě a prevenci. A jak sám podotýká, snižují se jak počty opařených batolat, tak pracovních úrazů dospělých.

Následky nehod, které defilují před očima a pod rukama lékaře Roberta Zajíčka, nechce vidět, natož řešit nejspíš nikdo, tím spíše rodič. Často jde o opařená batolata. Nebo pacienty závažně popálené horkým olejem, otevřeným ohněm či elektrickým proudem. 

Jsou to velmi bolestivé stavy, kdy člověk přijde o část kůže i jiné tkáně, čeká jej řada operací a v závažnějších případech i transplantace kůže.

Často se nás ptají, jak můžeme jako lékaři dělat tak strašnou práci. Ale ona je vlastně velmi optimistická, byť se staráme o těžce poznamenané pacienty ve velmi vážném stavu. Optimistická je, protože úspěšnost léčby na naší klinice je 96 procent. Tolik pacientů ze sta z naší kliniky odchází, podotýká Robert Zajíček, přednosta Kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. 

Na vinohradské klinice multidisciplinárně, tedy ve více medicínských odbornostech, léčí vážné úrazy z celé země. Nejde přitom jen o popáleniny či poleptání, ale i jiné stavy, kdy pacient přijde o značnou část kůže.

Osvěta vzešlá z medicíny

Přednosta Robert Zajíček je předsedou a spoluzakladatelem neziskové organizace Bolíto – autorkou kampaní 70 stupňů CelsiaJedna blbá fotka nebo preventivního programu pro školáky s názvem Elektrický oblouk. Osvětě a finanční podpoře vinohradské popáleninové klinice se věnuje aktuálně také projekt Bezpečně v kuchyni iniciovaný přímo firmami z gastro průmyslu.

Popáleniny spojuje to, že k nim většinou dochází doma, často v kuchyni nebo koupelně. Společné je jim také, že téměř každému takovému úrazu lze předejít. Přednosta Robert Zajíček a jeho kolegové se proto už léta kromě léčby věnují také osvětě a prevenci, při níž čerpají z praxe i toho, co jim popisují pacienti. Prevence a léčba jsou spojené nádoby. Navazují na sebe, podotýká specialista popáleninové medicíny.

S jakými úrazy se setkáváte nejčastěji?

Za rok máme asi 600 až 700 pacientů, z toho je zhruba 300 dětí. Mezi nimi jsou nejčastěji, naštěstí, opařená batolata. Tvoří 85 až 90 procent dětských pacientů. To je úraz, který se nám tu neustále opakuje. Četnější je u dětí od jednoho do dvou a půl let, takže souvisí s obdobím, kdy děti začínají chodit.

Proč naštěstí? Opařené dítě přece patří k rodičovským nočním můrám.

Nechci to nijak zlehčovat, opařenina u batolete je závažný, velice bolestivý úraz, který vyžaduje hospitalizaci trvající většinou v řádech týdnů. Ale tyto děti se nám často zahojí samy. To znamená, že je nemusíme tak často transplantovat nebo nějak extenzivně operovat. Je to dáno tím, že při polití působí horká tekutina na pokožku relativně krátkou dobu. Destrukce tkání je tedy jiná, než třeba když popáleninu způsobí plamen o tisících stupňů Celsia, od nějž ještě chytne i oblečení. 

Byť je tedy opařenina velice nepříjemné a bolestivé zranění, které vyžaduje zásah do zdraví dítěte se vším všudy, včetně toho psychického, je u ní opravdu vysoká šance, že děti přežijí. Ostatně, od roku 2022 na naší klinice nezemřelo žádné popálené dítě, a to tady máme ty nejtěžší úrazy.

Ale doživotní následky těm dětem zůstávají.

To, bohužel, ano, o tom není pochyb. Snažíme se proto s dětmi pracovat komplexně tak, aby se mohly vrátit do života. To je úžasný výsledek. Ale je skutečně částečně dán tím, že máme právě hodně dětských úrazů horkou vodou, které, jak už jsem řekl, nechci podceňovat. Popáleniny třeba plamenem se také stanou. Teď (tj. 23. května 2024, kdy byl veden rozhovoru, pozn. red.) máme na klinice chlapečka, který ráno po čarodějnicích zakopl a rukama upadl do ještě horkého popela z ohniště. Následky podobných úrazů jsou většinou daleko závažnější než opaření čajem nebo kávou. Naštěstí popálenin, alespoň u dětí, je podstatně méně než opařenin.

Popáleniny chlaďte vodou nejméně dvacet minut, radí kampaň nazvaná 70 stupňů Přečtěte si také:

Popáleniny chlaďte vodou nejméně dvacet minut, radí kampaň nazvaná 70 stupňů

V jaké situaci se děti nejčastěji zraní? 

Je to třeba v době oběda, kdy se horké jídlo nosí na stůl. Nebo při vaření, když se motají kolem rodiče. Také ve chvílích, kdy se věci dělají nestandardním způsobem. Třeba když dáme jinam rychlovarnou konvici, ve které vaříme vodu. Dřív jsme ji dávali nahoru, ale teď kvůli opravě dřezu ji dáme níž… Jsou to takové souhry náhod, které vyústí v úraz. Většinou horkou vodou – strhnutí horkého čaje, kávy. Horkou vodou se ale děti často zraní i v koupelně. Třeba tak, že starší dítě nechtěně pustí při společném koupání horkou vodu na mladšího sourozence.

Jak je to s popáleninami dospělých? 

U nich převažují úrazy plamenem. Předchází jim neopatrnost, intoxikace alkoholem, růžné odpalování petard, grilovačky, táboráky… Pak je mezi pacienty zastoupena skupina lidí bez domova, kteří začnou hořet kvůli neopatrné manipulaci s ohněm, kdy si zapálí třeba přístřešek.

Ale buďme optimističtí, protože já jsem přesvědčen, že je třeba říkat pozitivní věci. V populaci naštěstí vidíme úbytek pracovních úrazů. Postupně se nám snižuje i množství opařených dětí. Myslím, že to pramení z prevence. Třeba k tomu přispěla i kampaň 70 stupňů Celsia, i když to je jen spekulace. Společnost se postupně posouvá dopředu. Velké, zodpovědné firmy výrazně zlepšily bezpečnost práce, pomohly i jednotné předpisy v EU. Máme tady také dobrou prevenci rodin s dětmi. Prevence a léčba jsou spojené nádoby. Ona ta prevence jde ruku v ruce s léčbou, bez ní to nejde a je to tak dobře, protože přece jen jako odborníci na popáleniny jsme nejspokojenější, když nemáme žádné pacienty.

To ale asi na vašem pracovišti nehrozí. Jak tedy nejčastější úrazy vznikají? 

 Většinou je to neopatrností. Mám také tři děti, tak vím, co dokáží… Stačí se otočit a oni něco provedou. Ať jste sebelepší rodič, sebeopatrnější, sebeúzkostnější, tak děti sem tam něco udělají. I když se maximálně snažíte, aby se jim nic nestalo.

Za úrazy ale vidím jednu stěžejní příčinu a tou je rozptýlená pozornost. Asi ji znáte sama. Staráte se o děti, když to nejste Vy, tak řeknete třeba manželovi. Jenže v okamžiku, kdy třeba přijde babička s dědou nebo návštěva, tak se vítáte, povídáte si, děti lítají, protože jsou šťastné… A najednou nevíte, kdo hlídá. Pozornost dospělých se rozptýlí a k úrazu stačí vteřina. Já se tomu nedivím, takové situace prostě život přináší. Za většinu z úrazů, které na klinice máme, rodiče vůbec nemohou. Ano, jsou neopatrní, ale všichni si dokážeme představit, že úraz z nepozornosti se prostě v životě může stát.

Důležité je ale říci, že se nad těmi úrazy se dá přemýšlet, dá se jim předcházet. Relativně malé změny, osvojení malých návyků, mohou vést k tomu, že riziko popálenin, opařenin nebo poleptání budou výrazně snížené.

Jak napomoci tomu, aby k opařenině či popálenině nedošlo?

Jsou to naprosto jednoduché rady, při kterých vycházíme ze zkušeností na naší klinice. Z příběhů, které tady zejména od rodičů slyšíme.

Jde třeba o to, že krátkou šňůru rychlovarné konvice nebudete nastavovat prodlužovačkou, protože kabelem ji dítě může na sebe strhnout. Zabránit úrazu může také to, když při vaření budete používat zadní plotýnky, protože tak daleko dítě nedosáhne. Nebo že v době vaření nebudete pouštět do kuchyně děti, ale dáte ty nejmenší třeba do ohrádky. Nebo to, že budete mít dobrá dvířka u trouby – taková, jež mají tři skla a to vrchní není při pečení horké. Nebo budete fixovat ubrus nebo jej nebudete mít na stole vůbec. Nebo že nebudete pít horké nápoje s dětmi. Nebo jim nebudete dávat na stůl ještě horkou polévku a nenecháte je u ní bez dozoru.

Museli jste už někdy řešit popáleninu či opařeninu?

Mají úrazy nějakou sezónnost? 

Opařeniny horkým čajem vídáme nejčastěji na podzim a v zimě. To máme i více dospělých pacientů, kteří se popálili, když přikládali do kotle. V létě to jsou popáleniny z grilovaček a táboráků. Je volno, lidé jsou doma, mají více času, přístup k alkoholu… V létě přichází i takové ty situace, kdy se někdo snaží podpálit gril či táborák, ono to nehoří, tak se to snaží zachránit podpalovačem. Vyjedete-li do hobby marketu, tak tam máte obrovské police toho, čemu se říká akcelerátory ohně, podpalovače.

Jak se v létě chovat, abychom k bolestivému úrazu nepřišli? 

Chce to opatrnost, opatrnost, opatrnost. Dávejte pozor, nemotejte se kolem toho ohně v těch silonových tepláčkách a pantoflích. Nepoužívejte podpalovače ohně, hlídejte děti, aby kolem grilu a ohně neběhaly a mezi nimi a ohněm byl dostatečný prostor. Dávejte pozor, přemýšlejte u toho, co děláte, a berte na vědomí, že prostě k úrazu dojít může. Ohně zakazovat nikdo nechce, ale když už jsou a jsou u nich třeba vedoucí dětského tábora, tak ať u toho přemýšlejí. 

Pomůže, když budu mít vedle grilu nebo táboráku kýbl s vodou? 

Asi ano, ale musíte vědět, že voda na hořící tuk voda nepatří, protože po zalití vznikne ohnivá koule, která vám může zapálit šaty. Ostatně na YouTube vidíte videa, kde hasiči tento efekt ukazují. 

Pokud nejčastěji úrazy vznikají v kuchyni, jak ji vybavit? 

Výborný nápad je mít po ruce protipožární deku a malý hasicí přístroj přímo v kuchyni. Může pomoci i to, že si koupíte pro dítě ohrádku, spony na přichycení ubrusu. Nebo existují ochranné pomůcky, díky nimž dítě nemůže sáhnout na horký sporák. Když se zamyslíte a na domácnost se trošku s nadhledem podíváte, tak vás určitě napadne, co v ní může být nebezpečné.

A pak je tady otázka, jak se v té kuchyni chovat. 

Ono to možná zní až moc banálně, ale rada je jednoduchá a platí nejen v kuchyni: Dávejte na sebe i na své děti pozor. Přemýšlejte o tom, co děláte, že to může mít nějaké následky. Příjemné chvíle se totiž rychle mohou proměnit v obrovskou tragédii. Konkrétní rady, jak na prevenci, jsme shrnuli v kampani 70 stupňů Celsia a jsou dostupné i na jejím webu. 

Co by bylo dobré z těch rad vypíchnout? 

My lékaři k tomu přistupujeme tak, že nechceme nikomu říkat, co dělá špatně, někoho děsit, stigmatizovat… Říkat maminkám, že jsou špatné, protože se stal úraz. Do takové situace se může dostat každý z nás. To je třeba si říci. Stejně jako to, že i drobnými změnami v domácnosti, které můžete snadno udělat, můžete neskutečně výrazně snížit riziko velmi bolestivého zranění dětí. 

Mají být obezřetní i rodiče starších dětí? 

Samozřejmě ano, protože ono třeba jen to vysvětlování nestačí. 

Jaké jsou typické úrazy u starších dětí? 

Patří mezi ně třeba popáleniny od elektrického vedení na dráze, kdy mladí lidé šplhají na vagóny. A pak jsou to úrazy od zapáleného ohně, třeba táboráku.

Olej nehaste vodou, k ohni nechoďte v pantoflích a v oblečení z umělých vláken Přečtěte si také:

Olej nehaste vodou, k ohni nechoďte v pantoflích a v oblečení z umělých vláken

V kampani 70 stupňů Celsia připomínáte pravidlo dospělé ruky. Proč je dobré jej znát?

Závažnost úrazu je dána rozsahem popálené plochy. Čím větší je plocha, tím je popálenina horší. Jenže zrovna u dětí, které mají malý povrch těla a při úrazu často rodiče jednají v panice, je někdy těžké ihned poznat závažný úraz, jenž dítě ohrožuje na životě. Za takový považujeme ten, který zasahuje více než pět procent povrchu těla. Povrch dětské dlaně představuje zhruba jedno procento. Protože ale ve stresu maminky nebudou tu ručičku dítěte obtiskávat, tak jsme jim řekli, že do ruky dospělého se vleze zhruba pět dětských dlaní. A tak když ji přiložíte k tomu postiženému místu a vidíte, že je větší než vaše dlaň, tak ihned volejte záchranku. 

To znamená, že to pravidlo říká maminkám: Podívejte se na tu popáleninu, pokud přesahuje u dítěte velikost dlaně rodiče, zavolejte záchranku. Pokud ne, chlaďte ji a běžte k lékaři. Protože ono zase volat záchranku kvůli každému puchýři není úplně dobré.

Popáleniny a opařeniny jsou ale záludné v tom, že jejich rozvoj pokračuje, i když už kůže není v kontaktu s horkým. Lze se tedy skutečně na to pravidlo spolehnout, když skutečný rozsah toho úrazu půjde vidět až se zpožděním?

Ano, ale berte v potaz, že jakmile je poškozený kožní kryt, tedy kůže se sloupává, okamžitě volejte pomoc. Ale i když záchranku nevoláte, je dobré navštívit lékaře, protože do rány se může dostat infekce, což je nejčastější komplikace hojení.

Proč jsou popáleniny horkým tukem, včetně třeba mastného vývaru, horší než horkou vodou?

Je tam velký rozdíl. Popáleniny od omastku jsou hrozné, protože po nich vždy zůstávají trvalé následky. Je jen otázkou, jaké. Tuk dosahuje mnohem vyšších teplot než voda. Navíc na pokožce ulpívá a dá se velmi špatně sundat. I u horké vody může opařenina vzniknout během jedné vteřiny. Stačí k tomu tekutina o teplotě 70 stupňů Celsia, což je teplota kávy nebo čaje tři minuty po zalití. 

Jaká popálenina pak může být od rozpáleného oleje, který má 250 stupňů Celsia, a ještě se špatně smývá? Čím vyšší je teplota zdroje popáleniny a čím delší je jeho kontakt s kůží, tím je úraz horší. U omastku je vyšší obojí, takže má vyšší potenciál a ještě delší čas na to, aby organismus poškodil. Popálenina je proto hlubší, destrukce tkáně větší. Musí se operovat, odstraňuje se více odumřelé tkáně. Je třeba transplantace kůže. Léčba je delší a pacient má vždy jizvy.

Někdy stačí zraněnému jen zaklonit hlavu, říká záchranář. Zapadlý jazyk je nesmysl Přečtěte si také:

Někdy stačí zraněnému jen zaklonit hlavu, říká záchranář. Zapadlý jazyk je nesmysl

Zároveň jsou horší úrazy, které vznikají ponořením do horkého, než polití horkým. Proč?

Ruka politá horkou omáčkou, nebo ruka ponořená do ní. Obojí je špatně, ale při ponoření je ten úraz horší, protože taková popálenina je cirkulární. To znamená, že na ruce nebo třeba i prstu ji máte dokolečka, tedy spojenou. Spolu s ní vznikne také otok, ten ale při cirkulární popálenině nemá kam se rozlévat, tlačí proto na cévy a nervy a ruka může odumřít. Proto se cirkulárních opařenin jako lékaři bojíme.

Kvůli infekci by si lidé neměli na popáleniny dávat nic jiného než sterilní krytí? U popálenin a opařenin se traduje řada babských rad.

Lidé si popáleniny či opařeniny potírají třeba kávou, moukou, jablkem… To, prosím, nedělejte. Jakmile je kůže stržená, její ochranná funkce je porušená a může přijít infekce. Neříkám, že kvůli tomu musíte hned za námi do centra Prahy, ale jeďte minimálně na chirurgickou ambulanci, kde vám tu ránu sterilně ošetří, podají vám antimikrobiální prostředky, pozvou vás na převaz. A ne, že to doma budete patlat vaječným bílkem.

VIDEO: Co dělat při opaření nebo popálení?

Zdroj: YouTube

Čemu je lepší se ještě vyhnout?

Stává se nám, a týká se to úrazů dětí, že ti blízcí je bezprostředně začnou chladit. Ale takovým způsobem, že třeba celé dítě strčí do studené vany, čímž jej podchladí. Obzvláště děti jsou k podchlazení obecně velmi náchylné, a pokud jim chladíte celé tělíčko, tak je velmi rychle podchladíte. Pak dochází k tomu, že se cévy stáhnou, proto do popálené oblasti teče méně krve a popálenina se zhoršuje.

Chladit tedy ano, ale jen lokálně. To znamená zhruba do pěti procent povrchu těla. Většinou obličej, ruce, krk, ne víc. Zbytek těla naopak zabalit a bránit ztrátám tepla, protože prochlazení může zhoršit celkovou situaci pacienta.

Jak je to se strháváním oblečení z někoho, kdo je popálený?

Při opařenině je lepší ho skutečně sundat, protože tím zamezíte dalšímu kontaktu kůže se zdrojem tepla. Ale když vidíte, že je to nejde, tak s tím nic neuděláte. V takovém případě bych popálené místo chladil přes to oblečení, abych snížil teplotu zdroje.

doc. MUDr. Robert Zajíček, Ph.D.

Přednosta Kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Na tomto pracovišti pracuje od roku 1999, od roku 2015 jej vede. 

Od počátku kariéry se specializuje na léčbu popálených dětí, absolvoval zahraniční stáže v USA, Kanadě i Německu. V roce 2002 založil neziskovou organizaci na pomoc popáleným dětem Bolíto, jež je autorem či spoluautorem kampaní 70 stupňů Celsia, Elektrický oblouk nebo Jedna blbá fotka věnovaná mladým lidem popáleným kvůli lezení po vagónech.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka Vitalia.cz. Vystudovala žurnalistiku a češtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci, pracovala v Deníku, na webu TV Nova a iDNES.cz. Píše o zdravotnictví. Je držitelkou novinářských cen Psychiatrické společností ČLS JEP za rok 2021 a 2022. 

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).