Hlavní navigace

Plast je možná nejlepším řešením. Eliminujme obaly, které nemůžeme dále využívat

Sdílet

 Autor: Depositphotos.com
Okurky v igelitových obalech mohou v době, kdy se hojně řeší plasty, mnoho lidí pěkně zlobit. Považují je za zbytečné, ale je to pravda? Jak se u nás bojuje s plasty v obchodech a jaké jsou plány na snižování (nejen) potravinového odpadu?

Podle evropské asociace výrobce plastů PlasticsEurope (PE) se v Evropě v roce 2017 vyrobilo 64,4 milionu tun plastových obalů, z toho bylo 7,4 % PET obalů. Od roku 2006 do roku 2016 vzrostla míra recyklace plastových obalů o 74 %. Jak stojí ve zprávě PE, i evropští výrobci plastů jsou odhodláni zajistit vysokou míru opakovaného použití a recyklace u 60 % plastových obalů, a to do roku 2030. Což by mělo vést k dalšímu z cílů, a sice stoprocentnímu opětovnému použití, recyklaci a/nebo využití všech výrobků či plastových obalů v EU, Norsku a Švýcarsku do roku 2040.

Produkce odpadu obalového ale úzce souvisí s odpadem potravinovým, právě obaly totiž pomáhají předcházet plýtvání potravinami, upozorňují odborníci. Jak najít rovnováhu mezi snižováním potravinového odpadu a obalového odpadu? Kdo a jak se snaží plasty eliminovat v potravinářském průmyslu? Informace jsme hledali nejen na mezinárodní konferenci Central Europe Food Waste Conference 2019, kterou pořádala společnost Tesco.

Špatně recyklovatelný obal? Výrobci budou platit víc

„Stát má jasno v tom, že nemůže blokovat uvádění různých druhů a materiálů na evropský trh. Česká republika bude do budoucna dávat přednost takovým obalům, které jsou jednoduše recyklovatelné, zpracovatelné a jednodušeji dále znovu využitelné jako druhotná surovina,“ uvedl Jaromír Manhart, ředitel odboru odpadů z ministerstva životního prostředí. Výrobce, který uvede na trh špatně recyklovatelný obal, bude platit vyšší poplatky vyplývající ze zákona o obalech.

Galerie: Bojkot plastů v obchodech

Ministerstvo chce mít dohled třeba nad polyethylentereftalátem, tedy PETkami, které jsou obalovány tzv. PVC rukávy. Typicky jsou do nich balena dětská pitíčka, jako je Kubík Play, Kubík Water, Jupík, ledové čaje Lipton atp. Tato folie jde z lahve špatně sundat a není ji tak možné zrecyklovat – leda by uvědomělý konzument tento „rukávek“ před vytříděním z lahve sundal. Naštěstí už dnes výrobci sami hledají alternativní řešení, buď „rukávek“ nevyužívat, nebo ho vyrábět ze stejného materiálu, jako je samotná lahev, tedy z PET.

Doporučovanými obalovými materiály jsou hlavně papír a takové plasty, které se dobře zpracovávají, například polypropylen či polyethylen.

Plast je možná nejlepším řešením

Podle odborníků tedy možná nejsou problémem plasty jako takové, ale jejich enormní množství, které produkujeme, a také kombinace různých materiálů, které znemožňují jejich recyklaci a další využití. „Plast býval zázrak, dnes je strašák. Měli bychom zaujmout systematický postoj, jak snižovat dopad na životní prostředí; plast je recyklovatelný a je možná tím nejlepším řešením,“ uvedl Richard Swannell, ředitel Waste and Resources Action Programme (WRAP), firmy, která se celosvětově zabývá mimo jiné regulací odpadů.

Dobrým příkladem je v úvodu zmíněný obal na okurce. Celé řadě lidí vadí, přijde jim zbytečný, ale tak jednoznačné to není. Zatímco okurka bez obalu by klidně mohla skončit v potravinovém odpadu, protože si od utržení udrží svou svěžest jen asi tři dny, obal její životnost prodlouží: „Dva gramy obalu prodlouží životnost okurky o dva týdny. Pojďme se soustředit na recyklaci,“ říká Richard Swannell. Tak jako nakládáme s kovem a papírem, je třeba nakládat i s plasty. „Eliminujme obaly, které nemůžeme dále využívat. Šetřeme zdroje. To je pro nás budoucnost,“ doporučuje.

Podle Jaromíra Manharta není řešením ani náhrada konvenčních plastů za kompostovatelné. „Máme o nich velké pochybnosti. Ukazuje se, že kompostovatelné tašky a obaly, které jsou označeny jako biodegradabilní, vůbec nedegradují, resp. degradují na produkty, které jsou ještě horší než původní materiál. Do životního prostředí se nevnášejí jen mikroplasty, ale i makroplasty,“ říká zástupce ministerstva životního prostředí a z tohoto důvodu nás žádá: „Do bioodpadu nikdy neházejte plastové sáčky, které jsou označené jako biodegradabilní.“

Jaký je rozdíl mezi kompostovatelným a biodegradabilním plastem?

Laicky řečeno, jsou-li plasty označeny jako biodegradabilní, neznamená to ještě, že jsou kompostovatelné. Týká se to především levných odnosných tašek, které jsou vyráběny ze směsi PE a organické hmoty, která zajišťuje degradaci plastu (PE a škrob z tapioky, kukuřice, brambor a jiné degradující kopolymery). Takovéto tašky se sice rozloží, ale nelze je kompostovat v domácím kompostu a problémy dělají i v průmyslových kompostárnách. Navíc nejsou často paropropustné a pro separaci bioodpadů za účelem kompostování jsou tedy nevhodné.

Kompostovatelné biodegradabilní plasty jsou materiály, které splňují podmínky biodegradability podle ČSN EN 13432 a jsou na základě splnění požadavků uvedené normy využitelné ke kompostování. Tyto materiály jsou vyráběny především ze zemědělských produktů. Jedná se tedy o plně obnovitelné přírodní zdroje a jejich produkce pomáhá ozdravění životního prostředí. Kompostovatelné plasty podporují systémy odděleného sběru bioodpadu za účelem kompostování, ze kterého vycházejí další výhody pro životní prostředí.

Zdroj: Nakompost.cz

Plasty eliminují i v řetězcích

Eliminace plastů ale nepřichází primárně od koncových spotřebitelů, nýbrž od výrobců. Pro ně jsou už teď motivační vyšší poplatky za špatně recyklovatelný obal, viz výše; prostředníkem, který může značnou část obalů eliminovat, jsou pak obchodní řetězce.

Tesco se například zavázalo, že do roku 2025 bude vyrábět obaly pro produkty vlastní značky z plně recyklovatelných materiálů a zajistí, aby veškerý papír a lepenka v jejich provozech pocházely ze 100% udržitelných zdrojů. Už teď má Tesco své džusy a smoothies v nových lahvích vyrobených z r-PET materiálu, polyesteru vyrobeného s využitím recyklovaných plastových obalů, zejména těch nápojových. Taková změna, která se pro někoho může zdá jen kapkou v moři, ale znamená, že v České republice je o 3287 kilogramů plastů méně.


Autor: Vitalia.cz/Karel Choc

Vlevo potištěný obal – hůře recyklovatelný, vpravo nepotištěný obal, snadno recyklovatelný. Lahve vod vpravo jsou navíc o dva a půl gramu lehčí

Plasty u lahví svých výrobků omezuje i Lidl. „Možná si toho nevšimnete na první pohled, ale když si vezmete naše balení šesti vod, tak u něj nastala změna. Obal není potištěný, což je snazší pro recyklaci. Snížili jsme tloušťku folie a také tloušťku samotné PET lahve o cirka dva a půl gramu. Tímto snížením jsme dosáhli úspory tří set tun plastu ročně, jde tak o více než deset milionů lahví,“ řekl Michal Farník, jednatel Lidlu.

Když se papír nahradí plastem, nemusí to být špatně

Dobrou variantou, jak snížit množství tzv. interních obalů, je využívání plastových přepravek na přepravu ovoce a zeleniny. Ty využívá například Tesco. Prázdné přepravky dopraví svým pěstitelům, ti je naplní a odešlou do distribučního centra, odkud putují rovnou na pulty do prodejen. V Lidlu festovní kartonové obaly na ovoce a zeleninu ve skladech skartují. „Každá prodejna má své lisy, balíky odcházejí do centrálních skladů a odcházejí na zpětnou recyklaci,“ popsal nám Michal Farník.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz se zaměřuje zejména na kvalitu potravin a kvalitu jejich prodeje. Věnuje se také zdravotní problematice.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).