Hlavní navigace

O princi, Popelce a těch druhých

Sdílet

Používá se jako default perex rubriky Vztahy a sex.
Je zajímavé sledovat, jak s rostoucím věkem a přibývajícími zkušenostmi člověk mění své názory na vztah a své požadavky na ideálního partnera. Svádět to na před očima se měnící dobu ale nemá smysl. Tu si totiž měníme sami. Takže jak je to s těmi vztahy? Chce snad dnešní vztahuchtivý člověk něco jiného, než chtěl před deseti patnácti lety? Odpověď je jednoznačná - chce.

Takže jak že je to s těmi vztahy? Chce snad dnešní vztahuchtivý člověk něco jiného, než chtěl před deseti patnácti lety? Odpověď je jednoznačná – chce.

V pátrání ani nemusím chodit daleko. Když jste se dětí ve školce před takovými deseti lety zeptali, jaký by měl být jejich ideální partner, nejspíš vás to vrátilo zpět do pohádek. Zatímco holčičí část si vystačí s hodným, hezkým a bohatým majitelem koně, nejlépe princem, klučičí část volí někoho, jako je jejich maminka, tedy starostlivá, milá a usměvavá bytost, která navíc umí dobře vařit, prát svetry, uklízet a tak dále a tak dále. Ano, některým z nás to opravdu zůstalo až do dospělosti. Zajímavé ovšem je, co mezi oním prvním požadavkem na budoucího partnera a dnešními požadavky vlastně bylo. Jak dlouhou a obtížnou cestu mezi vztahy jsme museli ujít, než nám došlo, že pokud na svých očekáváních neslevíme, budeme nejspíše napořád sami? Některým stačí doba kratší, jiným naopak nestačí ani desetiletí. Ale tak to prostě chodí.

Vztahy-a-sex-glosa-princOd zcela nevinných dětských mouder však uplyne ještě hodně vody a v dnešní době i nebývale velký počet zkušeností a zjišťování, jak moc jsme kdy byli naivní, když jsme chtěli to a nebo tamto. Prince na bílém koni dnes vystřídal pohledný mladík ve výkonném voze (ale koně byly zachovány), maminčiny koláčky zastínila hrdinka počítačové hry, která už od pohledu neumí uvařit ani vodu, stará se leda o sebe a je profesionálka v drsném výrazu. Když se pak člověku „poštěstí“ někoho na způsob svého ideálu potkat, většinou to má za následek kromě silného otřesu i naprostou absenci dalších podobných přání. No ano. V duchu známého klišé „Nikdo není dokonalý“ se musíme smířit s faktem, že dokonalost bez špetky neřesti neexistuje. Vždycky se najde nějaká moucha. Nebo jen muška, která bude překážet. Člověk není z vosku. Obvykle.

O to více mě baví pozorovat po několika letech přerod názorů na vztahy. Jedna má známá, která samozřejmě také chtěla všechny ty ctnosti a krásy, o kterých sní každá žena, respektive dívka, je ideálním příkladem. Dnes se totiž spokojí s faktem, že jí přítel bere jako svobodomyslnou bytost, která může mít vlastní sny a vlastní plány. Nepotřebuje vedle sebe modela s posledním módním výstřelkem a autem jako koráb, protože ví, že by s ním neměla to, co má ve vztahu s „obyčejným“ klukem. Svého přítele si pak váží hlavně proto, že se nevymezuje vůči ženám a bere je jako „plnohodnotné tvory“, kteří to mají v životě stejně těžké i lehké, jako muži. A to je právě to nové, co dnes člověk hledá. Porozumění. Novátorství. Snad i lehkou změnu myšlení?

Vztahy-a-sex-glosa-obrysyAle co si budeme povídat. Člověk dnes také myslí hodně do budoucna a nevědět, kam pojedete na dovolenou za 2 roky je pomalu hřích. „Chtěla bych hodného a hezkého manžela, ale zároveň aby nás měl umět uživit,“ mohla by znít odpověď dnešního dítěte. Hodnost ještě nikdy nikoho neuživila, to je pravda, ale proč hned být tak vybíravou? V praxi to pak stejně chodí tak, že když už najdeme někoho hodného, chtěli bychom mu přidat ještě špetku vášně a celé by to mohlo být zahalené jistotou. Hmm, to se ale úplně neslučuje, že? Nebo minimálně ne déle než několik měsíců ve fázi zamilovanosti. Jiná má známá má přesně tenhle problém. Ve vztahu má všechno to, co by jí kdejaká jiná dívka i žena záviděla. Jedno jí ale chybí. Vášeň. Co tedy může dělat? Nechat svého bezvášňového přítele a vrhnout se do nějakého krátkodobého pobláznění, ve kterém kromě vášně už nic víc není? Pokusit se najít někoho, kdo má všechno a nejlépe dvakrát více? No, to by se nahledala. Vyřešila to jako racionálně uvažující bytost. Zkrátka se s tím smířila. No co, vášeň sem, vášeň tam. Však ona se zase objeví.

Takže co že to dnes člověk chce od vztahů? Pohádková přání vystřídala přání rozumového charakteru. A nejen k téhle změně došlo. Člověk se totiž během své cesty mezilidskými vztahy naučil rozlišovat mezi tím, co od vztahu skutečně očekává a co naopak ve vztahu nechce. Zjednodušeně řečeno, vztahy, ať už dobré nebo špatné, nám někdy pomohou v definování ne toho, co ve vztahu chceme, ale toho, čemu bychom se rádi vyvarovali. Ono to hledání jehly v kupce sena pak může být i mnohem jednodušší.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autorka během své krátké redaktorké dráhy vystřídala psaní recenzí pro tištěný hudební časopis za internetový server Vitalia.cz. Mezitím také přispívala do norského školního časopisu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).