Tělo paní Soni (72) začalo hlásit, že něco není v pořádku, před pěti lety během dovolené v Praze. „Nafouklé břicho, přitom ale pocit hladu, a tlak po jídle. Pocit, že se něco změnilo,“ popisuje.
Co se dozvíte v článku
První diagnóza zněla: zánět slinivky, po léčbě potíže ustoupily, ale časem se opět vrátily. Při dalších kontrolách lékaři objevili ložisko, které se postupně zvětšovalo. Druhý odběr vzorku už přinesl jasnou zprávu – zhoubný nádor.
„Pan doktor po sdělení diagnózy hned dodal, že mne urychleně předá do Prahy, aby se operovalo co nejdříve. To mi dalo velkou naději. Věděla jsem, že čím méně se bude čekat, tím větší mám šanci. Na operaci jsem se upřímně těšila. Říkala jsem si: ať už je to za mnou. Věřila jsem, že až to ložisko odoperují, zase se vrátím do normálního života.“
Operace, která změnila všechno
„Než byl stanoven termín operace, dojížděla jsem do nemocnice na předoperační vyšetření, kde zjišťovali, jak jsem na tom fyzicky i psychicky. Doporučili mi, abych se co nejvíce udržovala v kondici, protože tělo operaci lépe zvládne. Začala jsem chodit na dlouhé procházky s pejskem, cvičila a doma jsem jezdila na rotopedu. Každý den jsem si říkala, že to dělám pro sebe – abych byla připravená a silná.“
V prosinci 2020 podstoupila Soňa rozsáhlou operaci, při které lékaři odstranili část slinivky, žlučník, dvanácterník i část tenkého střeva. „Operace dopadla dobře. Pan profesor Martin Oliverius mi nepochybně zachránil život,“ říká s velkou vděčností.
Následné týdny po operaci byly složité – pobyt na JIP, velká jizva, pomalé učení se znovu jíst a komplikace s trávením. Pomohly enzymy nahrazující funkci slinivky, ale největší pomocí byla podle ní rodina. „Manžel mi byl velkou oporou. A moje starší dcera, zdravotnice, pečovala o moji jizvu, vařila, byla u nás několikrát denně. Druhá dcera přijela z Budějovic, aby mi také pomohla. Věděla jsem, že nejsem sama.“
Chemoterapii tělo nezvládlo
Přestože po operaci nebyly nalezeny žádné zbylé nádorové buňky, lékaři doporučili zajišťovací chemoterapii, kterou Soňa začala podstupovat v únoru 2021. „Po dvou dávkách jsem byla úplně na dně. Horečky, zimnice, plísně v ústech, ztráta váhy, omdlévání při chůzi. Moje tělo to prostě nepřijalo.“ Léčba tedy byla ukončena a pro Soňu začala cesta zpátky k fyzické síle – pomalá, nenápadná, každodenní.
Je přesvědčená, že velmi důležité bylo to, jak o nemoci přemýšlela a mluvila. „Já jsem nikdy neřekla: mám rakovinu. Řekla jsem: mám ložisko, které odstraní a bude po něm. Když si nemoc přivlastníte, usadí se ve vaší mysli. Já jsem jí tu možnost nedala.“
Od operace uplynulo pět let a Soňa se zcela zotavila. „Stále se snažím něco plánovat a negativní myšlenky odháním,“ dodává s usměvem a vzkazuje všem, kdo se ocitnou v podobné situaci: „Nebojte se říct si o rychlá vyšetření a nenechte se odbýt. U této nemoci jde o čas. A hlavně – věřte, že dobré konce existují. Já jsem toho důkazem.“
Důležitá je rychlost
Chirurgická léčba je v současnosti jedinou léčbou, která dává nemocným naději na vyléčení. Karcinom slinivky břišní se vyvíjí velmi rychle, proto je klíčové, aby pacienti, u nichž je operace indikována, podstoupili zákrok co nejdříve.
Přečtěte si také:
Běží prevence zaměřená na odhalení nádoru slinivky, jakým trpí expremiér Topolánek
Podle profesora Martina Oliveriuse, onkochirurga z Chirurgické kliniky 3. LF UK a FNKV v Praze, je dalším klíčem k úspěchu centralizace péče: „Díky specializaci některých chirurgů na tuto problematiku a díky úzké multidisciplinární spolupráci, je dnes možné dosáhnout plného odstranění nádoru. Kvalitní návazná péče pak pomáhá zkrátit rekonvalescenci a umožňuje plný návrat do života. Pro zajištění nejlepší možné léčby je však nezbytné, aby byl každý pacient s potvrzenou diagnózou neprodleně odeslán do jednoho z Center vysoce specializované péče v hepatopankreatobiliární chirurgii,“ vysvětluje odborník.
Koordinátoři dostupnosti péče
Zmíněná centra patří do sítě Komplexních onkologických center (KOC). Ta od ledna 2026 budou zaměstnávat koordinátory dostupnosti onkologické péče, kteří pacienty provedou cestou diagnostiky k léčbě. Organizace Hlas onkologických pacientů v letošním roce pomohla prosadit, aby vytvoření této pozice patřilo k podmínkám reakreditace KOC od roku 2026.
„Koordinátor dostupnosti péče je klíčovou osobou, která provází pacienta diagnosticko-léčebným procesem a ve spolupráci s lékaři zrychluje zahájení léčby. A to především u diagnóz jako je karcinom plic, triple negativní karcinom prsu a rakovina slinivky. Věříme, že zavedení koordinátora dostupnosti péče do každého KOC je milníkem, který pacientům významně pomůže napřímit jejich cestu systémem a zrychlit přístup k diagnostice i léčbě,“ doplňuje Petra Adámková, předsedkyně Výboru HOP.
Cesta pacienta radí, kam se obrátit
Kromě toho HOP vytvořil spolu s předními odborníky Cestu pacienta s karcinomem slinivky břišní. "Praktického průvodce představujeme při příležitosti Světového dne rakoviny slinivky břišní, který letos připadl na 20. listopad, kdy také odstartovala naše dlouhodobá osvětová kampaň Pankreas je slinivka. Cílem je informovat veřejnost o problematice tohoto onemocnění a poskytovat informace o tom, jaká vyšetření by měla být provedena při důvodném podezření na onemocnění a která specializovaná centra doporučuje Hlas onkologických pacientů pro chirurgickou léčbu,“ dodává Adámková.
Vedle léčby je důležitá také péče o psychiku pacientů. „Až u třetiny nemocných je třeba podávat antidepresiva nebo jinou podpůrnou léčbu. Psychosociální podpora má významné místo také u pacientů v následné péči po ukončení protinádorové léčby – ať už jde o řešení situací spojených s návratem do aktivního života, především do zaměstnání, ale také práci s obavami z návratu onemocnění,“ vysvětluje Šárka Slavíková, předsedkyně spolku Amelie, který je členem HOP.
Rakovina slinivky
Slinivka břišní (pankreas) je orgán uložený hluboko v dutině břišní, který pomáhá trávit potravu a zároveň reguluje hladinu cukru v krvi prostřednictvím hormonu inzulinu.
Karcinom slinivky nejčastěji postihuje osoby nad 60 let, medián věku při stanovení diagnózy je 75 let.
Příčiny jsou mnohočetné (multifaktoriální) – uplatňuje se genetická dispozice, kouření, dlouhodobá cukrovka, obezita, vyšší věk a nevhodná strava.
Přibližně 10 % případů souvisí s rodinným výskytem onemocnění nebo vzácnými dědičnými syndromy.
V časném stadiu se nemoc obvykle neprojevuje žádnými příznaky.
K varovným signálům, které by měly vést k návštěvě praktického lékaře, patří:
- nechtěné hubnutí,
- nově vzniklá nebo zhoršující se cukrovka,
- bolest v nadbřišku nebo v zádech,
- mastná, světlá nebo silně zapáchající stolice,
- tmavá moč, svědění nebo zežloutnutí kůže nebo očního bělma.
Včasné rozpoznání a rychlý postup k léčbě zásadně zvyšují šanci na úspěch.
ČLÁNKY DO MAILU