Hlavní navigace

Modrá lež – barva manipulace

Tomáš Novák

Z USA se nejen v psychologické literatuře začal prosazovat termín „modrá lež“: je to v podstatě lež nevinná, přesto ne neškodná. Spisovatel Jaroslav Foglar zase stvořil „modrý život“, založený mj. na konání dobrých skutků. Z psychologické praxe znám však dost filutů, kteří si z dobrých skutků vytvořili nástroj manipulace a vydírání okolí.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Starověk zřejmě neznal modrou barvu. Homér se o ní nezmiňuje. Pro nás – ba i pro naše předky, kam až paměť sahá – je naopak modrá barvou velmi sympatickou. Modrá je dobrá… ne ovšem každá.

Působí klidně, pohodově, vyvolává příjemný neohrožující pocit. Není agresivní. I zde jsou rozdíly. Světle modrá je barvou oblohy, vyrovnaného postoje ke světu a celkové pohody. Tmavě modrá je korektní, jakoby vážná, někdy poněkud smutná. Oděv této barvy působí obvykle seriózně, lehce svátečně.

Modrá je určitě dobrá volba pro marketing léků, protože zde hraje barva přípravků velkou roli. Mnohé z nich – jež mají zklidnit rozbouřené emoce – proto co do barvy krabičky připomínají modrou lagunu.

Galerie: Barvy léků taky léčí

Odborná literatura popisuje určité gender rozdíly. Muži preferují čistou modř. Ženám se nejvíc líbí modrá s lehkým přídechem růžové. Pokud chceme nabídnout veřejnosti něco pozitivního, je pro daný účel modrá dobrou volbou.

Jistě to věděl muž se skautskou přezdívkou „Jestřáb“ – spisovatel literatury pro mládež, redaktor a šéf legendárního chlapeckého skautského oddílu Pražské Dvojky Jaroslav Foglar.

Tvůrce Modrého života

Jsou výročí všeobecně známá, oslavovaná. Bývají i jiná, zcela nenápadná. Mezi ty druhé patří „kulatá“ léta, jež uplynula od vzniku systému životních rad a doporučení s původním názvem „Můj lepší život“. Později – Modrý život. Jeho zásady se poprvé objevily v knize Přístav volá roku 1934. Modrý život byl vlastní hrdinovi onoho díla Láďovi Vilemínovi – poněkud papírem šustícímu, řekněme správnému hochovi. „Aristokratem ducha“ se lze díky onomu souboru požadavků stát, zvládnete-li každý den sedm základních závazků. Tvořivost je možná. K oné sedmičce si lze přidat i další „modré“ aktivity. Základ ovšem tvoří:

7 zákonů Modrého života

  • ranní cvičení – důkladné cvičení minimálně 15 minut
  • čistění zubů – poctivě ráno a večer
  • mytí studenou vodou – do půl těla, otužování
  • slušná mluva – žádná neslušná, vulgární, hrubá slova
  • čestné chování – správné jednání k druhým i sobě
  • dobrý čin – jeden dobrý skutek, stačí nepatrný
  • radostný prožitek – jakýkoliv, něco prožít nebo „zařídit“ pro sebe, nebo i pro okolí

Vše zaznamenáváte do tabulky, porovnáváte výsledky. Hrajete-li sám se sebou fér, můžete srovnávat míru úspěšnosti v minulosti a dnes.

Zásady jsou to bezesporu správné. Blaze by bylo na světě, pokud by takříkajíc zmodral.

S omluvou připouštím, že první asociací na termín „modrý život“ u mne bývá vzpomínka na žertík o skautech. Ti prý, pokud uvidí starou babičku, tak ji převedou přes silnici. Neptají se, zda si to přeje, nebo ne. Ten den by jinak neměli co napsat do rubriky „dobrý čin“.

Vysvětlením oné asociace budiž, že podobných filutů znám z psychologické praxe dost. A co horšího, znám i následky jejich ostentativního skutkaření. Jde o manipulaci v rukavičkách, hlazení do vyhlazení. To vše je okořeněno špetkou narcismu a dramatického smyslu pro gesto.

Dobrodějové „skutkaři“ – ovládnou vás, ani nevíte jak

Tzv. dobrý skutek je jednání zaměřené ve prospěch druhého člověka. Je v souladu se zákony pozemskými a v optimálním případě i s desaterem božích přikázání. Teoreticky samozřejmě může jít třeba i o obchod výhodný pro druhou stranu – s naším vědomím. Odměna za velkorysost není materiální. Spíše jde o dobrý pocit. Ty „jako když najdeš“ při životním bilancování. Kdo pomáhá druhým, pomáhá i sám sobě – přinejmenším žít smysluplně.

No, nekupte to – opravuji – no, nekonejte takto. Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž! Dobrodějové „skutkaři“ využívají jak dobrých, tak i horších vlastností protějšku, úspěchů i neúspěchů, radostí i starostí k jeho trvalému ovlivnění. To posléze směřuje k jednoznačnému ovládnutí. Jsou velmi obětaví, schopní – zejména radou – občas i činem pomoci. To, co pro nás učinili dobrého, si obvykle pouze nepamatují. Oni to spíše registrují a mají vždy připraveno k použití s patřičným citovým vydíráním. U oběti vyvolávají závislost i pocity viny. Únik je těžký.

Vznik psychosomatických onemocnění souvisejících s devastujícím účinkem takových manipulací je dosti pravděpodobný. „Dobrá zpráva“ zní: Když onemocníte, pomohou vám zajistit lékařskou, nebo ještě raději léčitelskou péči. Navíc vám vysvětlí, že nemoc je jen důsledek vašich chyb v (někdy i minulém) životě.

Modrá lež

U modré coby symbolu jisté manipulace ještě zůstaneme. Z USA se v psychologické literatuře začal prosazovat termín modrá lež: je to v podstatě lež nevinná.


Autor: Depositphotos.com

Modrá lež je v klasické podobě projevem dětského lhaní. Jenže modré lži začali používat i dospělí…

Nelze ji sice označit za tzv. svatou – tj. dobře míněnou, v níž dobrý účel světí – ne zcela korektní – prostředky. U modré lži jde v klasické podobě o projev velmi malých dětí – zhruba od tří do šesti. Jde o lži naivní. Z hlediska sofistikovaných dospělých jsou i hloupé. Dítě je volí v situaci, kdy mu pomáhají zvládnout stres, vymluvit se z nějaké šlamastiky, získat něco, co chce, nebo dokonce to, po čem touží. Namátkou vzpomínám na malého chlapce, který několika klukům, s nimiž si chtěl hrát, úspěšně namluvil, že jeho dědeček je Číňan. Tím se stal i pro ony, než on starší, vrstevníky zajímavý a byl mezi ně – zřejmě jako exot – přijat.

Nabízí se – nám dospělým – patřičný nadhled spojený s pomyslným mávnutím ruky. „Však on z toho vyroste.“ Má to háček. V době internetové, v časech, kdy sociální sítě vládnou světu a jeho obyvatelům, roste ochota občanů – byť již věku zralého – modré lži vytvářet. Brát je vážně, doložit je rádoby doličným materiálem rozličných selfíček, ba dokonce jim i věřit. Jistě nejde o žádné velké spiklenecké teorie, hoaxy ani o rafinovaná díla CIA, Mosadu ani jiných tajných služeb. Moc mne mrzí, že se již nemohu zeptat zesnulého profesora Zdeňka Matějčka, jaký je vztah „modré lži“ dospělých a jeho oblíbeného výroku: „Lhát se nemá, ale nemusí se říkat celá pravda.“

Psychologové se shodují v názoru o „širokorozchodném“ působení oněch lží. Přinášejí lháři výhodu v usnadnění zapojení tzv. obranných mechanismů osobnosti do vnímání reality. To, co se děje, si lze takto upravit alespoň částečně po svém. Navíc mohou stmelovat – byť nevhodnými argumenty – sociální skupiny modrých lhářů. Inu, když nás bude víc, nebudeme se bát pravdy nic.

Ze všech barev spektra mám – obdobně jako mnozí jiní – modrou nejraději. Leč pozor – modrá nemusí být vždycky dobrá.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).