Hlavní navigace

Kdo zatím marně hledá hřiby, pochutná si na opeňce

 Autor: Wikipedia.org / Prasopestilence, podle licence: CC BY-SA 3.0
Hřibů ještě moc neroste, netrpěliví houbaři tak mohou vyzkoušet méně známou jedlou houbu – opeňku měnlivou. Kdysi hojně sbíraná houba má výhodu v tom, že roste obvykle ve velkých trsech, takže vám vystačí na guláš i polévku zároveň.
Petr Havel 3. 6. 2020
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Dešťové srážky ve druhé polovině května vylákaly do lesů mnohé houbaře, také proto, že se v médiích vyrojily zprávy o tom, že „rostou“. A kromě toho informovala o růstu hub ve své pravidelné informaci o tom, co lze v našich lesích najít, také Česká mykologická společnost.

Co teď roste

I když přitom mykologové informovali, že lze již najít i hřibovité houby, což potvrzují i nečetné nálezy některých houbařů, moc „klasických hub“, což jsou pro většinu populace právě hřibovité houby, aktuálně neroste. Rozhodně ne po celém území naší země.

Kdo tedy nezná ta správná místa, velkou kořist si aktuálně z lesa nepřinese. Pokud ovšem nesbírá houby poněkud netradiční, jako je choroš sírovec žlutooranžový či různé druhy hlív nebo – opeňku měnlivou.

Galerie: Choroše a jiné méně známé jedlé houby

Ani jmenované houby se zatím příliš nevyskytují, pravděpodobnost nálezů je ale v tomto případě vyšší. Což se týká právě opeňky, která v minulosti patřila v ČR mezi často sbírané houby, a v roce 1970 jí dokonce patřilo třetí místo v mykologickém žebříčku nejoblíbenějších hub. 

Opeňka měnlivá má výstižné jméno

Název opeňka měnlivá je pro tuto houbu mimořádně příhodný. Jde totiž o pařezovou houbu, která roste „kolem pňů“, a to především pňů listnatých stromů. To je jeden z poznávacích znaků, jak ji odlišit od podobných, ale nejedlých až jedovatých pařezových hub.

Druhový název „měnlivá“ ale také napovídá, že jde o houbu velmi variabilní, a proto se její sběr doporučuje spíše zkušenějším houbařům. Kdo se ale naučí opeňku v terénu rozlišovat a sbírat, může se z lesů vracet s „kořistí“ i tehdy, když ostatní jen paběrkují.

Opeňka měnlivá totiž roste téměř po celý houbařský rok, od května do pozdních podzimních měsíců, a lze ji dokonce při příznivém počasí sbírat i v zimě.

Pozor na záměnu

Jedním z důležitých poznávacích znaků opeňky je klobouk, který je po celém svém okraji lemován tmavším prstencem, zatímco střed klobouku je světlejší. Pro ty, kteří již opeňku znají, je typická také její poměrně intenzivní a příjemná vůně.

Opeňku lze nejčastěji zaměnit za jedovatou čepičatku jehličnanovou, na rozdíl od ní jsou ale báze noh (tření) opeňky srostlé. Kromě toho jsou třeně opeňky pokryté šupinkami, zatímco čepičatka má bílé nohy bez šupin. Čepičatka také roste na pařezech jehličnatých stromů, někdy ale na nich také rostou i trsy opeňky, takže stoprocentní rozlišení druh pařezu úplně neposkytuje.

Opeňku si je možné také splést s třepenitkou svazčitou, další mírně jedovatou houbou, která se navíc v našich lesích vyskytuje velmi hojně. Třepenitka má však tmavší, obvykle olivově hnědé lupeny. Ukázky najdete v galerii:

Galerie: Které houby se pletou? Jedlé a jedovaté se podobají

Houbu lze jíst celou

Klobouky opeňky jsou přitom oblíbenou ingerencí do polévek a samozřejmě gulášů, ani nohy ale nemusíme vyhazovat. Lze je totiž usušit, rozemlít a použít jako houbové koření.

Opěnka vyroste i doma či na zahradě

Praktickou vlastností opeňky pak je, že ji dokonce nemusíme ani sbírat v lese, ale lze ji poměrně bez problémů pěstovat doma, dokonce přímo v místnosti. Stačí k tomu jen trpělivost (než se v naočkovaném substrátu plodnice vyvinou, nějakou dobu to trvá) a vlhčené prostředí bez přímého dopadu světla s teplotou mezi 15 až 21 stupni Celsia. Lepší je ale pěstovat opeňky na zahrádce, na stinných a vlhčích místech na špalcích listnatých stromů.

Vůbec nejlepší je ale samozřejmě sbírat tuto houbu přímo v lese. Vzhledem k tomu, že trsy opeňky čítají obvykle několik desítek kusů, stačí nám nález jednoho solidního trsu na guláš i polévku zároveň, a ještě možná něco zbude.

Stačí jen vyřešit dva problémy – najít jej a poznat jej. Řešení prvního z těchto problémů je nyní snazší.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).