Hlavní navigace

Díky kávě a čaji se naši předci neupili alkoholem. Kofein vytvořil moderní civilizaci

23. 11. 2020

Sdílet

 Autor: Paintings Collection Victoria and Albert Museum
Na počátku novověku se Evropa setkala s kávou a čajem (a čokoládou, i když ta sehrála přece jen menší roli). Oběma těmto nápojům v kombinaci s dalšími, v té době se rozšiřujícími komoditami, cukrem a tabákem, vděčíme za docela dost. Ovlivňují i ty, kdo si v nich nelibují, protože mají značný podíl na vzniku moderního životního stylu.

Nakladatelství Academia vydalo na toto téma nedávno knihu Ze zámoří do Čech, která se právě počátkům kofeinových nápojů v Evropě podrobně věnuje.

Dějiny seriózně a zábavně

Autor publikace, historik a přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, doc. Karel Černý, k tématu přistoupil odborně. Nejedná se o žádnou stránku v populárním časopisu, kde se opakují věci dobře známé a k nim se přimíchá, co možná ani není pravda. Vše je zazdrojováno, současně jde ale i o text zábavný.


Autor: Academia

Než psát recenzi knihy a popisovat historické věci (asi každý ví nebo si může snadno dohledat, že čokoláda přišla z Mexika, čaj z Číny a káva z arabského světa; na tato témata ostatně již na serveru Vitalia.cz vyšel rozhovor s autorem knihy), bude snad zajímavější podívat se trochu obecněji na to, co kofeinové nápoje způsobily.

Ochrana před hrůzami vody

Zajímavá shoda okolností je, že všechny tři nápoje dorazily do Evropy cca ve stejné době v 16.–17. století, předtím zde žádné kofeinové prostředky nebyly známy.

V Evropě se na přelomu středověku a novověku hodně popíjelo. V dobách, kdy byl problém se zdravotně nezávadnou vodou, představovaly kvašené nápoje alespoň nějakou ochranu před infekcemi. (Různé bylinné výluhy a převařování si moc popularity nezískaly, šlo spíše o léky než o každodenní nápoje.)

Asi není náhodou, že Evropané třeba na rozdíl od národů východní Asie snášejí alkohol mnohem lépe, však na naše předky v tomto ohledu působil přírodní výběr. V Číně či Japonsku sice měli k dispozici alkoholické nápoje také, ale na denní bázi se před hrůzami vody chránili místo toho hlavně čajem.

Díky kofeinovým nápojům se naši předci neupili

Víno bylo hlavním nápojem starověkých Řeků, Římanů i středověké jižní a západní Evropy. I když obsah alkoholu se lišil a víno se často pilo jako střik, i tak se za standardní příděl fasovaný třeba pro veslaře v Řecku bral litr neředěného vína na den. Ve středověku pili všichni, kdo na to měli, v řadě klášterů se půst nijak netýkal alkoholických nápojů („nápoje na místě obvyklé“ byly někdy k dispozici i bez zvláštního omezení).

U nás se snídala pivní polévka, jakási směs starého piva a chleba, a zapíjela samozřejmě pivem. Pochopitelně nic proti, nakonec samotné zemědělství podle některých teorií vzniklo kvůli pivu spíše než pro chleba.

Alkohol může bez problémů celodenně konzumovat člověk fyzicky pracující nebo voják jdoucí na zteč. Přípitkem lze utvrzovat bratrství a smlouvy, vést v podroušenosti obchodní jednání už ale není úplně ono. Hůře se bude počítat a účtovat nebo obsluhovat stroje. Dalo by se tedy říct, že kofeinové nápoje našim předků nejen umožnily se neupít, ale můžeme je pokládat i za jeden z prvků, které podpořily start průmyslové a vědecké revoluce.

Nějakou psychoaktivní látku člověk ke štěstí potřebuje, čaj a káva se přitom dají na rozdíl od alkoholu pít celý den a uchovat si při tom jasnou hlavu, naopak konzumenta stimulují (alkohol je v tomto ohledu poněkud zrádně obojaký). Nakonec to cítíme i dnes, kdy lidé spolu zajdou na pivo či víno, ale obchod se domlouvá jinde. První londýnské kavárny navštěvovali ve velkém třeba burziáni, vztah ke kavárnám měly i první evropské vědecké společnosti.

Na sladko

Svůj význam zde sehrál i cukr (rovněž psychoaktivní látka zlepšující náladu, i když v poslední době k němu specialisté na zdravou výživu nepřistupují zrovna s porozuměním), který svým rozšířením v Evropě kávě a čaji o pár století již předcházel. Díky tomu mohli kávu a čaj konzumovat ve velkém i lidé, kteří upřednostňovali sladkou chuť.

Třeba Mayové a Aztékové v Mexiku pili čokoládu spíše jako nápoj ostré chuti, i s chilli. Medem ji sladili také, ale medu nikdy nebylo dost. Ve středověku se naopak největší oblibě těšila jídla pálivá, omezená de facto jen tím, kdo si mohl dovolit jaké koření.

V novověku se standardní snídaní stal kofeinový nápoj s pečivem, jedno z toho obvykle bylo sladké (mimochodem to, že čokoláda měla charakter nápoje, pak vedlo i ke sporům, jak je to s ní při půstech). Navíc na rozdíl od Číny mohli Evropané dostat další třídu nápojů pomocí mléka (s tím se kofeinové nápoje moc nekombinovaly ani v arabském světě).

Kávě i čaji se přikládaly kuriózní účinky

Samozřejmě čaj, káva i čokoláda coby novinka byly na počátku v Evropě drahé – dokonce natolik, že se po určitou dobu pokládaly spíše za léky než nápoje.

Samotné účinky přikládané kofeinu ovšem připomínaly terminologii současné alternativní medicíny, něco „čistí/detoxikuje“, něco „zahřívá“, bez terapeutického efektu / praktického významu.

Kuriózní pak je, že nápojům se přikládal účinek spíše podle stereotypu, který měli konzumenti v Evropě spjatý s původní kulturou – čaj „posiloval“, však Číňané jsou přece pracovití a dlouhověcí. Naopak káva měla fungovat opačně, Orientálci (z Blízkého východu) jsou přece naopak lenošní a zženštilí, takže se vyprávěly různé zkazky o tom, jak se kávou lidé zbavili pohlavní síly, včetně vtipů, proč ji místo kastrace nepodávat zvířatům. Naopak ihned bylo zřejmé, že kofeinové nápoje tlumí opilost, od té doby nejspíš existuje i dost kontroverzní rada léčit tímto způsobem kocovinu.

V souvislosti s pohledem tehdejší medicíny na zdravotní účinky kofeinových nápojů si neodpustím jeden citát z výše uvedené knihy:

„Ve stejném svazku Miscellaneí jako Illmer popsal lékař Daniel Crüger (1639–1711) případ pacienta, vysoce postaveného braniborského dvořana, který údajně v důsledku pití čaje upadl do horečnatého onemocnění. Crüger jej nejprve léčil podáváním směsi piva s ředěným roztokem kyseliny sírové, aby ‚posílil jeho žaludek‘. Pak nasadil ještě ‚roh z jednorožce‘, projímadla a přikládání baněk, čímž definitivně zvítězil nad zhoubným účinkem čaje a pacient se kupodivu uzdravil.“

Teprve soustavnější zkušenost s užíváním umožnila zjistit, jak vlastně kofeinové nápoje působí.

Káva a čaj i pro chudé

Pro Evropu měly čaj a káva i ten význam, že šlo o první opravdu globálně obchodované komodity, které opředly svět sítí obchodních vztahů; úspory z rozsahu pak umožnily zlevnění a všeobecnou dostupnost příslušných komodit. Plodiny jsou navíc trvanlivé a účinná látka hodně koncentrovaná, tj. doprava není „objemná“. V 19. století se čaj stal v Anglii hlavní složkou stravy chudých.

Samozřejmě, že za průmyslovou revolucí stojí řada faktorů (vlivný je například pohled přičítající roli protestantismu s jeho důrazem na střídmost, kdy se majetek namísto utrácení dále investuje). Ostatně bychom se mohli ptát, proč průmyslová revoluce tedy neproběhla v „čajové“ Číně nebo v „kávovém“ arabském světě.

Každopádně čaj, káva (a možná i cukr a nikotin) nejspíš sehrály ve vývoji evropské civilizace významnou roli – a i dnes umožňují řadě lidem přežít v práci jako kancelářské krysy a podávat výkony. Slavný maďarský matematik Pál Erdős označil matematiky přímo za stroje, které přeměňují kávu na matematické věty (mimochodem Erdős také užíval amfetamin, ale to až v pozdním věku). S pivem by to asi dlouhodobě nešlo. Byli jsme však v Evropě dost rozumní, abychom ani alkohol kvůli kofeinu nezavrhli…

Autor článku

Vystudoval obor Výživa a stravování na Fakultě potravinářských a
biochemických technologií VŠCHT Praha. Pro server Vitalia.cz sleduje
novinky z akademického světa v oblasti výživy a zdraví, vědecká témata mapuje také coby redaktor webu Sciencemag.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).