Mohou vzácné houby růst uprostřed města? Mohou, jak se ukázalo letos v srpnu, když v jednom z havlíčkobrodských parků vyrostlo asi pětadvacet mimořádně neobvyklých hřibů královských. Narazit na ně je přitom poměrně raritní. Právě na Vysočině se ovšem čas od času vyskytne.
Že jde skutečně o tento druh, potvrdili Havlíčkobrodskému deníku mykologové, mezi nimi například Jiří Pejchal. Následně se houby dočkaly plůtku, aby je někdo omylem nepošlapal nebo snad nevytrhal. Hřib královský je totiž od roku 1992 chráněný a za jeho sběr hrozí až stotisícová pokuta. Mykologové se tak na místo vydávali alespoň pro to, aby si tuhle vzácnost s růžovým kloboukem a jasně žlutou nohou vyfotografovali.
Chodíte na houby?
V minulosti bývala tahle houba hojnější a rostla například v pražské oboře Hvězda. V devatenáctém století zmiňoval přírodovědec Julius Vincenc Krombholz jako další lokality výskytu háje u Tuchoměřic, Zbraslav, Mníšek pod Brdy, vrch Chrbina u Svárova, Tachlovice a Jílové u Prahy. Ještě v polovině minulého století se směl sbírat a prodávat. Hřib královský je totiž jedlý a podle těch, kdo ho někdy v minulosti ochutnali, je to houba výtečná.
Není to navíc jediný hřib, za jehož sběr hrozí pokuta – desítky tisíc mohou teoreticky zaplatit i lidé, kteří by si domů chtěli odnést hřib Fechtnerův nebo hřib moravský. Naopak, za hřib borový nebo hřib bronzový pokuta nehrozí, i když se to někdy mezi lidmi také traduje. Nejsou však chráněné, pouze jsou považované za ohrožené druhy.
Pozor na jedovaté hřiby
Nejznámější z hub, kterým je lepší se vyhnout kvůli tomu, že jsou nejedlé či dokonce jedovaté, je hřib satan. Nápadně bílý až šedý klobouk a červené rourky lákají k vyfocení, ale rozhodně ho nedávejte do košíku – po požití způsobuje prudké zažívací potíže. Podobně problematický je hřib kříšť, který se může objevit ve stejných lokalitách jako chutné jedlé druhy.
Je pravda, že hřib kříšť je za syrova jedovatý jen mírně a že po kvalitním tepelném zpracování – nutných je alespoň 20 minut varu – už není považován za jedovatý vůbec. Ovšem byla by to zbytečná námaha, protože kvůli hořké chuti zůstává nepoživatelný a i tak může způsobovat zažívací potíže.
Nejedlé hřiby mohou někdy mást svým vzhledem – typickým příkladem je hřib žlučník, známý jako hořčák. Na pohled vypadá skoro stejně jako hřib smrkový, ale stačí jediný kousek a celá smaženice zhořkne. Poznat se dá podle světlejšího klobouku a výrazně růžovohnědých rourek.
Většina lidí opravdu zná jako ten špatný hřib pouze hřib žlučník, který někdy špatně nazývají satanem. Nejedlých nebo jedovatých hřibů je však více. Obecně lze říci, že by se lidé měli vyhýbat, či být alespoň obezřetní u hřibů s bílošedou nebo červenofialovou barvou klobouku,
citoval web iDnes mykoložku Terezu Tejklovou.
Domů si nechcete přinést ani hřib medotrpký, který, jak už název napovídá, také patří mezi houby nejedlé. Nejspíš na něj ale vůbec nenarazíte. Tenhle druh patřící mezi hřiby barevné a modrající roste pouze v teplých listnatých lesích nebo na hrázích rybníků v nížinách a pahorkatinách a je poměrně vzácný.
ČLÁNKY DO MAILU