Římané v parfémech koupali psy, později jimi šlechta maskovala zápach

Vůněmi kdysi movitější lidé překrývali pach nemytého těla, umaštěných vlasů plných vší, zaschlé menstruační krve nebo hnisavých vřídků i větších kožních vředů, které se běžně vyskytovaly po celém těle. Chudší lidé si vystačili s bylinkami a vonnými rostlinami, které se dávaly do prádla. 

Parfémy se po staletí dovážely z Orientu nebo vyráběly v prvních lékárnách, případně je z vonných složek míchali lazebníci, ranhojiči, lékaři či alchymisté. Jaká je historie vzniku parfémů a jaký původ mají slavné parfémy?

Kadidlo, myrha a růžový olej

Vůně získávané z esenciálních olejů rostlin a pryskyřice stromů měly svůj velký význam už od starověku, často v souvislosti s náboženskými rituály a obřady, například vykuřováním a pálením pryskyřice. Lidé věřili tomu, že vůně posvátných rostlin přitahují uctívané božstvo a působí i na zdraví a psychiku člověka. 

Přečtěte si také:

Krém za 50 korun může mít složení bezpečné, ale s vaší pletí neudělá nic, říká odbornice

Rostlinné složky se používaly také při pohřebních obřadech a k balzamování těl, velký význam mělo například kadidlo, myrha, růžový olej, jasmínový olej a mnohé další vůně. Možnost se parfémovat měly vysoce postavené osoby a používání parfémů ze vzácných olejů bylo výsadou jen těch nejvlivnějších osob, pro něž bylo nanášení látek na tělo rituálem či poctou.

Vůně se vyráběly také k dezinfekci a léčebným účelům. Za vším stály vonné látky z rostlin, které měly své rozpoznatelné účinky. Extrahované vůně mohly mít i různé skupenství, byly to například vonné masti a oleje, které se uchovávaly ve zdobených miskách a lahvičkách. 

A jak se vyráběly? Staří Egypťané připravovali voňavky a masti tak, že namáčeli okvětní plátky do tuku, který absorboval a uchovával jejich vůni. V Řecku se přípravě parfémů věnovaly ženy a využívaly ingredience dovážené z Egypta nebo Persie. Římané z vyšších kruhů si pak dopřávali nejen parfémované lázně, ale dokonce parfémy vylévali na podlahy a stěny svých domů nebo v nich koupali svoje psy a poníky.

Vonné složky z Orientu

Kolébkou parfémů byl Východ, zejména arabské země. Arabové vymysleli proces destilace vonných složek z rostlin, takže se od té doby parfémy vyráběly ve velkém. První opravdové parfémy vznikaly od 15. století. Od století šestnáctého pak už nastal jejich velký rozmach, kdy se dovážely do Evropy a panovníci i příslušníci  vysokých šlechtických kruhů na ně nedali dopustit. 

Například francouzská panovnice Kateřina Medicejská si velice libovala v parfémech a ovlivnila v tom řadu dalších vysoce postavených žen i mužů té doby. První evropskou zemí, kde se parfémy používaly byla právě Francie. Ovšem parfémy a jejich výroba neměly daleko k tehdy běžnému travičství a výrobě jedů, leckdy se za malým flakónkem s vonným parfémem ukrýval smrtelný jed.

Přečtěte si také:

Maryša nebyla jediná. Nejvíce se trávilo v 17. století ve Francii

Další velký rozmach v oblasti výroby parfémů nastal v 18. a 19. století. To byla doba, kdy se věda: medicína, chemie i farmacie dostávaly na lepší úroveň, proto se vyráběly parfémy i ze syntetizovaných vonných látek a na konci 19. století už parfémy patřily takřka mezi běžné zboží. Kromě destilace se používaly další postupy, například louhování vonných látek pomocí těkavých rozpouštědel, esenciální oleje se lisovaly z rostlin pomocí válce a odstředivky.

Poklad zvaný ambra

Některé základní složky parfémů se však získávaly poněkud podivným způsobem a nebyly zrovna snadno dostupné a levné, dokud se některé z nich nezačaly vyrábět synteticky. Navíc ve své přirozené podobě neskutečně páchly. Šlo samozřejmě o látky ze zvířat. Samotné tyto živočišné složky jsou totiž velmi silně až nesnesitelně cítit. Musí se náročně zpracovávat a ředit než se v malinkém množství použijí do parfémů.

Mezi tyto cenné vonné složky patřila ambra získávaná ze žaludku velryby (vorvaně), která požila sépii či korýše, což je její běžná strava. Nestrávená potrava skládající se z tvrdých schránek se v žaludku obalí slizem a protože není stravitelná, nakonec ji velryba vyvrhne. 

Získávání ambry nebylo snadné. Nejprve dlouho plave v moři, což je pro tu pravou vůni rozhodně žádoucí. Čerstvě vyvržená hmota je totiž v parfumerii bezcenná. Pokud se po delším čase na břehu najde, vskutku hrozně zapáchá – proto se před dalším použitím ještě asi tři roky nechávala větrat na vzduchu a teprve pak se dále  zpracovávala. Nejcennější je bílá ambra. Výrobci parfémů pracují klidně i s šedesát let starými tinkturami.

Brouk a Babka, Orion, Světovar. Poznejte slavné české obchody, pivovary a továrny podle fotografií

Je vám budova na titulní straně povědomá? A víte, kde stojí? Tak směle do našeho kvízu, ptáme se ni v jedné z dvanácti otázek.

Spustit kvíz

Ambra je velmi silnou ingrediencí parfémů, kterou však každý nesnese. A samozřejmě, dnes už se ale stejně jako další složky vyrábí synteticky. Pokud se vzácně pravá ambra najde, je velice drahá a její nálezce má velké štěstí, našel totiž poklad. Ambru v parfémech také nahrazuje rostlinná pryskyřice zvaná labdanum.

Dále se v parfumerii používalo pižmo ze zvířecích žláz, především z těla samce kabara pižmového, což je malý jelen žijící v Asii, zejména v Himalájích. Kapka takového pižma údajně může vonět až čtyřicet let. Dnes už se také vyrábí synteticky. 

Pro výrobu parfému posloužily i cibet nebo castoreum. Tyto látky jsou rovněž živočišného původu. Cibet je složka získaná z podocasního váčku zvířátka zvaného cibetka a castoreum je výměšek lymfatických žláz bobra. Tuto látku používali výrobci voňavek už v 9. století v Arábii. Parfémy s těmito pravými složkami jsou dnes velmi vzácné, protože z etických a ekologických důvodů už není žádoucí kvůli vůni ubližovat zvířatům.