Zakladatel homeopatie, německý lékař a chemik, nabídl světu jemnou léčbu v době krvavých operací bez anestezie, chybějících antibiotik a nadužívání toxických látek.
Samuel Hahnemann (1755–1843) se narodil v Míšni do rodiny malíře místního porcelánu a jeho druhé ženy. Byl jejich třetím dítětem a vždy měl velkou podporu otce ve výchově i vzdělávání. Jevil se jako velmi talentovaný, od mládí hodně četl a věnoval se samostudiu. Ve škole pak vynikal a získal si přízeň ředitele školy, v níž studoval. Uměl několik jazyků a dokonce jej ředitel pověřil tím, aby ostatní žáky vyučoval řečtinu. Ale jeho cesta ke vzdělání nebyla snadná. Kvůli finančním potížím rodiny musel studium v knížecí škole přerušit a odejít načas pracovat do porcelánky. Později ve studiu s podporou samotné školy pokračoval a exceloval.
Medicínu studoval v Lipsku, pak ve Vídni a nakonec v Erlangenu. Studovat medicínu odjel do Lipska s pouhými 20 tolary a cennými radami od otce, aby byl čestný, upřímný a nikdy se nevzdával. Už ve Vídni si udělal vlivné známosti a každého zaujal svou osobností i širokým intelektuálním záběrem: ovládal němčinu, řečtinu, latinu, italštinu, francouzštinu, angličtinu, zajímal se o botaniku, anatomii, chemii, přírodní vědy, filozofii i literaturu.
Znalost jazyků pak využíval k různým překladům. Po dokončení studia hodně cestoval po různých německých městech, často měnil působiště a zabýval se chemií a farmacií, které jej nepřestávaly fascinovat. A dále sám studoval, díky znalosti jazyků se dostal k mnoha cizojazyčným lékařským spisům. Na základě vlastních zkušeností a pozorování publikoval také vlastní medicínské spisy, kterých nebylo zrovna málo.
Jako malárie
Rozhodující událostí jeho života bylo, když onemocněl malárií. Symptomy si však vyvolal sám při experimentování s chininem, na který narazil při překladu spisu Materia Medica. Dozvěděl se, že chinin má velmi hořkou chuť a léčí malárii. Začal tedy užívat větší dávky chininu a zjistil, že si přivodil stejné příznaky jako má onemocnění malárií: horečku, zimnici i celkovou schvácenost.
Aby toho nebylo málo, začal přímo na sobě, ale i na svých studentech dobrovolnících, testovat nejrůznější chemické i vyloženě toxické látky a zkoumat jejich účinky. Díky tomu vznikl jeho zákon podobnosti neboli Similia Similibus Curentur.
A začal tvrdit že látky, které samy o sobě způsobují konkrétní příznaky a reakce těla, mohou v naředěném množství přesně tyto symptomy způsobené různými nemocemi léčit. Takovým způsobem popsal asi devadesát léků. Postupně také zkoumal, jak v duchu své teorie léky ředit, potencovat, a jak důležité je při přípravě jejich protřepávání. Jenomže to se samozřejmě nesetkalo s pochopením lékařů vyznávajících klasickou medicínu. Proto jej odsuzovali a požadovali, aby toho nechal, anebo opustil zemi.
Přesto měl stále dostatek zvědavých pacientů z celé Evropy a jeho léčba podle svědků přinášela výsledky. V Sedmihradsku vstoupil do zednářské lóže a k zednářům se vždy hlásil, po celý život se vzdělával a vítal nové informace. Působil jako uznávaný lékař i v mnoha významných knížecích rodinách.
Snaha potopit Hahnemanna nevyšla
Jedním z významných „nevěřících Tomášů”, které Hahnemann přesvědčil o účincích homeopatie a převedl na svou stranu, byl mladý doktor Constantine Hering, který dostal od vyšších autorit stojících proti Hahnemannovi za úkol prozkoumat jeho výsledky a napsat kritickou práci.
Hering nicméně homeopatii propadl – tvrdil, že výsledky Hahnemannovy práce se shodují s jeho vlastními výzkumy. Uvedl rovněž, že Hahnemann homeopaticky vyléčil jeho vážnější zranění, které utrpěl při jedné pitvě. Zakladatel homeopatie tehdy použil lék Arsenicum Album a Heringa, jenž se následně stal jeho žákem a podporovatelem, podle svých slov vyléčil. Constantine Hering později sám vydal i několik homeopatických spisů.
Galerie: Továrna na homeopatika ve francouzském Messimy
Oženil se v osmdesáti
Nejen profesní, ale také soukromý život Samuela Hahnemanna byl naplněný. Byl dvakrát ženatý a zplodil hodně dětí. Jeho první manželkou byla dcera lékárníka Leopoldina Kuchler, spolu měli osm dětí, druhou ženu si vzal už na prahu osmdesátky a nijak mu nevadilo, že manželka je o dobrých pětačtyřicet let mladší. Jeho druhá žena Melanie d’Hervilly podporovala jeho práci a manželství s uznávaným lékařem rozhodně vítala.
Hahnemann zemřel ve věku 88 let v Paříži obklopen svou četnou rodinou. Příčinou úmrtí byl vleklý zápal plic. Onemocnění začalo bronchitidou, ale postihlo i plíce. Hahnemann špatně dýchal a po několika týdnech zánětu dýchacích cest podlehl. Pohřeb se jeho mnohem mladší žena snažila utajit tak, aby byl neveřejný. Později mu lékaři a kolegové vybudovali čestný pomník.
ČLÁNKY DO MAILU