Hlavní navigace

Estetická operace nemusí přinést krásu, někdy i zohyzdí, říká plastický chirurg

22. 10. 2021

Sdílet

 Autor: se svolením Jana Měšťáka
ROZHOVOR – Plastického chirurga Jana Měšťáka v jeho 77 letech jen tak něco nezaskočí. V rozhovoru pro server Vitalia.cz popisuje, jak estetickou chirurgii mění touha po zisku a proč zvažuje, že skončí s operováním.

Docent Jan Měšťák letos se svým synem, který je rovněž plastickým chirurgem, vydal knihu Rub a líc plastické chirurgie. V souvislosti s plastickými operacemi je totiž často vidět jen to hezké. Modelky, které bulvární média opěvují pro jejich umělý výstřih. Nebo celebrity, u nichž jako by se zastavil čas a ony nestárnou. Nikdo se ale už moc nepochlubí, jak bolestivá může cesta ke kráse být a co všechno ji může zkomplikovat. Včetně toho, že někdo operuje jen kvůli penězům. Nebo operuje, ač by plastickou operaci neměl vůbec provádět, protože nemá potřebnou erudici, či dokonce atestaci. Navíc, jak se mimo rozhovor dozvídám, fotky „před“ a „po“ mohou být upravovány v grafických programech, aniž by na to čtenáře kdokoliv upozornil.

Co by měli zvážit ti, kteří se rozhodnou podstoupit estetickou operaci?

Jestli ji vůbec potřebují. O mně se ví, že čtyřicet až šedesát procent lidí, kteří za mnou přijdou, nakonec neoperuji. Třeba ženy. Řeknu jim něco hezkého a často se stane, že je rozpláču, protože některé se rozvádějí, mají problémy v partnerství nebo mají pocit, že jsou už starší. A já si na každé z nich najdu něco hezkého. Když padesáti procentům zájemců operaci rozmluvím, tak je to pro mě vítězství.

Jaké komplikace před operací nejčastěji řešíte?

Velkou komplikací po operaci může být psychika pacientů, jako například těžké úzkostné stavy. Protože s nimi se pojí také možná pooperační nespokojenost ze strany pacienta. Nebo to mohou být rodinné nebo partnerské problémy, které se projeví také až po operaci. Přijal jsem třeba neplánovaně na kontrolu po operaci nosu mladou maminku, která byla nespokojená se svým operovaným nosem. Přitom jej měla opravdu hezký. Tak jsme si povídali a ona se mi rozplakala, že od ní chce odejít partner, se kterým má malé dítě. A tento svůj bol se snažila přenést do jinak krásně operovaného nosu, protože jiný argument pro svůj neklid nenašla.

Co musí zájemce podstoupit z hlediska předoperačního režimu?

Záleží na tom, co bude operováno. Pokud jde o prsa, tak je pacientka před operací musí mít vyšetřena ultrazvukem, případně i mamologem. Pokud je pacientka kolem 45 let a starší, tak je vhodný i mamograf. Před operací nosu, když je zhoršené dýchání pro vybočenou přepážku, je rozhodně dobře podstoupit vyšetření otorinolaryngologem, který před operací může provést septorinoplastiku. Případně v jedné době s plastickým chirurgem před jeho operací.

Která komplikace třeba i úplně znemožňuje estetickou operaci?

Na prvním místě jsou to jakékoli zdravotní problémy, které by mohly přinést závažné pooperační komplikace, a to bez ohledu na to, o jakou operaci se jedná. Ať je to přílišná nadváha při operaci stěny břišní, obrovských prsů, nebo při liposukci, zánětlivé procesy na kůži při operacích v obličeji, nebo zvětšovacích operací prsů a jiné zdravotní kontraindikace. 

Jaká jsou rizika při operacích a jak často k nim dochází?

Riziko znamená, že je třeba ohrožen život. A to si myslím, že u nás na klinice nehrozí. Máme navíc vynikajícího anesteziologa, který nedovolí, abychom operovali rizikové pacienty, a tím předchází i závažným pooperačním komplikacím.

Na vaší klinice byl případ, kdy mladá žena bezprostředně po operaci prsou zemřela. Tehdy šlo o srdeční vadu, o níž před operací nevěděla ani ona sama. Neukazuje to na nějaké minimální riziko, že před operací nemůžete vědět všechno?

To máte asi pravdu, ale je to výjimka. Je to vzácnost, protože máme anesteziologa, který sebemenší věc řeší. Byl jsem si naprosto jist, že za to nemohl plastický chirurg, který pacientku operoval. Ale nikdy nevíte, co v kom dřímá. Jak to, že zemřou patnáctiletí kluci při tělocviku nebo mladí fotbalisti na hřišti?

Autor: Vitalia.cz/Karel Choc

Lékař Jan Měšťák napsal se svým synem Ondřejem knihu Rub a líc plastické chirurgie. Popisují v ní mimo jiné odvrácenou tvář estetických operací

Píšete, že velké a rozsáhlé operace, jakými jsou poporodní operace stěny břišní nebo redukce velkých prsů, by se neměly operovat na soukromých klinikách. Proč?

Nejde o to, že to jsou velké zákroky. Ženy nám rodí děti a já na nich nebudu vydělávat peníze, protože mají povadlou stěnu břišní. Po porodu je tam téměř vždy diastáza, tedy rozestup břišních svalů. A tu, když budete operovat ve státním zdravotnickém zařízení, tak operaci uhradí zdravotní pojišťovna. Zatímco na soukromé klinice za takovou operaci zaplatí žena 65 a více tisíc korun.

Nebo redukce velkých prsů. Ženy, které ji potřebují, mají kvůli velkým prsům zdravotní obtíže – bolesti páteře, bolesti hlavy a docházejí proto na neurologii, ortopedii, rehabilitace. Takové pacientky jsem všechny operoval na Bulovce, protože to hradí ze zdravotní indikace pojišťovna. Za žádnou cenu neoperuji na soukromé klinice něco, co je možné řešit cestou zdravotní pojišťovny.

V knize ale zmiňujete, že u těchto velkých operací na soukromých klinikách hrozí rizika zdravotní, hygienická, personální

Máte pravdu, protože například při operacích břicha, pokud je žena uložena déle na lůžku bez požadovaného pohybu, může dojít k plicní embolii, která je rozhodně lépe řešitelná v nemocnici.

Jak dlouho trvají nejběžnější estetické operace a která je třeba časově nejnáročnější?

Samozřejmě záleží na zkušenosti operatéra a jeho zručnosti. A také kolik určitých operací již provedl. Já vzhledem k mému věku operuji některé operace mnohem rychleji než mladší plastičtí chirurgové. Třeba facelifting mně trvá hodinu a dvacet tři minut. Čtyři procenta operací nosu dělám pod půl hodiny, což je extrémní čas. Sedm procent dělám nad jednu hodinu a ostatní se mi vejde do té doby. 

Ale co je velmi podstatné, že nesmíte při operaci udělat chybu. Případně, pokud jste ji někdy udělali, poučit se z toho a nikdy ji neopakovat. A to je určitou předností zkušeného chirurga. I když ani zkušený chirurg není neomylný, jak se s tím setkávám u reoperací z jiných pracovišť.

Čím to je, že například vypnutí kůže na obličeji či krku trvá i čtyři hodiny?

Opět záleží na tom, kolik obličejů plastický chirurg operoval. Pro mě je facelifting relativně jednoduchá operace a krátce trvající, protože když máte za sebou více než tisíc těchto operací, tak doba zákroku je u mě poloviční proti méně zkušeným plastickým chirurgům. A to i přes určitou náročnost operace, protože kromě kůže redukujete a vypínáte i tkáně uložené pod ní.

Kdy obvykle jdou pacienti po zákroku domů?

Záleží od zákroku, který provádíte. Obvykle pokud jsou v místním znecitlivění, například po operaci horních víček, není nutná hospitalizace. Naproti tomu, když se jedná o zákroky v narkóze, tak je podle operované kosmetické vady hospitalizace jednodenní i vícedenní. V případě, že by byly nějaké komplikace, což je skutečně zřídkakdy, tak se pacient nechá přijmout v nemocnici na doléčení.

Kolik je po operaci kontrol? A jak často?

Je to individuální a určuje to plastický chirurg. Záleží na tom, zda používá při šití rány nylonové stehy, které se musí po určité době odstranit, nebo stehy, které se samy vstřebají. Pokud jde o stehy, které je nutno odstranit, tak například u operací horních nebo dolních víček je odstraňujeme pátý až sedmý den, obličeje jedenáctý až třináctý den, po modelaci nebo redukci prsů přibližně sedmnáctý den. Sádru po operaci nosu snímáme třináctý den a pacient si ji ještě přikládá na noc po dobu dvou až tří týdnů. Současně ho informujeme o pooperačních masážích nosu. Další kontroly jsou opět individuální a určuje je opět lékař.

Zde je důležité připomenout, že v případě nějakého problému musí být dostupnost lékaře, který kosmetickou vadu operoval. Nebo spojení na naši kliniku, kde je k dispozici službu mající lékař. Nebo přes víkend máme dohodu s nemocnicí na Bulovce, že pacient může být překontrolován nebo i přijat na Kliniku plastické chirurgie. Víme z jiných pracovišť, že pokud není možnost kontaktu lékaře při obtížích, potom mohou nastat i závažné pooperační komplikace.

Jak dlouho trvá, než se pacienti vrátí k běžnému dennímu režimu?

Je to různé. Po miniabdominoplastice může jít druhý den po operaci domů a na vyndání stehů přijít třeba za 14 dnů. Nebo za tři týdny, ale kdybyste seděla rovně, tak už můžete jít do práce.

Při zvětšování prsů záleží, zda se dá implantát pod sval, nebo nad něj. Když je implantát pod svalem, je to o mnoho bolestivější. Sám za sebe, protože upřednostňuji malé velikosti implantátů a přirozenost prsů, které se při pohybu i chůzi pohybují, je dávám nad sval. Samozřejmě záleží také na kvalitě kůže a jejího podkoží. Zatímco u operace prsů s velkými implantáty uloženými pod svalem je pro velkou bolestivost denní režim omezen, tak například bez mého vědomí jsem měl pacientku, která devátý den po zvětšení prsů s implantáty uloženými nad svalem dokonce už lyžovala v Krkonoších. To však není ten nejlepší příklad, ale podstatné je, že u menších implantátů nad svalem je návrat k dennímu režimu podstatně rychlejší.

Jak vybrat estetického chirurga

  • Ověřit si, že má atestaci z plastické chirurgie, případně mu byl udělen certifikát Společnosti estetické chirurgie J. E. Purkyně.
  • Ověřit si, zda lékař má se zákrokem, který chcete postoupit, zkušenosti, tj. zda jej operuje a má za sebou větší počet operací.
  • Zkusit si ověřit pověst lékaře a pracoviště, kde operuje, vodítkem mohou být např. lhůty na konzultace.
  • Zjistit si cenu zákroku: Pokud je příliš nízká, může to značit budoucí problémy, na druhou stranu ani příliš vysoká cena nezaručuje vše bez komplikací.

Zdroj: S využitím knihy Rub a líc plastické chirurgie od Jana a Ondřeje Měšťákových

Jestli jsem to z knihy dobře vyčetla, nejtěžší pooperační komplikace mohou přijít po operaci nosu. Proč tomu tak je, v čem je rhinoplastika specifická?

Je to nejzodpovědnější zákrok, určuje život operovaného člověka. A je to nejobtížnější operace, protože i po čtyřiceti letech operování v nosu nacházím něco, s čím jsem se nikdy nesetkal. Každý nos je totiž jiný. Má odlišné struktury uvnitř nosu včetně obtížně odlišitelné přepážky, měkkost hrotových a křídlových chrupavek či různé poúrazové deformity kostěné části nosu a podobně. Díky zkušenostem s operacemi více než čtyř tisíc nosů musí však být pooperační výsledek prakticky vždy příznivý.

Ale operace nosu není pouze nejzodpovědnějším a nejobtížnějším zákrokem, ale také i nejrizikovější operací. To proto, že právě po operaci nosu se nejvíce ze všech zákroků projevují některé psychické alterace pacienta před operací nezjistitelné. Pamatuji si na jednu pacientku, která si po zdařilé operaci nosu stále stěžovala. Pořád u něj něco cítila, ale já jsem tam nic neviděl a ani necítil, a přitom za mnou přišla třikrát, že tam něco má. Nabídl jsem jí, že ji vezmu na sál, kde byl celý operační tým, aby se jí na to podívali. Na sále ale také nikdo nic nezjistil a každý říkal, že ten nos je krásný. Ona ovšem trvala na tom, že tam něco je. Protože ležela na stole, tak jsem to místo uvnitř nosu umrtvil, trošičku jsem tam řízl a zeptal se, zda vnímá, když jsem tam přejel hrotem nůžek. Řekla, že jo. Tak jsem tu tkáň mírně natáhl, a řekl jsem: „Teď to držím a odstřihnu to.“ Cvakl jsem nůžkami na prázdno, nic jsem nestřihl a omluvil jsem se jí, že jsem jí nevěřil. A ona již za mnou už nikdy nepřišla. To je jen malá ukázka popisované psychické zvláštnosti, se kterou se však po operacích nosů v jiných podobách setkáváme nezřídka.

Píšete také, že jsou chirurgové, kteří neustále opakují jednu a tu samou chybu, přesto se operování nevzdají. Takže viděl jste vy sám třeba nějaké doživotní následky?

Současná plastická, respektive estetická chirurgie je ovládána byznysem. Ten je tak mocný, že se někdy skutečně objevují případy, které zkušený a seriózně smýšlející plastický chirurg nikdy nepochopí. Viděl jsem třeba prsa, která byla extrémně velká až zohyzďující. Když se zeptám jinak šikovného plastického chirurga, proč to udělal, tak mi odpoví, že to chtěla pacientka. Na rozdíl ode mě, já takové nepřirozené zvětšení prsů nikdy neudělám. Extrémně velká prsa z pohledu skromné postavy jejich nositelek jsou více doprovázena různými komplikacemi, které často končí nutností je odstranit. Případně v odstupu několika měsíců je opět dát po zhojení.

Často se setkávám také s případy, kdy plastických chirurg nemá zpětnou vazbu na svoji nedostatečnou zkušenost s operacemi nosu, stále je však operuje a pooperační výsledky jsou téměř vždy nedobré až hrůzné. Opět byznys, který je často hlavní náplní mých přednášek o lékařské etice.

Čím to je, že to chirurg tak přežene? Je to touha po penězích?

Prakticky vždycky. Nebo je to těžká absence estetického vnímání krásy ženy plastických chirurgem. Sám osobně to nikdy nepochopím.

Jak dlouho výsledek operace vydrží? Je to doživotní, když se vše podaří?

Pokud jde například o facelifting, tak u někoho ano. Záleží na mnoha faktorech od genetiky počínaje až po kvalitu kůže. A samozřejmě na věku, kdy byla žena operována. Operoval jsem i lékařky po třicítce a mnohé ženy odmítám i v pokročilém věku. Uvedl bych příklad ženy, která za mnou přišla, že si nadělila k sedmdesátce facelifting. Tak jsem na ni sáhl, udělal manévr na kůži volné na tvářích a řekl jsem jí, že má úžasnou genetiku, ať přijde za deset let. A ona mně odvětila, že jsem „dobrej“, protože to samé jsem jí řekl před deseti lety.

Autor: Vitalia.cz/Karel Choc

Plastický chirurg Jan Měšťák před rozhovorem přednášel studentům medicíny z Univerzity Karlovy

Jak pacient pozná lékaře, ke kterému by neměl chodit?

To nepozná. Skoro dvacet let jsem zkoušel u atestací, ale i v praxi, a vím, jak se někdo chová, jak někteří přehánějí ve svých kvalitách.

Samozřejmě když má někdo dlouhé čekací doby na konzultace, tak to o něčem svědčí. Stejně jako ten, kdo je ochotný operovat všechno. Mám rád přirozenou krásu a jsem zastáncem toho, že estetický zákrok nemá být vidět. Když někdo chce větší prsa, než mu doporučím, tak to neudělám. Stejně tak když má nějakou vadu a já vím, že operace nebude úspěšná, tak ji nedělám. Také považuji za poctivé, když pacientům říkám: „Budete to mít o deset procent lepší, nebo o čtyřicet, ale nepočítejte s tím, že to bude o sto procent lepší.“

Jak velký je v Česku problém, že plastiky dělají obecní chirurgové? Nebo, jak píšete v knize, šarlatáni?

Problém to je. Například je jeden chirurg, který nemá atestaci z plastické chirurgie a na svých stránkách má osobní charakteristiku, že patří mezi nejlepší plastické chirurgy u nás. A uvádí celé spektrum estetické chirurgie, které provádí, ale jeho výsledky jsou skutečně otřesné. A to je opět příklad toho, kam až může někdo zajít kvůli byznysu.

Přibývá nepovedených zákroků? Obracejí se na vás často lidé s žádostí o pomoc?

Strašně často, píšou mi i přes víkendy. Nepovedených zákroků stoprocentně přibývá. Je to tím, že někteří doktoři si za každou cenu chtějí vydělat peníze. Opustí medicínu a pustí se na privát, kde nad sebou nemají žádného garanta, a to je chyba.

Nakolik je problém upřednostňování ekonomického zájmu lékařů?

Velký, jak už jsem opakovaně zmínil. Plastická chirurgie je velice lukrativní obor a já v něm vidím těžkou komercionalizaci. Učím mediky a bývám i při atestacích mladých lékařů. Ti, když na ni jdou, tak mi před atestací slíbí, že zůstanou na klinice a věrni medicíně. Když uspějí, tak za dva týdny po atestaci mně, jako přednostovi kliniky, oznámí, že dávají výpověď a odcházejí do privátu. 

Přitom medicína v plastické chirurgii je o něčem jiném – vrozené a získané vady, úrazy, nádory. Plastická chirurgie je v dnešní době nezastupitelná při léčbě obličejových rozštěpů, při našívání oddělených částí končetin, tedy při mikrochirurgii čili replantacích a při spoluúčasti na nejsložitějších výkonech.

Může pacient nepovedenou operaci nějak reklamovat? Jak?

Pokud je objektivně nepovedená, tak by měl nejdříve oslovit plastického chirurga, který ho operoval. Obvykle by měl reoperaci provést sám bez úhrady pacientem, ale ani to se vždy neděje. Případně by se tento plastický chirurg měl obrátit na jiného, zkušenějšího chirurga, který korekci provede. V nejhorším případě, když nedojde k vzájemnému konsensu, potom přichází řešení soudní.

Když přednáším o různých alternativách vztahu mezi lékařem a pacientem, tak užívám čtyři možné příklady:

  1. Výsledek operace je výborný – pacient je spokojený
  2. Výsledek operace je relativně dobrý – pacient je spokojený
  3. Výsledek operace je velmi dobrý – pacient není spokojený
  4. Výsledek operace je špatný – pacient je nespokojený a vyžaduje nápravu

Prvé dva příklady jsou bezproblémové. Na rozdíl od třetího příkladu, který velmi zatěžuje plastického chirurga a současně časově i mentálně vyčerpává. Příčinou bývají nedobré psychické stavy pacienta, jako jsou úzkosti, čili obscese, deprese, osobní problémy s partnery nebo jiné životní potíže, které se potom přenášejí negativně do vnímání výsledku operace, která je však provedena mnohdy výborně. S tímto bojovat je pro mě nejsložitější, to mi věřte. Po padesáti letech medicíny mě to potom vede k zamyšlení, zda by nebylo nejlépe s operováním skončit. Zdá se mi totiž, že ani stovky děkovných dopisů to nevynahradí.

Řekněte mi na závěr – je krásnější člověk v životě šťastnější? 

Pokud budu hovořit za muže, tak jsem přesvědčen, že žena nemusí být krásná, a přitom nás osloví více než jiné krásnější ženy, protože má pro nás charisma a osobní kouzlo.

Z pohledu plastického chirurga je jakýmsi nepsaným pravidlem, podpořeným chirurgickou praxí, že žena je mnohem citlivější a zranitelnější na jakékoli nepříznivé projevy související s krásou jejího těla i obličeje než muž. Přesvědčivě o tom hovoří naprostá převaha žen vyšetřovaných v našich ordinacích se žádostmi o korekce kosmetických vad ve srovnání s relativně skrovným počtem vyšetřovaných mužů. Je až neuvěřitelné, jak žena po smysluplné operaci kosmetické vady vnitřně rozkvete, jak je najednou plná optimismu a elánu a jak partnerský i rodinný život dostává zcela jiné dimenze.

Čili z tohoto pohledu je především žena v životě šťastnější, pokud se cítí krásná.

Doc. MUDr. Jan Měšťák, CSc.

Je zakladatelem a emeritním přednostou Kliniky plastické chirurgie Fakultní nemocnice Bulovka v Praze, kde založil Centrum komplexní chirurgické péče o ženy s onemocněním prsu. Je také vedoucím lékařem soukromé kliniky Esthé v Praze, kterou spoluvlastní.

Publikoval řadu odborných prací, knih a učebních textů pro posluchače lékařských fakult. Organizoval také 24 vědeckých sympozií v plastické a rekonstrukční chirurgii, na nichž přednášel i světově proslulý plastický chirurg Bohdan Pomahač.

Autor článku

Redaktorka serveru Vitalia.cz.

Vystudovala žurnalistiku a češtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci, začínala jako redaktorka v Deníku, poté na webu TV Nova. Jedenáct let včetně rodičovské pauzy působila v týmu iDNES.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).