Hlavní navigace

Tajemný dr. Barry: provedla první historicky úspěšný císařský řez žena?

20. 7. 2021

Sdílet

 Autor: Creative Commons, podle licence: Public Domain
Opravdu dobrých lékařů nebylo v historii málo. Ale většinou to byli muži. Alespoň v dobách, kdy právě pouze muži mohli vykonávat záslužné lékařské povolání. První rebelkou, která už na počátku 19. století zatoužila po tom být lékařkou, byla Margaret Ann Bulkley, později známá jako James Miranda Barry.

Psal se začátek 19. století a dívce Margaretě toužící po lékařském povolání nezbylo nic jiného, než se vydávat za muže. Na rozdíl od svých jiných lékařských kolegyň v o něco málo pozdější době strávila celý život v kalhotách, pod jménem James Miranda Barry. Pravdu se celý svět dozvěděl až po jejím úmrtí.

První ženská lékařka na světě promovala až 16 let před Margaretinou smrtí

Pozdější James (Miranda) Barry (1789–1865) se narodila v Irsku. A až teprve v roce 1849 promovala první žena, která vystudovala lékařství. Byla jí Elisabeth Blackwellová, která promovala v New Yorku. Tehdy to ale byla ojedinělá záležitost.

Ani její následovnice o mnoho let později to ve svém povolání neměly jednoduché. Druhou ženou, která ji následovala, byla Ruska Naděžda Suslovová. Ta promovala v roce 1867 ve švýcarském Curychu. U nás se to jako prvním ženám podařilo Anně Bayerové a Bohuslavě Keckové, které dosáhly aprobace v roce 1880, ne však na území tehdejšího Rakouska-Uherska.

Z Velké Británie teprve na konci 19. století, kdy byla již Margaret – James Barry – po smrti, promovaly čtyři ženy na lékařských fakultách. Jaký byl vlastně život ženy, která se stala vynikajícím lékařem ještě dávno před prvními lékařkami a která se od doby, kdy poprvé vstoupila na půdu lékařské fakulty, až do své smrti vydávala za muže?

Lékařský diplom získala v Edinburghu v přestrojení

James Barry získal lékařský diplom na univerzitě v Edinburghu v roce 1812 a dále sloužil jako vojenský chirurg v koloniích britského impéria. V průběhu let získal i vysoká vojenská a lékařská ohodnocení a neustále se snažil zlepšovat životní podmínky nejen pro zraněné vojáky, ale i pro místní obyvatelstvo. Proslavilo jej i to, že provedl vůbec první císařský řez, aniž by matka a dítě zemřeli.

Galerie: Historie porodnictví – málokteré dítě přežilo

Jak se ale Margaret vůbec dostala na univerzitu? Pro mladou dívku v této době bylo nejlepší se buď vzdělávat v klášteře a ujmout se práce učitelky či vychovatelky, anebo se dobře vdát. Margaret ale očividně nestála ani o jedno. Navíc se doma objevilo další dítě, o kterém se později spekulovalo, že bylo její vlastní a narodilo se poté, co byla pohlavně zneužita jedním ze svých příbuzných. Margaretina matka pak dítě vychovávala jako své vlastní. Ale to, zda se jednalo, či nejednalo o skutečného potomka Margaret, jsou jen pouhé spekulace. Faktem však zůstává, že při ohledání mrtvého těla lékaře Jamese Barryho byly nalezeny důkazy, které to potvrzovaly – údajně šlo o těhotenské strie.

Možná právě i tento neblahý ženský úděl rozhodl o tom, že Margaret zatoužila prožít svůj život jinak. Možná však v tom bylo něco jiného – svému staršímu bratrovi prý devatenáctiletá Margaret v dopise napsala: „Kdybych nebyla holka, byla bych vojákem!“

Přijala jméno svého strýce Jamese Barryho

Nabízela se tedy otázka, co s mladou Margaret vlastně bude. Zřejmě o studiu medicíny uvažovala a vše si předem naplánovala. Štěstí jí přálo, protože měla kolem sebe ty správné lidi. Jedním z nich byl kapitán Miranda, který jí umožnil vzdělávat se ve své rozsáhlé knihovně. Právě on uvažoval o tom, jak dívku dostat na lékařskou školu.

Pod jménem svého zesnulého strýce Jamese Barryho pak Margaret o pár let později začala studovat, ale v roce, kdy dělala závěrečné zkoušky, její přítel Miranda padl do zajetí ve Španělsku, kde nakonec v roce 1816 zemřel na tyfus. Původním plánem totiž bylo po dokončení studií Margaretinu původní identitu odhalit. A právě Miranda jí s tím měl pomoct. To však již nikdy nenastalo. A tak Margaret zůstala mužem a ke jménu svého strýce si ještě přidala jméno člověka, který pro ni tolik udělal…

Lékařská kariéra v koloniích britského impéria

Nově vystudovaný lékař James Miranda Barry se od roku 1813, zřejmě za pomocí dalšího vlivného přítele, připojil k armádě a začal se věnovat léčbě vojáků. O tři roky později byl poslán do Kapského města. Neopomněl bojovat za lepší podmínky vojáků, vězňů a otroků, dbal na hygienu a slušné zacházení s lidmi. Velmi ho pobuřovalo, v jakých podmínkách zdejší lidé žili a jak se kolonizátoři chovali k otrokům. Postupně dosáhl určitého postavení a uznání, navázal dobré známosti, například se přátelil s guvernérem, lordem Somersetem, jemuž vyléčil dceru. Právě lord Somerset Barryho v roce 1822 jmenoval nejvyšším lékařským inspektorem v této oblasti.

James Barry se také proslavil tím, že úspěšně provedl první císařský řez, samozřejmě bez narkózy. Matka i dítě tento náročný zákrok přežili a dítě bylo pojmenováno po zázračném chirurgovi jako James Barry Munnik. V roce 1927 byl Barry opět povýšen, tentokrát na chirurga. O dva roky později však pečuje o nemocného přítele Somerseta, a to až do jeho smrti v roce 1831. Barry je pak vyslán na Jamajku, později na Svatou Helenu. V roce 1840 je povýšen na hlavního lékaře a odjíždí na ostrovy u Západní Indie, roku 1845 onemocní žlutou zimnicí a zotavuje se v Anglii.

V roce 1846 ale už opět vesele úřaduje na Maltě, 1851 pak na Korfu, kde je znovu povýšen, tentokrát na zástupce generálního inspektora nemocnic. O dalších šest let později v Kanadě oficiálně získává hodnost generálního inspektora.

Životní styl: vegetariánství a vztah ke zvířatům

James Barry měl velmi pokrokové názory na výživu a životní styl, byl to vegetarián a abstinent, miloval zvířata. Měl i svého mazlíčka, pudla jménem Psyche.

Odhalení pravdy až po smrti

Barry umírá v roce 1865 na úplavici. Ačkoliv si nepřál, aby se po jeho smrti jakkoliv manipulovalo s jeho tělem, pravda stejně vyšla najevo. Barryho lékař dr. McKinnon by celou situaci nijak neřešil, ale údajně se objevila žena, snad uklízečka či jinak se pohybující kolem zemřelých těl, která byla velmi zvědavá a zjistila to, co neměla. Na doktora udeřila a zřejmě očekávala slušnou finanční sumu za to, že bude mlčet. Dr. McKinnon však o nic takového neměl zájem, a tak došlo ke zveřejnění informace, kterou Margaret tajila po celý svůj život. Dr. McKinnon sice trochu strkal hlavu do písku, ale v korespondenci se vyjádřil, že se vždy domníval, že James Barry byl hermafrodit (člověk s mužskými i ženskými pohlavními orgány).

Skutečnou pravdu asi těžko jen odhalíme, ale po Barryho smrti se skandální informace ještě spoustu let poté drželi všichni ti, kteří se oné pravdě pokoušeli přijít na kloub. I kdyby byl Barry žena, transsexuál, udržoval „homosexuální“ styky se svými vlivnými přáteli, i kdyby byl oboupohlavní hermafrodit (či androgynní bytost), to všechno je v zásadě jedno, neboť je důležité pouze to, co po sobě zanechal, jakým vynikajícím lékařem byl, všechno to, o co se snažil a k čemu dobrému svým úsilím přispěl.

Podle všeho musel být na ženu velmi tvrdým „mužem“, vzhledem ke svému povolání a službě v armádě se neočekávalo ani nic jiného a pro jemnost a ženské způsoby tam rozhodně nebylo místo. V průběhu Krymské války (1854–1856) se setkal se slavnou ošetřovatelkou Florence Nightingalovou, která o něm po jeho smrti, když vše prasklo, prohlásila:

„Barry se ke mně vůbec nechoval jako gentleman, tak jako ostatní muži. On byl vůbec nejtvrdší tvor, jakého jsem kdy poznala…“ 

Autor článku

Studuje na Filozofické fakultě Ostravské univerzity, pracuje jako externí redaktorka několika časopisů, věnuje se také poradenství v oblasti zdravé výživy, bylinkaření či aromaterapii.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).