Hlavní navigace

Děláte dětem „pestré léto“? Chyba, časté změny nejsou pro každého

 Autor: Depositphotos.com
Nakolik je vhodné s dětmi cestovat, měnit místo pobytu? Nejde jen o dovolenou v zahraničí, ale vidíme, že dítě je o víkendu u babičky na chalupě, další týden jede s maminkou a jejími kamarády někam do penzionu, po návratu ho čeká pár dnů doma a víkend u druhých prarodičů…
Tomáš Novák 1. 7. 2020
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Následuje cesta k moři, opět pár dnů doma, jedna babička, druhá babička – ta ho vezme ke kamarádce… a tak dále a tak dále…

Všichni to myslí dobře, dítě je na vzduchu, stále je u něj někdo z rodiny… ale není to moc? Mění se prostředí, lidé kolem něj, podmínky… Nebo je to malému dítěti jedno, hlavně že má „teplo, jídlo a lásku“? Jak se liší podle věku, kdy co je „akorát“?

Podobné otázky, s nimiž se setkávám u čtenářů či klientů, mi vždy připomenou, žel již zesnulého, profesora Zdeňka Matějčka, významného dětského psychologa. Často na takové odpovídal nebo obdobné situace komentoval. Dovedu si představit, jak by i v tomto případě pokýval hlavou, chápavě se usmál a vlídně by prohlásil: „Někdy je méně více a vždy všeho moc škodí.“

Dítě potřebuje i „nudu a nicnedělání“

Pan profesor nebyl zastáncem kroužkového ani táborového běsnění. Ne že by něco měl proti zájmovým kroužkům, tím méně proti dobře vedeným letním táborům. V duchu ho vidím, jak lehce šibalsky řekne: „Jednou a dost…“ Tedy jeden kroužek týdně je vynikající, dva… inu, pokud si to dítě opravdu přeje.

Letní tábor – opět výborná volba. Ovšem za předpokladu kvalitní, řekněme zálesácké nebo jinak pro dítě atraktivní, náplně. Ideální je, pokud oním táborem vrcholí roční cyklus práce s dětmi. Zmíněný guru českých dětských psychologů velmi podporoval pobyty dětí u prarodičů. Ovšem s malým upřesněním. To spadá do požadavku: „Je nutno přizpůsobit rychlost jízdy stavu vozovky.“ Inu, ne každý senior je natolik fit, aby zvládl – byť milované, ale třeba zvýšeně aktivní – dítko.

Mimo obdobně plánovanou činnost má mít dítě i čas jen pro sebe. Ačkoliv to některé rodiče šokuje, podle Zdeňka Matějčka má mít dítě občas možnost se nudit. „To ovšem neplatí pro letní tábor,“ lze dodat.


Autor: Depositphotos.com

Dítě má mít občas možnost se nudit

Každá položka z bohatého programu může obohatit, ale všechny dohromady?

Tolik „jasná zpráva“ úvodem. Odpovědět na výše uvedené konkrétní dotazy je složitější. Ostatně i pan profesor vždy zdůrazňoval důležitost zohlednění kontextu všech souvislostí. Jiný – dnes již zapomenutý – významný psycholog, docent Ferdinand Kratina, prokázal platnost faktu: „Celek je víc než součet částí.“

Pro názornost lze připomenout i známou pohádku Jak pejsek s kočičkou vařili dort. Vše, co nabízí bohatý program naznačený v úvodu, má svoji hodnotu. Vše může obohatit nejen děti, ale i dospělé. Na všechno z uvedeného je možno po letech vzpomínat. Problém je v detailu.

Časová tíseň neumožní patřičnou adaptaci. Pokud obrazně stále jednou rukou držíte kufr s vidinou dalšího stěhování, není možné vychutnat a emocionálně prožít ani zlomek dobrého, co vám aktuální pobyt nabízí. Výzkumy vnímání životních událostí jednoznačně prokázaly, že každá i sebepozitivnější změna přináší určitý stres. Pokud se změny kumulují, nelze hovořit jen o jejich součtu. Spíše se násobí. Stres dospělých se přenáší na děti. Děti na onu dávku stresu reagují. Nejčastěji zlobením, občas ale i psychosomatickým onemocněním.

Dle zákonů zpětné vazby tím vzniká začarovaný kruh vzájemné rozlady. Korunu všemu nasadí pocit nevděku. Co bychom my – v jejich letech – dali za program, který svým dětem – v potu tváře organizačního umu i peněženky – připravujeme.

Všeho moc opravdu škodí

Jiránkův kreslený vtip ukazuje psychiatra promlouvajícího k pacientovi slovy: „Není ničí vina, že jste ztratil všechny iluze. Je jen vaše vina, že jste nějaké iluze měl.“

V našem případě je iluzí přesvědčení, že děti vždy touží po cestování. Čím v našich očích atraktivnější program jim připravíme, tím budou spokojenější. Opak je pravdou…

KL20

…ovšem za předpokladu, že jim touhu po častých a atraktivních změnách svým příkladem nevsugerujeme. To pak laik žasne a odborník se diví. V poměrně nedávných – ještě předkoronavirových časech – jsem se podivil postesknutí dítka – mimochodem řešeného v rámci sporu rodičů institucí OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí). Nelíbilo se mu, že musí s jedním z rodičů letět už zase na prázdniny do USA. Florida… tam je strašná nuda, už tam byl nejméně šestkrát. Inu, jak je uvedeno v titulku: všeho moc škodí.

Hodně záleží i na typu malého cestovatele. I zde platí varování před přístupem „o nás bez nás“. Během školního roku se náš potomek musí přizpůsobit mnoha povinnostem a jeho denní rozvrh je z velké části dán „vyšší mocí“. Když už rozum bere, měl by mít o prázdninách přinejmenším v rámci možností právo na jakýsi poradní hlas.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).