Co odhalí jaterní testy

„Játra mají neuvěřitelnou regenerační schopnost a s mnoha nepřáteli se dovedou poprat samy. Na druhou stranu zanedbání zprvu zdánlivých maličkostí může vést k jejich nezvratnému poškození, k jaterní cirhóze a nádorovému onemocnění," varuje doc. MUDr. Petr Urbánek z 1. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) v Praze. "Léčba je v takových případech velmi dlouhá, finančně nákladná a transplantace jater patří mezi nejnáročnější chirurgické úkony.“ 

Autor: SXC

Každý zná pojem jaterní testy. Lékař nás pošle na odběr krve a zaškrtne kolonku s tímto názvem. Co už se však běžně neví, je to, že tento pojem zahrnuje cca šest základních biochemických vyšetření. Jde především o stanovení krevní hladiny několika enzymů, které odrážejí stav jaterní buňky či buněk výstelky žlučových cest. Dalším základním parametrem stanovovaným v souboru jaterních testů je hladina bilirubinu, žlutého krevního barviva.

Obecně lze říci, že každý ze jmenovaných parametrů nějakým způsobem odráží stav (a částečně i funkci) jaterní tkáně. Jejich zvýšení je velmi citlivým ukazatelem, že něco s našimi játry, žlučovými cestami nebo žlučníkem, není v pořádku.

Testy by však samy o sobě nestačily, protože – jak říká doktor Urbánek – jsou málo specifické, což znamená, že na základě jejich zvýšení nelze většinou stanovit přesnou diagnózu. Elevace totiž může být přechodná a nemusí nic znamenat, ale stejně tak může být zvýšení výsledků jaterní testů příznakem závažnějšího jaterního onemocnění. Pokud se jedná například o krátkodobé zvýšení ukazující na rozpad jaterní buňky, nemusí jít o vážnou záležitost. Jestliže ale zvýšení trvá delší dobu, může být prvním laboratorním příznakem dlouhodobého poškozování a rozpadu jaterních buněk.

Kdy k lékaři?

Bolí vás žlučník? Pokud dostanete žlučníkový záchvat jednou za čas, je to většinou po nevhodném jídle. V tom případě obvykle stačí pár dní držet dietu a k doktorovi spěchat nemusíte. Trápí-li vás často, pak neváhejte. Může se jednat o žlučové kameny, zánět, a tady již potřebujete jaterní testy ke stanovení diagnózy.

Mezi varovné signály patří také častá únava, bolest pod pravým žebrem, nadýmání a častá zácpa nebo nepřiměřené hubnutí. Možná se vůbec nic neděje, ale je lepší přijít včas.

„Na jaterní testy by měli přijít i lidé, kteří přišli do styku s nemocným virovou hepatitidou, lidově řečeno žloutenkou. Zprvu se zdá, že o nic nejde, zvýšená teplota, únava, bolesti kloubů a svalů vyvolává dojem, že se jedná o běžnou chřipku. Při podcenění těchto příznaků virus napadne jaterní tkáň a vyvolá zánět,“ upozorňuje docent Urbánek.

Pozitivní nález – a co dále?

Zvýšení jaterních testů signalizuje některé z mnoha onemocnění jater. Může se jednat o onemocnění infekční, nejčastěji o některou z virových hepatitid, lidově řečeno žloutenku nebo o mononukleózu. „Dále připadají v úvahu postižení z příčin metabolických, například ztučnění jater při poruše metabolismu tuků. Toxicky pro játra působí mnohé jedy, především alkohol v nadměrných dávkách, dále jedy některých rostlin a především hub,“ vysvětluje doktor Urbánek.

Autor: SXC

Přesnou diagnózu určí lékař z krevního rozboru, ultrazvukového vyšetření jater a jaterní biopsie, což je punkce jater s odebráním vzorku. Při slově punkce se roztřesou nohy snad každému. Podle docenta Urbánka se však jedná se o jednoduchý postup, prováděný v ambulanci, ale ze tří v současné době používaných biopsií musí lékař přesně určit, kterou metodu použije. „Při tzv. perkutární si pacient lehne na záda, pravou ruku volně položí za hlavu. Bolest necítí, protože dostane lokální anestezi. Těsně pod žebrem může ucítit malé bodnutí, jako když ho píchne vosa. To je v místě, kam jsme zavedli jehlu a vyňali malý kousek jaterního štěpu.“

Celá procedura trvá několik minut, ale pacient poté musí zůstat v ordinaci na lůžku, vleže na boku alespoň dvě hodiny. Po tuto dobu ho pozoruje sestřička, zdali ranka nekrvácí. Když je vše v pořádku, posedí si ještě zhruba čtyři hodiny v ambulanci a poté může jít domů. Neměl by se však namáhat, proto je lepší, když si pro něj přijede někdo z rodiny a odveze ho autem.

Pacienti, léčící se medikamenty na ředění krve, se podrobí tzv. žilní biopsii. I když se provádí v lokální anestezi, příjemná není. Lékař mu nejprve udělá malý řez do krční žíly, do té vloží tenkou dutou trubičku s jehlou, kterou zasunuje do jaterní žíly a do jater, z nichž se odštípne vzorek. Po výkonu musí pacient zůstat pod dohledem lékaře několik hodin. „Většinou ho sleduji šest hodin, abych se přesvědčil, že rána je dobře zašitá a nekrvácí,“ říká docent Urbánek.

Třetí metodou vyšetření je laparoskopická biopsie. Tu lékaři volí v případě podezření na rakovinu jater. Trvá déle než prvně jmenovaná, protože lékař musí odebrat několik vzorků z různých částí jater.

Poškozuje antikoncepce játra?

Na pravidelné jaterní testy posílají někteří gynekologové i ženy, které užívají hormonální antikoncepci. V současné době je to zbytečné. První perorální antikoncepční přípravky se u nás dostaly na trh před 50 lety a od té doby zaznamenal vývoj v oblasti hormonální antikoncepce obrovský posun. „Původní přípravky byly vzhledem k vysokému obsahu steroidních hormonů i jejich složení skutečně spojeny s určitým stupněm nepříznivého metabolického působení, tedy vlivu na látkovou výměnu cukrů a tuků nebo rizikovým faktorům rozvoje kardiovaskulárních onemocnění,“ vysvětluje MUDr. Urbánek. 

"Současné moderní přípravky jsou již metabolicky neutrální a navíc přinášejí ženám i další příznivé účinky, jakými jsou kratší doba menstruace a snížení krvácení. Z pohledu hepatologa je nepochybné, že historické přípravky s vysokým obsahem hormonů byly spojeny s vyšším rizikem vzniku některých jaterních nádorů, nikoliv přímo s karcinomem jater. V posledních desetiletích tato asociace mizí a hormonální antikoncepce je považována za jednu z velmi bezpečných lékových skupin. Určité opatrnosti je potřeba při podávání ženám, které měly jaterní potíže spojené s graviditou,“ říká lékař.

Co ohrožuje naše játra?

• genetické dispozice
• alkoholismus
• pravidelné užívání steroidů u některých sportovců
• nezdravé stravování
• virová hepatitida typu B a C
• časté užívání antibiotik