„Lékaři mě ujistili, že mám druhou, větší a plně funkční ledvinu, která kompenzuje funkci té chybějící, navíc mi z toho neplynula ani žádná omezení. Vzpomínám si jen, že to na mě padlo, když jsem se vrátil domů. Šel jsem to říct mámě a samozřejmě mě pak přepadaly otázky, proč zrovna já, jak budu dál žít a podobně. Nicméně jsem věřil lékařům a tomu, že budu bez dalších komplikací, že si jen na sebe musím dávat větší pozor, aby se mi třeba nestal úraz, který by mou jedinou ledvinu mohl ohrozit,” vzpomíná dnes 44letý Sven Behring.
I jedna ledvina může onemocnět
Jedna zdravá ledvina dokáže plně zastat funkci obou párových orgánů – stejně jako tomu je u osob, které jednu ledvinu darovaly k transplantaci. Neznamená to však, že ledvina nemůže později v průběhu života onemocnět. Může u ní dojít k pomalé, postupné ztrátě ledvinných funkcí zvané chronické onemocnění ledvin (CKD – chronic kidney disease).
Tato diagnóza potkala také Svena Behringa. Lékaři u něj zjistili chronické onemocnění ledviny ve středně pokročilém stadiu. Nemoc přitom odhalili jen díky tomu, že se rozhodl absolvovat preventivní vyšetření.
„Byl jsem hodně překvapený, když mi lékaři sdělili, že funkce mé jedné ledviny postupně selhávají. Jsem typický zástupce té části populace, která chodí k lékaři, jen když jí něco je. Ačkoli jsem neměl žádné příznaky ani komplikace, nakonec jsem sám na preventivní vyšetření ledvin šel – a díky tomu se onemocnění podařilo podchytit ve fázi, kdy je stále možné brzdit jeho progresi,“ popisuje pacient.
Nemoc probíhá dlouho bez příznaků
Chronické onemocnění ledvin je zákeřné v tom, že zprvu probíhá zcela bezpříznakově a je možné ho odhalit jen z laboratorních rozborů moči nebo krve. „První klinické příznaky se objevují teprve v době, kdy funkce ledvin klesá na 35 až 40 procent původní kapacity. Velmi často bohužel ale i mnohem později. Patří mezi ně bolesti hlavy, slabost, rychlý nástup únavy, nechutenství, opakované zvracení, častější močení (zvláště v noci), zvýšená žízeň, bledá kůže, vysoký krevní tlak, u dětí porucha růstu,“ popisuje doktorka Romana Ryšavá z Kliniky nefrologie 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Pokud se funkce ledvin zhorší natolik, že začnou selhávat, pociťují pacienti také apatii, slabost, bolesti hlavy, dušnost, zvracení, průjmy, otoky, bolesti na hrudi, bolesti kostí, bledost a svědění kůže. V tu chvíli už je nezbytné, aby začali podstupovat dialýzu.
První pacientova reakce? Šok
„Člověk je z diagnózy nejdříve v šoku, pak ji v panice odmítá a nakonec se s ní postupně smiřuje a hledá cesty, jak s ní žít – nejinak tomu bylo u mě,“ popisuje Behring svou reakci na životní změnu. Dle jeho slov ho v těžkých chvílích podržela partnerka a jeho dalším hnacím motorem v životě jsou také dvě děti z předchozího vztahu.
„Neuvědomuji si, že bych kdy dělal něco špatně, jen bych teď chtěl trochu zhubnout, naordinovat si pestřejší stravu. Diagnózou samozřejmě byli překvapeni i všichni mí přátelé a známí. Život pro mě ale rozhodně nekončí, mám velké plány, chci tu být pro děti co nejdéle a plně důvěřuji postupu lékařů a vědeckému pokroku.“
Vzhledem k tomu, že čím dříve lékaři onemocnění ledvin skrývající se pod zkratkou CKD odhalí, tím lepší je prognóza zpomalit progresi onemocnění, doporučuje Romana Ryšavá každému, aby absolvoval preventivní vyšetření. A to i když se cítí dobře a necítí žádné obtíže. Stejně jako Sven Behring.
Diabetologický lék s novým využitím
Ten měl v tomto ohledu štěstí v neštěstí. Stal se jedním z prvních pacientů, kterému byl k léčbě nasazen lék, jenž byl teprve nedávno schválen také pro použití v nefrologii. „Glifloziny jsou poměrně nová skupina léků, které se již před schválením pro využití v nefrologii používaly pro léčbu diabetu 2. typu a přidružených srdečních a ledvinných komplikací. Klinické studie však prokázaly účinnost také na ochranu ledvin při jejich chronickém onemocnění. Tyto léky vykazují výrazný účinek ve zpomalování rozvoje chronického onemocnění ledvin a pomáhají tak oddálit nutnost hemodialýzy,“ vysvětluje doktorka Ryšavá.
Pacienti léčení na nefrologii dostávají tyto léky teprve od srpna tohoto roku, zatím se s nimi proto léčí jen stovky, možná několik málo tisíc pacientů. „Někteří pacienti je měli již dříve jako lék na léčbu diabetu 2. typu či v režimu samoplátce, ale jejich širší využití teprve očekáváme. Většina léků z této skupiny snížila výskyt sledovaných parametrů spojených s poklesem funkce ledvin v průměru o 30 %, což je velmi povzbudivé,“ říká Ryšavá.
Zvažuje se kombinace s „tradičními“ léky
Základem léčby chronického onemocnění ledvin je blokáda systému renin‑angiotensin‑aldosteron (RAAS), kde zejména hormony angiotenzin II a aldosteron mají negativní vliv na funkci ledvin, a to jak přímo, tak nepřímo prostřednictvím krevního tlaku, cévní rezistence či srdeční funkce.
„Mezi léky, které především ovlivňují tento systém, patří inhibitory ACE či sartany, které oboje používáme již několik desetiletí. Jde o léky velmi účinné a s prokázaným efektem na snížení ztrát bílkovin do moči či zpomalení poklesu funkce ledvin. Nasazení ACI inhibitorů či sartanů bychom měli zvážit u všech nemocných s onemocněním ledvin. Glifloziny působí jiným mechanizmem než výše zmíněné léky, ale navzájem se mohou vhodně doplňovat. Proto jejich kombinaci v současné době často zvažujeme,“ vysvětluje Romana Ryšavá.
Výhoda gliflozinů je podle ní v poměrně malém výskytu nežádoucích účinků a také v tom, že velmi příznivě ovlivňují i hladiny cukru a hmotnost.
Jednoduché použití a dobré výsledky
„Bylo mi vysvětleno, že jde o zcela novou a nadějnou léčbu, která mi může zpomalit selhávání ledviny a prodloužit bezpříznakové období, které zatím naštěstí mám. S ohledem na můj aktivní život se jedná o uživatelsky jednoduchou léčbu ve formě malé tabletky, kterou užívám jedenkrát denně,“ popisuje Sven Behring s tím, že zatím je brzy na závěry, zda léčba zabrala.
„Naděje, že se má jediná ledvina úplně vyléčí, pravděpodobně není. Velkým úspěchem bude, pokud se zhoršování funkce ledviny zastaví, nebo alespoň přibrzdí. Budu vděčný za každý rok života, který budu moct žít naplno jako doposud, a tajně doufám, že se podařilo nemoc odhalit ještě relativně včas.“
Nyní Behring nemá žádné komplikace, které by mu ztěžovaly život. Podle všeho se onemocnění zatím daří brzdit. Muž současně patří mezi pacienty, kteří nevykazovali ani žádné rizikové faktory běžně přispívající k rozvoji tohoto onemocnění, jako jsou například vysoký krevní tlak, cukrovka nebo problémy se srdcem.
CKD trpí až desetina Čechů
Chronické onemocnění ledvin je v populaci překvapivě časté, léčí se s ním každý desátý Čech. A to jsou jen diagnostikované případy, spousta lidí o svém onemocnění vůbec neví. Nejčastěji choroba vzniká tak, že jsou ledviny poškozeny vlivem diabetu, vysokého krevního tlaku a dalších přidružených chorob a nejsou schopné očišťovat krev od odpadních látek, což je jejich základní funkce. Může se ale rozvinout i bez zjevné příčiny, jako tomu bylo u Behringa.
Pokud se onemocnění ledvin zhorší, odpadní látky se nahromadí v krvi a následně se mohou vyskytnout komplikace, jako je vysoký krevní tlak, anémie (nízký počet červených krvinek), slábnutí kostí a poškození nervů.
Onemocnění ledvin také zvyšuje riziko vzniku onemocnění srdce a cév. Tyto potíže se mohou vyvíjet pomalu, tedy po dlouhou dobu. V nejhorším případě pak dochází k selhání ledvin, které vyžaduje dialýzu nebo transplantaci.
Na prohlídku jednou za dva roky
I proto Romana Ryšavá nabádá k absolvování preventivních prohlídek u praktického lékaře. „Na prohlídku hrazenou pojišťovnou zahrnující orientační vyšetření moči má každý pacient nárok jednou za dva roky. U pacientů s diabetem, hypertenzí či kardiovaskulárními komplikacemi ji doplňuje také laboratorní vyšetření sérového kreatininu a odhad glomerulární filtrace (eGFR). A to od 50 let věku každé čtyři roky. Tato vyšetření umožňují včasnou diagnostiku onemocnění ledvin. Díky tomu může být pacient referován do specializovaného nefrologického pracoviště a zahájena léčba. Cílem je zpomalit rozvoj onemocnění a snížit nutnost dialyzační léčby,“ vysvětluje lékařka.
Odborná spolupráce
Prof. MUDr. Romana Ryšavá, CSc.
Klinika nefrologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze
