„Boží“ potraviny: Církve vaří nejen pivo

Všeobecně je známo, že v řadě klášterů se historicky po mnoho staletí například vařilo pivo. Většina lidí má přitom „církevní“ produkci potravin spojenu právě spíše s nápoji, zejména pivem, případně s vínem. To v zásadě i v současné době platí, nabídka takzvaných klášterních produktů je ale ve skutečnosti širší, a navíc se dají takové výrobky zakoupit i v tržní síti, ba dokonce i moderní formou prostřednictvím e-shopů po internetu.

Kde koupíte klášterní potraviny

Patrně nejrozsáhlejší celoplošnou sítí nabízející v současné době klášterní produkty je šestnáct obchodů Karmelitánského nakladatelství, zakoupit je ale lze také ve specializovaných obchodech, které jsou spojeny s činností církví v obecném slova smyslu. Někteří z výrobců praktikují i církevní obdobu známých „prodejů ze dvora“, respektive „z kláštera“, případně prostřednictvím e-shopů. Mezi takové patří mimo jiné Klášterní pivovar Strahov, Břevnovský klášterní pivovar svatého Vojtěcha, Želivský klášterní pivovar nebo Arcibiskupské zámecké víno Kroměříž.

V církevních objektech se ale také vyrábí například hořčice, bylinné sirupy, bylinné likéry, studené omáčky, ovocné pomazánky, čajové směsi, sušenky, poutnické oplatky či produkty přírodní kosmetiky. Takovými výrobci jsou například Trapisté v Novém Dvoře nebo Klášterní officína benediktinského opatství v Rajhradu u Brna.

Suroviny vypěstované na „církevním“

Pro klášterní produkty přitom v obecné rovině platí veškerá pozitiva, která si v současné době s výrobou potravin spotřebitelé spojují. V praxi jde totiž o české výrobky vyráběné z českých surovin technologiemi, které lze buď přímo označit za bio, nebo metodami, o nichž se obvykle při marketingové podpoře dočteme, že jsou vyrobeny způsobem šetrným k životnímu prostředí. Klášterní produkty také nejsou k mání v nadnárodních maloobchodních sítích, a jejich prodej je tak drobným církevním příspěvkem do spektra funkčních alternativ ke klasické průmyslové potravinářské produkci a maloobchodnímu prodeji.

Tento příspěvek by se navíc mohl v blízké budoucnosti rozšířit, díky skutečnosti, že se církve ujmou hospodaření na pozemcích, které postupně získávají v procesu majetkového vyrovnávání státu s církvemi. Vzhledem k pojetí církevního hospodaření v jiných oblastech, například při obhospodařování lesních pozemků, lze přitom předpokládat, že stávající strategie výroby potravin ze surovin vyprodukovaných na „církevním“ by mohla zvýšit v ČR podíl potravin vyráběných „neprůmyslovým“ způsobem, prodávaných alternativními obchodními kanály. Vzhledem k tomu, že stejně jako v případě hospodaření v lesích nebude zřejmě primárním cílem církevních výrobců potravin krátkodobý maximálně možný zisk, mohly by být pro sociálně slabší spotřebitele takové výrobky spíše cenově dostupné, než by tomu bylo v případě zahraniční konkurence.

Otázkou zůstává, zda by se měly klášterní produkty zastřešit nějakým logem, které by garantovalo nějaké spotřebitelsky praktické bonusy, třeba právě tuzemský původ. I když je přitom zřejmé, že inflace různých typů značek v ČR již patrně překročila únosnou mez, v případě klášterních produktů by to možná jistý smysl mělo. V současné době působí totiž „církevní potravinářská produkce“ poměrně roztříštěně, a díky tomu si spotřebitelé mohou obtížně spojit například v klášteru vyráběné pivo s hořčicí. Tak či tak je vhodné a žádoucí existenci klášterních produktů vnímat a věřit (to slovo se v tomto případě navýsost hodí), že také tyto výrobky postupně přispějí k všeobecně deklarovanému rozvoji našeho zemědělství a potravinářství.